Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neplácám. Kdysi, před synovo prvním rokem, jsem zkusila plácat přes ruku, ale efekt to nemělo žádný, spíš opačný.
Změnila jsem svůj přístup k synovi a už není potřeba ho plácat.
Jinak - se sestrou jsme plácány byly, přes ruku, přes zadek a v těsně předškolním a mladším školním věku i vařečkou na zadek. Ale žádné řezání hlava nehlava, spíš rádoby tzv. výchovné.
Sestra z toho má dodnes srandu, ale já si to pořád nesu v sobě jako velkou křivdu.
Když jsme se o tom v dospělosti bavily s našima (které milujeme a oni nás), tak řekli, že podle našeho tehdejšího chování by to tipovali přesně opačně a že je nikdy nenapadlo, že bychom to mohly vnímat takhle extrémně odlišně.
ejmy píše:
I plácnutí je násilí, říkejte si co chcete. A dělejte si to jak chcete. Já jen píšu, že jsou i jiná řešení. A člověku, který pro tohle nemá cítění, se to dost blbě vysvětlujehlavně když není otevřený jiným názorům. Já vaše názory beru, poslouchám zkušenosti, zajímá mě to. Vy? Tvrdě si stojíte za svým, nepřipouštíte si, že to jde i jinak a přijde mi, že jste i nepříjemné a podrážděné (některé). I nesouhlas se dá vyjádřit jinak.
Ne pokaždé pomůže domluva a plácnutí přes ruku je někdy účinější než dvouhodinová domluva ![]()
Neplacam a placat nebudu!
Neodsuzuji ty co placaji, ale ja to nepovazuji za vhodne a vychovne.
Navic ziju v zahranici a tady by mi za to dite mohli sebrat a to si zamozrejme nerisknu. ![]()
Ale neznamena to, ze moje dite bude nevychovane, to opravdu ne! Jsou ale i jine metody a daleko dustojnejsi pro dite, ktere docili stejneho vysledku.
musím napsat taky svuj názor,jinak to nešlo
já osobně,než se mi narodil muj první syn,jsem si řekla,že své dítě vychovám jinak než jsme byla já(mamka mi občas dala na zadek,přes prsty..)že se o to alespon pokusím,ano v prvních pár měsících se mi to zdárně dařilo,než mi syn začal lovit ve skříních,dokonce i zajištěných a sahat na kabely,vždy jsem přiskočila a hned mu to „vysvětlila-krátce-nesmíš!“no jo,dítko beztak za pár to udělalo znovu a znovu-já byla trpělivá,než mi šlo na ty kabely znovu a plácla jsem jej přes ručku-jsem krutá já vím
ale už tam nešlo!netýrám ho-miluju ho,jen jsem se bála možného urazu a jelikož mu nemužu být za zadkem pořád…no a ted mám dvojčata a nedělám to jinak-zkuste jim to vysvětlit
nebiji je!!a necítím se že své dítě týrám,jen jej chráním!!a vím jednu věc-mají ze mne respekt a jako rodič si ho zasloužím,vidím kolikrát vysvětlující maminky v obchodáku a dítko do nich vesele kope,brr,…mám se svými dětmi pěkný vztah a miluji je a za nic na světě bych jim neublížila!!
I takové případy jsou. Že už je to pak i za prkotiny. Ale je to vaše věc, nejlíp víš, co funguje. Mně se „můj styl“ ověřil u spousty případů, ale dá to trochu zabrat. Navíc jsem možná i dost ovlivněná tím, jak moc jsem citlivá. A hrozné mi přijde, jak často se teď vynořují případy o týrání dětí. Tím nechci říct, že plácání po ruce je nějaké týrání (některým bych totiž i dost nahrála na chytré řeči), jen jsem si na to vzpomněla. Prostě tvrdím, že to jde i jinak, ale každý máme svůj způsob ![]()
Lastkecka píše:Maddlen píše:Ten naštvaný pohled u vás zabírá? Ten náš se vždycky začne culit
Neplácám. Ruku jí ale pevněji chytnu, a řeknu hezky z očí do očí s patřičně naštvaným výrazem NE!!!
Kupodivu jo. Když jsem naštvaná a zlobím se na ni, tak někdy začne i nabírat do pláče - jenže to mi pak zabude i líto. Ale funguje to.
Maddlen píše:Lastkecka píše:Kupodivu jo. Když jsem naštvaná a zlobím se na ni, tak někdy začne i nabírat do pláče - jenže to mi pak zabude i líto. Ale funguje to.Maddlen píše:Ten naštvaný pohled u vás zabírá? Ten náš se vždycky začne culit
Neplácám. Ruku jí ale pevněji chytnu, a řeknu hezky z očí do očí s patřičně naštvaným výrazem NE!!!
U nás to taky občas funguje, ale jak kdy.
MUFICEA: Nejprve si přečti co jsem psala předtím. S dítětem se 2 hodiny v žádném případě nedá diskutovat!
ejmy píše:
MUFICEA: Nejprve si přečti co jsem psala předtím. S dítětem se 2 hodiny v žádném případě nedá diskutovat!
Diskuzi jsem nečetla, to máš recht ![]()
ejmy píše:
MUFICEA: Nejprve si přečti co jsem psala předtím. S dítětem se 2 hodiny v žádném případě nedá diskutovat!
Myslím, že to bylo obrazně řečeno ![]()
každá máme svuj názor na výchovu a každá máme nárok říkat,že zrovna my to děláme skvěle…my máme ty děti na starost a my za ně zodpovídáme,takže co je výchovné či není záleží na každém rodiči!takže pokud si někdo myslí že zrovna ten to dělá výchovně-dobrá,at si to zkouší na svém dítěti,neuznávám bití atd…to né proboha,ale plácnutí výchovné nepovažuji za týrání!!
devanikola píše:
každá máme svuj názor na výchovu a každá máme nárok říkat,že zrovna my to děláme skvěle…my máme ty děti na starost a my za ně zodpovídáme,takže co je výchovné či není záleží na každém rodiči!takže pokud si někdo myslí že zrovna ten to dělá výchovně-dobrá,at si to zkouší na svém dítěti,neuznávám bití atd…to né proboha,ale plácnutí výchovné nepovažuji za týrání!!
Tak to je trefný názor ![]()
Ono to totiz neni o tom, ze se clovek rozhodne, ze sve dite nebude placat a tim to konci.
Takhle by to asi nefungovalo a z toho jsou pak prave ti nevychovani spratkove.
Kdyz se rozhodnu pro tuto metodu, musim se vzdelavat v komunikaci.
Ve chvili, kdy se naucim komunikovat efektivne, pak to teprve pujde.
Nemuzete donekonecna opakovat ne, tohle nesmis a ocekavat, ze to to dite pochopi. ![]()
ejmy píše:
I takové případy jsou. Že už je to pak i za prkotiny. Ale je to vaše věc, nejlíp víš, co funguje. Mně se „můj styl“ ověřil u spousty případů, ale dá to trochu zabrat. Navíc jsem možná i dost ovlivněná tím, jak moc jsem citlivá. A hrozné mi přijde, jak často se teď vynořují případy o týrání dětí. Tím nechci říct, že plácání po ruce je nějaké týrání (některým bych totiž i dost nahrála na chytré řeči), jen jsem si na to vzpomněla. Prostě tvrdím, že to jde i jinak, ale každý máme svůj způsob
samozřejmě že když to slyším jak týrá někdo své děti tak mi to rve srdce-jak říkám miluji své děti,ale vím že nemužu do nich pořád hučet a když se jim nechce tak mě třeba ani neposlechnou-jsou malé a nevědí co jim vlastně pořádně vysvětluji,plácnutím jim neuberu na osobnosti či na psychice-mám tři děti takže to řeším takto…ale synkovi už jsou 4roky a tomu to vysvětlím lehčeji než těm dvouletým cácorám
takže tak,neberu ti to,ale ani neodsuzuji „plácnutí“!!!
devanikola píše:
musím napsat taky svuj názor,jinak to nešlojá osobně,než se mi narodil muj první syn,jsem si řekla,že své dítě vychovám jinak než jsme byla já(mamka mi občas dala na zadek,přes prsty..)že se o to alespon pokusím,ano v prvních pár měsících se mi to zdárně dařilo,než mi syn začal lovit ve skříních,dokonce i zajištěných a sahat na kabely,vždy jsem přiskočila a hned mu to „vysvětlila-krátce-nesmíš!“no jo,dítko beztak za pár to udělalo znovu a znovu-já byla trpělivá,než mi šlo na ty kabely znovu a plácla jsem jej přes ručku-jsem krutá já vím
ale už tam nešlo!netýrám ho-miluju ho,jen jsem se bála možného urazu a jelikož mu nemužu být za zadkem pořád…no a ted mám dvojčata a nedělám to jinak-zkuste jim to vysvětlit
nebiji je!!a necítím se že své dítě týrám,jen jej chráním!!a vím jednu věc-mají ze mne respekt a jako rodič si ho zasloužím,vidím kolikrát vysvětlující maminky v obchodáku a dítko do nich vesele kope,brr,…mám se svými dětmi pěkný vztah a miluji je a za nic na světě bych jim neublížila!!
Ja jsem kabely schovala a uz nemusim ani nic vysvetlovat. ![]()