Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já domů nepouštím. Kromě pár nejbližších (blízká rodina). Jsem velmi uzavřená, takže si soukromí dost chráním. Asi jsem to podědila, protože když jsem byla malá, tak k nám také nikdo nesměl.
Ale u nás jsme to pořešili tak, že máme pro návštevy uzpůsobený zahradní domek, tam mi to neva, tam ať si chodí kdo chce dle libosti. Doma bych to ale nesnesla.
Já si domů kamarádky jen tak zvát nesměla. Vždycky na mě musely čekat před barákem nebo za dveřmi
Domluvit oslavu narozenin - to byla akce. I u mě byli neradi, když jsem k někomu šla. Našim to prostě vadilo. Jinak jsme normální ![]()
@passty píše:
Já domů nepouštím. Kromě pár nejbližších (blízká rodina). Jsem velmi uzavřená, takže si soukromí dost chráním. Asi jsem to podědila, protože když jsem byla malá, tak k nám také nikdo nesměl.
Ale u nás jsme to pořešili tak, že máme pro návštevy uzpůsobený zahradní domek, tam mi to neva, tam ať si chodí kdo chce dle libosti. Doma bych to ale nesnesla.
To je zajímavé. A co přesně ti na tom vadí? ![]()
Mně by třeba hodně vadili lidé přímo v mém pokoji. Ale tobě vadí i lidé v obýváku, kuchyni? (tem mi vadí leda, když nestihnu uklidit, to jo).
A druhá otázka. Nemyslíš, že to bude tvým dětem líto? Že si nesmí pozvat kamarády?
@Ollik píše:ˇ
Já si domů kamarádky jen tak zvát nesměla. Vždycky na mě musely čekat před barákem nebo za dveřmiDomluvit oslavu narozenin - to byla akce. I u mě byli neradi, když jsem k někomu šla. Našim to prostě vadilo. Jinak jsme normální
Řekli ti vaši proč?
K nám chodí jen moje mamka, extchán, protože nikoho nemá, a jedna kamarádka, jinak nikdo. Jsem nervní i z odečtu vody a tak ![]()
Synův kámoš tu spává, ale to je takové moje „další děcko“ ![]()
My jsme si návštěvy domů vodit nemohli.
Moje ségra tu byla za 30 let možná dvakrát, já k ní taky nechodím. Občas se tu staví její dospělé děti.
@VitaminC @The_Assassin @passty @Ollik Holy, a co dělali vaši, když bylo třeba potřeba něco v bytě opravit, pozvat řemeslníka a tak? ![]()
@laducha píše:
K nám chodí jen moje mamka, extchán, protože nikoho nemá, a jedna kamarádka, jinak nikdo. Jsem nervní i z odečtu vody a tak
Synův kámoš tu spává, ale to je takové moje „další děcko“
My jsme si návštěvy domů vodit nemohli.
Moje ségra tu byla za 30 let možná dvakrát, já k ní taky nechodím. Občas se tu staví její dospělé děti.
Tak z odečtu vody jsem nervní i já, to je cizí člověk.
Ale když si pozveš návštěvu, někoho s kým si chceš pokecat, tak právě nechápu, v čem je ten problém. Bojíš se, že ti něco ukradnou, zničí, pomluví tě, že to tam nemáš hezký?
Ještě bych dodala, že já taky nikam nelezu, a když jo, tak za 20 minut bych šla domů, nebaví mě někde sedět a plkat. Výjimkou je jen jeden člověk, kterého znám skoro 30 let, u něho je mi dobře.
Jinak jezdím jen k našim a tak jednou za rok přespím u kamarádky.
Dcera to po mně podědila. Syna mám ve stejném městě a chodím k němu málo, vloni jsem tam byla dvakrát nebo třikrát.
Nejradši jsem sama.
Máma dřív měla stavební firmu, tak si pozvala nějakého svého zedníka. Jinak s tím odečtem…
naši nikdy neotvíraj
vždy nalepí lístek na dveře, že nejsou doma. Dodnes ![]()
@Bábrdl Nic z toho, nebaví mě ani oslavy, Vánoce, ani vlastní svatba ne ![]()
Nevím, o čem bych se s návštěvami bavila, proto nikoho nezvu a nikam nechodím.
Občas se mi někdo vnutí ![]()
Příspěvek upraven 17.12.17 v 22:11
@laducha píše:
Ještě bych dodala, že já taky nikam nelezu, a když jo, tak za 20 minut bych šla domů, nebaví mě někde sedět a plkat. Výjimkou je jen jeden člověk, kterého znám skoro 30 let, u něho je mi dobře.
Jinak jezdím jen k našim a tak jednou za rok přespím u kamarádky.
Dcera to po mně podědila. Syna mám ve stejném městě a chodím k němu málo, vloni jsem tam byla dvakrát nebo třikrát.
Nejradši jsem sama.
Ona je otázka, jestli to „podědila“ nebo se to spíš naučila.
Nemyslím to tak zle, jen přemýšlím nad tím, jestli takový „dar“ osamělosti do vínku je to pravé.
Tvoji rodiče k sobě nikoho nepouštěli, ty k sobě nikoho nepouštíš, tvoje dcera taky… ![]()
K nám se taky nechodilo.. teda moje kamarádky ne.. maminy a tátovi ano.. mamka měla ráda klid asi, nevím..
Ano poustime, jako ne kazdeho.
Mame lidi, ktere na terasu pozveme, ale domu si je proste nepustime a nebo se bavime, jen na lavce pred barakem, domu nee (ze netreba, kdyz vime, ze nekdo je drbna, zavistiva, falesna atd. a pak nas pomluvi po obci, ze to mame takove a makove doma, neco si prekrouti). Takove osoby smi, jen pred rohozku. A jsou navstevy, ktere nemame problem pozvat dal, i nabidnout prespani.
Skolacka si vodi kamaradky domu.
@Ollik píše:
Máma dřív měla stavební firmu, tak si pozvala nějakého svého zedníka. Jinak s tím odečtem…naši nikdy neotvíraj
vždy nalepí lístek na dveře, že nejsou doma. Dodnes
To je právě hrozně divné. Zdá se mi na tom něco až trochu chorobného, promiň.
Pak muset řešit ty odečty nějak dálkově, kvůli pěti minutám, kdy někdo vleze na záchod. ![]()
Promiňte, damy, ze plevelim, ale tohle tema mi jde zrovna prislo do rany…
Jak snasite neohlasene návštěvy? Ja dost blbe. Postavili jsme domek ve vsi, kde bydli i manzelovi rodiče, a každou chvili u nas někdo zvoni - tchyne s tchanem, ale i původně, jejich' návštěvy, napr. manželův bratranec s rodinou atd. Bez ohlášení. Ja to přímo nesnasim. Chci byt pripravena - jak pohostenim, tak se i malinko upravit, kolikrat fakt nemam naladu, radši bych si odpicinula, kdyz zrovna chrupkaji i mimosi. Casto taky delame svy - opravy na baraku a tak a tohle desne zdrzuje. Tchyni jsem několikrát zadala, aby dala vedet aspon chvili predem, ze se k nam chysta delegace, ale neee, je to furt dokola. Narusuje nam to soukromi a pripada mi to drze. Navic ja jsem typ, co vydrzi vysedávat max. 3 hodiny (a to jak kde a jak s kym) a pak uz je cas se pakovat, manzelovi příbuzní dokazi vysedavat i po vycerpani konverzace i nas hostitelu. Fakt mě to chvilemi s… a s muzem se pak kvuli tomu hadame (nechape, ze MAM rada návštěvy, ale musi byt predem ohlasene a primerene dlouhe). Chapete to? Jsem semetrika? Nebo jsou moje nazory standardni?