Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@kilčo píše:
narážím zde na tvůj první příspěvek,kde to vyznívá,že asi největší problém bude pořídit větší auto - a na to odpovídám,že pro tuto rodinu není problém vyměnit dům,natož auto,kapišto?
to jsi pochopil/a špatně
S tím autem to pouze konstatuji, jako problém to opravdu nevnímám ![]()
@Anonymní píše:
@Aduš8 to je právě to, čeho se také bojím. Ráda se dětem věnuji a už teď to někdy nedávám, občas na jedno křiknu, že teď dělám úkol s jiným, nebo kreslím s nejmladší. Když v tom bude další miminko, bude to zase chvilku náročné, to je jasné. Ale co ty výčitky? Co když mi to bude jednou hodně líto a čas už nevrátím.
Jenže ta chvilka,kterou ty máš na mysli,trvá nejméně tři roky a ty jsou zrovna zlomové pro tvé nejstarší. Přesně v tomhle věku byla moje ségra,když jsem se narodila a dodnes máme vyčítá,že se jí tehdy nevěnovala,protože skákala kolem mimina a nic jiného nestíhala. V té době to vnímáš citlivěji,ta,která je mezi námi to třeba vůbec tak nepocítila.
@Aduš8 píše:
Jenže ta chvilka,kterou ty máš na mysli,trvá nejméně tři roky a ty jsou zrovna zlomové pro tvé nejstarší. Přesně v tomhle věku byla moje ségra,když jsem se narodila a dodnes máme vyčítá,že se jí tehdy nevěnovala,protože skákala kolem mimina a nic jiného nestíhala. V té době to vnímáš citlivěji,ta,která je mezi námi to třeba vůbec tak nepocítila.
no jo, ale to by člověk nemohl pořídit dítěti žádného sourozence - vždycky to ten starší trochu odskáče
Nejrozumnější varianta je, když péči o větší na čas přebere tatínek, ve smyslu aktivit a pozornosti
Jak prcek roste, tak se to vyrovnává ![]()
Ale souhlasím, že zásah to je a spolupráce - a souhlas - partnera je více než žádoucí ![]()
Teda holky já se nestacim divit
zakladatelka tady napíše jen co má v sobě co ji trapi a tady už to jede jak je sobecka atd ![]()
Zakladatelko já te chápu - my si porizovali deti tři hned po sobě a teď manžel občas nadhodi ze bychom ještě jedno zvládli a upřímně jsem na tom podobne - my máme deti mladší ale už si samy vyhrají a já občas jak byly po sobě měla vycitky aby všechny měly moji pozornost… teď už konečně malému jsou 3 a já se dávám dokupy skrze postavu a už si sem tam Vyrazime s manželem sami dva.. ne často ale jde to. A můžeme a jezdíme na lyže k vodě atd a spime celou noc atd a já bych mimi chtěla ale už narozený a my abychom byli zabehli atd takže mam pocity přesně jako ty aby mi to nebylo líto… chce to opravdu probrat s manželem a i dětmi - těch bych se zeptala v druhé vlně hned po manželovi ale vysvětlila jim i důsledky protože nevím jak pak s miminkem budeš moci navštěvovat kroužky atd aby větší deti nesly na vedlejší kolej…pokud manžel nechce zvaznzda to nenechat za dva tři roky znovu a znovu se nezeptat - to ze nechce dnes neznamená ze nebude chtít za dva roky… třeba si chce jen užit toho ze mate čas i na sebe…
@pe-terka tak ono hodně záleží na celkové situaci,povaze dětí. U nás byli dva nejstarší na intru,ségra 12 a druhá v 1. třídě. Takže na tu dvanáctiletou fakt čas mamka asi neměla. Taky to mamce tenkrát nepřišlo a dneska to vidí úplně jinak.
Zeptej se i dětí co si o tom myslí. Určitě ti jednohlasně odpoví, že už žádného sourozence nechtějí. Moje děti se hned schodly, že už sourozence nechtějí.Ty tvoje se budou muset podřídit jemu a jeho režimu. Taky jsem měla myšlěnky ještě na třetí dítě, a ještě stále někdy mám. Chlap už nechce, už se na to necítí věkově. Říká, že kdyby byl mladší tak ty tři děti máme. Neboj, uteče to jako voda a nebudeš vědět, které vnouče hlídat dřív
a do té doby se zkus realizovat nějak jinak. Ale rozumím ti
@kilčo píše:
dle mě by to byl jedináček,prostě chudák osamocený,byť by v domě bylo relativně dalších dost osob.
Ty uvažuješ celkem sobecky jen o tom,o čem sníš ty, manželovy námitky zdá se,ani moc vážně nebereš,prostě by to vydržet musel,či jak to píšeš.Nemáš co nunat? A co tvoje nejml.dítko,a ty starší,se určitě taky rády pomazlí,v klidu si s tebou povykládají.
Ne nešla bych do toho,je to u vás o mnoha důležitějších věcech a o trávení času a bytí s již narozenými dětmi.A tvé řeči o tom,jak by ses mohla dětem víc věnovat,když bys byla na md - no to mi zní víc než bláhově.Můžeš se jim věnovat i nyní - viz společné dovolené a sportování,ale chceš se z toho dobrovolně vyvléci,fakt nechápu toto - lidi,kteří chtějí pořád víc a nespokojí se s tím zlatem,které doma mají,furt budou pokukovat radši po tom,co nemají a nedají pokoj,dokud to nedostanou
Opravdu tvoje úvahy jsou dosti naivní,sama už můžeš vědět při 3 dětech,jak rychlostí blesku bude z miminka tak velké dítko,jako máš ty ted to nejmladší.
A velmi správně zminuješ možnost společných aktivit což není vůbec zanedbatelné;další dítko tohle rozsekne na více než 3 roky,co si budem povídat,protože např. nebudeš moci v žádném případě držet krok při lyžovaní s tím nyní nejmladším,třebas za 4-5 let,už bude vaše rodina navždy rouzkouskována kvůli 4.mrnouse,další 3 děti a možnost trávení s nima volného času tak pošleš plánovaně k ledu,a to jen proto,aby ses mohla cca jeden rok nunat s miminkem.
@ančapepča píše:
Zeptej se i dětí co si o tom myslí. Určitě ti jednohlasně odpoví, že už žádného sourozence nechtějí. Moje děti se hned schodly, že už sourozence nechtějí.Ty tvoje se budou muset podřídit jemu a jeho režimu. Taky jsem měla myšlěnky ještě na třetí dítě, a ještě stále někdy mám. Chlap už nechce, už se na to necítí věkově. Říká, že kdyby byl mladší tak ty tři děti máme. Neboj, uteče to jako voda a nebudeš vědět, které vnouče hlídat dříva do té doby se zkus realizovat nějak jinak. Ale rozumím ti
Ja kdybych se ptala deti tak se začnou radovat a těšit
![]()
Tobe je 31 let, nejmladsimu 5let.. I kdyby si otehotnela hned teď, tak nejmladší uz bude stejně jak jedinacek. Jsi mladá, můžeš klidně ještě 5 let počkat, užívat si bez omezení aktivit s dětmi a svůj život a pak, když budeš porad jeste chtít čtvrté , můžeš si ho pořídit …Současné děti už budou starší , samostatnejsi a budou rádi, že mají v pubertě od matky klid ![]()
@jajackie píše:
Tobe je 31 let, nejmladsimu 5let.. I kdyby si otehotnela hned teď, tak nejmladší uz bude stejně jak jedinacek. Jsi mladá, můžeš klidně ještě 5 let počkat, užívat si bez omezení aktivit s dětmi a svůj život a pak, když budeš porad jeste chtít čtvrté , můžeš si ho pořídit …Současné děti už budou starší , samostatnejsi a budou rádi, že mají v pubertě od matky klid
@Anonymní píše:
Ráda bych anonymně, chodí sem i rodina.
Jsme spolu s manželem 14 let, máme krásné 3 děti (12 let, 8 let a 5 let). Máme rodinný dům ve velkém městě. Manžel má firmu, která slušně vydělává, já také pracuji na plný úvazek, mám klouzavou pracovní dobu, nemusím být neustále v práci a můžu pracovat i z domova. Naše starší děti chodí do soukromých škol a nejmladší zatím do běžné MŠ. Celou dobu našeho vztahu jsme s mužem plánovali 4 děti, byl to náš cíl. Jen manžel už teď moc nechce. Děti jsou relativně samostatné, můžeme všichni lyžovat, jezdit na kole, náš společenský život začal zase více fungovat. Jen ve mě neustále hlodá myšlenka na další miminko, říkám si že bych na jednu stranu moc chtěla, zažít porod, kojit a ňuňat se. Na druhou stranu je to se třemi dětmi někdy velmi náročné, mají spoustu aktivit a kroužků. Manžel se hodně zapojuje a říká, že je rád, že nám tu nepláče miminko a že můžeme dělat už konečně různé aktivity společně, což dříve nešlo.
Já ale nevím. Nechci aby mi to jednou bylo líto, že jsme to čtvrté neměli. Opakuji si pro a proti a nevím co vyhrává. Finančně by jsme to myslím celkem v pohodě zvládli, tam by problém nebyl. Obytných místností tolik nemáme, ale můžeme klidně nějaké přidělat, či dokonce dům vyměnit za větší. Jen ta relativní svoboda, kterou teď máme by už nebyla. Manžel by to určitě taky nakonec zvládl, jen ty první 3 roky by byl smutný, že zase musím být pod svahem, nebo na kolo pojedeme všichni až mimčo bude trochu větší… Červíček ve mě hlodá víc a víc. Říkám si, že když bych zase zůstala doma, mohla bych se i věnovat starším dětem, teď se jim věnuji, ale mohla bych více.
Co myslíte?
Mně přijde, že jste už komplet. Že máte veliké štěstí
Ale jestli se ti chce ňuňat miminko ještě, tak to zkus manželovi nějak vysvětlit. Já z té ňuňací fáze už vyšla. Miminko si ráda pochovám, ale zase vrátím.
Milá zakladatelko,úplně Ti rozumím. Já řeším taky další dítě…jenže je mi o deset let víc. A mám menší děti. Starší chodí do školky a mám výčitky,že už se mu tolik nevěnuji. S mimcem (1r) jsem doma. Třeti dítě…
Taky mám za to,že je to ode mne sobectví a lenost a pohodlnost nejít do třetího…
Z druhé strany, jsem už stará a vidím,jaké bylo stesti mít zdravé dvě. Druhé těhotenství bylo fyzické.narocne… Kdybych opět měla potize-kdo se o ně postará?…O jedno se ještě manžel nebo babička postara-ale o dvě? Vedle zdravotních rizik- Výchova dalsich-mela bych(a Ty) potenciál na to věnovat se všem dětem? Tví starší už budou potřebovat za teenergovskou péči a taky dobře nervy… Jak se cítíš?
Stěžejní mi přijde pocit sobectví a pohodlnosti nemít další díte… Možná jsi jako matka tří dětí byla furt zvyklá dávat a prostě Ti to chybí. Nemyslíš na sebe a chceš se rozdávat dál… Je to těžké,jak se rozhodnout … Asi se podívat do sebe a probrat to dál s manželem…
Držím pěsti
Já na tom byla podobně, ale děti nyní 12, 10 a 8, myšlenka na čtvrté mě pronásledovala několik let. Začalo mě to přecházet, když i nejmladší začal chodit do školy, těch povinností, všichni tři na ZŠ, to bylo náročné, starší syn flákal školu, musela jsem se mu hodně věnovat a už jsem nestíhala a byla nervní. Plus doktoři, děti jsou zdraví, ale u doktora nebo na kontrolách (alergo, ortopedie, rovnátka, ORL) jsme fakt často. Do toho jsem měla opravdu velký strach, že by to čtvrté nemuselo být zdravé, že už jsme měli 3× štěstí. A to byl i důvod, proč manžel řekl ne. A další důvod - děti jsou za sebou, jsou parťáci a ten poslední by byl sám. Vyřešili jsme to tak, že jsme si koupili psa, děti nadšené, moc si ho přáli, my máme s mužem taky dalšího miláčka a ta péče a starání o pejska mě přesvědčila, že další dítě ne. Ale já jsem tedy o dost starší. Ono se říká, že ty starší děti už mámu tolik nepotřebují, ale není to pravda ![]()
Všem moc děkuji za názory, beru si je k srdci.
Možná je to i tím, že už jsou teď děti ve věku, kdy neustále nepotřebují mojí péči a já hledám kde se zase realizovat. Kdybych se zeptala dětí, tak ten nejstarší by asi nechtěl, ostatní ano. Rozhodně to nechci udělat bez souhlasu manžela, to určitě nééé. Vím, že když zatlačím, tak souhlasit bude. Asi bych si měla možná najít jiný „plán“. Děti mne naplňují a uspokojují, je to můj smysl života a vím, že ještě mám místo pro další. Je tam však to velké ALE. Taky si říkám, že 3× to vyšlo, co když teď už ne? Mám plno otázek a dostala jsem v životě na takové rozcestí a poprvé nevím jak dál, spíš jak se správně rozhodnout aby to bylo ku prospěchu všem, ne jen mě. Celé dospívání jsem toužila po takové rodině, kterou teď mám a jsem za ní neskutečně šťastná, jen asi nevím co teď?
Zakladatka
Zakladatelko, dala bych tomu ještě čas. Jsi celkem mladá, čas máte. Pokud bych byla na tvém místě, to čtvrtého bych nešla. Je to omezení pro rodinu na minimálně tři roky, za chvíli budeš mít tři děti na základce/střední, bude to fičák, ještě větší, než teď.
Vypadá to, že ti chybí nějaká seberealizace, najdi si nějaký koníček, něco, co tě bude naplňovat. Já za sebe bych si pořídila psa, aby se nasytil ten ňuňací faktor. ![]()
Můžete to nechat otevřené a pokud by tě touha i za několik let nepřešla, tak si můžete ještě pořídit jedináčka „na stará kolena“. ![]()