Přísná babička

Anonymní
5.1.20 21:48

Přísná babička

Ahoj holky, musím si po vánocích trochu vylít srdíčko a řekněte mi, co si o tom myslíte…

Jde o mojí mámu a její postoj k vnoučatům. Celý život byla docela přísná, ale zas málokdy křičela a nikdy si nepamatuji, že by na nás vztáhla ruku. Na dětství mám hezké vzpomínky, i když bych jí samozřejmě něco vytkla, ale nic zásadního.

Ale co jsme se sourozenci začali postupně zakládat rodiny, začala být obrovský kritik naší výchovy (u všech). Když jsem přijela jako vyjukaná prvorodička z porodnice, tak mě psychicky drtila, jak jsem neschopná atd., že to vygradovalo v to, že jí manžel sbalil kufr a odvezl na vlak. Nicméně vztahy se pak uklidnily, vzájemně jsme se omluvili atd.

Jako babičce jsem jí doposud neměla problém svěřit děti. Nikdy nebyla rozmazlovací babička, drží si svou přísnost, ale vím, že k dětem přistupuje zodpovědně a ty k ní rády jezdí. Ty starší už jsou velké, tak věřím, že by řekly, kdyby něco nebylo ok. Kolikrát se jim spíš nechce ani domů. Když byly mladší, párkrát jsme měly konflikt, že jsem dětem něco vytkla a ona to začala řešit za mě a radikálněji. Musely jsme si vytyčit hranice, že u nás doma vychovávám já, když děti hlídá ona, tak si pojede svou a funguje to.

Jenže jsme si teď po mnoha letech pořídili benjamínka a je peklo. Syn je trochu opožděný, ale postupně mu všechno začíná jít, v porovnání se staršími sourozenci je asi o půl roku pozadu, co se týče mluvení, sebeobsluhy a celkového chápání. Budou mu tři a teprve se nějak rozmluvil. Zatím ale moc nechápe složitější komunikaci, sám skládá jen jednoduché věty. Je hodný, ale právě díky komunikaci se často vzteká nebo pláče, protože nechápe nás a my jeho. Např. nedokáže pochopit, proč musí u stolu sedět, dokud nesní, co je na talíři. Nebo že si s něčím musí pospíšit, když spěcháme apod. Vím, že to nedělá schválně, protože když se konečně pochopíme, má z toho obrovskou radost a pak to už svědomitě plní správně pořád.

A v rámci toho všeho je neskutečný problém s babičkou. Už když byl mimino, tak jsem pořád poslouchala, jak ho moc nosím a mám ho nechat vyřvat, pouštěla jsem to jedním uchem tam, druhým ven. Ale čím je větší, tím je vztah babičky k němu horší. Nedávno jsme byli u ní, krájela zeleninu do polívky a on chtěl mrkev. Doma mu ji normálně dám, babička ale ne, protože před jídlem se nejí, že :roll: Takže malý začal strašně plakat, babička na něj šíleně řvát… Mrkev jsem mu naštvaně dala, ale stejně z toho byl ještě do večera rozhozený a ufňukaný. Přitom taková blbost :(

A teď o vánocích už moje nervy asi absolutně přetekly. Syn měl pár takových zoufalých chvil, kdy se dospělí věnovali těm starším. On se chtěl zapojit, do hraní her, do povídání, jenže ho pořád odstrkovali, že je malý, že na to nemá. Takže byl pak zas ubrečený, protože to nechápal. A já co pět minut poslouchala.jak už mu mám dát na zadek, křičet na něj, nadávat mu a že je to spratek… Párkát, když jsem mu dřív za něco hubovala, tak absolutně nepochopil, co dělám :nevim: Když už je někdo na něj fakt zlý, tak brečí, protože si to neumí spojit dohromady, že on něco špatně udělal a proto se jiný zlobí :nevim: Máti na mě spustila, jak jsem příšerná matka a že akorát vychovám rozmazleného smrada. Říkám jí, jestli ho mám bít za to, že nerozumí a nechápe? Křičet na něj proto, že se ještě neumí obléct, nebo že chce držet v ruce karty, aby měl pocit, že taky hraje a patří mezi ostatní? Vjely jsme si do vlasů, ona mi řekla, že ho nikdy nechce hlídat, já jí, že bych o tom stejně neuvažovala, když je schopná ho zbít za to, že není dokonalý… Práskla za sebou dveřmi a už pár dní držíme bobříka mlčení. Já jsem tak strašně zklamaná a nevím, jak se k tomu postavit. Psala jsem si se sestrou, která mi pak psala, že mamka i jejímu dítěti nařezala přímo před ní, jenže sestra to přešla, protože není taková „držka“ a nechce se hádat. Mně je z toho ale úplně blbě, protože nechci, aby mé dítě někdo někdo pro nic za nic bil :cert: Přijde vám to normální? Je mi z toho smutno, jako máma taková nebyla.

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

11817
5.1.20 21:52

Mně z toho přijde, že babička už zestárla a na tak malé, a trošku nechápající dítě už nemá nervy, asi bych jí ho fakt nedávala hlídat, pokud to není akutně nutné

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2543
5.1.20 21:58

To víš stárne. Asi se jí trošku otupuje empatie, tolerance a tak… Maličké dítě je prostě občas na hlavu i pro rodiče a starší už nemají tolik trpělivosti, samozřejmě ne všichni. Nicméně tvoje dítě je tvoje dítě, reakce tvá podle mě adekvátní. Matku bych v tom nechala chvíli vyráchat a pak bych se jí to pokusila znovu v klidu vysvětlit, že takhle teda ne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.1.20 21:59
@stinga píše:
Mně z toho přijde, že babička už zestárla a na tak malé, a trošku nechápající dítě už nemá nervy, asi bych jí ho fakt nedávala hlídat, pokud to není akutně nutné

Akutní to není a sama ho zatím nehlídala, ani jsem jí ho nikdy nenutila. Jenže bych byla ráda, kdyby na něj byla hodná, když je u nás na návštěvě. Teď jak tu byla, tak třeba spadl, uhodil se, plakal, já byla na wc a ona ho ani nezvledla, aby ho objala nebo nějak politovala :(

  • Nahlásit
  • Citovat
425
5.1.20 22:01

Přístup tvojí mamky je příšerný! Syn je taky pomalejší a moc nerozumí, ale nikdy by mě nenapadlo ho za to bít :zed: s mámou bych si vážně promluvila. Otázka je jestli to má cenu :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1100
5.1.20 22:02
@stinga píše:
Mně z toho přijde, že babička už zestárla a na tak malé, a trošku nechápající dítě už nemá nervy, asi bych jí ho fakt nedávala hlídat, pokud to není akutně nutné

Taky si myslím. Muj otec, který nas tri deti nikdy nebil, ted trousil něco o tom, ze by mého syna pretahnul pres zadek. Kdyz jsem mu rekla, ze nas taky netlouk a ze deti obcas jsou na pest, ale bit je nebudem, tak ze prej jsme takoví nebyli. Ale spíš si to nepamatuje :woman_shrugging:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1490
5.1.20 22:03

Chudák malej. Nevím úplně co poradit, ale asi bych se zachovala stejně jako ty. Babička asi nepobrala moc trpělivosti s tím když je někdo trošku odlisnej. Taky pořád poslouchám od tchýně jak její děti dělali to a to a ty naše jsou v tomto strašný. Asi by mě to hodně mrzelo, ale stala bych si za svým.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.1.20 22:03

Já moc dobře vím, co jsou to složité vztahy v rodině, ale k tvojí situaci…
Normálně mi je klučíka líto. To, co mu babička dělá a jak se k němu chová, by se mi nelíbilo. Důrazně bych jí vysvětlila, že mám svou rodina a svoje děti ráda a nechci a nenechám je někoho bít nebo na ně řvát. Nejsem zastáncem benevolentní výchovy, ale bití a řev neschvaluji. Hlídat bych jí ho určitě nedávala, kor, když sama nechce, jelikož je parchant a opožděný. Pokud k babičce chtějí starší sourozenci a nějak s ní vycházejí, tak bych jim nebránila a situaci bych řešila, až bude benjamínek starší a začne si uvědomovat a řešit, proč jenom jeho prarodiče nechtějí… Pak já nevím. Vysvětlit mu, že je mezi ním a babičkou už příliš velký věkový rozdíl a babička už by péči o něj nezvládla, mohla by být nervózní, tak proto tam nebude jezdit na hlídání.

  • Nahlásit
  • Citovat
182
5.1.20 22:09

Máme něco trošku podobného, ale tedy ne tak vyhroceného, v příbuzenstvu. Dobře si ty naše příbuzné pamatuji, jací to byli skvělí rodiče - vždycky jsem u nich chtěla přespávat a vůbec - pobývat, co nejdéle. Fyzické tresty používali, ale naprosto výjimečně. Bezvadně vychovali své 3 děti. A teď ty jejich dospělé děti mají také děti a prarodiče mají neustále pocit, že by ta svoje vnoučata měli srovnat do latě. Co chvíli mi vyprávějí, jak museli dítě A plácnout, dítě B seřezat a dalším vnoučatům promluvit do duše, aby z nich nakonec něco bylo. Že jejich rodiče to s nimi neumí a někdo těm dětem hranice dát musí. Podotýkám, že všichni ti rodiče jsou jako rodiče skvělí a děti rozmazlené nejsou.
Myslím, že u prarodičů je to stářím a vysvětlit jim nic nejde (alespoň v tom našem případě). Svoje dítě chraň a na hlídání ho mamince nedávej.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5.1.20 22:14

Ahoj. Asi by sis mela pevne stat na svem, je to tvuj syn, tvoje vychova. Jelikoz to neni tvoje prvni dite, tak tvoje mama musi vedet, ze deti zvladnes vychovat. Hlavne ukaz synovi, ze ty si jeho maminka ( ta na kterou se muze spolehnout, ta ktera ho pomazli, utesi…) mamu bych nechala vydusit, treba bych ji napsala dopis, jak te to mrzi, ze se jako babicka takhle chova… moje mamka byla u meho prvniho trochu podobna te tve, porad porovnala, predhazovala mi tabulky (syn byl maly, predilekce hlavicky, cvicili jsme Vojtovku…) - a me to moc mrzelo, vubec jsem si prvni pocity ze jsem mama neuzila…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1161
5.1.20 22:16
@Anonymní píše:
Ahoj holky, musím si po vánocích trochu vylít srdíčko a řekněte mi, co si o tom myslíte…

Jde o mojí mámu a její postoj k vnoučatům. Celý život byla docela přísná, ale zas málokdy křičela a nikdy si nepamatuji, že by na nás vztáhla ruku. Na dětství mám hezké vzpomínky, i když bych jí samozřejmě něco vytkla, ale nic zásadního.

Ale co jsme se sourozenci začali postupně zakládat rodiny, začala být obrovský kritik naší výchovy (u všech). Když jsem přijela jako vyjukaná prvorodička z porodnice, tak mě psychicky drtila, jak jsem neschopná atd., že to vygradovalo v to, že jí manžel sbalil kufr a odvezl na vlak. Nicméně vztahy se pak uklidnily, vzájemně jsme se omluvili atd.

Jako babičce jsem jí doposud neměla problém svěřit děti. Nikdy nebyla rozmazlovací babička, drží si svou přísnost, ale vím, že k dětem přistupuje zodpovědně a ty k ní rády jezdí. Ty starší už jsou velké, tak věřím, že by řekly, kdyby něco nebylo ok. Kolikrát se jim spíš nechce ani domů. Když byly mladší, párkrát jsme měly konflikt, že jsem dětem něco vytkla a ona to začala řešit za mě a radikálněji. Musely jsme si vytyčit hranice, že u nás doma vychovávám já, když děti hlídá ona, tak si pojede svou a funguje to.

Jenže jsme si teď po mnoha letech pořídili benjamínka a je peklo. Syn je trochu opožděný, ale postupně mu všechno začíná jít, v porovnání se staršími sourozenci je asi o půl roku pozadu, co se týče mluvení, sebeobsluhy a celkového chápání. Budou mu tři a teprve se nějak rozmluvil. Zatím ale moc nechápe složitější komunikaci, sám skládá jen jednoduché věty. Je hodný, ale právě díky komunikaci se často vzteká nebo pláče, protože nechápe nás a my jeho. Např. nedokáže pochopit, proč musí u stolu sedět, dokud nesní, co je na talíři. Nebo že si s něčím musí pospíšit, když spěcháme apod. Vím, že to nedělá schválně, protože když se konečně pochopíme, má z toho obrovskou radost a pak to už svědomitě plní správně pořád.

A v rámci toho všeho je neskutečný problém s babičkou. Už když byl mimino, tak jsem pořád poslouchala, jak ho moc nosím a mám ho nechat vyřvat, pouštěla jsem to jedním uchem tam, druhým ven. Ale čím je větší, tím je vztah babičky k němu horší. Nedávno jsme byli u ní, krájela zeleninu do polívky a on chtěl mrkev. Doma mu ji normálně dám, babička ale ne, protože před jídlem se nejí, že :roll: Takže malý začal strašně plakat, babička na něj šíleně řvát… Mrkev jsem mu naštvaně dala, ale stejně z toho byl ještě do večera rozhozený a ufňukaný. Přitom taková blbost :(

A teď o vánocích už moje nervy asi absolutně přetekly. Syn měl pár takových zoufalých chvil, kdy se dospělí věnovali těm starším. On se chtěl zapojit, do hraní her, do povídání, jenže ho pořád odstrkovali, že je malý, že na to nemá. Takže byl pak zas ubrečený, protože to nechápal. A já co pět minut poslouchala.jak už mu mám dát na zadek, křičet na něj, nadávat mu a že je to spratek… Párkát, když jsem mu dřív za něco hubovala, tak absolutně nepochopil, co dělám :nevim: Když už je někdo na něj fakt zlý, tak brečí, protože si to neumí spojit dohromady, že on něco špatně udělal a proto se jiný zlobí :nevim: Máti na mě spustila, jak jsem příšerná matka a že akorát vychovám rozmazleného smrada. Říkám jí, jestli ho mám bít za to, že nerozumí a nechápe? Křičet na něj proto, že se ještě neumí obléct, nebo že chce držet v ruce karty, aby měl pocit, že taky hraje a patří mezi ostatní? Vjely jsme si do vlasů, ona mi řekla, že ho nikdy nechce hlídat, já jí, že bych o tom stejně neuvažovala, když je schopná ho zbít za to, že není dokonalý… Práskla za sebou dveřmi a už pár dní držíme bobříka mlčení. Já jsem tak strašně zklamaná a nevím, jak se k tomu postavit. Psala jsem si se sestrou, která mi pak psala, že mamka i jejímu dítěti nařezala přímo před ní, jenže sestra to přešla, protože není taková „držka“ a nechce se hádat. Mně je z toho ale úplně blbě, protože nechci, aby mé dítě někdo někdo pro nic za nic bil :cert: Přijde vám to normální? Je mi z toho smutno, jako máma taková nebyla.

Chudák chlapeček…dělala bych to stejně jako vy, hlavně bych ho nenechala někým bít nebo aby na něj řval.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6519
5.1.20 22:16

Ani jedno z dětí bych jí na hlídání nedala, tvá matka neudrží na uzdě nervy a popravdě nevypadá, že by nějak měla ráda děti. Podle mě přesně ten typ babičky, na který s odstupem času nikdo nevzpomíná rád.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.1.20 22:17

Zakladatelko, u nás je taková tchýně. O našem synovi, co má dg. prohlásila, že je debil. Kluk žádnou diagnózu nemá a kdybych byla poradna matka, tak to z něj vytlucu. Což ona udělá hned, jak jí ho tam dám. Nedám.
Ještě super je, když začne synovi v afektu kázat. Takže afekt se zhorší. Naposledy ji manžel už vykázal z místnosti.
My to vyřešili tak, že tchýně děti vida jen za našeho dohledu. Samostatně nikdy.
Ona je nebije, ale psychicky vydeptava, což je podle mě ještě horší.

  • Nahlásit
  • Citovat
21381
5.1.20 22:33
@Anonymní píše:
Ahoj holky, musím si po vánocích trochu vylít srdíčko a řekněte mi, co si o tom myslíte…

Jde o mojí mámu a její postoj k vnoučatům. Celý život byla docela přísná, ale zas málokdy křičela a nikdy si nepamatuji, že by na nás vztáhla ruku. Na dětství mám hezké vzpomínky, i když bych jí samozřejmě něco vytkla, ale nic zásadního.

Ale co jsme se sourozenci začali postupně zakládat rodiny, začala být obrovský kritik naší výchovy (u všech). Když jsem přijela jako vyjukaná prvorodička z porodnice, tak mě psychicky drtila, jak jsem neschopná atd., že to vygradovalo v to, že jí manžel sbalil kufr a odvezl na vlak. Nicméně vztahy se pak uklidnily, vzájemně jsme se omluvili atd.

Jako babičce jsem jí doposud neměla problém svěřit děti. Nikdy nebyla rozmazlovací babička, drží si svou přísnost, ale vím, že k dětem přistupuje zodpovědně a ty k ní rády jezdí. Ty starší už jsou velké, tak věřím, že by řekly, kdyby něco nebylo ok. Kolikrát se jim spíš nechce ani domů. Když byly mladší, párkrát jsme měly konflikt, že jsem dětem něco vytkla a ona to začala řešit za mě a radikálněji. Musely jsme si vytyčit hranice, že u nás doma vychovávám já, když děti hlídá ona, tak si pojede svou a funguje to.

Jenže jsme si teď po mnoha letech pořídili benjamínka a je peklo. Syn je trochu opožděný, ale postupně mu všechno začíná jít, v porovnání se staršími sourozenci je asi o půl roku pozadu, co se týče mluvení, sebeobsluhy a celkového chápání. Budou mu tři a teprve se nějak rozmluvil. Zatím ale moc nechápe složitější komunikaci, sám skládá jen jednoduché věty. Je hodný, ale právě díky komunikaci se často vzteká nebo pláče, protože nechápe nás a my jeho. Např. nedokáže pochopit, proč musí u stolu sedět, dokud nesní, co je na talíři. Nebo že si s něčím musí pospíšit, když spěcháme apod. Vím, že to nedělá schválně, protože když se konečně pochopíme, má z toho obrovskou radost a pak to už svědomitě plní správně pořád.

A v rámci toho všeho je neskutečný problém s babičkou. Už když byl mimino, tak jsem pořád poslouchala, jak ho moc nosím a mám ho nechat vyřvat, pouštěla jsem to jedním uchem tam, druhým ven. Ale čím je větší, tím je vztah babičky k němu horší. Nedávno jsme byli u ní, krájela zeleninu do polívky a on chtěl mrkev. Doma mu ji normálně dám, babička ale ne, protože před jídlem se nejí, že :roll: Takže malý začal strašně plakat, babička na něj šíleně řvát… Mrkev jsem mu naštvaně dala, ale stejně z toho byl ještě do večera rozhozený a ufňukaný. Přitom taková blbost :(

A teď o vánocích už moje nervy asi absolutně přetekly. Syn měl pár takových zoufalých chvil, kdy se dospělí věnovali těm starším. On se chtěl zapojit, do hraní her, do povídání, jenže ho pořád odstrkovali, že je malý, že na to nemá. Takže byl pak zas ubrečený, protože to nechápal. A já co pět minut poslouchala.jak už mu mám dát na zadek, křičet na něj, nadávat mu a že je to spratek… Párkát, když jsem mu dřív za něco hubovala, tak absolutně nepochopil, co dělám :nevim: Když už je někdo na něj fakt zlý, tak brečí, protože si to neumí spojit dohromady, že on něco špatně udělal a proto se jiný zlobí :nevim: Máti na mě spustila, jak jsem příšerná matka a že akorát vychovám rozmazleného smrada. Říkám jí, jestli ho mám bít za to, že nerozumí a nechápe? Křičet na něj proto, že se ještě neumí obléct, nebo že chce držet v ruce karty, aby měl pocit, že taky hraje a patří mezi ostatní? Vjely jsme si do vlasů, ona mi řekla, že ho nikdy nechce hlídat, já jí, že bych o tom stejně neuvažovala, když je schopná ho zbít za to, že není dokonalý… Práskla za sebou dveřmi a už pár dní držíme bobříka mlčení. Já jsem tak strašně zklamaná a nevím, jak se k tomu postavit. Psala jsem si se sestrou, která mi pak psala, že mamka i jejímu dítěti nařezala přímo před ní, jenže sestra to přešla, protože není taková „držka“ a nechce se hádat. Mně je z toho ale úplně blbě, protože nechci, aby mé dítě někdo někdo pro nic za nic bil :cert: Přijde vám to normální? Je mi z toho smutno, jako máma taková nebyla.

Normální mi to nepřijde. Beru, že u ní platí třeba přísnější pravidla. Tak si kluk holt fňukne. Ale řvát něco o smradech a podobné blaboly? Holt nemá trpělivost a řeší vše křikem. Syna bych jí tak nenechávala, prostě by jezdil na návštěvu. Ještě se jí začne bát. A má na všechno spoustu času. Není třeba si myslet, že je opožděný. Děti dozrávají skokem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3796
5.1.20 22:35

Taky bych se syna zastávala, hlídat bych ho nechala, až by byl větší, šikovnější. Moje matka je taky velmi kritická, nepamatuje si, jaké to bylo se mnou, ale měla tvrdou výchovu, ne fyzické tresty, ale psychické ano. Kdyby měla hlídat plno hodin šikovné větší dítě, tak by to bylo přínosné. Kdyby měla více hodin hlídat mého tří-letého syna, bylo by to něco podobného, jako u tebe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama