Právní poradna pro odškodnění a náhradu škody
Mgr. Petr Novák
Chlapi sice mají dvě koule, ale ani jedna z nich není křišťálová, takže náznaky nestačí, hold ten nepříjemný rozhovor budeš muset zavést
Řekni mu to přesně tak, jak jsi to napsala sem a pochybuju, že ti na to řekne, že tak jak je to teď to zůstane a nepošle ti ani korunu. Třeba si myslí, že když zaplatí kino nebo večeři tak je to vyrovnané
v tomhle prostě náznaky nezabírají ![]()
Tak mu tu půlku taky neposílej, no.
Jinak ne, nikdy jsme takto nákupy neplatili, máme peníze společné (i když nemáme společný účet), to by bylo dost na palici v normálním spolužití si pořád na vše posílat půlku, no neumim si to představit ![]()
Ne - nikdy nikomu jen tak něco nedocvakne, když jen tak naznačuješ.
O společných financích se musíte naučit mluvit a to věcně, racionálně a bez emocí a tak abyste ve výsledku byli oba spokojení s tím, jak to máte podělené.
Naznačování nikdy nefunguje - je potřeba mluvit jasně, věcně a otevřeně. A to včas, totž hned, ne až po čase, kdy si v sobě nastřádáš milion frustrace a vzteku a namísto věcné rozmluvy spácháš scénu.
Takže se potřeujete v klidu domluvit, že se potřebujte domluvit o penězích. A pak s na to sedněte, spočítejte s jaké méte společné náklady (to si chce počítat, ideální je na to nějaká společná apka na hlídání domácího rozpočtu) a pak se dohodněte nad tím, co komu připadá férové hradit.
Jinak z toho co popisuješ není jasné, jestli tedy máte společnou domácnost a nebo jestli řešíš že si nakoupila třeba na společný víkend.
Tak jako tak prostě se o penězích (a o dalších věcech, které jen naznačuješ a jejda, von to nechápe) musíte naučit mluvit. Tak aby to nebyly výčitky, agrese, obviňování, vymlouvání se, pasivní agrese a pod.
No, ač se to nezdá, máte docela velikej problém. Neumíte se domluvit na financích a společně hospodařit. Snažila bych se ještě o poslední promluvu s tím, abyste nákupy jídla a provozních věcí jeli 50 na 50. Co třeba, abyste dali na jednu kupičku např. 3000 na měsíc (každý), všechny účtenky házeli do košíku a na konci měsíce udělali zúčtování? A podle toho částku případně navýšili, snížili.. Posílat věčně peníze za půlku nákupu mi přijde takové trapné, zrovna tak jako se těch peněz pořád dožadovat.
Když je to takový hňup, kterého nenapadne, že je trapné, aby jo živila přítelkyně, tak bych mu pokaždé tu účtenku strčila přímo před nos
Žádné náznaky.
V tom pripade se domluvte, ze ty mu nebudes posilat na najem a on tobe na jidlo, pokud jsou tedy ty castky tak nejak srovnatelne. A i kdyby byl najem o neco malo vetsi, myslim, ze ho vyrovnava fakt, ze ty se staras prave o ty nakupy (a domacnost?), ktere ho nebavi.
Jinak by bylo asi nejrozumnejsi hodit vase spolecne naklady (najem, jidlo, drogerie) na papir a posilat ihned po vyplate kazdy polovinu na spolecny ucet.
@Anonymní píše:
Ahoj, zajímá mě jak to mate doma vy, mate společný účet, nebo když jde jeden z vás nakoupit, tak ten druhý vám půlku nákupu zaplatí nebo??..Přítel je z rodiny, kde jsou rodiče co mají každý svůj účet a když jde máma nakoupit, táta posle půlku a naopak. U mých rodičů to je to tak, že mají společný účet, tudíž společně peníze a nikdo nikomu nic neposila.
Rozhodne netrvám abychom s přítelem, se kterým jsem rok, měla společný účet, třeba časem.. ale u nas to funguje tak, ze z velký většiny chodím nakupovat já a tudíž to i platím. Už jsem mu kolikrát řekla, ze nechávám účtenky v tašce a myslela jsem, že mu docvakne, že mi půlku pošle. Když jdeme nakoupit spolu, platí on a já mu hned půlku poslu, cokoliv vybereme do bytu a on to zaplatí, hned mu to pošlu. Jakmile platím něco já, nenapadne ho mi něco poslat. Už jsem i navrhovala, že budem do obchodu chodit jen spolu, ale on na to není, nechce. Nebo jsem už taky řekla, když jsem mu poslala peníze “teda, já jsem ale rychlá, jak ti to hned pošlu”. Taky jsem jeden den v týdnu řekla, že nevím co uvařím, ze MUSÍME na nákup, on mi na to řekl “jo tak jdi, to je ženská záležitost).. 🤷🏼♀️
Bez peněz není, vydělává více než já a proste když vidím, za jaky blbosti rozhazuje, tak je mi jasný, že bez peněz není.
Neumim lidem napřímo říct “hele posli mi peníze, dlužíš mi je” taková proste nejsem.
Když jdu do obchodu nakoupit a vidím něco, co mám rada, vezmu to 2× i pro něho, ale když jde do obchodu on cestou z práce, nakoupí si jen pro sebe, jednou za měsíc mi koupi něco na snídani. A jakmile řeknu, že je sobeckej, hned se naštve a nekomunikuje.
Jinak mě nechápejte špatně, miluju ho, žije se mi s nim krásně, je šikovný a když se doma něco rozbije, tak jde a opraví to, je mi s ním hezky, ale preci nejde, že jídlo pothanu já. Já mu posílám na nájem každý měsíc a platím taky jiný svoje věci okolo. Neumim o penězích mluvit s nikým, jakmile mám problém s penězi, neřeším to s nikym, protože se citim trapně.
Nejvyšší čas se naučit mluvit o penezich. Chlapovi to fakt nedocvakne. Musíš mu to říct. Založte si společny účet kam bude každý zasílat měsíčně dohodnutou částku a z toho se budou platit společně výdaje.
No mne by i zarazilo, ze nakup je zenska zalezitost. To jsi ho dostala z mamahotelu?
Tak se to holt budete muset naučit - mluvit o penězích. Jiné řešení není. Já vás chápu, kdysi mi to bylo taky „žinantní“. Ale teď? Když jsem před lety začínala nový vztah, tak peníze a investování do běžných potřeb - to byla jedna z prvních věcí, kterou jsme probrali, ač jsme spolu ještě nebydleli. Zkušenost s podobným vychcánkem, jako je ten váš (pokud není mentálně zaostalý, moc dobře si uvědomuje, co dělá, že tratíte) mě naučila některý věci vypálit hned na začátku. Na to se neumírá, čeho se bojíte, když o tom začnete mluvit narovinu?
Tak ty účtenky nalep na papír, secti je, vydel 2 a dej mu to k zaplacení. Res to, at si na to nezvykne. Jinak systém u nich doma je podle mě v manželství úplně na hlavu.
@Tarena píše:
No mne by i zarazilo, ze nakup je zenska zalezitost. To jsi ho dostala z mamahotelu?
V takovém případě bychom umřeli hlady
Já nesnáším nákupy a chlap rád zásobuje.
Jinak na penězích jsme se nikdy nedomlouvali, vyplynulo to tak samo od sebe. Každý máme svůj účet a platíme podle toho, kdo co nakupuje, takže chlap většinu potravin a já zas dovolené, protože je objednávám. Když nakupujeme spolu, tak je to spíš o tom, komu se podaří zaplatit prvnímu před tím druhým ![]()
Ve vašem případě bych se dohodla na společném účtu na společné výdaje s tím, že na něj bude každý posílat nějakou předem dohodnutou částku.
My máme finance společné, ale u tebe bych mu tu půlku prostě neposílala, když on to stejné nedělá taky. Holt každý koupi někdy něco no. Ale hlavně byste si měli promluvit a nějak to nastavit, třeba pak při mateřské by tenhle systém byl vražedný.
Hlavne si s tim de.bil.em nedelej deti.. bo starost o ne bude zrejme taky jen zenska zalezitost
Rozhodně to budeš muset začít řešit, ideálně zcela napřímo bez nějakých náznaků. Nejvyšší čas promluvit si o společném hospodaření. Na mě je tam teda dost red flags (nákup je ženská záležitost, utrácí za blbosti, nenapadne ho ani říct ti třeba „neposílej, minule jsi platila ty“), to bych si chtěla ujasnit zavčasu.
Ahoj, zajímá mě jak to mate doma vy, mate společný účet, nebo když jde jeden z vás nakoupit, tak ten druhý vám půlku nákupu zaplatí nebo??..
Přítel je z rodiny, kde jsou rodiče co mají každý svůj účet a když jde máma nakoupit, táta posle půlku a naopak. U mých rodičů to je to tak, že mají společný účet, tudíž společně peníze a nikdo nikomu nic neposila.
Rozhodne netrvám abychom s přítelem, se kterým jsem rok, měla společný účet, třeba časem.. ale u nas to funguje tak, ze z velký většiny chodím nakupovat já a tudíž to i platím. Už jsem mu kolikrát řekla, ze nechávám účtenky v tašce a myslela jsem, že mu docvakne, že mi půlku pošle. Když jdeme nakoupit spolu, platí on a já mu hned půlku poslu, cokoliv vybereme do bytu a on to zaplatí, hned mu to pošlu. Jakmile platím něco já, nenapadne ho mi něco poslat. Už jsem i navrhovala, že budem do obchodu chodit jen spolu, ale on na to není, nechce. Nebo jsem už taky řekla, když jsem mu poslala peníze “teda, já jsem ale rychlá, jak ti to hned pošlu”. Taky jsem jeden den v týdnu řekla, že nevím co uvařím, ze MUSÍME na nákup, on mi na to řekl “jo tak jdi, to je ženská záležitost).. 🤷🏼♀️
Bez peněz není, vydělává více než já a proste když vidím, za jaky blbosti rozhazuje, tak je mi jasný, že bez peněz není.
Neumim lidem napřímo říct “hele posli mi peníze, dlužíš mi je” taková proste nejsem.
Když jdu do obchodu nakoupit a vidím něco, co mám rada, vezmu to 2× i pro něho, ale když jde do obchodu on cestou z práce, nakoupí si jen pro sebe, jednou za měsíc mi koupi něco na snídani. A jakmile řeknu, že je sobeckej, hned se naštve a nekomunikuje.
Jinak mě nechápejte špatně, miluju ho, žije se mi s nim krásně, je šikovný a když se doma něco rozbije, tak jde a opraví to, je mi s ním hezky, ale preci nejde, že jídlo pothanu já. Já mu posílám na nájem každý měsíc a platím taky jiný svoje věci okolo. Neumim o penězích mluvit s nikým, jakmile mám problém s penězi, neřeším to s nikym, protože se citim trapně.