Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@batist
já neříkám jít ba procházku když je unavené a nechce jít, spíš jsem myslela procházka 1km tam, tam nějaká zábava a pak 1km zpět a dítě 150m před domem začne fňukat, že už ho bolí nožičky
buď dítě vezmu do náruče a odnesu domů, nebo volám taxík, ať nás odveze domů, nebo dítě přiměju ten kousek dojit - i přes tu bolest - nepohodlnost, že bolí nožičky
Já taky svým dětem nechci způsobovat bolest, ale jsou situace, kdy musí být po mém a ne tak jak chce dítě i za cenu toho, že bude křičet, že se mu to nelíbí
Např. nošení - sezení, držela jsem dítě v náručí a ono se mi snažilo sednout (v době, kdy samo ještě sdět neumělo), takže jsem ho v náručí více položila do lehu, aby si nemohlo sednout, následoval rozmrzelý křik
ale ani ten mě neobměkčil k tomu, abych dítě posadila
@batist (uz jsem konecne na to prisla, jak tu nic nepisu tak nevim jak tu neco pouzivat). Ja nemam zast k uzivatelkam a nemyslim si, ze bych necim naznacila zast tak jako nekteri tady. Me jen zajima jak je mozne, ze tolik miminek cvici, to jsou vsechny ceske miminka nemocne?! Nevim co by mi melo byt neprijemne, a nezvladam? Pokud si myslela cviceni, tak to jsem cvicila asi 2tydny a pak jsme odjeli.
@subsomi Pokud budu řešit konkrétní případ, odnesu dítě domů, i když samozřejmě před tím zkusím dítěti vysvětlit, proč je třeba domů dojít, nebo prostě dáme odpočinek a počkáme, až zase bude chtít pokračovat.
Já se zase naopak snažím o to, abych nikdy ve výchově nepotřebovala, aby bylo po mém. S tím sednutím jsem to moc nepochopila, ale princip samozřejmě chápu. Existují chvíle, kdy je něco pro dítě frustrující a ono prostě pláče, vzteká se a brání. V takové chvíli se pouze snažím mu se zvládnutím těchto emocí pomoci. Nic víc, nic mín.
@batist
správný terapeut by měl rodiči vysvětlit, že to dělá pro dobro dítěte
teda před správným terapeutem by mělo být odborné vyšetření u dobrého neurologa, který neposílá každé dítě, ale jen to co to skutečně potřebude
Jasně, že programátor může dělat kdykoliv odkudkoliv (ale musí dodržet termín dodání), ale třeba učitelka musí být ve škole na 8 a dítě taky, oba aby stihli začátek hodiny.
Třmínky neznám, jen vím, že to existuje a je mi jasné, že to dítě obtěžuje. Jestli to dávají dr. zbytečně
osobně neznám žádné takové dítě, takže to zřejmě dávají tak málo, že to asi nedávají zbytečně
polemizovat, která léčba je OK a která je zbytečná a jen preventivní
tak do toho se pouštět nebudu, nejsem lékař, nechci házet všechny lékaře do jednoho pytle (ať už je všechny vychvalovat nebo všechny hanit), ale věřím, tomu, že když už tak dlouho studovali poměrně těžký obor a pak jim trvá než projdou atestacema, aby mohli pracovat samostatně, tak snad mají dost zkušensotí, na to aby věděli co dělají ![]()
@sing Ne, asi jsem to špatně napsala. S částí o vojtovce souhlasím. Nebo spíš se blížíme názorově. Já narážela na konec tvého příspěvku. Ale jak říkám, popsala jsem jen svůj první pocit.
@subsomi Aha, jasně. To mi samozřejmě vysvětlili. Jen mi už nikdo nedokázal vysvětlit (a podložit, jaký dopad to má na psychiku dítěte. To je opravdu to jedíné, co se tu teď snažím rozebírat. Vše ostatní je na velmi obšírnou jinou diskuzi. Proto mi to také nepřišlo jako vysvětlení, ale jako prázdná fráze. O tolika věcech už člověk slyšel, že jsou pro jeho dobro, jenže nebyly.
S tím zaměstnáním samozřejmě, na tom se shodneme. Já si myslím, že každý rozlišuje věci, které se změnit dají a které ne. Já mám jen možná trochu širší kategorii těch, které se změnit dají.
Ani já nechci hodnotit lékaře. Mám ty, kterým plně důvěřuji a dala bych za ně sama ruku do ohně, a pak ty, kteří z nedbalosti či neznalosti poměrně hodně zhoršili můj zdravotní stav a ohrozili můj život (a to jen proto, že postupovali podle standardních procedur a nepokusili se ani trochu vyslechnout můj pocit, názor atd.).
@batist
taky nechci dítě lámat přes koleno, ale když je prostě chytnu za ruku kolem cesty a vzteká se, že nechce, tak prostě musí být po mém, protože tam jezdí auta. Předcházt tomu
ne vždy to jde, nemůžu jít jinudy, nebudu cpát dítě do kočárku, jít kolem cesty musím…
Možná se na to dívám ještě jinak, protože mám dvojčata a často musím jedno omezit na úkor druhého, prostě odmalička (i úplně malička, kdy ještě nechápali) se učí tomu, že musí brát ohledy na okolí a že nejsou na prvním místě.
@subsomi Možná je to i jen otázka slovníku, a ne rozdílnosti názorů. Já nepustím dítě do cesty, aby jej nepřejelo auto, ne, aby bylo po mém. Předpokládám, že významově myslíme obě to samé. Pak se omlouvám, původně jsem tě takto nepochopila. A ano, s dvojčaty to musí být mnohem těžší. U té cesty to řeším tak, že už nějakou chvíli před cestou o tom povídám. Občas beru dítě do náručí. Občas se cestě na chvilku zase vyhnu a vrátím se k ní po minutě, dvou. Rozhodně netvrdím, že nechytnu dítě za ruku a ono chce, i když ono nechce. Udělám ale hodně věcí před tím, abych tomu zabránila.
@batist
to bude asi tím, že nikdo nidky nedělal pokus s psychikou dítěte
takže je to o důvěře nebo nedůvěře v radu lékaře
@batist Aha moje pripominka jak to stihate. No me to opravdu zajima, protoze mi pripada, ze tady maminky jen diskutuji a jak zvladaji domacnost a deti (nemyslim ty ve skolce, to uz je potom lazo plazo). Ja chodim ven s malym, na nejake akce, varit,… takze pres den je mala sance ze jdu na net. A zijeme ted v Asii, kde nemame hlidani. Tak nevim kdyz bych to nezvladala jestli bych do Asie vubec jela. Ale jsem ted typ co jde radsi mezi lidi, nez abych byla vetsinu dne na netu.
@subsomi píše:
@batist
to bude asi tím, že nikdo nidky nedělal pokus s psychikou dítětetakže je to o důvěře nebo nedůvěře v radu lékaře
A to je právě to, co mi vadí a co mi přijde nedůvěryhodné. Pokud se jedná o takto starou metodu, a poměrně hodně využívanou, proč nejsou k dispozici tyto výzkumy. To je asi právě to, co mě od cvičení odrazovalo hodně silně.
@sing píše:
@batist Aha moje pripominka jak to stihate. No me to opravdu zajima, protoze mi pripada, ze tady maminky jen diskutuji a jak zvladaji domacnost a deti (nemyslim ty ve skolce, to uz je potom lazo plazo). Ja chodim ven s malym, na nejake akce, varit,… takze pres den je mala sance ze jdu na net. A zijeme ted v Asii, kde nemame hlidani. Tak nevim kdyz bych to nezvladala jestli bych do Asie vubec jela. Ale jsem ted typ co jde radsi mezi lidi, nez abych byla vetsinu dne na netu.
Jasně, jestli to byla jen obyčejná otázka, tak se omlouvám. Já v tom viděla něco trochu nepříjemného. Ale možná se mi to zdálo. Já jsem na internetu velmi často, buď na mobilu nebo na laptopu, takže není problém napsat za pár vteřin příspěvek k tématu, které mě zajímá. Mám dvě malé děti a více než jedno zaměstnání (ale popravdě, volnou pracovní dobu). Během této diskuze jsem nicméně odvědla hodně práce a ještě přečetla s dětmi kus knížky
.
@batist
taky dětem vysvětluju první poslední (však jsem popisovalai u té Vojtovjky co a jak jsme říkala), já se řídím tím, dítěti nelhat.
S dvojčátky to není těžší, je to náročnější, je nutné myslet více dopředu, co udělá jeden, to druhý ihned zopakuje, takže když se jeden rozhodne utíkat jedním směrem, tak za ním nemůžu hned běžet, ale nejdříve musím vzít do náruče druhé a až pak běžet, prootže by jinak ten druhý utíkal opačným směrem
to samé u cesty, prostě je nemůžu vzít do náruče a ještě musím rozsoudit hádku, který půjde za ruku vedle cesty a uvidí autíčka a který půjde z druhé strany a na autíčka uvidí hůře
na druhou stranu se umí do malička dělat, podám jednomu 2 sušenku a on jde a do jedné kouše a druhou podá sestře, protože ví, že tak to má být.
A jak se sing diví, že matky stíhají eMimino, teď si spolu hrají a stavějí lego, jsou si sobě parťáky a nepotřebují ke každé hře asistenci dospělého
@batist
a ty bys dala své dítě k dispozic výzkumu???
jak by asi probíhal, zkusíme na dítě menší a větší bolest a pak za 20 let prozkoumáme nakolik je psychicky narušené stresem z dětství???
Já to vidím tak, že na to nejsou výzkumy, jako je u mnoha léku, že se neví jestli se mohou nebo nemohou v těh. užívat, výrobce napíše, netestováno, užití po poradě s lékařem
prostě proto, že je neetické testovat cokoliv na těhotných
@subsomi Ano, neměla bych problém s tím, aby se mé dítě účastnilo výzkumu, zda to při vojtově metodě bolí. Není potřeba způsobovat bolest, která už není případně způsobena vojtovkou samotnou. Existuje hodně výzkumů, které s bolestí pracují. To není týrání dětí. Prostě se v mozku zapojí konkrétní centrum atd.
Nemyslím si tedy, že je to tím, že by bylo krkolomné výzkum provést. Možná i nějaké existují. Jen je v dnešní době fyzické zdraví stále důležitější, než psychické.