Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
uprimne, ja bych se na ne vyprdla, kdyz si dokazi pujcit na dovolenou, tak moc toho rozumu asi nepobrali, kdyz pak zebraji o penize na leky ![]()
ja bych se taky asi vykašla na to jse jedna samostatná jednotka ste.Manželovi rodiče jsou taky samy ne mají svoje přijmy ne a upřímně když namají na dovolenou a musí si pučit at nejezdí.Od synovce bych chtěla peníze tpátky peníze dneska potřebuje každy a rodiče by je měli taky vratít dyž ví že stavíte ![]()
Proc si pujcuji na dovolenou, kdyz na to nemaji ? Pochopim fynancni podporu, jako leky, matrace a pod. ale platit za ne veskere dluhy to fakt ne. Manzela na jednu stranu chapu, kdyz neda bude h…l, ale nekde musi byt nejaka hranice odsud podsud.
hm, chtělo by si s manželem sednout a v klidu to probrat, říct mu, jak to cítíš a vidíš ty a taky čeho se obáváš. Já vím, že to je citlivé a kdyby byla tvoje rodina na tom špatně, taky by jsi se jim snažila pomoct. Otázka ale je, zda všechny ty půjčky jsou nutné, třeba byste se s manželem mohli dohodnout na nějakých mantinelech, jakože na léky a nezbytné věci budete ochotni půjčit, ale bohužel na dovolenou už né…Já nevím, mi by asi bylo trapně si na něco takového půjčit od svého syna, ještě když vím, že máte dítě a stavíte…Taky chápu, že tví rodiče vám pomáhají bezištně a snaží se, tak bych se snažila manželovi nastínit, že vůči tvým rodičům je to dost nefér. Držím palce, ať se nějak rozumně domluvíte, hlavně to v sobě nedus a popovídejte si o tom.
Anonymní píše:
uprimne, ja bych se na ne vyprdla, kdyz si dokazi pujcit na dovolenou, tak moc toho rozumu asi nepobrali, kdyz pak zebraji o penize na leky
No hjá nevím, ale když je někdo nemocný, tak má podle mě taky právo jet a přijít na nové myšlenky, aby se v tom furt neplácal. V tomhle případě i půjčení si na dovolenou chápu. Nevím jak moc vážná nemoc je, ale co když by to byla poslední dovolená v jejím životě ![]()
Já bych si sedla s mužem, řekla mu svoje obavy, na rozhodnutí, zda jim něco půjčíte, věnujete, byste se měli podílet oba dva, tak to mu řekni, že chápeš, že to mají těžké a že nechceš být sobec, ale zase nechceš, aby to bylo na úkor vaší rodiny.
Ano, finančně zodpovědný člověk si nepůjčí na dovolenou nebo jiné spotřební zboží, které de facto nepotřebuje.
Já ti nevím. Teohle je dost složité etické a morální dilema. V určité chvíli stejným způsobem se chovají rodiče k dítěti, podporují ho, prostě cpou peníze do bezedné studny, a prostě je to tak. A možná že na oplátku čekají, že v určitém okamžiku se to obrátí a děti podpoří stejně rodiče. Pochopitelně nenávratně. A pochopitelně další průser nastane, když jedno z těch „dětí“ (přímý potomek) tento vztah, oplátku akceptuje (je mu blbý říct tati nemám a nedám) a druhé (a partner potomka) ne (zvláště když u něj ještě trochu funguje spíše dotování ze strany rodičů). Tím se tě nechci dotknout jakože tě ještě furt vaši živí nebo tak něco, to vůbec ne. (Rodiče z obou stran nás taky stále podporují, a nemluvím jen o financích.) Spíš chci naznačit, že problém není ani tak v tom má dáti a dal (kdo komu dluží), ale že se ti dva neshodnou, jestli má dáti a dal (jestli půjčit vůbec a popřípadě kolik a za jakých podmínek).
Gladys píše:Anonymní píše:
uprimne, ja bych se na ne vyprdla, kdyz si dokazi pujcit na dovolenou, tak moc toho rozumu asi nepobrali, kdyz pak zebraji o penize na lekyNo hjá nevím, ale když je někdo nemocný, tak má podle mě taky právo jet a přijít na nové myšlenky, aby se v tom furt neplácal. V tomhle případě i půjčení si na dovolenou chápu. Nevím jak moc vážná nemoc je, ale co když by to byla poslední dovolená v jejím životě
Já bych si sedla s mužem, řekla mu svoje obavy, na rozhodnutí, zda jim něco půjčíte, věnujete, byste se měli podílet oba dva, tak to mu řekni, že chápeš, že to mají těžké a že nechceš být sobec, ale zase nechceš, aby to bylo na úkor vaší rodiny.
Myslim si, ze maji takoveho syna, ze kdyby poprosili, ze chteji nekam jet, tak jim to zaplati. Takhle se museji zbytecne platit uroky ![]()
Na dovču jeli do lázní, omlouvám se, to jsem chtěla napsat, ale dítě mi tu kvílí. Právěže nemoc je opravdu vážná. Proto je mi na jednu stranu trapné řešit peníze. Manžel jim pomáhal vždycky i splácet dluh na domě, svatbu si platil. Ale přijde mi, že teď se to hodně rozjíždí. Na druhou stranu je to nefér vůči našim. A o peníze si nikdy neřeknou přímo, spíš si stěžují na to a na to. A za dluhy si můžou vyloženě sami.
![]()
Podle mě 10 000 je částka, kterou oželíte, i když sami se v penězích doslova nekoupete. Kdyby to byly desetitisíce až třeba statisíce, tak bych to řešila. Oni jeho rodiče kdyby mohli, tak by vám třeba taky pomohli, hm? Možná je lepší vědět, že manžel je prorodinný typ, a že se na rodinu nevykašle, než mu vyčítat pár tisíc, za které jste si mohli něco koupit… Až leda kdyby to vypadalo, že jeho rodiče vás vysloveně zneužívají… ale z toho co píšeš se mi to nezdá…
Spenata píše:
hm, chtělo by si s manželem sednout a v klidu to probrat, říct mu, jak to cítíš a vidíš ty a taky čeho se obáváš. Já vím, že to je citlivé a kdyby byla tvoje rodina na tom špatně, taky by jsi se jim snažila pomoct. Otázka ale je, zda všechny ty půjčky jsou nutné, třeba byste se s manželem mohli dohodnout na nějakých mantinelech, jakože na léky a nezbytné věci budete ochotni půjčit, ale bohužel na dovolenou už né…Já nevím, mi by asi bylo trapně si na něco takového půjčit od svého syna, ještě když vím, že máte dítě a stavíte…Taky chápu, že tví rodiče vám pomáhají bezištně a snaží se, tak bych se snažila manželovi nastínit, že vůči tvým rodičům je to dost nefér. Držím palce, ať se nějak rozumně domluvíte, hlavně to v sobě nedus a popovídejte si o tom.
Tohle vystihuje moje pocity…
Oni s ním docela manipulují, ač by to nikdy nepřiznali. Hážou na něj i různé jiné problémy. On je za ně řeší rád, docela ho chápu. Být to naši, taky nevím. Na druhou stranu peníze a dům máme, protože si všechno odmakáme sami a škudlíme kde se dá. ![]()
Ahoj.. já bych už pujčečné peníze neřešila - nemyslím nevrátit, ale prostě potřebovali na lázně, když jě někdo nemocný ok, stalo se, to samé léky, ale dál bych už nic nepujčovala..ˇ
Otázka je, jestli je to hýření a nebo životní situace, kdy opravdu jim peníze chybí a potřebují kvůli nemoci hodně léků a finanční pomoci.. To bych asi pujčila…
Je pravda, že je to nefér vůči vašich, ale ti jsou zase zdraví, ber to tak
Ale jinak na jiné věci už ne..Třeba ten právník atd.. to mi přijde, že si každý už musí sám…
Já vím, že jakmile se něco pujčí v rodině, tak to vždycky udělá zle.. ![]()
Emilie píše:Já ti nevím. Teohle je dost složité etické a morální dilema. V určité chvíli stejným způsobem se chovají rodiče k dítěti, podporují ho, prostě cpou peníze do bezedné studny, a prostě je to tak. A možná že na oplátku čekají, že v určitém okamžiku se to obrátí a děti podpoří stejně rodiče. Pochopitelně nenávratně. A pochopitelně další průser nastane, když jedno z těch „dětí“ (přímý potomek) tento vztah, oplátku akceptuje (je mu blbý říct tati nemám a nedám) a druhé (a partner potomka) ne (zvláště když u něj ještě trochu funguje spíše dotování ze strany rodičů). Tím se tě nechci dotknout jakože tě ještě furt vaši živí nebo tak něco, to vůbec ne. (Rodiče z obou stran nás taky stále podporují, a nemluvím jen o financích.) Spíš chci naznačit, že problém není ani tak v tom má dáti a dal (kdo komu dluží), ale že se ti dva neshodnou, jestli má dáti a dal (jestli půjčit vůbec a popřípadě kolik a za jakých podmínek).
Tohle si uvědomuju. Jenže oni za těch třináct let nadělali spoustu problémů, např podepsali známému prázdný papír na pujčku
, pořídili hrnce za 30 000, teď mají novou kuchyň. Sice to nestálo moc.. Pak jim nezbývá na potřebné věci. Tchán podle vlastních slov hodně vydělával, peníze ale prostě prožili. Manžel to ví, ale kolikrát mi radši nic neřekne, aby se kolem toho nemusel bavit.. Když potřebovali vyplatit půlku domu, použili na o peníze , co měl muž po dědovi a ještě si museli půjčit. Dluh se splácel z manželova ůčtu ještě, když jsme bydleli spolu a byli hrozně uražení, když sem to tak nechtěla. Navíc děti mají 3, nejen mého muže. Naši jsou taky nemocní, ale tak nějak běžně na ten věk a ještě podnikají.
A těch 10 000 jsme vydali tak za poslední 4 měsíce. Já na md a stavba - ani slušný plat to zcela nevytrhne, když splácíme dluhy.
Když opravdu nebudu to toho dávát nemoc, léky a tak.. Mimochodem léky jsou dnes drahé a například moje babička je stará přes osmdsát vážnou nemoc nemá, ale co všechno musí jít, tak to je pak pěkná položka v lékarně a prostě to ví a uskromnuje se..Jinak by neměla ani na jjídlo důchod má 5 tis..Ale to je jiná, to je jen příklad..
Trochu mě to zavání tím, že manžela trošičku zneužívají, vědí, aže když něco tak je tu on a nehledí na důsledky..
Příspěvek upraven 28.01.12 v 11:30
Ahoj,omlouvám se za anonym, ale potřebuju znát cizí nezaujatý názor na docela citlivé téma. Manželova máma je vážně nemocná, celá jeho rodina má již delší dobu finanční potíže. My stavíme dům, hodně pomáhají mí rodiče. Manžel nevydělává málo, ale máme dítě a nedodělaný dům a dluhy (i když na dnešní poměry ne tak strašné). Manželovi rodiče si půjčili na dovču, peníze (několik tisíc) zcela nevrátili. Synovec si půjčil na právníka (opět několik tisíc). Rodiče potřebovali nové matrace, nějaké léky, nedávno nechal dělat dost rodinných fotek pro ně, pálí jim slivovici. Manžela miluju, ale bojím se, že já budu škudlit každou korunu, naši nás dost podporují a z druhé strany bezedná studna. Zatím to nejsou velké investice (tak 10000) ale co bude dál? Na druhou stranu nechci být sobec a peníze nejsou všechno.
