Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
nevěděla jsem, jak tohle téma nazvat, ale podstatu to vystihuje. S přítelem se budeme brát, takže se jedná o skoro tchýni ![]()
Ona bydlí v domečku dole v přízemí, my v prvním patře. Takhle jsem do tohoto rozdělení již přišla. Nahoře máme veškeré své zázemí, ložnici, obývací pokoj, místnost pro hosty, koupelnu s wc i kuchyni, ona dole to samé. Dvě samostatné jednotky, pouze vchod je pro nás pro všechny a zahrada - jen na uvedení do problematiky. Vše klape tak, jak má. Mám jí ráda, ona mě, není to falešné - alespoň doufám. Jen jak jí před x lety zemřel manžel, nějak se asi uzavřela a není schopná kompromisů, neslyší žádné protiargumenty - v novinách psali, že princ Harry randí s Pippou - a ty tomu věříš se ptáme my dva. A ona, psali to tam, to je jasný. A v podstatě je schopna nutit svůj názor ostatním.
Chci si s parnerem zvelebit zahrádku, zasadit mrkev, rajčata…prostě něco trochu svého. Neexistuje. Všude si zasadí kytky, stromky, klidně vedle paprik, o co jde? Kompromis neexistuje. Takhle to tady bylo vždycky a ne jinak. Když chci vymalovat - výmalba je z roku asi 30, tak neexistuje. Protože to je ještě po babičce a té se to tak líbilo. Koberce se nevyhazují, protože koberec je základ domácnosti. Parkety mít nesmíme, a když jsme si je hezky udělali přijedeme asi za 14 dnů na víkedn a v pokoji nově koupený peršan!, neptala se, koupila ho a dala ode zdi ke zdi
Neexistuje ho dát pryč.
Omylem jsem při úklidu vyhodila staré hadry - byly to staré hadry, ale prý to bylo ještě dobré, takže se to vyhazovat nesmělo
- ačkoliv to bylo určené na uklízení. A ona mi šla vynadat, že to našla na hromadě mezi vyhozenými věmi do kontejneru. Od té doby po mě vše chodí kontrolovat, zda jsem nevyhodila něco, co je ještě dobré.
Co se týče svátků a oslav, dostávám poslední dobou dárky, které jí někdo dal a nehodí se jí, nebo je někde našla zakramařené. Takhle jsem dostala krém po přítelově bývalé, expiraci měl do roku 2012
a divila se, že ho nechci.
V době naší nepřítomnosti nám nahoře uklízí stylem, tohle přerovnám, tohle dám sem a tam, nic pak nenajdeme a hlavně, my jí dolů také nechodíme uklízet, přerovnávat. Nerespektuje soukromí, řekne, že chodí na obhlídku a větrat a kdyby se něco stalo kontrolovat.
No víc takových příkladů mám, chci jen nastínit. Jak jí taktně říct, že tohle ne? Že se mi to nelíbí. Nechci na ní být hrubá, zlá, nechci, aby se vystěhovala, je to její - i když právně není, chci jen, aby pochopila. Přítel je na mé straně, řekne jí to, ale nic se neměnní. Nechci vidět, až budeme manželé - už teď se jí nelíbí náš plán svatby - musíme sezvat všechny, co známe, protože nás všude pomluví. ![]()
Prosím, jak z toho ven za ceny co nejmenšího odporu z její strany? Jo a výlety a podobné věci, aby přišla na jiné myšlenky nehrozí, nikam nepojede, nemáme se o ní starat, že celý týden nevyjde z domu je její věc a máme ji nechat být.
Neříkat nic taktně. Domluvit se s partnerem, ať jste vy dva zajedno, a důrazně říct, aby vám nahoru nelezla, aby vám tam nic nepředělávala a podobně.
na zahradě si třeba oddělit svojí vlastní část, pokud to jde a dodržovat to.
Klidně bych si pořídila novou kliku, zvenku na kouli a vyměnila fabku, pokud by to její šmějdění nepřestalo.
A do ničeho si NIKDY nenechávejte kecat, akorát to bude příčina pozdějších problémů. Svatbu si udělejte podle svého, na to, co si kdo bude myslet, nedejte.
@kayture Žádné taktní řešení neexistuje. Musíš si jasně vymezit hranice. Pokud to nedokážeš, budou se problémy nabalovat. Chovej se slušně, zdvořile, ale svoje věci si dělejte po svém.
Co na to rict? Je to proste dan za dvougeneracni bydleni. To si malokdo uvedomuje v prvotni zaslepenosti, ze bude bydlet bez hypoteky. Pritel si s ni musi promluvit a nastavit pevne hranice a kompromisy na obou stranach. Jinak si co nevidet budete delat naschvaly a bude tu diskuze na tema: tchyne vychovava ME deti. A pokud to nepujde, odstehovat se, jiny recept na to neni.
Maminko, podivejte…Myslim, ze spolu vychazime celkem dobre, jen bych vas chtela pozadat, zda byste nemohla trosku vice respektovat nase soukromi. S manzelem/pritelem se shodneme, ze chceme bydlet „ve svem“ - zaridit si vse, jak se libi nam. Dekujeme za uklid domacnosti v nasi nepritomnosti, a i kdyz uklid zvladneme hrave sami, vidime, ze vas to bavi a tak bychom vas napriste poprosili, abyste se ohlasila a domluvila se, co a jak budete uklizet. S podlahou v pokoji jsme meli sve plany a nedali jsme tam drahou podlahu proto, aby byla schovana pod kobercem, ktery nam navic nebude ladit se zbytkem interieru. Jiste chapete, ze neni mozne bydlet a zit v necem, v cem se necitime jako doma a prave proto si to hodlame zutulnit podle sebe.
@Padme93 Děkuju, jenže…musí to být taktně, já za á nejsem typ, který má rád hádky, dohadování. Řeknu to asertivně a zostra, to ano, ale ani to na ní nepomáhá, bohužel.
Kouli tam dát nemůžeme, museli bychom na každé dveře, to se ani jednomu nechce, říkali jsme si, že budeme zamykat, ale…jednou tam prasklo potrubí a můžeme být rádi, že tam byla. Nedávno vytekl záchod a opět radost, že tam byla. Mě jde o to čistě říct jí, je to takhle, vnímáme to takhle, prosím respektuj to a v době naší nepřítomnosti sem nechoď přerovnávat věci, uklízet…sice to nezabralo, ale plábuji říkat to znovu a znovu.
Jde spíš o to, jak ženskou, která žije sama přesvědčit, máme tě rádi, ale tohle je moc. Nechceme abys nám vyvařovala, uvyříme si sami, o to víc se pak předhání, aby nám navařila. Všechno je prostě špatně nastavené od dob bývalé - nestarala se o nic, já o domácnost ano.
Ach jo, bojím se normálně Vánoc, můj styl je minimalistický, její bombastický
Všude dá Františky a svíčky, protože to je hezký, že jsem na to alergická no a co´? Mají to všichni.
Ale děkuju za radu.
Holky ještě chci dodat, my s ní nebydlíme a nemáme to v plánu. Oba pracujeme, tam jen dojíždíme na víkendy, nebo občasné víkendy, aby měla radost, nebyla sama a tak. Postarat se o ní, o zahradu. Nechceme s ní bydlet, až dokud nebudou děti, ale ani jeden z nás neplánuje bydlet v tom zapadlém koutku země.
Ona to ještě neví. Jen když už tam jsme, tak si to zvelebujeme po svém, ať nebydlíme ve 100 let starém obydlí - i to má své kouzlo, ale plíseň všude být nemusí.
@LucianS Holka zlatá
, na tu podlahu jsem totiž řekla něco podobného: je fajn, že jsi koupila tak krásnej koberec, ale tobě tam bude ladit víc, takže ti ho přítel sbalí a dá k tobě dolů, sem se nehodí a navíc jako alergici nechceme a nemůžeme koberce mít. A její odpověď: ale prosím tě, no a co?
Takže řeknu sprosté slovo a jdu pryč. Potřebuju se nezbláznit a aby to šlo, alespoň po troškách zlepšovat. Nebo to udělám tak, že tam přestanu jezdit a díky ní budeme trávit víkendy odděleně ![]()
Nechapu to trochu, mate dve oddelene bytove jednotky, tak si zamknu a proste tam nepujde, dam ji klice v pripade nutnosti, pokud to zneuzije vezmu ji je:nevim:
To same na podlahu, hadry, vanoce vsechno si udelam a ptat se nebudu, jak si to doma vyzdobi ona je mi fuk…
Akorat bys to nemela resit ty, ale tvuj pritel a dosti razne…
A popravde bych se asi radeji odstehovala, protoze az prijdou deti to bude teprv sranda
No tak upřímně, jestli tam jezdíte pouze víkendy, tak bych to neřešila, zvelebovala si byt tam, kde bydlíte přes týden a víc nic, ne?
@kayture aha ted to ctu, kdyz tam
Nebydlite je to jina, to bych to nehrotila jednim uchem sem druhym tam
Tak pokud tam nebydlíte, což teda jsi napsala až v příspěvku úúúplně dole, nejezdila bych tam. Neivestovala a zařídila si svoje a jinde.
@catherine100 Jak jsem psala, od nás je to průchozí, takže když zase vítr urve tašky, musí přes nás na půdu, když se porouchá potrubí, opět k nám…a nevěřím, že když se dají klíče, že toho nezneužije. Prostě chodí třeba jen větrat, ať barák není zatuchlej.
YPřítel to řeší rázně, bohužel až moc. A víš jak? Špatně. Řekne…kura, řekl jsem ti, ať sem nechodíš. Do prele, přijde ti to, že jsem malej, že mě musíš vychovávat? Víš, co dej si odchod, na tvé názory nikdo není zvědavej. Jenže její reakce je taková, že se směje, jaká sranda to je ![]()
Děti přijdou, ale k ní jen jako babičce na prázdniny na víkend, nebo pohlídání. Chcceme tam žít až na stáří
, čili za takových 30-40 let, to by jí tou dobou bylo kolem 110 ![]()
Takové klasické,,funguje to, má mě ráda, ALE…
Přiznej si, že prostě v určitých věcech soužití nefunguje. Opravdu málokdy se povede, když bydlí dvě generace spolu a vše klape.
Máš vlastně dvě možnosti - buď se s tím smířit, nebo s tím začít něco dělat.
Ta druhá varianta začíná v tom, že si promluvíš s partnerem - věci vůči své mámě by měl vždy komunkovat on a končí tím, že si prostě najdete jiné bydlení vy, nebo maminka.
Podle toho, jak to popisuješ, ve tvém případě nejvíc sázím na variantu, že se s tím víceméně smíříte…