Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Dobrej_tym píše:
@zrcadlo No ale nevim, jestli je ukol ucitelky vychovavat rodice, zavalovat je praci, protoze prece jinak by deti nechvalili…
Zavalovat prací? Zkontrolovat, jestli dítě vybarvilo správné jablíčko a loďku a poslechnout si 10 slabik a podepsat mu to, no to je teda zavalení jako hrom
To abych to dala k ústavnímu soudu, ne?
@Dobrej_tym píše:
@zrcadlo No ale nevim, jestli je ukol ucitelky vychovavat rodice, zavalovat je praci, protoze prece jinak by deti nechvalili…
no právě, rodiče mají své práce dost, není správné, aby je učitelka nutila linkovat deníčky
@zrcadlo píše:
Zavalovat prací? Zkontrolovat, jestli dítě vybarvilo správné jablíčko a loďku a poslechnout si 10 slabik a podepsat mu to, no to je teda zavalení jako hromTo abych to dala k ústavnímu soudu, ne?
Já teda nechápu, proč bych měla kontrovat správnost úkolů. Když třeba u toho vybarvení neznám ani kritéria hodnocení, takže těžko odhadnu, co je správné. Stejne jako u psacího písma. Co je pro konkrétní učitelku ok a co ne?
Jsem ochotná dohlédnout na to, aby si dítě splnilo povinnost, v rámci zažití pracovních návyků. Jestli pojme obrázek na volné téma ve stylu pět černochů v tunelu, už není až tak moje starost.
@stinga píše:
no nečetla jsem celou diskusi, ale můj názor je, že učitelka může a má dávat úkoly dětem, ale neměla by dávat úkoly rodičům!!!
Jenže ono to bez té podpory rodičů v první třídě moc nejde. U syna ve třídě třeba učitelka požádala, aby rodiče pomohli dětem najít jakoukoliv báseň, která bude mít autora a alespoň 8 veršů, že si udělají recitační soutěž. Byly na to 3 týdny, průběžně učitelka připomínala dětem i rodičům. V ten den natěšeně 20 dětí odrecitovalo básničky, 2 děti se rozbrečely, že jim rodiče žádnou nenašli a nepomohli, 1 dítě se vysmívalo, že táta říkal, že takovou p. čovinu dělat nebude. A těch úhlů pohledu na tu situaci je dost. Učitelka pak na online třídní schůzce řekla všem rodičům, aniž by jmenovala, že chápe, že jsou někdy zaneprázdnění, a příště když budou mít pocit, že s dítětem za 3 týdny nestihnou najít jedinou básničku, nebo to z principu odmítají, tak ať jí to dají narovinu dopředu vědět, že ona nebo asistentka dětem nějakou nakopírují a poprosí třeba vychovatelku v družině, ať se to s dětmi naučí, protože takto na to dojedou jen ty nešťastné děti. Já jsem toto vítala, protože nás to donutilo kouknout se na takovou pokročilejší poezii pro děti, a otevřelo nám to další obzor, a zabralo to tak 2h z jedné soboty, pročítat básně a jednu si vybrat a naučit (+ pak párkrát 5min. na zopakování). A když jeden z těch rodičů argumentoval tím, proč se děti neučily nějakou básničku ze slabikáře, tak učitelka řekla, že měla v minulosti špatnou zkušenost s tím, že některým rodičům básničky ze slabikáře přišly hloupé a pod jejich úroveň, tak proto dává úplnou možnost volby, aby si mohl vybrat opravdu každý, a že recitace 23 stejných básní děti zdaleka nebaví tolik, jako když má každé dítě jinou básničku. Souhlasím s tím, že linkování je ptákovina, i když pokud jde o pár čar, tak bych s tím neměla problém, ale takových sporných věcí je ve vzdělávání celá řada, a na všechno se dají najít argumenty pro i proti ![]()
@zrcadlo To ne, ale samotny princip, ze rodice jsou asi nesvepravni, o dite se nezajimaji, a je ukolem ucitelky je k tomu privest…no nevim, to se mi moc nelibi. Pokud je nekdo takovy, ze diteti ani nepochvali vykres a nezajima se o skolu, nevim, jestli by je tomu stejne naucila ucitelka.
@samantafox píše:
Zdravím holky, mám specifický dotaz. Nevíte někdo, zda v našem školství existuje nějaká metodika, která v první třídě nařizuje komunikaci a rodičem přes „deníček“? Naprosto mě totiž šokovalo, že učitelka nepíše rodičům email, ale zprávy do deníčku. Opravdu má učitelka ČAS psát 20+ stejných zpráv do deníčku? A zarazila mě i druhá věc. Učitelka nám tak trochu autoritativně oznámila, že deníček musíme linkovat po týdnech a pro učitelku takto „předpřipravovat“. V podstatě jde o 10 minut, ale štve mě to z principu. Mám náročné zaměstnání, už tak mám na děti málo času. Povazuju za důležité se jim věnovat, číst a dělat smysluplné věci, ale linkovat deníčky? Co přijde potom? Kolik takových blbostí nás ještě čeká? Fakt nejde za pár kaček koupit nalinkovaný deníček? Nemůže se učitelka raději denně 20 minut sebevzdělávat místo toho, aby psala zprávy do deníčku? Už z této drobnosti mám dojem, že se školství od mých mladých let moc neposunulo… A jak to máte v první třídě vy?
Přijde mi to ujeté. Systém se ve své podstatě nezměnil. Učitelé, kteří to chtějí dělat jinak jsou na mnoha školách udupáváni, nebo rovnou vyštípáni. Tam kde to funguje ke spokojenosti a děti se současně něco naučí, ne jen učí, tak to jsou školy, kde je ředitel/ka ochotný riskovat.
Teoreticky to jde dělat jinak, ale většina škol jede podle učebnic doporučených MŠMT - kvůli inspekcím.
Teď jsem koukala dítěti do učebnic, učí se stejné věci jako za mých dětských let, ale je jich ještě víc, tudíž se musí učit rychleji.
V kraji je pár škol, které jedou ke spokojenosti všech a současně mají jedny z nejlepších výsledků, velkou část z nich tvoří školy soukromé.
Učitelka po vás může chtít kde co, pokud je to vedení jedno. Vítej v systému školství ![]()
@zrcadlo no vidíš, toto nechápu, proč básničku dětem nenašla učitelka? proč s tím otravuje rodiče?
@Svistice píše:
Já teda nechápu, proč bych měla kontrovat správnost úkolů. Když třeba u toho vybarvení neznám ani kritéria hodnocení, takže těžko odhadnu, co je správné. Stejne jako u psacího písma. Co je pro konkrétní učitelku ok a co ne?
Jsem ochotná dohlédnout na to, aby si dítě splnilo povinnost, v rámci zažití pracovních návyků. Jestli pojme obrázek na volné téma ve stylu pět černochů v tunelu, už není až tak moje starost.
Dcera teď měla vybarvovat v Živé abecedě stejný obrázek (takové ty rozdíly, vlevo je vzor, vpravo 5 na první pohled stejných obrázků, 4 jsou špatně a jen 1 z nich je ten správný, a ten měla vybarvit), kritéria hodnocení byla jasná, ale já nejsem od toho, abych to dětem hodnotila, já jen podepíšu, že o jejich práci vím a viděla jsem ji. Učitelka rozhodně nechce, abychom podpisem stvrzovali pravdivost údajů a opravovali to
, ona chce, abychom podpisem stvrzovali fakt, že jsme viděli práci toho dítěte.
@stinga píše:
@zrcadlo no vidíš, toto nechápu, proč básničku dětem nenašla učitelka? proč s tím otravuje rodiče?
Vždyť to tam píšu, protože se jí v předchozích letech vracelo od rodičů, že básnička byla hloupá/nudná/těžká/trapná…
A protože se tu básničku budou s prvňákem učit rodiče, tak jim dala volný výběr, aby se učili s dítětem to, co dítě zaujme, co ho bude bavit, co se mu bude líbit, a co nebude rodičům proti srsti (aby se např. dítě žijící jen s otcem nemuselo učit básničku o nejlepší matičce na světě).
Já chápu, že někteří rodiče zpochybňují i ten fakt, že naučit se básničku k něčemu je. Za mě to je důležité, děti se učí mluvit před ostatními trošku jinak a překonat trému, hledají v básni melodii, učí se rýmy, procvičují paměť, a v neposlední řadě si i ti rodiče uvědomí, jak na tom to dítě je, jak si pamatuje, jak se učí…
U nás (nalinkované) deníčky začaly až když si byly děti schopné do nich úkol zapsat (např. M str 13). Jinak mají ťupku u toho, co se má udělat.
Jsem za deníček ráda, když nám klekl počítač, tak jsem neměla šanci jinak zjistit co je za úkol a vypáčit to z maldýho je nadlidský úkol - ťupky se občas nenamáhá dělat. A taky se mi většinou kvůli úkolu nechtělo počítač pouštět.
Párkrát měla p. učitelka smůlu, když chtěla něco donést příští den a napsala to až po té co jsem odešla z práce a pak jsem doma nezapla počítač.
Ne každý má počítač a pořád do něj taky všichni nečučí.
@zrcadlo Synova učitelka žádné podpisy úkolu nechtěla a myslím, že měla i přes to naprosto jasný přehled, kdo se doma o dítě a jeho školní výsledky zajímají.
A i bez podpisu a dokonale ostrouhanych tužek se dítě naučilo, co se naučit mělo. Dokonce měla i diferencovaný systém úkolů. Děti, co umělý a měly hotovo včas, už úkol neměly, jiné jen dodelavaly nestihnutou práci, ti slabší dostaly něco na víc na procvičení.
A těm méně šťastným dětem odpadl stres za to, že budou muset ve škole vysvětlovat, jaktoze zase nemají podepsaný úkol nebo nějakou extra pomůcku, co se měla přinést (což bylo na denním programu mého školního dne, spolu s rozdáním poznámek za zapomenutí učebnice, která se v podstatě vůbec nepoužívala, ale tahat v tašce se musela).
Prostě souhlasím s tím, že systém první třídy, kdy jsou děti odkázány na vůli a ochotu rodičů „pracovat“ doma s dětmi, není úplně to pravé ořechové. A čím víc nároku ucitelka na práci a procvičování doma má, tím víc se jí ty nůžky ve třídě rozevřou.
@Svistice Ale to si trošku odporuješ, protože právě tím, že dávala učitelka víc úkolů na doma těm slabším, a těm silnějším nic nebo málo, tak právě tím se snažila to rozevírání nůžek zpomalit. Takže naopak podle mě vyžadování toho procvičování doma, těm slabším výrazně pomáhá.
Naše učitelka nikdy poznámky ani pětky nerozdávala, ani úkoly neznámkovala, jen dávala razítko s obrázkem, ale to razítko prostě dala jen za podepsaný úkol, za nepodepsaný úkol nic (= žádný trest, ale děti samy to razítko chtěly, takže je tím učila, aby šly za rodičem a ten úkol mu ukázaly = aby podpořila to, že to povědomí o školní práci v rodině je).
@stinga píše:Úkoly ne, ale může je požádat o spolupráci, tedy doufám. Ono bez ní se to v první třídě neobejde.
no nečetla jsem celou diskusi, ale můj názor je, že učitelka může a má dávat úkoly dětem, ale neměla by dávat úkoly rodičům!!!
@zrcadlo píše:
Vždyť to tam píšu, protože se jí v předchozích letech vracelo od rodičů, že básnička byla hloupá/nudná/těžká/trapná…
A protože se tu básničku budou s prvňákem učit rodiče, tak jim dala volný výběr, aby se učili s dítětem to, co dítě zaujme, co ho bude bavit, co se mu bude líbit, a co nebude rodičům proti srsti (aby se např. dítě žijící jen s otcem nemuselo učit básničku o nejlepší matičce na světě).
Já chápu, že někteří rodiče zpochybňují i ten fakt, že naučit se básničku k něčemu je. Za mě to je důležité, děti se učí mluvit před ostatními trošku jinak a překonat trému, hledají v básni melodii, učí se rýmy, procvičují paměť, a v neposlední řadě si i ti rodiče uvědomí, jak na tom to dítě je, jak si pamatuje, jak se učí…
Tak měla dát na výběr, ať si každý vybere variantu, kterou chce. Tj. slabikář nebo volný výběr. Právě proto, že u prvňáků je potřeba, aby se zapojili rodiče, je potřeba vycházet hodně vstříc a myslet dopředu, hlavně na to, že děti mají různé rodiče a mohou nastat různé situace. První třída je pro celou rodinu velmi náročná a není žádoucí, aby z toho byl zbytečný stres. A právě takové zdánlivě banální linky mohou tím stresem být. Pět dětí to nepřinese, tři budou plakat, že to s nima rodiče neudělali a dvě se budou smát, že tatínek říkal, ať si to udělá učitelka sama. A to už banální není. Je to zbytečný. Je něco jiného s prvňáčkem projít rozvrh, připravit tašku a společně udělat, případně jen zkontrolovat jednoduchý úkol na cca pět minut. To většina rodičů akceptuje a ti co ne, nikdo a nic je nepřesvědčí. Zatím co, proti rýsování linek nebo hledání básničky se někteří rodiče ohradí a i tací, kteří tu základní přípravu s dítětem absolvují bez námitek. Nehodnotím, jestli je to dobře nebo špatně, ale tak jako tak, je to holý fakt, který se ukazuje i tady. A právě i s tímto faktem by měla učitelka počítat. Právě v zájmu svých žáků, protože především o ně jde. Vykročili do nové etapy života, je pro ně vše nové a zejména ta první, druhá třída je strašně důležitá. A tímto faktem by se měly pro dobro dětí řídit obě strany.
Příspěvek upraven 05.09.21 v 19:10
@zrcadlo Ne, neodporují si. Já jsem s tímto diferencovaným zadáním úkolů byla spokojená.
Znám ale od kamarádek učitelky, které prostě zadávají velké objemy úkolů pro prvňáčky všem (každodenní příprava na 30 a více minut), navic ještě bez náležité komunikace s rodiči. Deti z podnětného prostředí to buď ještě víc akceleruje nebo v horsim případě otravuje nebo dokonce demotivuje, dětem z nepodnetneho to situaci ještě víc komplikuje (často nemají pracovní návyky, rodič dítě u ukolu nepodrzi, pronese něco o píp paní učitelce a de. bilních úkolech), úkol často tedy neudělá.
Navíc razítko jako odměnu by měly podle mě dostat děti za vypracovaný úkol. Ne za to, zda se jim podařilo zastihnout rodiče zrovna schopné a ochotne se podskrabnout. Dítě za svého rodiče nemůže. Btw, co kdy podepíše babička? To je ok nebo není?