Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji za názory, beru si je k srdci.Možná je to i tím, že už jsou teď děti ve věku, kdy neustále nepotřebují mojí péči a já hledám kde se zase realizovat. Kdybych se zeptala dětí, tak ten nejstarší by asi nechtěl, ostatní ano. Rozhodně to nechci udělat bez souhlasu manžela, to určitě nééé. Vím, že když zatlačím, tak souhlasit bude. Asi bych si měla možná najít jiný „plán“. Děti mne naplňují a uspokojují, je to můj smysl života a vím, že ještě mám místo pro další. Je tam však to velké ALE. Taky si říkám, že 3× to vyšlo, co když teď už ne? Mám plno otázek a dostala jsem v životě na takové rozcestí a poprvé nevím jak dál, spíš jak se správně rozhodnout aby to bylo ku prospěchu všem, ne jen mě. Celé dospívání jsem toužila po takové rodině, kterou teď mám a jsem za ní neskutečně šťastná, jen asi nevím co teď?
Zakladatka
Ahoj zakladatelko, z druhé strany je Ti teprve 31. Zkus se podivat, co s dětma dělat a jestli některé nemá talent,který byste měli rozvíjet …atd… Asi se podívat víc na ně,co bys s nima mohla dělat atd…A taky do sebe:To, že jsi máma tři děti a ráda se o děti a rodinu staráš-to je prostě super. Sleduj,co se v rodine děje a uvidíš… A třebas ještě přijde čas i na čtvrté…
![]()
Zkus si promluvit s manželem, řekni jak to cítíš a třeba si to ještě rozmyslí. Lyžovat a jezdit na kole může se staršími dětmi i bez tebe. A až by tomu miminku byly třeba tři roky, nejstarší bude mít skoro 16 a může občas pohlídat. V tom věku jsem hlídala děti všem známým ![]()
3 děti jsou dost. Na další máš ještě tak 10 let času. Ale nešla bych do toho, můžeš ten čas využít jinak.
@Lopajzna píše:
Milá zakladatelko,úplně Ti rozumím. Já řeším taky další dítě…jenže je mi o deset let víc. A mám menší děti. Starší chodí do školky a mám výčitky,že už se mu tolik nevěnuji. S mimcem (1r) jsem doma. Třeti dítě…
Taky mám za to,že je to ode mne sobectví a lenost a pohodlnost nejít do třetího…
Z druhé strany, jsem už stará a vidím,jaké bylo stesti mít zdravé dvě. Druhé těhotenství bylo fyzické.narocne… Kdybych opět měla potize-kdo se o ně postará?…O jedno se ještě manžel nebo babička postara-ale o dvě? Vedle zdravotních rizik- Výchova dalsich-mela bych(a Ty) potenciál na to věnovat se všem dětem? Tví starší už budou potřebovat za teenergovskou péči a taky dobře nervy… Jak se cítíš?Stěžejní mi přijde pocit sobectví a pohodlnosti nemít další díte… Možná jsi jako matka tří dětí byla furt zvyklá dávat a prostě Ti to chybí. Nemyslíš na sebe a chceš se rozdávat dál… Je to těžké,jak se rozhodnout … Asi se podívat do sebe a probrat to dál s manželem…
Držím pěsti
Tři děti ve věku +-40??? Moc nedoporučuju, ani ty dvě teda. Dooost starostí a už nejsi nejmladší.
@Russet píše:
Mně přijde, že jste už komplet. Že máte veliké štěstíAle jestli se ti chce ňuňat miminko ještě, tak to zkus manželovi nějak vysvětlit. Já z té ňuňací fáze už vyšla. Miminko si ráda pochovám, ale zase vrátím.
Jojo, mimino mám a nejradši bych ho pujcovala tak na 20 hodin denně. Mimina mi obecně lezou na nervy fakt neskutečně a už se nemůžu dočkat, kdy toto bláznivé období skončí a bude trochu víc samostatné a já budu mít klid! ![]()
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji za názory, beru si je k srdci.Možná je to i tím, že už jsou teď děti ve věku, kdy neustále nepotřebují mojí péči a já hledám kde se zase realizovat. Kdybych se zeptala dětí, tak ten nejstarší by asi nechtěl, ostatní ano. Rozhodně to nechci udělat bez souhlasu manžela, to určitě nééé. Vím, že když zatlačím, tak souhlasit bude. Asi bych si měla možná najít jiný „plán“. Děti mne naplňují a uspokojují, je to můj smysl života a vím, že ještě mám místo pro další. Je tam však to velké ALE. Taky si říkám, že 3× to vyšlo, co když teď už ne? Mám plno otázek a dostala jsem v životě na takové rozcestí a poprvé nevím jak dál, spíš jak se správně rozhodnout aby to bylo ku prospěchu všem, ne jen mě. Celé dospívání jsem toužila po takové rodině, kterou teď mám a jsem za ní neskutečně šťastná, jen asi nevím co teď?
Zakladatka
Tak pokud se cítíš na rozcestí tak zkus tu pěstounskou péči. Splníš si vše o čem sníš.
Pripadam si, akoby tato diskusia bola o mne
mame deti 7 a 3 r, my s manzelom 37 a mne stale strasi v hlave myslienka na tretie, milujem male babatka. Manzel je zasadne proti. Jednak mladsi syn je velmi divoke dieta a treba davat stale pozor, aby sa niekde neprizabil, jednak tiez argumentuje, ze sa im treba venovat: bezne veci ako priprava do skoly, logoped, kreslenie atd., potom obe deti su sportovo nadane, takze bicykel, turistika, lezenie, lyze atd. No a on argumentuje, ze chce - aj ja to chcem - aby sme tie aktivity uz konecne robili vo stvorici, nie ze ja budem zase s malym mat extra program a on bude chodit so starsimi. To kym by sme vypiplali dalsie, starsi syn by uz ani mozno nemal o spolocny program zaujem a aj tak by ho to najmladsie uz nemalo sancu dobehnut, co sa tyka narocnosti.
Navyse sa boji aj ohladom nasho veku, ze mame dve zdrave deti a co ak by nedajboze dalsie nebolo fit a museli by sme riesit nejaku narocnejsiu starostlivost.
Mna to trochu mrzi, aj ked s manzelovymi argumentmi suhlasim. Na druhej strane deti, najma mladsie, su permanentne nachladnute, vela noci sa nevyspim kvoli soplom a kaslu a som odrovnana. Neviem, ako by som zvladla cele noci kojit a ani nervy a trpezlivost uz nie su, co byvali. Takze my asi ostaneme pri dovch, aj ked luto mi to je.
Kdybych byla pred 5 lety zodpovednejsi, uz bych možná cekala druhej par dvojcat s vhodnejsim partnerem… Ale dopadlo to jak to dopadlo, je tu jedno(se soucasnym partnerem mu aourozence porizovat nebudem) za ktery mam zodpovednost, ale i vzheldem k veku to jeste nemam uplne uzavrene… Ono kdybyste se s partnerem na tom shodli, tak muzete mit klidne pet deti, ale osobne jsem spis pro jednou litovat, ze dite nemam, nez litovat, ze je( at uz ty, nebo partner co by to tobe a decku vycital)… Asi bych manzela informovala o tom, ze jsem spokojena jak to je, ale pokud by si to rozsireni rodiny a dodrzeni dohodnuteho poctu( mozna i vic, pokud se zadari dvojcata) behem pristich par let rozmyslel, jsem svolna na tom zapracovat… To je i druha vec, ty v 31 ten cas mas, on v 41 uz se blizi k zenitu…
Raději doma argumenty z internetu nevytahujte. TO povede na straně manžela jen k dalšímu odmítání.
Potřebujete oba pochopit potřeby toho druhého, které vedou k tomu že chce a nebo nechce dítě. Akceptovat je jako vcelku důležité a začít společně hledat jak tu potřebu naplnit bez toho, aby se neignorovaly potřeby toho druhého.
Jaké potřeby vašeho muže vedou k tomu, že nechce čtvrté dítě vám neřekně nikdo jiný, než váš manžel a vy sama víte, jakou potřebu naplní čtvrté dítě.
K lepšímu pochopení toho konceptu s potřebami vřele doporučuju knížku Nenásilná komunikace
https://obchod.portal.cz/…-komunikace/
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji za názory, beru si je k srdci.Možná je to i tím, že už jsou teď děti ve věku, kdy neustále nepotřebují mojí péči a já hledám kde se zase realizovat. Kdybych se zeptala dětí, tak ten nejstarší by asi nechtěl, ostatní ano. Rozhodně to nechci udělat bez souhlasu manžela, to určitě nééé. Vím, že když zatlačím, tak souhlasit bude. Asi bych si měla možná najít jiný „plán“. Děti mne naplňují a uspokojují, je to můj smysl života a vím, že ještě mám místo pro další. Je tam však to velké ALE. Taky si říkám, že 3× to vyšlo, co když teď už ne? Mám plno otázek a dostala jsem v životě na takové rozcestí a poprvé nevím jak dál, spíš jak se správně rozhodnout aby to bylo ku prospěchu všem, ne jen mě. Celé dospívání jsem toužila po takové rodině, kterou teď mám a jsem za ní neskutečně šťastná, jen asi nevím co teď?
Zakladatka
Máš, cos chtěla a nevíš co dál? Divný. Co kdybys dítě nemohla mít? To je snad horší. Tak se neužírej v situaci, kdy máš být spokojená.
Když manžel už nejeví velký zájem o 4. dítě, to se ani nedivím. A že by Vás to omezilo v aktivitách, to je jasné.
3 zdravé/normální děti je dost, chtít moc a lámat to přes koleno se nevyplácí. To chtění by mělo být oboustranné a trochu názor by mohlo vyjádřit i to nejstarší dítě. Těch malých bych se neptala. Ale já nechápu, jak to, že máš při 3 dětech čas a myšlenky na 4. dítě. Jenom odvozit děti na kroužky, vyzvednout na vzdálených místech… mně to zabírá spoustu času i při 2 dětech.
Já měl taky ve 40 čtvrtý
…
Zatím jsem to přežil … ale zatím, páč začíná puberta ![]()
Jsme na tom podobně jako Vy. D
Dřina to prostě je a bude, tak důkladně rozvažte jestli na to máte síly.
PS: teď straší pátým … pomóooooc ![]()
@Mango_Lassi píše:
Jojo, mimino mám a nejradši bych ho pujcovala tak na 20 hodin denně. Mimina mi obecně lezou na nervy fakt neskutečně a už se nemůžu dočkat, kdy toto bláznivé období skončí a bude trochu víc samostatné a já budu mít klid!
Já ho chtěla a na nervy mi nelezlo. Kam jsem ho položila, tam zůstalo, neodmlouvalo, nevztekalo se…zato teď zkouší mou trpělivost každý den. Ale až bude v „pobertě“, asi to bude horší.
@Russet píše:
Já ho chtěla a na nervy mi nelezlo. Kam jsem ho položila, tam zůstalo, neodmlouvalo, nevztekalo se…zato teď zkouší mou trpělivost každý den. Ale až bude v „pobertě“, asi to bude horší.
Tak staršího má komplet na starosti tatínek a ten má mega autoritu, na rozdíl ode mně. Já jim do toho nekecám. ![]()
Proč člověk nemůže porodit rovnou dvouleté dítě. Chjo. Je to nefér! ![]()
Tak třeba já z tohoto důvodu chtěla děti rok od sebe. Manžel má ještě o čtyři roky staršího syna kterého máme ve střídave péči a který kvůli prckum „přichází " o aktivity, které s prckama zatím nejdou. Miminku se musí přizpůsobit celá rodina. Pochopitelně jsou děti radost a láska a každý by měl jedna z dle svých priorit ale z mého pohledu si "zabijete“ možnost se svým starším dětem věnovat než vám odrostou a utečou. Úplně chápu, že chybí ten pocit, že vás někdo bezvýhradně potřebuje. Ale myslím, že teď máte ideální dobu k podnikání všeho, protože nejstarší je ještě predpubertal. a nejmenší už není tak malý. Za 3-4 roky už bude zase všechno jinak ![]()