Přítel nechce svatbu

Anonymní
18.8.20 03:56

Přítel se nechce svatbu

Ahojte. Ve stručnosti. S přítelem se známe 11 let, pět let spolu chodíme a přes rok bydlíme. Mně je 26, jemu 27. Milujem se, nehádáme se, je hodný, uklízí, vaří, peníze mi dá, když potřebuju, máme společné koníčky, přátele, sex parádní. Vše super, jen si mě nechce vzít :) jeho rodiče jsou 30 let spolu, nesezdaní, prý to funguje. Strejdové, sestra, bratranci - nikdo nemá svou rodinu ani děti, a to jim je třeba šedesát. Být starý mládenec je takové jejich rodinné prokletí. Snažím se nenásilně příteli vysvětlit, že ten,,jen papír" pro mě hodně znamená, protože toužím po tom mít vlastní rodinu a někam patřit, založit svůj vlastní domov a vyplnit tak prázdno ve mě (už mám jen mámu). Na děti se těší, dovede si je představit klidně hned, ale svatbu ne. Jak to vidíte vy? Děkuji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3130
18.8.20 04:35

Vidim to stejne. Pro me je svatba neco po cem se touzila a chtela jsem, aby dite prislo do „uplne“ rodiny. Abych u detske doktorky nemusela rikat „Dobry den Novakova, potrebuji recept pro Cernou“, aby v pripade hospitalizace manzela mi byly sdelene informace atd.

Příspěvek upraven 18.08.20 v 06:39

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5274
18.8.20 04:57

Pokud je „na peníze“ tak mu připomeňte slevu na nevydělávající manželku :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4855
18.8.20 05:05

Bez svatby bych si děti nedělala. To je jak kdyby si chtěl nechávat otevřená zadní vrátka. Přitom děti jsou daleko větší závazek, než svatba. Ty už ti zůstanou do smrti, do smrti budou vás obou.. Kdežto rozvést se můžeš kdykoliv. Zajímalo by mě o co mu jde :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4594
18.8.20 05:40
@Anonymní píše:
Ahojte. Ve stručnosti. S přítelem se známe 11 let, pět let spolu chodíme a přes rok bydlíme. Mně je 26, jemu 27. Milujem se, nehádáme se, je hodný, uklízí, vaří, peníze mi dá, když potřebuju, máme společné koníčky, přátele, sex parádní. Vše super, jen si mě nechce vzít :) jeho rodiče jsou 30 let spolu, nesezdaní, prý to funguje. Strejdové, sestra, bratranci - nikdo nemá svou rodinu ani děti, a to jim je třeba šedesát. Být starý mládenec je takové jejich rodinné prokletí. Snažím se nenásilně příteli vysvětlit, že ten,,jen papír" pro mě hodně znamená, protože toužím po tom mít vlastní rodinu a někam patřit, založit svůj vlastní domov a vyplnit tak prázdno ve mě (už mám jen mámu). Na děti se těší, dovede si je představit klidně hned, ale svatbu ne. Jak to vidíte vy? Děkuji.

Je tu spousta diskusi na tohle téma. Můžeš si to všechno pročíst, ale rozhodnutí je stejně jen na tobě. Každý si brání to svoje a ty dva tábory si nikdy neporozumi. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4680
18.8.20 06:16

Pokud ho opravdu miluješ, a umíš si představit s ním žít i bez toho, aniž bys mu to dřív nebo později vyčítala, ať už vědomě či nevědomě, pak je svatba naprosto nepodstatná.

Pokud je ale pro tebe svatba ve vztahu stěžejní věc, a byla bys bez ní nešťastná, rozhodně jdi o dům dál. Nemá smysl nutit ho do svatby, stejně tak jako je nesmysl, nutit tebe žít bez ní, pokud o ní tolik stojíš.

Před dětmi si nalijte čistého vína, abyste oba předešli zklamaní v tomhle směru.

Takže otázka zní. Chceš s ním být a založit rodinu, i když si tě třeba nikdy nevezme? Budeš tak spokojená?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5600
18.8.20 06:31

Tak mu zkus říct, že když budou děti bez svatby, tak mají příjmení po tobě. Snaž se najít výhody, která svatba přináší - viz. zmiňovaná sleva na manželku, když je na MD, RD, jistá (byť jen na určitou dobu) podpora při úmrtí partnera apod.
On ten „jen papír“ (taky nejsem zastánce svateb) má své výhody i nevýhody. Děti vás k sobě připoutají víc, než manželství. Však nemusíte mít tradiční svatbu, stačí ve čtyřech na úřadě.

@elinka90, informace dostal v nemocnici pouze můj partner (nebyli jsme tehdy manželé). Sama si určuješ, komu nemocnice poskytne informace. Vyzvedávání receptů je úplně jedno. Ve škole s tím neměli problém. Ve školce v jednu chvíli ano (tam ale řešili i rozvedenou maminku s novým partnerem) - jen některé učitelky.
Každý to vidí jinak. Pro mě je zase masakr, když je někdo 3× rozvedený. Nebo maminka má 3 děti a každé má jiné příjmení - to už pak nejsou rodina? Rodina jsou stále. To, že mám stejné příjmení, tak ze mě lepšího rodiče neudělá. Pro info - vdaná jsem. 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3130
18.8.20 06:42

@Hořec já neříkám, že doktorka ti nevystaví recept, ale nechci se představovat jinak než se jmenuje dítě. S nemocnicí to je tak pokud podepíšeš papír, ale pokud by přítele přivezli např. po těžké autohavárii v bezvědomí, tak ti nic neřeknou, protože nejsi rodina.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
90
18.8.20 06:47
@Anonymní píše:
Ahojte. Ve stručnosti. S přítelem se známe 11 let, pět let spolu chodíme a přes rok bydlíme. Mně je 26, jemu 27. Milujem se, nehádáme se, je hodný, uklízí, vaří, peníze mi dá, když potřebuju, máme společné koníčky, přátele, sex parádní. Vše super, jen si mě nechce vzít :) jeho rodiče jsou 30 let spolu, nesezdaní, prý to funguje. Strejdové, sestra, bratranci - nikdo nemá svou rodinu ani děti, a to jim je třeba šedesát. Být starý mládenec je takové jejich rodinné prokletí. Snažím se nenásilně příteli vysvětlit, že ten,,jen papír" pro mě hodně znamená, protože toužím po tom mít vlastní rodinu a někam patřit, založit svůj vlastní domov a vyplnit tak prázdno ve mě (už mám jen mámu). Na děti se těší, dovede si je představit klidně hned, ale svatbu ne. Jak to vidíte vy? Děkuji.

Jednoduché. Nebude svatba, nebudou děti. A neustoupila bych ani o milimetr.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
604
18.8.20 06:54

Ty jména hodně vadily i mě. Měli jsme už 2 děti, o které jsem se primárně starala jen já a stejně mi všichni říkali příjmením dětí… I když jsem s nimi třeba nebyla. Tak jsem se naštvala a do měsíce byla svatba :*.
Jinak je to teď i byrokraticky jednodušší. Když řeším např. pojistky, nemovitist, auto, jedná se hned jinak i když je smlouva na manžela.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
371
18.8.20 07:06

Já taky svatbu nechtěla, myslela jsem si, že nebude nutná a trochu mě kvůli rozvodům v rodině odpuzovala. Ale jak se píše výš, dobré argumenty mi v hlavě rozsvítily. Představa, že jeden z nás je v nemocnici a ten druhý nedostane informace, mě úplně zabíjí. Pak samozřejmě příjmení, máme syna a dělá to zmatky u doktorů atd. A celkově je vlastně uklidňující, když je rodina vnímána jako celek i po všech právních stránkách. Vysvětlila bych mu, že svatba není prostředek jak si k sobě někoho uvázat, ale spíš jak si život ulehčit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.8.20 07:15

Já ti radim, děti si bez svatby nedělej. Já ji nepovažovala za důležitou a od doby, co jsem byla v pokročilejším stádiu těhotenství a co se mi narodilo dítě, se můj názor změnil. Najednou mi vadí, že nemáme všichni stejný příjmení (dala jsem svoje, na partnerovo se mění případně hned po svatbě, protože nejde, aby se dítě jmenovalo jinak než aspoň jeden z rodičů). Vadí mi, že nejsme oficiálně rodina. Naštěstí partner to chápe a i když se taky dost svatby nežene, další dítě by chtěl. A já řekla ano, ale po svatbě. A na tom si trvám už asi rok a konečně to vzal na zřetel a je mu jasný, že to myslím vážně :D Každopádně u mě je to jednodušší v tom, že mně stačí svatba na úřadě. Já ji vážně nechci kvůli veselce, ale abysme oficiálně byli všichni rodina. Plus mi jde samozřejmě o výhody jako je vdovský důchod, kdyby se něco přihodilo. Teď máme aspoň životní pojistku.

  • Citovat
  • Nahlásit
10770
18.8.20 07:18

Souhlasím s @Ms.Ragdoll je důležité, jak to chces ty. Pokud to bez svatby nedáš, nebude to fungovat a máš na to právo.
Já tě chápu, před svatbou jsem take chtěla být vdaná a přivést děti do manželství a stalo se.
Tři děti jsou narozené v manželství, následoval rozvod a žila jsem dlouho sama. Nyní mám další dítě se současným partnerem a vdavat už se nechci. Dítě má příjmení po něm, protože mě požádal o ruku a zenil by se. Ženy kdo to brzdí, jsem já. Svatbu už vůbec nepotřebuju a stačí mi vědomí, že by si mě vzal. Zkrátka mi to připadá celý jednodušší.
Zakladatelko, zkus si s ním promluvit a všechno mu polopate vysvětlit. Mně osobně připadá škoda se kvůli tomu rozchazet. Řekla bych mu, že děti budou mít příjmení po tobě, jak ti tu radila @Hořec to na jediný chlapy zabírá

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4680
18.8.20 07:18
@Meridene píše:
Jednoduché. Nebude svatba, nebudou děti. A neustoupila bych ani o milimetr.

A má pak takový krok ze strany chlapa vůbec hodnotu, když bylo nutné zajít až k „vydírání“?

Pokud je nutný v tom vztahu vyrukovat s tímhle, má to vůbec smysl? Není lepší, hledat někoho, kdo to má stejně a nemusím ho tlačit? :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5147
18.8.20 07:19
@Meridene píše:
Jednoduché. Nebude svatba, nebudou děti. A neustoupila bych ani o milimetr.

Souhlas. S tím, že sama v sobě bych si dala lhůtu nanejvýš dva roky. Pokud by se nic nepohlo, tak rozchod a hledání nového partnera. Pokud je pro tebe svatba důležitá, nikdy by ses nepřenesla přes to, že si tě nevzal. A ty výčitky by rozpoutavaly další spory, které by byly hřebíkem do rakve vašeho vztahu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama