Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
První dítě kolem 35 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.2.23 22:43
Mám dneska nějakou upřímnou. Ale jestli tě děsně naplňuje práce, vlastně úplně necítíš touhu po dítěti a i bez dětí by byl tvůj život naplněný, tak ty děti možná radši neměj. Život s dítětem je hrozná změna, zejména pro ty, co se hodně realizovaly předtím v kariéře. Abys tady pak nezakládala další diskuzi, že nesnášíš život s dítětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.23 22:51
Pořád zmiňujete smlouvu na neurčito? To je nějaká jistota? Není, když budou chtít dají jí nadybtečnost, odstupné a čau. V životě není nic jisté a už vůbec ne pracovní smlouva na dobu neurčitou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.23 22:51
Já první dítě v 35, druhé v 38 skoro v 39. Vždycky jsem chtěla rodinu brzo. Ségra - dvojče měla první v 22, druhé v 25. Když jsem čekala druhé, tak prý to zkoušeli taky, ale už se nezadařilo. Manžel také tvrdí, že jsem mu „měla podrazit nohy dřív“. On po mě pokukoval už dávno, ale byl zadaný a já zadanýho nechtěla. Že prý bychom si už užívali, děti by byly velké. No, nevím. Já do doby než jsem se s ním seznámila každý druhý rok jezdila na poznávací zájezdy do Itálie, Řecka, Francie. On by se mnou nejezdil, takže bychom se podívali asi nikam. On by obrážel koncerty, fesťáky. O to zase moc nestojím já. Teď čekám, až dceři bude alespoň patnáct, že ještě vyrazíme do Florencie 
On může vyrazit se synem na ryby Jediný, co mě mrzí, že babičky a dědové jsou staří a moc si vnoučat asi neužijí. Naštěstí mají od sourozenců jiná vnoučata. Ale moje mamka si od ségry moc dětí neužila, ségra bydlí daleko a jezdí míň a míň a já bydlím s mamkou v jedný vesnici. Tchyně je s námi v jednom baráku. U tý je možná dobře, že jsem už starší, asi bychom mnohem víc narážely, kdybych byla mladší a ona by si asi k mladší snaše ještě víc dovolovala, snažila by se mě převychovat, takhle už jí odpálkuju, že jsem moc stará na to, abych se měnila A s manželem, nevím, nevím, jestli jako mladší bych s ním vydržela, takhle už máme ty hrany obroušenější, zlenivěli jsme a zpohodlněli, ale oba. On byl v mládí pěkně divokej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.23 22:59
Klídek, zbytečně bych se nestresovala, v tvém věku se některé teprve seznamují s životními partnery 
Mně je čerstvě pětatřicet, děti nemám (volný průběh dva roky - chyba byla u expartnera) a pravděpodobně už je mít nikdy nebudu - u nás v rodině bývá přechod kolem čtyřicítky. Nic mi netiká, nic mě už nehoní, pár měsíců po rozchodu nějaké ty stresy, že jsem na vše stará, samy přešly, zjistila jsem, že je mi bez chlapa ohromně dobře a že mám poprvé v životě tolik možností, co se životem, jako nikdy předtím. Takže teď nemám vůbec motivaci najít si partnera a ještě si pořídit dítě. A už vůbec ne jako samoživitelka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
12.2.23 22:59
@Anonymní píše:
Tak já samozřejmě nejsem hloupá. Vím jak to je a že plodnost s věkem klesá. Děti chci, jednou. Ale jsem i připravená na možnost, že to nepůjde a mít je nebudu. Měla bych i tak naplněný život.
Kdybys nechtěla děti vůbec, tak dobrý. Ale pokud s nima do budoucna počítáš, tak mi věř, že na život bez nich opravdu připravená nejsi. To jsou jen takový řeči bezdětné. Byla jsem ve třiceti stejná, za dva roky bylo všechno úplně jinak….
- Citovat
- Upravit
13.2.23 02:05
@Anik6 píše:
Pořád zmiňujete smlouvu na neurčito? To je nějaká jistota? Není, když budou chtít dají jí nadybtečnost, odstupné a čau. V životě není nic jisté a už vůbec ne pracovní smlouva na dobu neurčitou.
Presne tak, staci, ze se na tom „miste snu“ dobre chytne zastup, zmeni sef, neco zahejbe s trhem a vsechno bude jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 07:24
@Janli ale tady to bylo zřejmé. Já to taky věděla a fakt mě prudila kamarádka furt. Zbytečný stresovani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 07:24
@Janli ale tady to bylo zřejmé. Já to taky věděla a fakt mě prudila kamarádka furt. Zbytečný stresovani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 08:50
Kamarádka měla první ve 28 proto, že jí štvala práce a měla na to věk. Druhé měla ve 31, protože prostě chtěla dítě. Je hrozně vidět, že k tomu mladšímu má vřelejší vztah, protože na něj byla víc připravená a víc ho chtěla. A toho se bojím, že takhle dopadnu…
Mám to hodně podobně jako ty.
Je mi čerstvě 30.
Až na jednu kamarádku, která je rozhodnutá pro bezdětný život, mám v okolí samé maminky, samé svatby, samé plány na druhé dítě. Některé bývalé spolužačky se už vrací do práce po druhé MD. Přijdu si strašně pozadu a přemýšlím nad tím každý den. Ale prostě vím, že u mě je to tak, že „chci dítě, protože bych už měla chtít“. Je to strašný období a nepřijdu si normální 
Do toho ty neustálé dotazy, kdy už konečně založíme rodinu 
Už několik let si říkám „až splatím hypotéku“, „až splatím půjčku“, „až budu mít smlouvu na neurčito“, „až našetřím“, „až skončí covid“, „až skončí válka“…
Vím, že tímhle se nikdy nikam neposunu, protože vždycky bude něco „až…“
Teď i když mám vše splacené, něco našetřené, tak si říkám, jestli je to dost, jestli by nebylo lepší víc. Ale kolik bude dost na to abych si řekla, že je to dost? 
Mimochodem, moje rezerva 150tis? Málo nebo na plány na rodinu „to jde“?
Občas si říkám, kde bych byla kdybych nad vším tolik nepřemýšlela. Samozřejmě jsem ale ráda, že jsem do dítěte nešla s nějakým mým ex, že jsem počkala na současného partnera 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 09:48
@29naja91 píše:
Kamarádka měla první ve 28 proto, že jí štvala práce a měla na to věk. Druhé měla ve 31, protože prostě chtěla dítě. Je hrozně vidět, že k tomu mladšímu má vřelejší vztah, protože na něj byla víc připravená a víc ho chtěla. A toho se bojím, že takhle dopadnu…Mám to hodně podobně jako ty.
Je mi čerstvě 30.
Až na jednu kamarádku, která je rozhodnutá pro bezdětný život, mám v okolí samé maminky, samé svatby, samé plány na druhé dítě. Některé bývalé spolužačky se už vrací do práce po druhé MD. Přijdu si strašně pozadu a přemýšlím nad tím každý den. Ale prostě vím, že u mě je to tak, že „chci dítě, protože bych už měla chtít“. Je to strašný období a nepřijdu si normální
Do toho ty neustálé dotazy, kdy už konečně založíme rodinuUž několik let si říkám „až splatím hypotéku“, „až splatím půjčku“, „až budu mít smlouvu na neurčito“, „až našetřím“, „až skončí covid“, „až skončí válka“…
Občas si říkám, kde bych byla kdybych nad vším tolik nepřemýšlela. Samozřejmě jsem ale ráda, že jsem do dítěte nešla s nějakým mým ex, že jsem počkala na současného partnera
Vím, že tímhle se nikdy nikam neposunu, protože vždycky bude něco „až…“
Teď i když mám vše splacené, něco našetřené, tak si říkám, jestli je to dost, jestli by nebylo lepší víc. Ale kolik bude dost na to abych si řekla, že je to dost?
Tohle mám podobně jako tvoje kamarádka, první dítě ve 27, druhé ve 30 a až v těch 30 jsem se cítila víc připravená. Na druhou stranu možná to nebylo věkem, ale tím, že už jsem měla tu zkušenost s mateřstvím, tak mám pocit, že to teď podruhé dělám líp než poprvé a z toho mám hrozný výčitky směrem k prvnímu. Na druhou stranu jsem ale hrozně ráda, že už toho prvního mám, a že už je větší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.23 17:23
@29naja91 Hele úplně přesně…u mě je to taky furt „až“. A už 10 let mi každý říká, jak mě to chytne a hrozně to dítě budu chtít a je mi 30 a furt nic Asi je ve mě nějaká chyba nebo nevím. Jinak já jsem poslední z mých kamarádek a spolužáků, kdo děti nemá a cítím, že nad tím dítětem přemýšlím jen proto, že bych ho měla mít. Necítím potřebu ho mít.
- Citovat
- Upravit
13.2.23 17:47
@Anonymní píše:
@29naja91 Hele úplně přesně…u mě je to taky furt „až“. A už 10 let mi každý říká, jak mě to chytne a hrozně to dítě budu chtít a je mi 30 a furt nic
Kdyz si predstavis samu sebe v duchodu, bude tam nekde tvoje dite…?
Nekdy ta volba proste je racionalni .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.23 17:50
@Lucie_Sx píše:
Kdyz si predstavis samu sebe v duchodu, bude tam nekde tvoje dite…?Nekdy ta volba proste je racionalni
Jo, určitě. Děti bych chtěla na 100%.
- Citovat
- Upravit
13.2.23 18:06
@Anonymní píše:
Jo, určitě. Děti bych chtěla na 100%.
No tak ted uz ti staci obycejna matematika.
S vekem se riziko neplodnosti - zvysuje.
Riziko nejake tve nemoci - zvysuje
Riziko nemoci ci ztraty partnera - zvysuje
Pravdepodobnost nutnosti starat se o rodice - zvysuje
Pravdepodobnost vyvojovych vad ci potratu - zvysuje.
Sila a energie - klesa.
Pocet dalsich deti, ktere bys chtela - klesa.
Sance dozit se vnoucat - klesa.
Byt s detmi do co nejvyssiho veku (jejich) - klesa.
Atd
Atd
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.23 18:08
No, jako mít dítě když po něm člověk až tak netouží si neumím představit, při tom, jaké zemětřesení v životě to je, ať si člověk myslí jak chce že ví co to obnáší. Ale ten věk je taky znát…ale asi u každého individuálně, kamarádka má děti v 35 a 38 a je fakt šťastná, chtěla je až tak pozdě a všechno je v pořádku. Jaké chtěla mnohem dřív a nepovedlo se, v 35 už jsem to vlastně vzdala a ono to přišlo. Předtím jsem byla zoufalá, měla jsem pocit nenaplneneho života, byla jsem přesvědčena že dítě je přesně to co mi chybí, že si nic nepreju vic. A upřímně, teď to moc nezvládám. Od začátku nezvládám hlavně fyzicky nespani. Ano, jasně že jsem věděla že to tak může být, že spíš výjimky mezi dětmi v noci spí obstojně, ale prostě jsem myslela ze to zvládnu jako jiné. Ale kombinace narocnejsiho dítěte, což se prostě může stát, a asi právě mého věku je problém. Neužívám si to, hazim strašně moc povinností na manžela, u mě je to o přežití do dalšího dne a je mi jasné že matka roku nejsem. Zároveň je mi to strašně líto, tak jsem to nechtěla. Ale ty síly člověk asi neodhadne předem, protože představit si to pro bezdetneho stejně nejde.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
