Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Peníze vs. argumenty mé matky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.3.18 13:26
@Anonymní píše:
@Kobliha51 v sobotu má jet na celý den máma pryč, přítel bude po dlouhé době doma, tak si sedneme a o všem si promluvíme. Mám toho fakt plný zuby a opravdu se bojím, že mi jednou řekne: Tak si tu buď s maminkou, já jdu radši na ubytovnu. On to zas tak moc neřeší, je hodně v práci a nebo spí. Skoro ho neslyším si stěžovat, ale když začne, tak vím, že se něco děje. A už začal.nechci o něj přijít, jsme spolu 7 let, klape nám to, syna miluje. Ale už toho má plný zuby.
No já se mu nedivím já bych toho měla na jeho místě plný zuby už dávno. Neobětuj svojí rodinu svojí matce, musíš být v tomhle neústupná. Jinak jí tam máš nadosmrti a navíc bez koruny. Co je to za mámu, že vysává svojí dceru jako parazit a ještě to podá tak, že bys jí za to měla být vděčná? Největší chyba je se takhle sestěhovat, protože pak je problém dostat někoho z bytu a nepřerušit při tom úplně vztahy 
. Tak jako nejlepší vidím pořídit si druhé dítě 
. I když teď kecá, ale pak by ustoupila, přeci se nepřipraví o takové místo jako má u vás .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.18 13:48
@Anonymní píše:
Je jí 52. Není stará, je jen strašně líná. Ale opravdu moc. I syna do školky, kterou máme naproti baráku, vozí autem. Je to opravdu asi 200m. Ráno, než aby ho tam odvedla, radši nastartuje auto, já ho dám do školky a odveze mě na autobus do práce. Má 1000 výmluv proč to nejde. Opravdu mě v poslední době vytáčí do nepříčetnosti. Párkát už jsem na ní zařvala, chvíli byl klid, i si zaplatila svoje výdaje, ale pak se na to zas vyprdne. Když jí nedupnu na krk, tak to je strašný.
Syn ji může milovat, ale určitě by byl mnohem spokojenější, kdyby s ním chodila na procházky, hrála s ním na schovávanou nebo honěnou, učila ho hry jako „Honzo vstávej“ nebo „Cukrkávalimonáda“, nebo třeba časem na výlet na kolech na nějaké bezpečné cyklostezce. V 52 je to mladá ženská (až mi bude 52, mojí dceři bude 14 a rozhodně neplánuju jí nestačit fyzicky) a pasuje se do role laskavých stařenek, které sedí u pece a vyprávějí pohádky (a když dítě navrhne jít ven, tak mu opřené o hůlku s rozklepaným hlasem říkají „mě už nohy neposlouchají, zlatíčko moje…“). Bože osmdesát jí bude až za třicet let, tak ať s prominutím zvedne p.del a jestli má ráda svoje vnouče, tak udělá něco s tím, aby se za ni vnouče časem nestydělo. Začít může třeba tím, že v souvislosti s vnoučkem nebude vůbec používat auto - do školky a ze školky pěšky, na hřiště pěšky, do nejbližšího obchodu pěšky.
Musí být hrozný vidět takhle rezignovat mámu, ale fakt to nemůže rozhodit zbytek rodiny. Já to fakt vidím v první řadě na toho diabetologa/psychologa/STOB klub, podle mě veškerá její lenost a rezignace pramení z té obezity. Neznám jediného člověka, který by po výrazném ztloustnutí byl spokojenější, zrychlil by tempo, lépe by plánoval svůj život. Stejně tak neznám jediného člověka, který by po výrazném zhubnutí (mluvím o zdravém zhubnutí, ne anorexii nebo hubnutí ze stresu) nebyl spokojenější a aktivnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.18 14:08
Prosím druhou anonymní, co se sem přifařila, aby se laskavě odlišila. To je už do nebe volající tohle. Jak se v tom má pak člověk proboha orientovat!!!Nebo ať zakročí admin. Já se snažím přečíst zakladatelčiny příspěvky abych jí porozuměla a dokázala ji podpořit a místo toho se tam vmísí nějaká osoba s neplatícím manželem nebo…anonymní cituje anonymní…je to na schýzu tady.
Takže zakladatelko. Cítím z tebe ten strach a tu úzkost co v sobě máš. obavu o vztah, který je prostě fajn a máš se skvěle a úzkost z výčitek, že se nepostaráš o svou matku. Myslím, že tvá máma je normálně duševně fit, takže pokud, až to probereš s přítelem, si s ní sedneš a řekneš jí co máš na srdci, nabídneš jí pomoc s hledáním bytu, třeba někde ve vaší blízkosti, abyste si byli při ruce, pomůžete jí se stěhováním, poradíš jí s ohledem financování vlastního života, tak ona to musí přijmout. Třeba ne hned z otočky. Ale bude nad tím přemýšlet a přijme to. Řekni jí, že ji máte rádi, ale že čas uplynul a chcete být už sami, mít soukromí, syn povyrostl…blá blá blá…nemusí hned, ale dej tam nějakou časovou osu, ve které se to postupně všechno odehraje…Třeba v dubnu začneme hledat nájem, do června bysme to vyřešili i se stěhováním…aby prostě bylo jasné, že se bavíte o konkrétních věcech a není to jen nějaké mudrování.
Vím jak umí osamělá matka člověka vyšťavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kytkalenka
20.3.18 14:08
Nejhorší na těchto situacích je, překonat to, že to jsou rodiče a že nemusejí mít vždycky pravdu. Často to zažívám u lidí, kteří musí rozhodnou proti vůli rodičů o jejich zdraví, umístění a dalších věcech. Potřebovala by jsi podporu někoho - psychologa, sociálního pracovníka, kdo by ti pomohl tohle zvládnout, jinak se obávám, že jakákoliv praktická rada, stejně nebude mít efekt.
- Citovat
- Upravit
20.3.18 14:10
@zrcadlo ta mamka si takový život vybrala. Nic nechce, nic ji nebaví, nic nemá cenu…taky to znám. Péče o vnuk je nutné zlo a povinnost. Žádná radost a hry…jen dozor. A není nic, co by to změnilo. Znám to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.18 15:02
Zakladatelko, jako první bych ti chtěla pogratulovat k trpělivému a tolerantnímu partnerovi.
Za druhé, šetřit tímto způsobem je cesta vždy do pekla, kolik je diskusí na emiminu o dvougeneračním bydlení. Vy nemáte ani svoje patro. Vy jste si mysleli, jak ušetříte za hlídání a ono se to prodražilo.
Ty se musíš rozhodnout, co chceš. Podle mého laického názoru je tvoje matka manipulátor druh břečťan - dělá ze sebe chudáka a tím manipuluje s okolím, že mu musí pomáhat a vyvolává v nich lítost.
Zlatá střední cesta nejde, to zkoušíš ted. Já bych zamkla svoje jídlo a řekla bych, že prostě není, a nemáš. Bud at se mamka odstěhuje, a jede na vlastní učet. Nebo si určete jasná pravidla, nacen prace v domácnosti a počítejte hodiny. Vy ty pravidla nemáte definované, a ty spoléháš na slušné chování, ale to budeš vždycky prodělávat. Jestli chceš, aby tě mamka přestala vydírat, tak od ní nepřijímej žádnou pomoc, žádný vození autem, o dítě se postarat sama nebo si zaplatit hlídání. I ta holka na hlídání, zavede děcko do školy, napíše s ním ukoly, udělá mu svačinu, umyje po sobě nádobí a uklidí hračky. 
Ono je to hrozně těžký, takový citový manipulátor je i mu bratr. Přišli jsme o rodiče, mám jen jeho. Jsme dva sourozenci. Začal dělat dluhy, já jsem se mu snažila pomoci. Nakonec jsem si uvědomila, že jsem to já, kdo počítá peníze, kdo se stresuje, aby šlo vše zaplatit, kdo dře v praci. A můj bratr neudělal pro svoji situaci vůbec nic, nenašel si lepší práci, nezačal konečně vybírat svoje doporučené dopisy s exekucema, nenašel si levnější bydlení. Prodělal celý svoje dědictví, a že bylo slušné, a ještě se zadlužil. Nervy jsem z toho měla já, on by se stresoval proč, ono se to přece vždycky nějak udělá. Ještě si ke mě chodil každý týden půjčovat, že nemá na jídlo. A když jsem mu řekla, a kam si půjdu půjčit na jídlo peníze já, když dám všechno tobě. Tak mi řekl, já z toho taky nejsem nadšený, ale co mám dělat, mám hlad.
Tak jsem se na něj vyprdla, a žije se mi líp. Proč by se tyhle lidi snažili, když to za ně někdo vyřeší. Oni jsou tak pohodlní, že raději stáhnu druhého, než by začali problémy řešit. Až bude pod mostem, tak ho hlad a zima donutí, někteří lidi tohle prostě potřebují. Já taky nikoho nemám, a musím se starat o sebe sama. Já jsem teda neudělala tu chybu, že bych si ho nasadila do bydlení. Já jsem vždy říkala, že mu radši přispěji na ubytovnu, než ho živit a uklizet po něm. Ted bych mu nepřispěla ani na ubytovnu. Kdo bude brát ohled na mě. Normální lidi se nedostanou do dluhů, protože mají finanční rezervu, a nekoupí si to, na co nemají.
Ty musíš zachránit sama sebe, ty máš zodpovědnost za syna. Tvoje matka si nemůže kupovat bylinky, když nemá na jídlo! A nemůže mít auto, když nemá na jídlo ani na nájem! At sníží svoji životní uroven a šetří na sobě ne na vás. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.18 20:28
@Anonymní píše:
Smichala jsi 2 osoby. Zakladatelka resi matku, ja manzela. Nema pocit, ze musi rodinu zabezpecovat financne, to delam i ja. Stejne jako on pomáhá doma, ja tez. Delame tak nějak vsechno spolu. Jen on ted dela vic veci doma a kolem deti, ja zas vic v praci, protože me penize jsou pravidelne a ja si neumim predstavit fungovat bez penez. Zadna kamaradka to nechape. Je to jak otoceny model zeny na materske. Sice mame deti do 15-ti let, ale ne tak male aby se jim nekdo venoval 24 hodin. Uz jsou zabehli v systemu. Diky anonym Iva
taky tedy prosím adminy, aby odlišili různé anonymní. Nebo když už píšete anonymně, podepisujte se prosím aspoň nějakou zkratkou, ať v tom není takový zmatek. Tenhle řetězen navazujících anonymních téměř v každé diskuzi je už neúnosný.
Jinak tedy milá druhá anonymní, když ti tento model vyhovuje, není co řešit. Mě by to vadilo. Jsem i celkem smířená s tím, že se dneska stále častěji mužská a ženská role prohazuje a že ženy jsou vlastně spíš převlečení chlapi. Přesto si ale neodpustím ještě otázku. Je to sice krásné, že on se stará o domácnost, pečuje o tebe, děti, a kdoví co ještě, ale to ti třeba není líto, že za peníze, které by normálně jako chlap vydělal, byste si mohli koupit lepší byt, auto, podívat se do světa, zaplatit dětem školy, nebo jim trochu pomoc se startem do života?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.3.18 08:53
@rosmarine píše:
taky tedy prosím adminy, aby odlišili různé anonymní. Nebo když už píšete anonymně, podepisujte se prosím aspoň nějakou zkratkou, ať v tom není takový zmatek. Tenhle řetězen navazujících anonymních téměř v každé diskuzi je už neúnosný.
Jinak tedy milá druhá anonymní, když ti tento model vyhovuje, není co řešit. Mě by to vadilo. Jsem i celkem smířená s tím, že se dneska stále častěji mužská a ženská role prohazuje a že ženy jsou vlastně spíš převlečení chlapi. Přesto si ale neodpustím ještě otázku. Je to sice krásné, že on se stará o domácnost, pečuje o tebe, děti, a kdoví co ještě, ale to ti třeba není líto, že za peníze, které by normálně jako chlap vydělal, byste si mohli koupit lepší byt, auto, podívat se do světa, zaplatit dětem školy, nebo jim trochu pomoc se startem do života?
Tam je konflikt v tom co chci ja a co on. Me by se nove auto libilo, on ho nepotrebuje. Dovolene jsou fajn, ale jeho to neleka a kdyz nechce za to vyhodit 40 tisic ktere nema atd. Kdyz neco chci, mam si na to vydelat. On se pro tenhle zpusob zivota hnanim se za materialnem drit nechce. A ja si pak jen rikam, zda chci vazne tak moc nebo jsem proste rozmlsana a mirim zbytecne vysoko. Jeho prijmy nikdy nebyly vysoke, takze ze spolecnych prijmu premyslet o letecke dovolene nebo novem aute je vazne nesmysl. Kdyz pracoval jako zamestnanec mel malo a zadny cas. Ted podnika, ma malo, ale mnohem vic casu. Takze ho asi nepredelam. A rikam si, zda opoustet chlapa jen kvuli penezum. Preci nejsem tak prizemni. Ale obcas me to fakt stve. Anonymni Iva
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
