Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám dát všanc psychiku své dcery Vojtově metodě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.8.14 20:23
@Malike píše:
Holky ale ted zrovna mi volala máma že kamarádka její kolegyně má 2 leté dítě (asi chlapec) a má těžkou hypotonii..nezvedne ani hlavu, vojtovka nepomáhá…dala jsem jim číslo na ten můj tým doktorů, ale nevím nevím..
officiální diagnoza není, pač ještě nikdo nic nenašel.
Zrovna teď 
těžkou Hypotonii určitě poznali už dřív a tady to ale spíš vypadá, že od začátku bylo něco špatně. Řekla bych, že zdravotní problémy jsou z velké části vrozené a slabší jedinec spíš podlehne a má uřitě i celkově slabší imunitu Nevím co je příčinou toho, že jsou děti zdravé a jen tak je něco nerozhází a naopak. Všude se píše co se smí a nesmí v těhu a je spousta žen které to do důsledku dodržují a zase naopak ty druhé. A přeci je všechno ve hvězdách zdravé, nebo líné dítě se hned pozná a stejně tak se hned (nebo postupem času)pozná dítě s nějakou vážnější odchylkou. Někdo cvičit musí a jiný ne. Prostě je to v genech 
Všem dětem hodně zdraví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 14:46
@batist čerpám od svých známých, některé z nich mají dlouholetou praxi a dělaji Vojtovu metodu hlavně s miminky. A taky z toho, že jakmile se synem docvičím, má úsměv na rtu, myslím že kdyby to pro něj bylo tak strašně stresující, projevuje se celkově jinak a né jako spokojené usměvavé dítko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 15:05
@formelka píše:
@batist čerpám od svých známých, některé z nich mají dlouholetou praxi a dělaji Vojtovu metodu hlavně s miminky. A taky z toho, že jakmile se synem docvičím, má úsměv na rtu, myslím že kdyby to pro něj bylo tak strašně stresující, projevuje se celkově jinak a né jako spokojené usměvavé dítko.
Aha, uz chapu. Ja myslela, ze to mas prave nejak podlozeno. Nicmene je fajn, ze to u vas funguje tak hladce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 15:19
@batist jedna holčina tu psala, že museli vojtovku cvičit na sobě takže cítily ten tlak ale né bolest..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 18:30
@Malike píše:
@batist jedna holčina tu psala, že museli vojtovku cvičit na sobě takže cítily ten tlak ale né bolest..
Ano, to jsem četla. Na druhou stranu mám ale zase opačné informace. Kamarádka trpí RS, cvičí vojtovu metodu, a mluvila o poměrně velké bolesti. Tedy to chápu spíš tak, že každý to může mít jinak. Navíc vnímání bolesti je velmi subjektivní. Pro někoho tlak, pro jiného už bolest atd (viz zubař). Šlo mi spíš o to, když někdo napíše, že to stres nepůsobí, že je to omyl, tak jsem si myslela, že je to nějak podložené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 20:13
@batist ale no tak to si jí jako cvičí sama jo? A ty samé cviky jo? A nemuže to být tim že je nemocná?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 21:26
Je pravda, že se Vojtovka cvičí i s dospělými. Také jsme si to na sobě zkoušeli, nebolelo nás to. Hlavně je rozdíl mezi dítětem a dospělým, že u dětí se ta reakce provokuje podstatně snadněji (u dospělého jsou ty základní vzory překryty už stávající zažitou motorikou). U miminek stačí fakt málo proti dospělým, někdy i dát je jen do té polohy nebo stimulovat jen mírně a ta reakce jede. A dospělí mívají i různé bolesti pohybové soustavy a třeba tlak i v místě, kde není ten bod, působí nepříjemně. Navíc u nemocného dospělého může být ten pohybový aparát ještě bolavější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 21:57
@Malike píše:
@batist ale no tak to si jí jako cvičí sama jo? A ty samé cviky jo? A nemuže to být tim že je nemocná?
Nejsem si jistá, na co se ptáš. Ne, necvičí ji sama. Cvičí ji za pomoci rehabilitační sestry. Některé cviky jsou totožné, záleží na tom, které spojení svaly-mozek je porušené.
Nemocná je, to samozřejmě ano. Hypotonie je však také nemoc, pokud již to tak hodláme tedy specifikovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 22:02
@Merunka02 píše:
Je pravda, že se Vojtovka cvičí i s dospělými. Také jsme si to na sobě zkoušeli, nebolelo nás to. Hlavně je rozdíl mezi dítětem a dospělým, že u dětí se ta reakce provokuje podstatně snadněji (u dospělého jsou ty základní vzory překryty už stávající zažitou motorikou). U miminek stačí fakt málo proti dospělým, někdy i dát je jen do té polohy nebo stimulovat jen mírně a ta reakce jede. A dospělí mívají i různé bolesti pohybové soustavy a třeba tlak i v místě, kde není ten bod, působí nepříjemně. Navíc u nemocného dospělého může být ten pohybový aparát ještě bolavější.
Skutečně jsem nikdy netvrdila, že cviky vojtovy metody bolí všechny, většinu, atd. Vím pouze, že můžou někoho bolet, proto nemůžu souhlasit s těmi, kteří tvrdí, že to rozhodně nebolí. To je opravdu jediné, co tím chci říct.
Nechci srovnávat cvičení dospělých a dětí, jelikož specifika zde skutečně jsou. Zmínila jsem to opět pouze proto, že kamarádka tuto zkušenost má a umí ji slovně vyjádřit (což děti, se kterými se cvičí většinou nemumí).
Jen bych ještě podotkla, že bohužel ani u miminek nestačí správně zmáčknout pár bodů. Někdy to prostě na některé nefunguje tak, jako na ostatní. Ale tak je to se vším. Zobecňování nemám ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 22:08
@batist když jsem syna cvičila poprvé a neuměl se vzpouzet pač byl ležák tak neplakal…čím je staršíje to horší, když prostě nechce..takže za mě ne neplakal..
tvoje kamarádka má nemoc nervů navíc má svalstvo, což dítě nemá tak vymakaný jako dospělí..když jsem byla u maséra tak mě začal masírovat a bolelo to jako das…ale malinké děti to svaltvo nemaj..takže já si myslím a stojím si za svým že to děti nebolí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 22:18
@Malike píše:
@batist když jsem syna cvičila poprvé a neuměl se vzpouzet pač byl ležák tak neplakal…čím je staršíje to horší, když prostě nechce..takže za mě ne neplakal..
tvoje kamarádka má nemoc nervů navíc má svalstvo, což dítě nemá tak vymakaný jako dospělí..když jsem byla u maséra tak mě začal masírovat a bolelo to jako das…ale malinké děti to svaltvo nemaj..takže já si myslím a stojím si za svým že to děti nebolí..
Je dobře, že máš takovou zkušenost. Rozhodně ji nezpochybňuji, tedy ne v tvém případě. Ani by mě to nenapadlo. Moje dítě plakalo i ve chvíli, kdy ještě téměř plakat neumělo. Neměl ani 2 kg, když jsme začínali cvičit. Nemohu to ničím podložit, ale já jsem naopak zase přesvědčená, že to mé dítě bolelo. Konstatovala to i rehabilitační sestra (ta stejná, která na začátku říkala, že to děti nebolí, aby nás rodiče nestresovala). Nicméně i kdyby ne, matky druhy pláče poznají lépe, než někdo cizí.
S tou kamarádkou máš pravdu, má nemoc nervového systému, kdy neprobíhá správná komunikace. Stejně tak, jak si to představuji právě u hypotonie. Ale nejsem lékař, tedy vážně nevím. Navíc, je to jedno. Dospělá osoba se může sama rozhodnout, zda toto všechno podstoupí, navíc ví, proč to podstupuje. A to je ten podstatný rozdíl, který vnímám. Dítě nic z tohoto neví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 22:24
@batist stačilo když jsi držela a máčkla to drobounké dtě víc nebo jinak a bolest je na místě..takže ber to tak že jsi jí mohla víc přimáčknout..
ale je to tvuj názor..tady jde spíš o dlouhodobou psychiku..a tu vojtovka nepoškodí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 22:28
Nečetla jsem celou diskusi, jen dotaz zakladatelky, a hned se mi vybavilo ne moc veselé období po narození syna, spojené právě s Vojtovkou. Brzo po narození mu byl diagnostikován velmi silný reflux. Jeho stav byl čím dál horší, místo přibývání na váze naopak neustále hubnul, až jsme po měsíci skončili v nemocnici. Tam nás dostali do spárů fyzioterapeuti, kteří konstatovali, že má strašlivý hypertonus a pokud okamžitě nezačnem cvičit Vojtovku, tak možná ani nebude chodit (jak jsem se dozvěděla později, podobné strašení ohledně nechození apod. si vyslechlo i plno mých kamarádek a i přes to, že cvičení všechny hned na začátku vzdaly, jejich děti jsou dnes v pořádku). Stejně jako všechny ostatní vystrašený matky jsem okamžitě začala docházet na rehabilitace a několikrát denně jsme doma cvičili. Bylo to peklo a psycho nejtěžšího kalibru, to strašlivý vřeštění slyším ještě těd. A místo zlepšení mi přišlo, že se prcek ve všech směrech ještě horší: skoro nespal, zvracel, byl neklidný… Nakonec už jsem to nedávala, manžel taktéž ne, tak jsme se cca po 1,5 měsících domluvili, že cvičení ukončíme. A ejhle, už druhý den po vypuštění cvičení začal být mrňousek klidnější, do týdne začal líp spinkat i nabírat na váze. Po týdnu jsme šli na další rehabilitaci, kde nás paní fyzioterapeutka pochválila, jak hezky cvičíme, jak jsou vidět pokroky (samozřejme vůbec nepoznala, že už jsme vůbec necvičili) a já jsem jí sdělila, že jsem se rozhodla léčbu ukončit. Nedlouho po nás si stejnou zkušennost odkroutila moje ségra. Stejnej průběh, strašení a vyhrožování a na konci i bez cvičení úplně zdravý chlapeček. Když se mi loni předčasně narodila holčička a taktéž nás Mudr. kvůli hypertonusu poslala na rehabilitace, věděla jsem jistě, že už nikd nedovolím, aby moje dítě úplně zbytečně trpělo. Naštěstí jsem se tentokrát dostala k perfektní fyzioterapeutce, která naštěstí považuje dnešní „módu“ aplikovat Vojtovku na každej prd za naprosto ujetou, jen nás směrovala, jak držet, jak polohovat apod a za 3 měsíce nebylo po svalovém napětí ani vidu. Tím vůbec nechci zpochybňovat účinky Vojtovky při léčbě mozkové obrny, pro kterou byla celá metoda vyvinuta, popř. i jiných opravdu těžkých pohybových postiženích. Ano, tady bezesporu pomáhá, ale trápit tím každý miminko, který zvedá hlavičku o týden dýl, než je v tabulce, to je podle mě jen snaha co nejvíc ždímat prachy z pojišťoven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.8.14 22:30
@Malike Rozhodně netvrdím, že jsem vždy cvičila dobře. Nicméně na začátku cvičily rehabilitační sestry, aby mě to naučili, a bylo to stejné. I ony mohly dělat něco špatně, pak je ale nejspíš velmi obvyklé, že se občas udělá něco, co je bolestivé. A dítě netuší proč.
Tvé druhé tvrzení, to je právě ten hlavní důvod, proč jsem se do diskuze zapojila. Máš nějaký výzkum, který to potvrzuje? Protože pokud ne, pak je to opět subjektivní pocit, stejně jako můj subjektivní pocit, že to psychiku může poškodit (jak krátkodobě, tak dlouhodobě). A jako takový tvůj subjektivní postoj respektuji. Je fajn, že to tak vidíš. Jako potvrzenou skutečnost to pak ale brát prostě nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.14 08:30
@carry píše:
Nečetla jsem celou diskusi, jen dotaz zakladatelky, a hned se mi vybavilo ne moc veselé období po narození syna, spojené právě s Vojtovkou. Brzo po narození mu byl diagnostikován velmi silný reflux. Jeho stav byl čím dál horší, místo přibývání na váze naopak neustále hubnul, až jsme po měsíci skončili v nemocnici. Tam nás dostali do spárů fyzioterapeuti, kteří konstatovali, že má strašlivý hypertonus a pokud okamžitě nezačnem cvičit Vojtovku, tak možná ani nebude chodit (jak jsem se dozvěděla později, podobné strašení ohledně nechození apod. si vyslechlo i plno mých kamarádek a i přes to, že cvičení všechny hned na začátku vzdaly, jejich děti jsou dnes v pořádku). Stejně jako všechny ostatní vystrašený matky jsem okamžitě začala docházet na rehabilitace a několikrát denně jsme doma cvičili. Bylo to peklo a psycho nejtěžšího kalibru, to strašlivý vřeštění slyším ještě těd. A místo zlepšení mi přišlo, že se prcek ve všech směrech ještě horší: skoro nespal, zvracel, byl neklidný… Nakonec už jsem to nedávala, manžel taktéž ne, tak jsme se cca po 1,5 měsících domluvili, že cvičení ukončíme. A ejhle, už druhý den po vypuštění cvičení začal být mrňousek klidnější, do týdne začal líp spinkat i nabírat na váze. Po týdnu jsme šli na další rehabilitaci, kde nás paní fyzioterapeutka pochválila, jak hezky cvičíme, jak jsou vidět pokroky (samozřejme vůbec nepoznala, že už jsme vůbec necvičili) a já jsem jí sdělila, že jsem se rozhodla léčbu ukončit. Nedlouho po nás si stejnou zkušennost odkroutila moje ségra. Stejnej průběh, strašení a vyhrožování a na konci i bez cvičení úplně zdravý chlapeček. Když se mi loni předčasně narodila holčička a taktéž nás Mudr. kvůli hypertonusu poslala na rehabilitace, věděla jsem jistě, že už nikd nedovolím, aby moje dítě úplně zbytečně trpělo. Naštěstí jsem se tentokrát dostala k perfektní fyzioterapeutce, která naštěstí považuje dnešní „módu“ aplikovat Vojtovku na každej prd za naprosto ujetou, jen nás směrovala, jak držet, jak polohovat apod a za 3 měsíce nebylo po svalovém napětí ani vidu. Tím vůbec nechci zpochybňovat účinky Vojtovky při léčbě mozkové obrny, pro kterou byla celá metoda vyvinuta, popř. i jiných opravdu těžkých pohybových postiženích. Ano, tady bezesporu pomáhá, ale trápit tím každý miminko, který zvedá hlavičku o týden dýl, než je v tabulce, to je podle mě jen snaha co nejvíc ždímat prachy z pojišťoven.
Přijde mi hodně zvláštní, že některý terapeut vůbec může vypustit z úst prognózu, že dítě nebude chodit. To by si vůbec neměl dovolit, neměl by to říci ani u dítěte s DMO, protože ani u takového miminka není jisté, jak na tom v budoucnu bude, natož u dítěte, u kterého není diagnostikované vážné onemocnění. Samozřejmě věřím, že vám to řekli. Nějak mám pocit, že terapie nebyla vedena správně. Když jsem s dětmi cvičila u kolegyně, naopak její dlouholetá zkušenost je ta, že se děti zklidní, hlavně ty dráždivější. Nebo pokud byla terapie vedena správně, tak třeba skutečně pro vaše dítě nebyla Vojtovka vhodná, když se po ní horšil. Mohu se zeptat, jak často jste tam chodili? A třeba u nás, u zdravého dítěte, byl vidět dle dětské doktorky po týdnu velký rozdíl. Dle jejích slov byl syn motoricky úplně jiné dítě.
Terapeut by měl místo strašení, že dítě nebude chodit, jim vše řádně vysvětlit a uklidnit, že na tom dítě není tak špatně, jak jim třeba řekl doktor. Že zdravé děti chodí všechny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
