Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prarodiče nejeví zájem o vnučku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.4.17 22:18
@Dixies píše:
Nechápu, proč by se měla povinně babička angažovat. Když jsem čekala (před 30 lety) dceru, tak moje mamka ještě pracovala. Nikdy bych ji neobtěžovala ani neomezovala. Teď už mám vnučku i já, ale díky zákonodárcům nepůjdu do důchodu ještě dlouho. A necítím povinnost starat se o vnouče, když se musím pořád starat sama o sebe. Hlídací babička asi zmizela v minulém století.
Nezmizela. Ještě díky bohu jsou. Já hlídala vnučku celou sobotu a neděli a bez pocitu že jsem ta chudák co „musí“.Dcera pracovala.Tak jako mi hlídával tatínek když jsem pracovala já a děti měla malé. Tak jako moje babička hlídávala nás, mě, bráchu, sestřenku, bratránka, o prázdninách když naši rodiče pracovali.
Kde to probůh žijete?
Příspěvek upraven 09.04.17 v 22:22
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:20
@Inaris píše:
Věř mi, že pro Tebe udělala to nejlepší, co mohla. Díky tomu totiž zažiješ dobrou školu života a jednou jí za to ještě poděkuješ. Dítě je Tvoje a Tvého manžela, s tím nevyspáním holt musíte počítat. tyto společné starosti, které byste přehodili na babičky, vás totiž stmelí a to je do dlouhodobého manželství, jako když najdeš.
Věř mi.
A já Tě už předem oceňuji, protože to zvládneš a nebude z Tebe ufňukaná, rozmazlená a beztak nevděčná ženská.
tak nejak jsem to zvladla, ze? 
Sice jsem byla neucesana, nenajezena, v puse chcipla krysa, ale zvladlo se to. Fakt teda je, ze manzel si to otcovstvi uziva a protoze nam mala dala tak zabrat, tak umi: prebalit, nakrmit, vykoupat, pohoupat, uspat. Proste cely program. Ted, kdyz nad tim premyslim, MAS PRAVDU! Tata mame nikdy s detmi nepomahal a muj manzel ano. Musel, hehe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:21
@Inaris píše:
Samozřejmě s normální občasnou pomocí nebo návštěvou souhlasím, ale dnes je fůra prarodičů ještě (bohužel) v aktivním pracovním procesu a mnohdy dost daleko od mladých.
A nemyslím si, že se jedná jen o menší skupinku špatně vychovaných, naopak kolem sebe vidím, kolik mladých je nesamostatných a spoléhajících na rodiče. Ale to není podstatné. Vztah k prarodičům se nevytváří tím, jak moc pomůžou při hlídání děcka v kočáru. Ten vztah do značné míry vytvářejí právě rodiče tím, ja kse chovají a co doma o babičkách říkají.
Já mám v okolí spíš normální vztahy, ani otroky prarodiče a ani mladé, kteří se musí spoléhat jen sami na sebe… 
ale já uže nejsem v kategorii nad dvacet, 
On ten vztah prarodičů se vytváří hlavně tím, že tráví s vnoučaty čas. Pokud nemají společné prožitky a zážitky, tak ten vztah nebude asi za moc stát. takže i kdyby rodiče vynášeli babičku do nebes a ta odmítala s voučaty ten čas trávit, tak se zázrak asi konat nebude.
Tím, že občas ten čas s vnoučaty stráví, tak i zároveň pomůžou rodičům. A je pravda, že děti odkoukávají chování rodičů k vlastním rodičům a na tom taky dost záleží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:23
@PaníBovaryová píše:
@Dixies Tak jao, mne take nikdo nehlida a ja taky NIC necekam. ALE predstavte si, ze jste jedine dite v okoli, ktere nedostava darky k narozeninam. Asi tak se citim, kdyz vidim, jak kamaradkam mamky a tchyne hlidaji deti. Nechci to po nich, nic neocekavam, nemyslim si, ze by neco musely, ale stejne je mi to lito. Je to tak sobecke??
Tak to je mi líto, sobecké to není, ale v dnešní - bohužel blbé době ještě babičky pracují, takže moc nepomůžou. Ale svou vnučku miluji a pokud můžu, tak si ji na hlídání vezmu a dárky rozdávám celoročně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:23
@karinka píše: Úplně v pohodě, jak jsem psala, dělám v hotelu na recepci a to pouze noční služby. Dělám 12 hod služby, takže to vychází na cca 15 služeb za měsíc. Já odcházím v 18.30 do práce a vracím se něco málo po 7 hod. Dnes je dětem 10 a 6,5 let, takže jsou dost samostatné. Bud jde manžel do práce, až se vrátím z noční nebo jsou děti hodinu samy doma, protože manžel odchází v 6 ráno do práce. Většinou ale čeká, až se vrátím a pak v práci nahrazuje hodiny. O prázdninách nebo v době nemoci je to taky v pohodě, protože, dělám max. 2 noční za sebou (kromě víkendu, ale to je manžel doma), takže na tu druhou noční mi stačí, když se prospím tak 3 hodiny a to si děti vydrží samy hrát už od malička. Pracuji takto už skoro 10 let a zatím to zvládáme. Já mám čas, děti vozit po kroužcích a učit se s nimi, takže nám to všem vyhovuje. Denní směny si najdu, až děti odrostou a budou schopné jezdit na kroužky samy a zvládnou být o prázdninách samy přes den.
Taky jsem si říkala že ty noční by byli u mě nejlepší. Chlap práci měnit nebude, má tam hezký peníze. Takže jste to vykryli i o prázdninách a v době nemoci bez pomoci. Mě přijde těch prázdnin hrozně moc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:25
@Sinquinita
o mojí dceru se nezajímá babička ani dědeček…v životě jí nic nekoupili, s ničím mi nepomohli, vše jsem musela zvládat sama…ale jo ozvali se kkdyž něco potřebovali…jinak ne a pak ještě chodili a drbali že jim nechci půjčovat maloou přitom ode mě bydleli 800m anikdy nepřišli..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:25
@Anna766 píše:
Nezmizela. Ještě díky bohu jsou. Já hlídala vnučku celou sobotu a neděli a bez pocitu že jsem ta chudák co „musí“.Dcera pracovala.Tak jako mi hlídával tatínek když jsem pracovala já a děti měla malé. Tak jako moje babička hlídávala nás, mě, bráchu, sestřenku, bratránka, o prázdninách když naši rodiče pracovali.
Kde to probůh žijete?Příspěvek upraven 09.04.17 v 22:22
chci tě za mámu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:29
@Anna766 píše:
Nezmizela. Ještě díky bohu jsou. Já hlídala vnučku celou sobotu a neděli a bez pocitu že jsem ta chudák co „musí“.Dcera pracovala.Tak jako mi hlídával tatínek když jsem pracovala já a děti měla malé. Tak jako moje babička hlídávala nás, mě, bráchu, sestřenku, bratránka, o prázdninách když naši rodiče pracovali.
Kde to probůh žijete?Příspěvek upraven 09.04.17 v 22:22
pokud prarodiče mohou a mají čas, proč by nepomohli? nejsmutnější na tom je, že sami nechtějí s vnoučaty být
já jsem vyrůstala v jeslích a u babičky a ta to jako oběť nebrala, byla ráda, že jsem u ní a moc ráda na ni (a dědečka) vzpomínám.. Když jsem byla dospělá, chodila jsem k ní minimálně jednou týdně a byly jsme si moc blízké..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:35
Ja u babicky taky travila detstvi, byla jsem hooodne nemocna. Nejkrasnejsi cas meho zivota. Moje babicka je zlata 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:35
@warita píše:
takze vlastne z nouze cnost. Kdyz nepomahali tvy rodice, tak i ostatni to musi zvladat sami.K Ince se uz nebudu vyjadrovat, protoze si vsimam toho, ze velice rada a nevybrane poucuje ostatni. Jeji prispevek se mne dotkl natolik, ze ani nevim, o kterych otazkach je presne rec.
Ale zpatky k tematu. Lidi se evidentne deli na dva tabory: ti co veri v rodinu a citi potrebu pomahat, kdyz je pomoc zapotrebi a ti, co si o pomoc nereknou, protoze to chteji zvladnout sami.
Od moji mamy ocekavam pomoc, kdyz ji potrebuju a v 6 ND jsem ji opravdu potrebovala a nejsem sama. Kolegyne v praci mela taky miminko s kolikou. Za ni dokonce prijela maminka az z Rumunska a zustala u ni 3 mesice a pomahala. Jiny kolega z prace prisel na meeting vycerpany tak, ze se sotva dokazal soustredit a rikal, ze maji mesicni miminko doma a ze manzelka je na odvoz do Bohnic, ale uz volal jeho mamince, at prijede pomahat, takze by to melo byt brzo OK.
Ja tolik pomoci nechtela. Myslela jsem si, ze treba mamka obcas prijde, pohlida mi malou, nebo treba i prespi, jak sama navrhovala. Nemyslela jsem si, ze se ke mne nastehuje, ja si vyvalim nohy na stul a budu pozorovat, jak se ona stara.
V mezicase se situace uz natolik zlepsila, ze zvladame s manzelem vsechno sami. Jen obcas kdyz si vzpomenu, kolik mela reci a slibu pred porodem a jak mne nechala ve stichu, tak je mi smutno. Ale jak rika manzel, je tudiz zapotrebi brat vse s rezervou a nespolehat se na nic, co ona rekne, protoze jak to vypada v realite uz vime.
jen tak na pobaveni mile damy:
mama mi tuhle rikala, ze az bude mala chodit do skolky, ze muze chodit do te skolky, jak je naproti domu mych rodicu. Pry by to dokazala zaridit.
Schvalne, kdo tomu veri?Tak ji rikam, ze jak presne si to predstavuje, dyt ja prece ziju v Praze. To mam pred praci jet hodinu za rodici, odvest malou do skolky, jet hodinu zpatky, jit do prace a odpoledne cele jeste jednou? A mama na to rekla: ale neeee, ja myslela jako, ze pres pracovni tyden by mohla mala byt u nas a vy byste si ji pak na vikend vyzvedli.
Podívej, naši skoro sousedé nemají moc rádi malé děti, jejich snacha, kterou znám od dětství, se mi občas postěžovala, jak o vnoučátka nemají zájem, jak je nenavštěvují a nechtějí hlídat. Dnes jsou děti na 2 stupni a u prarodičů jsou hodně často, protože tam samy chtějí. Prarodiče si s nimi rozumí a mají si vzájemně co říct. S malými dětmi to prostě neumí. Jejich snacha je sama překvapená, jak se kluci hned hrnou k prarodičům, když jako malé děti tam skoro vůbec nechodili
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:36
@Anna766 píše:
Nezmizela. Ještě díky bohu jsou. Já hlídala vnučku celou sobotu a neděli a bez pocitu že jsem ta chudák co „musí“.Dcera pracovala.Tak jako mi hlídával tatínek když jsem pracovala já a děti měla malé. Tak jako moje babička hlídávala nás, mě, bráchu, sestřenku, bratránka, o prázdninách když naši rodiče pracovali.
Kde to probůh žijete?Příspěvek upraven 09.04.17 v 22:22
Já také prožila celé dětství u babičky a dědy, kde nás bylo plno. Ale nemyslím si, že tenkrát někdo očekával, že to bude pro babičku povinnost. Dětství bylo nádherné Hlídat vnoučata není povinnost, ale radost. Ale jen tehdy, když na to máme čas, a ne, že se očekává, že hlídat musíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:38
@warita píše:
Ja u babicky taky travila detstvi, byla jsem hooodne nemocna. Nejkrasnejsi cas meho zivota. Moje babicka je zlata
Měla jsem jen jednu babičku, ostatní prarodiče jsem nezažila už. Byly jsme u ní každé prázdniny. Vzpomínám na ni stále. Milovala nás a my jí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:39
@pazitka píše:
pokud prarodiče mohou a mají čas, proč by nepomohli? nejsmutnější na tom je, že sami nechtějí s vnoučaty být
já jsem vyrůstala v jeslích a u babičky a ta to jako oběť nebrala, byla ráda, že jsem u ní a moc ráda na ni (a dědečka) vzpomínám.. Když jsem byla dospělá, chodila jsem k ní minimálně jednou týdně a byly jsme si moc blízké..
Taky jsem to tak měla, nebrali to jako oběť. Byli jsme tam pořád. S jednou mám doteď krásný vztah, navštěvujeme se 1× týdne, obden si volame. U druhé jsem i bydlela dokud nezavrela oči Doteď mi moc chybí. Babičku od táty navštevuji jen ze slušnosti, nikdy nás nehlidala, možná to tím ani není ale ten vztah je prostě jiný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:39
@Inaris píše: Áááá, děkuji, zdravím psí kolegyni ve zbrani.
Raději už 2 dny nečtu, nějak se to tam zvrhlo. Ale jsem pejskař 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.17 22:40
@Dixies píše:
Já také prožila celé dětství u babičky a dědy, kde nás bylo plno. Ale nemyslím si, že tenkrát někdo očekával, že to bude pro babičku povinnost. Dětství bylo nádherné
Proč je tak samozřejmé pomoc rodiny, prarodičů využít a proč je tak zatěžko to vracet? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
