Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já měla dítě(dvojčata) dřív, kdybych čekala po 30, tak nemám ani jedno.
Po třicítce jsem chtěla další, už to nešlo. Chyba na mojí straně a nastala by v každém případě. Nevyřešilo ani IVF.
Pak nastal úraz manžela a zdravotní stav je takový, že už se o další IVF pokoušet nebudeme. Nemuseli bychom ho vychovat a i finanční situace už není tak pozivní.
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
kterà jste měla první mimi mezi 30 a 35 lety. Jak to vidite zpětně? Nelitujete toho? Včera jsem měla narozeniny (30) a chytla mě nějaká depka. Jsem jediná z rodiny a z okolí, kdo dítě nemá. Mám pořád pocit, že mám dost času.
Je mi 31 a čekám první dítě. Za mě ideální věk, s manželem jsme hodně cestovali, pracovali, koupili a zrekonstruovali byt a vytvořili si finanční rezervu. Nemám pocit že by teď bylo pozdě, většina našich přátel děti taky ještě nemá 🤷
@paandatko píše:
Mám takovou nejlepší kamarádku. Pořád čekala na smlouvu na neurčito, pořád ji slibovali, pak ji teda nakonec dostala. Z práce stejně nakonec odešla, protože byly problémy v kolektivu. Pořád na něco čekala, až bude to a až bude to. Teď je ji 39, o dítě se pokouší 5 let a nepřichází. Tím chci rict, že pokud cítíte, že oba miminko chcete, tak nečekejte. Cesta nemusí být jednoduchá.
Já svoji práci miluju a chci tam pak ještě být. A právě je problém, že u mě asi nikdy nepřijde to „chtění“. Pořád se na to necítím ![]()
Vetsina zen, pokud to ma hodnotit zpetne, tak rikaji, ze deti cim driv, tim lip.
Uplne jednoznacne.
Ale spousta jich (vcetne me) na to proste driv nemela podminky, fajn partnera atd. Tak tam s tim moc nenadelas.
Byt tebou, tak uz teda moc neotalim.
@Anonymní píše:
Já svoji práci miluju a chci tam pak ještě být. A právě je problém, že u mě asi nikdy nepřijde to „chtění“. Pořád se na to necítím
A „jednou“ dite chces?
Jestli jo, tak neni na co cekat.
Poprvé jsem rodila ve 32. Dřív jsem s snad dítě necítila. Jsem ráda, že to tak bylo. Uz se narodilo do zázemí.
Poslední dobou pozoruju, že holky, co otehotneli do těch 25, tak pak lítají za vrstevníky a mimco je odložené u rodičů. A všechny ty příklady, co kolem sebe mám a takto to praktikují mimino plánovali.
@Lucie_Sx píše:
A „jednou“ dite chces?
Jestli jo, tak neni na co cekat.
Ano, u mě je to „jednou“
@Alice180 No jà se na to pravě taky moc necítím. A znervózňuje mě že jsem poslední bezdětná v mém okolí. ![]()
Mela jsem první v 34 a druhou v 39… zitra mi je 48 a kdybych to mohla ovlivnit mela bych deti driv, ovlivnit jsem to nemohla
zivot se deje jak se deje…
nemela jsem problem ani otehotnet ani v tehotenstvi, zadne problemy s kojenim, porodem…
Kdybych mela lepsi rodinu a podminky byla bych v pohode i ted… jak jsem na vse sama a spoustu starosti a stresu je to znat:(.
Jinak ma to sve vyhody… s mensimi detmi se udrzuje clovek vitalnejsi, vypada mladsi a zije zivotem mladsich…
Kvuli smlouve na dobu urcitou bych necekala, kdybych vedela, ze mam tohi spravneho partnera…
@Anonymní píše:
Ano, u mě je to „jednou“
Tak uz moc necekej, nebo ho taky nemusis mit vubec
.
@Anonymní píše:
@Alice180 No jà se na to pravě taky moc necítím. A znervózňuje mě že jsem poslední bezdětná v mém okolí.
Já jsem ve třiceti ještě taky necítila, že chci. To chci přišlo najednou.
@Anonymní píše:
Já svoji práci miluju a chci tam pak ještě být. A právě je problém, že u mě asi nikdy nepřijde to „chtění“. Pořád se na to necítím
ja mam prvni po 35 a druhe v 38, a nemenila bych. uzivam si materstvi se vsim vsudy, prestoze jsem na ne zustala sama. pred 34ti roky jsem proste to „chteni“ taky nemela, vedela jsem, ze chci dostudovat, pak procestovat svet, mit nejake to jiste, tesila jsem se, jak az ten spravny cas prijde, budeme chodit plavat, aj. sporty/krouzky, cestovat po cr/po svete, nemuset nastoupit ve 3 letech do prace. ted jsou uz na zs a je to porad naprosta pohodicka. vim, ze mit dite drive, budu mit porad pocit, ze mi neco uteklo + bych nemela finance si cely zivot uzit tak, jak to mame nyni. a pokud to „chteni“ porad jeste nemas, pockala bych, az prijde ![]()
Ahoj, já měla ve 35+38 letech. Vše super, jediná nevýhoda je, že máme starší babičky a dědečky, a už jim to zdraví tak neslouží, tak doufám že si je holky ještě dlouho užijí…
Otěhotněla jsem v 35, rodila v 36. A vůbec nemám pocit, že bylo pozdě. Naopak, sve jsem si užila, odcestovala, vybudovala slušnou pozici, kam jsem se pár měsíců po porodu mohla na chvilku z home office vrátit. Pokud se na to necítíš, podle mě není mezi 30-35 kam spěchat. Ale mezi 35-40 je už podle mě na první dítko nejvyšší cas, mám ve své bublině dost holek, který v tomhle rozmezí stále tvrdí, že je času dost, ale tam už bych se já bála případných zdravotních komplikací. Na druhé jsem si dala hranici 40, pak už bych do toho nešla. Ale ty limity má každý jiné a je to tak v pořádku ![]()
Edit: Jo a mám tak náročný dítě, že kdybych ho měla v 25, tak mám pocit, že mi totálně skončil život
Ale tím, že jsem si svoje už užila (asi i až moc), tam to tak nějak beru víc s klidem…
Příspěvek upraven 12.02.23 v 14:41
Když se mi narodil syn, bylo mi už 34 pryč a lituji toho že jsem manžela nepoznala dřív a syna také neměla dřív. Chtěla jsem dítě ve 23 a to fakt hodně. Jenže nebyl vhodný muž, pak jsem potratila. Jsem šťastná že je mám, ale je to pro mě pozdě.