Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Dixies píše:
Já také prožila celé dětství u babičky a dědy, kde nás bylo plno. Ale nemyslím si, že tenkrát někdo očekával, že to bude pro babičku povinnost. Dětství bylo nádhernéHlídat vnoučata není povinnost, ale radost. Ale jen tehdy, když na to máme čas, a ne, že se očekává, že hlídat musíme.
Moje babi taky pracovala i když nás neustále hlídala. Podle mě to tou prací není. Buď má v sobě takové ty babickovske pudy a hlídání má jako radost nebo ne.Na práci bych se nevymlouvala
@Anna766 píše:
Proč je tak samozřejmé pomoc rodiny, prarodičů využít a proč je tak zatěžko to vracet?
Ale já to velmi ráda vracím. Co jsem zažila u své babičky, tak podobný model se snažím použít i u své vnučky. Bohužel to nejde tak intenzivně, protože do důchodu je ještě hodně daleko.
@kacenka8 píše:
chci tě za mámu![]()
![]()
![]()
Děkuji
nechám se naklonovat ![]()
Babička hlídala nás, když onemocněla starala se o ní rodina x let, teta jí měla doma, ostatní jsme pomáhali, nedali bychom jí nikdy do DD. Tatínek mi hlídával děti, když jsme s manželem oba pracovali, bral moje děti za kulturou, do lesa, na zahradu, dodnes vzpomínají, dodnes je to jejich milující dědeček, i když už tu x let není
když vážně onemocněl, měli jsme ho doma až dokonce. Nikdy bych ho nedala do LDN.Dnes mám svou roli babičky i já, vnučku miluju.Ona mě. Co může být hezčího.
@Dixies píše:
Ale já to velmi ráda vracím. Co jsem zažila u své babičky, tak podobný model se snažím použít i u své vnučky. Bohužel to nejde tak intenzivně, protože do důchodu je ještě hodně daleko.
Nemyslela jsem to apriori na tebe
byl to jen povzdech. Chápu, pracuješ…to se dá pochopit.
@Dixies píše:
Ale já to velmi ráda vracím. Co jsem zažila u své babičky, tak podobný model se snažím použít i u své vnučky. Bohužel to nejde tak intenzivně, protože do důchodu je ještě hodně daleko.
Strop 65 je malo. Podle me by se do duchodu melo chodit v 60 a slus. Kdybychom nemeli tak velke danove ulevy pro velke firmy a vysoke poslanecke nahrady a diety, tak bychom na to bohate meli.
@kacenka8 píše:
Moje babi taky pracovala i když nás neustále hlídala. Podle mě to tou prací není. Buď má v sobě takové ty babickovske pudy a hlídání má jako radost nebo ne.Na práci bych se nevymlouvala
S tím souhlasím, ale je rozdíl, když před 40 lety byly babičky v důchodu a dnes, kdy nic nestíhají, protože stále bohužel pracují ( i když by se rády věnovaly jiné činnosti), tj. hlídání vnoučat. Ráda kdykoli pohlídám, ale jsem stále bohužel omezena časem. ![]()
@Inaris píše:
Ona se ta doba trošku posunula, víš. Moje babi šla do důchodu někdy - co já vím - ve třiapadesáti, no to bych šla za rok a v relativně dobrém zdraví. Ale já budu muset ještě nějakých 13 let do práce nejen chodit, ale spíš jezdit, protože - dnes nejsou např. na dědinách JZD, odkud byli lidi doma za 5 minut. A tehdy taky každý nadřízený nevyhrožoval vyhazovem, kdy si člověk bral nějaké volno nebo potřeboval odejít dřív z práce atd.
Víš co? Mě hlídal tatínek, a chodil do práce. Mamka byla doma, v ID a nehlídala. Ano děti měla ráda, obzvláště se viděla v mé nejstarší. Ale tak, aby jí to nerušilo v programu, zahrádce a nejlépe aby nemusela odjet z domova.
Takže tím to taky až tak nebude…
@PaníBovaryová píše:
Strop 65 je malo. Podle me by se do duchodu melo chodit v 60 a slus. Kdybychom nemeli tak velke danove ulevy pro velke firmy a vysoke poslanecke nahrady a diety, tak bychom na to bohate meli.
Já to bohužel vidím tak, že se z pracovního procesu asi přenesu přímo do márnice
, bohužel
@Anna766 píše:
Děkujinechám se naklonovat
Babička hlídala nás, když onemocněla starala se o ní rodina x let, teta jí měla doma, ostatní jsme pomáhali, nedali bychom jí nikdy do DD. Tatínek mi hlídával děti, když jsme s manželem oba pracovali, bral moje děti za kulturou, do lesa, na zahradu, dodnes vzpomínají, dodnes je to jejich milující dědeček, i když už tu x let neníkdyž vážně onemocněl, měli jsme ho doma až dokonce. Nikdy bych ho nedala do LDN.Dnes mám svou roli babičky i já, vnučku miluju.Ona mě. Co může být hezčího.
Přesně tak jsme to měli i my s naší babinkou.Taky jsme jí měli doma.Ono se ti to vrátí v dobrém, ve stáří budeš mít krásný vztah mezi vnuckou. Babičce každá jiná babca zavidela jaký máme my dvě úžasný vztah k sobě. Upevňoval se mezi námi už od dětství takže to jde hodně znát
@Anna766 píše:
Proč je tak samozřejmé pomoc rodiny, prarodičů využít a proč je tak zatěžko to vracet?
Nevím jestli jsi to pochopila správně. Já jsem byla babičkou hlídané a milované dítě ( rodiče mě tam šoupli), nic jsem neočekávala a dnes na stará kolena, díky koloběhu života ráda hlídam svou vnučku. ![]()
O té práci to myslím opravdu není… navíc dřív se sice chodilo do důchodu brzy, ale taky se rodilo ve dvaceti a babičky měly často kolem 40, takže do důchodu taky ještě daleko.. ne vždycky, samozřejmě..
@pazitka píše:
O té práci to myslím opravdu není… navíc dřív se sice chodilo do důchodu brzy, ale taky se rodilo ve dvaceti a babičky měly často kolem 40, takže do důchodu taky ještě daleko.. ne vždycky, samozřejmě..
No já jsem rodila v 19, babička jsem od 47. Do důchodu bohužel daleko. ![]()
@Dixies já to pochopila tak, že o vnoučata nemáš vůbec zájem
moje tchyně taky pracuje, občas si vezme syna na procházku a mě to stačí že jí má malej rád a má o něj zájem. Moje mamka zas o vnuka nemá žádný zájem, neviděla ho 4 měsíce ani jí to netrápí. Nenutim ji ho, jen mě to občas mrzí že mám spíš lepší vztah k tchyni než mámě ![]()
Taky jsem jako dítě neměla ani jednu důchodovou babičku. Obě chodily do práce. Jedna tedy nehlídala a ani jinak se neangažovala. Druhá měla sama dítě ve věku mého bratra, chodila do práce a přesto nás hlídala. Kvůli vzdálenosti hlavně o prázdninách, takže rodiče nemuseli řešit, kam s námi. O velkých prázdninách jsme tam byli vždy min. měsíc, jinak každé delší taky.
@Inaris píše:
Ale no tak když byl v práci, tak Tě asi nehlídal, ne? Nepředpokládám, že se uměl rozdvojit.
Dobře, polopatě…hlídal mi mé děti, po večerech, když manžel i já jsme byli v práci. Přes den chodil do práce. Stačí takhle?