Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Wani po znásilnění to vyřeší Postinor. To si snad každá hned dá. Zcela určitě ji to i doporučí policie atd. ![]()
Příspěvek upraven 24.08.18 v 17:32
@Wani tak to je snad jasná situace pro postinor. A kdyby nedejboze selhal, tak ano, v případě znásilnění bych na potrat šla
@Aletheia @Tichošlápek Tak ne každá jde se znásilnění hned na policii, Postinor je nejlepší volba, ale i ten může selhat.
A kdyby postinor nezafungoval, nechala by sis to dítě? @Aletheia
Pojmenování zabit není moc hezké pro ženy které z nějakého důvodu tento zákrok museli podstoupit.
@Wani píše:
Holky, vy, co byste na potrat nešly nikdy, platí to i pro případné znásilnění? Při představě, že mě znásilní někdo jako byl Jančařík, tak je mi blbě jen při představě čekání jeho dítěte a míchání mých genů s jeho.
Já vím, že je to off-topic, ale on Jančařík někoho znásilnil?
@Wani píše:
Holky, vy, co byste na potrat nešly nikdy, platí to i pro případné znásilnění? Při představě, že mě znásilní někdo jako byl Jančařík, tak je mi blbě jen při představě čekání jeho dítěte a míchání mých genů s jeho.
To je těžká otázka,respektive těžká,přetěžká odpověď.
Sama jsem odmítla doktorem doporučenou interupci kvůli mým zdravotním problémům.
Dítě jsem přivedla na svět a nikdy nelitovala.
Ale v tomto případě skutečně nevím.
@tininas píše:
Já vím, že je to off-topic, ale on Jančařík někoho znásilnil?
Až po tomto příspěvku jsem zjistila, že existuje nějaký moderátor Jančařík.
Ne, ten to nebyl, ten o kterém mluvím, je vrahem, násilníkem a zlodějem, naštěstí je v base.
https://www.ceskatelevize.cz/…pravedlnost/
Edit: Tak jsem si to jméno špatně pamatovala, je to Gančarčík, omlouvám se za chybu, v mé hlavě jsem si ho pamatovala takto. ![]()
Příspěvek upraven 24.08.18 v 17:41
@Wani těžko říct. Osobně si myslím že vzhledem k tomu že v měsíci je žena plodná jenom cca 5 dní, s tím Postinorem se ta šance taky snižuje, takže bych osobně doufala že to stačí aby se nic nestalo. Pokud stalo tak nevím, nikdy jsem v takové situaci nebyla takže nejsem schopná se rozhodnout mimo tu danou situaci. I když se lehce přikláním k tomu že bych šla. Ale na jisto to nevím.
Jsem pro potraty v případě že by ohrožoval plod život matky ale to % je minimální, nebo v případě že by žena byla znásilněná a těhotná.
Kdyz už dojde k tomu, že je žena tak nezodpovědná a hloupá aby se rozhodovala zda-li jít na potrat či ne. Jsem pro, protože představa kolik by tu bylo chudáků nechtěných, opuštěných a mnohdy i postižených děti je děsivá. Už takhle je to dost špatný.
Obecně jsem pro možnost volby, byť bych na potrat sama nešla, jedině v případě těžkého postižení plodu.
Ale třeba moje sestřenice, která otěhotněla 1,5 roku po porodu a šla na potrat, protože „druhý dítě ano, ale ne tak brzo“, tak ta by zasloužila pár facek a ne možnost volby.
Anonym kvůli rodině.
@Anonymní píše:
Zdravím, docela mě zajímá toto téma ale jste pro potrat nebo by jste to zakázali? Já jsem třeba pro potraty protože lepší je pár potratů než aby jste to dítě dali do baby boxu atd. Sama jsem byla v 15 těhotná tak jsem šla na potrat. Zajímá mě váš názor, budu ráda za každou odpověď
Ahoj,
už jsem v několika stejných diskuzích psala svůj názor, takže se budu opakovat.
Neznám žádnou ženu, která šla na potrat (dobrovolně) a byla štastná. Všechny si to vyčítaly a do pár let všechny znovu otěhotněly a dítě si nechaly. Z šesti případů asi takto: jedna do roka, dvě do 3 let, jedna za 5let, jedna za rok ale potratila a pak ještě 2× potratila a nejde ji otěhotnět a jedna potratila vícekrát a pak konečně donosila cca okolo 5-6ti let od potratu.
Všechny ale slaví potencionální narozeniny toho miminka, vyčítají si to a vše zlé co se jim v životě stane berou jako karmu za svůj potrat ![]()
Ale já jsem dítě 17tky, kterou všichni posílali na potrat a ona shodou náhod studovala zdravku a ten rok jim pouštěli „němý výkřik“
Takže i proto jsem proti potratům a sama bych nikdy nešla. Nedovedu si ted představit řešit třeba situaci se znásilněním, nejspíš bych to dítě donosila a dala k adopci ![]()
Uvědomuji si, že nemůžu být moc konkrétní, takže to možná bude znít zmateně.
Mám kamarádky, které potrat podstoupily. Tenkrát byly teens a překvapivě to braly jako by se nic nedělo. Spíš mluvily o fyzické bolesti, která byla OK. Byla to přece jen operace.
A teď se dostávají do věku, kdy by ty jejich potenciální děti měly ten věk, kdy ony podstoupily ten inkriminovaný zákrok a prakticky se všechny chovají podobně - neustále se snaží být stále mladé a hlavně v pohodě a na něco si hrají.
Ale když spolu někde sedíme a dáme si 4 decky vína, tak se k tomu začnou vracet. Kolik by mu/jí mohlo být, jak by vapadal/a… a zachází i do větších podrobností, ale do těch nechci zacházet já.
Prostě potrat nechá rány na duši a nikdo neví, kdy se otevřou a jaké stopy můžou zanechat.
Já bych byla pro, aby to přestalo být tabuizované a aby ženy, které potrat podstoupily, chodily na přednášky (třeba jak vyléčení z alkoholismu nebo drogové závislosti) a otevřeně o tom mluvily.
Edit: Zase gramatika
Příspěvek upraven 24.08.18 v 18:11
A ještě mě napadlo a i o tom jsem už psala. Měli jsme ve vesnici holku, kterou znásilnili na diskotece - bylo to více kluků. Ona otěhotněla, dítě chtěla dát k adopci, ale nakonec si ho nechala. Krásný chlapeček. Asi kdyby mi to někdo neřekl, ani bych nevěřila, že to dítě je plodem takového činu.
Bylo mu už tak 4-5let, lidé kolem ni našlapovali po špičkách, divně se na ni dívali - měla to hodně těžké a pak se odstěhovala. Ale byla velmi milující maminka.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.