Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
@Sylvania 333 píše:
Tak teď je pečující osobou ta babička, vztah s matkou narušen, co bude do budoucna, kdo ví.
1. To nebyl názor můj, ale té psycholožky. Podle ní potom mají takové děti problém v dospělosti. Se sebevědomím, navazováním vztahů…
2. Bývalý se nikdy nestal. Už to po těch letech můž u říct.
Chtěl dítě „vyhrát“ pro svou matku.
3.Chtěla jsem pro syna úplnou rodinu. Bohužel.Já tady podobnost vidím. Oba otcové nakonec dali do péče své matce, i když ten můj má tu možnost jen na pár dní v měsíci.
Je mi líto, co jste Ty a Tvůj syn museli prožít.
Podle mě skutečně milující otec, kterému opravdu záleží na svém dítěti, na jeho zdárném vývoji, na tom, aby bylo šťastné a spokojené, bude respektovat potřebu dítěte se kojit i klidně po druhém roce života a přizpůsobí tomu svůj čas strávený s ním. Také, pokud dítě delší dobu neviděl, bude ho na sebe navykat postupně, aby se dítě cítilo bezpečně a aby tím neutrpěl vztah dítěte s matkou. Tím totiž přispěje k tomu, že z dítěte vyroste zdravě sebevědomý, spokojený člověk, pro kterého není svět nebezpečné a zlé místo. A paradoxně pak bude mít s dítětem daleko lepší vztah, než kdyby šel „na sílu“ a dítěti zůstalo v podvědomí trauma.
@bertoldina píše:Šťastná to bublina. Samozřejmost to fakt není, viz opět spousta diskusí tady i jinde. A když už je otec ochotný se postarat, vozí se pak zase kdekdo po matce, že si dovolí mu ho nechat a „utíkat od rodiny“ do práce nebo se nedejboze někam bavit. Takže vlastně ve společnosti ta podpora, aby se tatinkové taky starali a mámy mohly trochu vypnout/realizovat se, v tomhle směru moc není. Protože stále ještě převládá názor, že je to matka, kdo má sedět s dítětem doma nejmíň do 3 let nonstop a když přizná že ji to nenaplňuje a ke spokojenosti těch pár hodin práce týdně/měsíčně potřebuje a kdyz hlídání nemá, tak si ho zaplatí - rázem je za krkavčí matku, co sobecky opouští dítě pro svou zábavu. Ale jakmile se rozejdou, je ok, že dítě každý druhý víkend i v týdnu musí dávat někomu, kdo je pro něj skoro cizí, protože se do té doby do budování vztahu nehrnul s tím, že na mimina není, neumí to s nima a bude se jim věnovat, až vyrostou. V 1 nedávné diskusi dokonce zaznělo, že partner se hodlá dětem věnovat až jim bude tak 10
Jako nevím, možná mám zvláštní bublinu kolem sebe, ale já neznám chlapa v mojí generaci, který by to nezvládl.
Každopádně otec který do té doby nefungoval a v péči o dítě se neangažoval se asi vždycky NĚJAK postará, když je k tomu náhle dotlačen okolnostmi. Tj. pohlídá dítě po dobu nezbytně nutnou, jídlo si třeba objedná a úklid počká na ženu, až se vrátí, ať už z práce/nemocnice či porodnice nebo wellness víkendu, on přece hlídal, tak to nestihl…a když spolu už nejsou, tak na úklid si může někoho zaplatit, jídlo si objednat, dítě dostane ohřátou sklenicku, UM nebo nějaký rohlík. Ale kdyby měl přitom ještě třeba pracovat z domova nebo dostal rýmičku (což stále jsou situace, kdy se ženy o dítě/děti starají zcela běžně, i s horečkama, když chlap musí do práce a hlídání nemají ani si nemůžou dovolit aby živitel zůstal na OČR) a nemohl ho nikomu zrovna předat, tak už by měl problém. Pokud by mu teda nemohli pomoct prarodiče nebo kdokoliv jiný. Běžně prostě chlapi nejsou zvyklý, nastavený se o to dítě starat celý den a vstávat k němu i v noci. Protože se to po nich většinou ani nechce, nebo to nepovažujou za svou povinnost. Oni přece chodí do práce, co by po nich taky ženská chtěla, když je doma…
Tak jaký pak s takovým otcem může mít dítě vztah? Ten se má budovat od začátku, ne až když se to vyhrotí rozchodem, ať už z kterékoli strany. Nebo až dítě začne chodit, mluvit a je s ním nějaká zábava. Což je častý argument pro ty, co jedou názor, že obstarat dítě je „ženská práce“ a pro chlapa jen zábava, když nemá nic na práci. Ale i takoví se najednou pak tváří jak jim jde hlavně o vztah s dítětem, v kterém jim podle jejich slov matka brání. Ale kde byli a co pro to budování vztahu dělali doteď, netrápí nikoho, ani ospod. K tomu, jak se ne/starali dosud, by se taky asi mělo přihlížet při tom rozhodování o péči…ale blbě se to dokazuje, často je to tvrzení proti tvrzení…jo leccos se dá naučit, i matky se musí vše kolem dětí učit. A nejen první rok…ale narozdíl od otců jim v tom trochu pomáhají hormony a určitá intuice - poznat, proč dítě pláče apod. A i tak je to pro ně někdy sakra těžký. A sotva to dítě - samy -bez jakékoli pomoci jeho otce i otcovy rodiny trochu vypiplají a dá se s ním nějak fungovat, přijde rozchod, soud a šup, odevzdej, otec je taky rodič a má právo se starat, prarodiče mají právo na vnouče. To měli ale už od narození a nevyužili ho, a pak to najednou hodí na matku, že je k dítěti vůbec nepustila. Vím, jsou takové, co opravdu chlapa či babičku nenechají ani ho přebalit, chovat nebo povozit kočárek, protože by to dělali blbě, dítě berou jako svůj majetek, který nemusí „půjčit“ nikomu. To je taky hodně špatně samozřejmě. Všeho s mírou - kdyby se tím v tomhle případě všichni zúčastnění řídili, nemuselo by to třeba takhle dopadnout. Blbě je to celý, teď už se to jen veze, akce a reakce.
@Prelesta píše:
Je mi líto, co jste Ty a Tvůj syn museli prožít.Podle mě skutečně milující otec, kterému opravdu záleží na svém dítěti, na jeho zdárném vývoji, na tom, aby bylo šťastné a spokojené, bude respektovat potřebu dítěte se kojit i klidně po druhém roce života a přizpůsobí tomu svůj čas strávený s ním. Také, pokud dítě delší dobu neviděl, bude ho na sebe navykat postupně, aby se dítě cítilo bezpečně a aby tím neutrpěl vztah dítěte s matkou. Tím totiž přispěje k tomu, že z dítěte vyroste zdravě sebevědomý, spokojený člověk, pro kterého není svět nebezpečné a zlé místo. A paradoxně pak bude mít s dítětem daleko lepší vztah, než kdyby šel „na sílu“ a dítěti zůstalo v podvědomí trauma.
Přesně to si taky myslím
o tom to je, o té důvěře, o tom, že dítě má mít pocit bezpečí s oběma rodiči. Což mu tihle dva moc nedali.
@Jahudka82 Tak žiju mezi exoty asi no. Znám i dva kluky, co šli na rodicak, jeden se staral o mimino už od narození(podmínka matky, aby se narodilo, nebylo uz planovane). A mého muže rovnou nechám pozlatit, ani radši nebudu vypisovat, co všechno dělá a zvládá a považuje to za normál (protože to prostě v našem okolí je normal). To, co popisujes, mi přijde jako totální středověk a emimini folklór pár uživatelek.
Ano, je pravda, že to beru jako soukromou bublinu. Když si vezmu pracovní, tak by se to změnilo. Ale to neberu jako normu, stejně neberu jako normu emimino.
Já za sebe nedokážu ani smahem odsoudit chlapa, co odešel od mimina. Taky jich znám vic a vztah šel sice do háje, ale jako rodiče funguji. Důvody rozchodu jsou pestré.
@ondrej190 píše:
To neni valka, kdo z koho, to je valka, aby matce nebylo dovoleno vyradit vubec otce ze zivota ditete.
Reci o primarni osobe jsou hezke, kdyby nezpusobovaly prave to, ze bude primarni osobou navzdy, coz je nezadouci.
A neboj, spousta malych deti to dobre zvladne, jen maminkam je lito, ze to zvladnul i nekdo jiny; asi i tvuj pripad.
Pises neco o rocnim diteti;tomuhle uz je 2,5 roku.
Spíš otec a jeho rodiče chtějí ze života dítěte vyřadit tu matku ne? To, že nechtěla dítě, co na otce nebylo zvyklé, dát hned na skoro celý den ale postupně zvykat znamená, že ho chtěla z péče vyřadit? Ty s tím máš nějakou osobní zkušenost, že ti matka tvého dítěte nechtěla umožnit péči? Jinak si tvoje navážení se jen do 1 strany (matky) nedokážu vysvětlit. Sorry, ale znovu opakuju, že tohle se táhne už od cca půl roka dítěte a odešel otec od nich, nikdo mu dítě nebral ani nebránil vídat, jen to chtělo přiměřenou a kojení umožňující míru, délku a frekvenci už v tom necelém roce. A teď ve 2,5 letech by dítě bylo třeba úplně v pohodě i přes víkend. Ale není. Protože ho násilně od matky a tím i zdroje potravy, tekutin i uklidnění odtrhli v době, kdy spousta dětí má separační úzkost - o tom jsi už někdy slyšel? - a nevydrží ani s tatínkem, kterého vídají denně a který se o ně starat chce…otec mu výše uvedené potřeby nedokázal nahradit, zajistit, protože bezpečí a jistota u mámy a prsa bylo to, co plačící dítě potřebovalo ze všeho nejvíc. Kdyby si ho vzal do kočárku, šel s ním na miminkovske plavání nebo podobnou aktivitu, ke svým rodičům na 2-3h návštěvu a až by bylo unavené, předal by ho v klidu matce, postupně by se společný čas prodlužoval, určitě by to dítě snášelo mnohem líp. O to tady jde, umožnit styk s ohledem na potřeby dítěte. Nejen podle potřeb otce a cíle jeho rodiny, odstavit matku na druhou kolej…
No nevím, na mě to působí tak, že matka se nejdřív snažila bránit otci skrz kojení, pak protože na něj není zvyklé, pak jí došlo, že přes kojení to nepůjde blokovat věčně a soud se na další bránění styku moc netvářil, a úúúplnou náhodou zjistila, že je otec pedofil orientovaný na miminka a zneužívá svého vlastního syna.
Matka na mě působí silně nedůvěryhodně, na otce tahá všelijakou špínu (např. nařčení z homosexuality, co to má jako být) a co se jí nehodí, to zamlčí (třeba vyjádření lékařů, že o zneužití nic nesvědčí). K tomu nevěřím, že by se soud, OSPOD i policie proti matce a proti zájmu dítěte spikli, jen aby vyhověli otci.
Ale ta sekta maminek kolem paní je dobrá, no.
@Jahudka82 A četla jsi ta zveřejněná rozhodnutí? Matka opravdu dítě otci dávat nechtěla.
@Jahudka82 píše:
Spíš otec a jeho rodiče chtějí ze života dítěte vyřadit tu matku ne? To, že nechtěla dítě, co na otce nebylo zvyklé, dát hned na skoro celý den ale postupně zvykat znamená, že ho chtěla z péče vyřadit? Ty s tím máš nějakou osobní zkušenost, že ti matka tvého dítěte nechtěla umožnit péči? Jinak si tvoje navážení se jen do 1 strany (matky) nedokážu vysvětlit. Sorry, ale znovu opakuju, že tohle se táhne už od cca půl roka dítěte a odešel otec od nich, nikdo mu dítě nebral ani nebránil vídat, jen to chtělo přiměřenou a kojení umožňující míru, délku a frekvenci už v tom necelém roce. A teď ve 2,5 letech by dítě bylo třeba úplně v pohodě i přes víkend. Ale není. Protože ho násilně od matky a tím i zdroje potravy, tekutin i uklidnění odtrhli v době, kdy spousta dětí má separační úzkost - o tom jsi už někdy slyšel? - a nevydrží ani s tatínkem, kterého vídají denně a který se o ně starat chce…otec mu výše uvedené potřeby nedokázal nahradit, zajistit, protože bezpečí a jistota u mámy a prsa bylo to, co plačící dítě potřebovalo ze všeho nejvíc. Kdyby si ho vzal do kočárku, šel s ním na miminkovske plavání nebo podobnou aktivitu, ke svým rodičům na 2-3h návštěvu a až by bylo unavené, předal by ho v klidu matce, postupně by se společný čas prodlužoval, určitě by to dítě snášelo mnohem líp. O to tady jde, umožnit styk s ohledem na potřeby dítěte. Nejen podle potřeb otce a cíle jeho rodiny, odstavit matku na druhou kolej…
Hezka pohadka.
Kdyby to takhle platilo, velka cast otcu sve deti neuvidi nikdy, nebo budou odsouzeni do role vikendoveho animatora.
Deti bezne zvladaji byt s otcem samy, netřeba to dramatizovat. Zvladaji to naprosto bezne, to jen nektere matky si mysli, ze jsou naprosto nepostradatelne.
Kam takovy hyperprotektivni zpusob uchvaceni matkou vede, uz se dnes take vi.
Nikdo v normalni spolecnosti nevylucuje matku, ale nastesti dnes uz ani otce.
V te Tve pohadce Ti chybi, ze hned od zacatku matka odmitala dite „dát“, pak neplnila rozsudek, pak podala to TO, pak neplnila dalsi rozsudek a pak dite unesla a skryvala se s nim, az po nich bylo vyhlaseno patrani. Posudky rodicu jiste take soud zkoumal, snahu dehonestovat otce a zpusob dehonestace take vypovidaji o te zene.
Ta matka hned od zacatku branila podobne, jako to minulym generacim zen prochazelo. Dnes uz jim to, doufam, prochazet nebude.
@bertoldina píše:
@Jahudka82 Tak žiju mezi exoty asi no. Znám i dva kluky, co šli na rodicak, jeden se staral o mimino už od narození(podmínka matky, aby se narodilo, nebylo uz planovane). A mého muže rovnou nechám pozlatit, ani radši nebudu vypisovat, co všechno dělá a zvládá a považuje to za normál (protože to prostě v našem okolí je normal). To, co popisujes, mi přijde jako totální středověk a emimini folklór pár uživatelek.Ano, je pravda, že to beru jako soukromou bublinu. Když si vezmu pracovní, tak by se to změnilo. Ale to neberu jako normu, stejně neberu jako normu emimino.
Já za sebe nedokážu ani smahem odsoudit chlapa, co odešel od mimina. Taky jich znám vic a vztah šel sice do háje, ale jako rodiče funguji. Důvody rozchodu jsou pestré.
No, tak máš asi štěstí páč když to tu člověk čte, nebo na fb, to jsou samé dotazy typu „jak vám pomáhají vaši partneři doma, kolik času tráví s dětmi, jak mu vysvětlit, ) když nechape, že taky potřebuju čas pro sebe?“ Že už máte pomalu pocit, že normální chlapi vymřeli. Můj se třeba víc zapojovat začal, když jsem šla do práce. Nebo měla zdravotní komplikace, jinak to ani v tu chvíli nešlo. Oni často začnou nějak fungovat, až když nemají jinou možnost. Tak jim dojde, že to za ně nikdo neudělá. Některý holt potřebujou léčbu šokem. A znám i kluka, co mu umřela žena, nechala tu ani ne dvouleté dítě. Ale on byl zvyklý se o něj starat, chodila i na brigádu, tak to po téhle stránce zvládal, co taky zbývalo, musel tu pro to dítě být aspoň on - s pomocí rodiny, přátel, kolegů z práce to dal.
Mám bohužel ale dost kamarádek, které jsou na děti skoro furt samy. Babičky nefungujou, manžel pracovně často pryč. Můj taky někdy jezdí, na týden nebo dva. Ale já mám aspoň ty babičky ochotné a po ruce. Doufám, že tyhle tahanice o děti nebudu nikdy muset řešit. Oni se chlapi starat naučí, když musí. Známá byla po porodu v takovém stavu, že se její partner staral o ni i o dítě snad měsíc. A vyškolilo ho to tedy fest. Já ty začátky s 1.taky neměla jen růžové. To pomáhal opravdu hodně, i rodina. Po narození 2.si spíš brali všichni to starší na výlety, přespání. Že už se s ním dalo domluvit a něco podniknout. Mimino max do kočárku na dobu, než jsem si něco vyřídila, doktory aj. Báli se, že bude beze mě po delší době brečet. Chlap kočár přivezl hned jak spustila, v noci k ní vstávat nemohl, řídil prakticky denně. A o víkendu ho to prostě nevzbudilo. Stejně by ji prý neuspal, když spát prostě nechtěla, ani u mě. Měla trochu obrácený režim, dospala to přes den. Já už ne. Plus zuby, od půl roka do asi roka a půl dost peklo, 3h spánku denně max a to ještě ne v kuse (já). Pak už aspoň při tom kojení usnula. Ale budila se stejně x-krat za noc do 2 let kdy jsem ji odstavila. To si ji na 2 noci teda vzal a byl klid. Prý max udělal ššš když začala fňukat a spala dál. V tomhle věku už určitě bez prsa uspat jdou, moc dobře ví, z koho mlíko teče a z koho ne. Často i u babičky spí pak v pohodě, dcera 2 týdny po odstavu u tchýně celou noc úplně v pohodě, starší u mé mamky spal poprvé v necelých 2, kvůli mýmu úrazu, za 2 měs. poté tam byl 3 dny, lehla jsem s hnusnou angínou, v jeho 2,5 letech jsme jeli s chlapem i na prodloužený víkend. Ale v roce a půl se mi odstavil sám definitivně a od roka už se kojil jen večer a v noci, přes den nechtěl. Tak tam to bylo jednodušší. Každé dítě je jiné. Některé zvládne víkend u babičky nebo s tátou v roce, jiné ani 1 noc ve 3. A jo, když jel chlap se starším poprvé na víkend sám, taky jsem z toho byla nervózní, jak to zvládnou. Zbytečně. V tomhle zas na toho mého spoleh je. Znám i střídavé tatínky, který nerespektujou zdravotní a stravovací omezení dětí a po návratu od něj je matka dává dalších x dní dohromady, musí s nima být doma nebo lítají po doktorech, jak je vždycky svým „volnějším režimem“ rozhodí.
@Prelesta píše:
Je mi líto, co jste Ty a Tvůj syn museli prožít.Podle mě skutečně milující otec, kterému opravdu záleží na svém dítěti, na jeho zdárném vývoji, na tom, aby bylo šťastné a spokojené, bude respektovat potřebu dítěte se kojit i klidně po druhém roce života a přizpůsobí tomu svůj čas strávený s ním. Také, pokud dítě delší dobu neviděl, bude ho na sebe navykat postupně, aby se dítě cítilo bezpečně a aby tím neutrpěl vztah dítěte s matkou. Tím totiž přispěje k tomu, že z dítěte vyroste zdravě sebevědomý, spokojený člověk, pro kterého není svět nebezpečné a zlé místo. A paradoxně pak bude mít s dítětem daleko lepší vztah, než kdyby šel „na sílu“ a dítěti zůstalo v podvědomí trauma.
Díky.
Už jsme v pohodě.
@blobfish píše:
No nevím, na mě to působí tak, že matka se nejdřív snažila bránit otci skrz kojení, pak protože na něj není zvyklé, pak jí došlo, že přes kojení to nepůjde blokovat věčně a soud se na další bránění styku moc netvářil, a úúúplnou náhodou zjistila, že je otec pedofil orientovaný na miminka a zneužívá svého vlastního syna.Matka na mě působí silně nedůvěryhodně, na otce tahá všelijakou špínu (např. nařčení z homosexuality, co to má jako být) a co se jí nehodí, to zamlčí (třeba vyjádření lékařů, že o zneužití nic nesvědčí). K tomu nevěřím, že by se soud, OSPOD i policie proti matce a proti zájmu dítěte spikli, jen aby vyhověli otci.
Ale ta sekta maminek kolem paní je dobrá, no.
Nojo, ale teď se stará babička a dítě matce také nepředávají, i když ho měla mít. ![]()
@ondrej190 píše:
Hezka pohadka.
Kdyby to takhle platilo, velka cast otcu sve deti neuvidi nikdy, nebo budou odsouzeni do role vikendoveho animatora.Deti bezne zvladaji byt s otcem samy, netřeba to dramatizovat. Zvladaji to naprosto bezne, to jen nektere matky si mysli, ze jsou naprosto nepostradatelne.
Kam takovy hyperprotektivni zpusob uchvaceni matkou vede, uz se dnes take vi.
Nikdo v normalni spolecnosti nevylucuje matku, ale nastesti dnes uz ani otce.V te Tve pohadce Ti chybi, ze hned od zacatku matka odmitala dite „dát“, pak neplnila rozsudek, pak podala to TO, pak neplnila dalsi rozsudek a pak dite unesla a skryvala se s nim, az po nich bylo vyhlaseno patrani. Posudky rodicu jiste take soud zkoumal, snahu dehonestovat otce a zpusob dehonestace take vypovidaji o te zene.
Ta matka hned od zacatku branila podobne, jako to minulym generacim zen prochazelo. Dnes uz jim to, doufam, prochazet nebude.
Tím myslíš jak staré děti a na jak dlouho? Jak už jsem psala výše, každé dítě je jiné a zvládá v každém věku odloučení od matky jinak. To se přece nedá takhle všeobecně tvrdit. Ještě jsi mi neodpověděl, zda máš děti a možnost se o ně starat. Asi úmyslně. Protože tady si do toho každý trochu promítá osobní zkušenosti a to co zná ze svého okolí, včetně mě. Ale to je asi ve všech diskuzích normální, že to lidi hodnotí ze svého pohledu, který je ovlivněný tím, co sami ve svém životě zažili a zažívají. A tvoje příspěvky na mě působí, že jsi měl s tím, že matka dítě nedává otci, špatnou zkušenost, což mě samozřejmě mrzí. Ale touhle optikou teď vidíš a posuzuješ všechny… Co jsem to začala sledovat, působila jako oběť ona (a to dítě samozřejmě). OK
, někdy nemusí vše být tak, jak se zdá. Ale ty máš o viníkovi té situace jasno už od začátku. A otec to rozhodně není.
@blobfish píše:
@Jahudka82 A četla jsi ta zveřejněná rozhodnutí? Matka opravdu dítě otci dávat nechtěla.
A ty se divíš, že mu ho nechtěla dávat hned na tak dlouhou dobu? Že chtěla třeba kratší čas?
@Jahudka82 píše:
A ty se divíš, že mu ho nechtěla dávat hned na tak dlouhou dobu? Že chtěla třeba kratší čas?
Nedivím se, že nechtěla, ale divím se, že nedávala, když to měla nařízené soudem ![]()
@jednoslunicko píše:
Prosim te, Deti jsou taky lidi resp. osoba, ktera toto zalozila, jede svoje nazory na vychovu stylem ode zdi ke zdi. Mimo jeji jine ulety by mne zajimalo, kolik rozestve rodin - rodicu a prarodicu. Plus dalsi bludy. Co jsem videla jeji prispevky ohledne Bary, tak ma jen jednostranne informace, ale hlavne ze uz ma nazor. Ta je uplne nesoudna. Ale jak je videt, ma dosah a vliv, kdyz dokazala zfanatizovat takove mnozstvi svych sledujicich vcetne tebe - jak te proboha napadlo se do toho michat a psat nekomu z te rodiny? Z jakeho titulu? A dalsi vec - pises, jake ma kolem sebe pravniky, tady uz zaznelo a ja si to myslim taky, ze nema lautr nikoho, protoze pokud se o to nekdo zacal zajimat a zjistil si info, tak ze spoluprace s ni odstoupil.
Hodina ( taky případ
) psal, že ji zastupovala Slámová, pak z toho vycouvala a převzal to Láska…
A teda taky tam zmiňoval, že před tímto vztahem byla Bára 2 roky milenkou ženatého movitého může, jen se prostě nedočkala rozvodu.
Možná ji začaly tikat biologické hodiny, tak proto byla tak brzo těhotná
.