Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rada a pochopení od rodičů, co své děti nebijí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.9.14 17:00
Ja si nemuzu pomoct, ale zacinam mit pocit, ze nektere matky na RD snad prisly o rozum. Mas snad pocit, ze tvym detem bude lip bez otce, ktery se o ne stara, vymenou za to, ze uz je nikdo neplacne pres zadek, kdyz zlobi? 
Ano, fanatismus, to je to spravne slovo, ktere me v te souvislosti napadlo.
Tvuj manzel ma evidentne jiny nazor na vychovu, tak vam OBEMA asi nezbyde, nez se domluvit na kompromisu.
Jak proboha resite jine problemy, na kterych se doma neshodnete? Je snad vzdycky po tvem, protoze tvuj nazor je ten jediny spravny? Kde beres tu jistotu?
Sve deti nebiju, ale pochopeni ani jinou radu teda nemam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.14 17:05
Zprvu bych chtěla napsat, že je pro mě na prvniím místě aby z mých dětí vyrostli DOBŘÍ lidé, aby uměli řešit svoje věci po dobrém, aby nebyli nešťastní jen proto, že jim dáme špatný vzor jak řešit situace…já chápu proč můj mž dělá to co dělá, měl takovou výchovu od mámy ( otce nemá) která ho bila, třeba i strkala pod studennou sprchu, nechávala vyřvat atd…mě mámka, ne ALE její výchova byla v ječení, když byl problém, řvala na mě a ječela ( proto je pro mě lehký v hodně vypjatý sitaci kdy už mám nervi nadranc k tomu sklouznou taky), ani já sem vyrůstala jen sní, s tátou ne…ani jeden z nás nemá žádný vzor z dětsví jak by se k sobě měli máma a táta chovat, nkdy sme to nezažili…podle mého může přece není výchova žádná věda, je dítě hodný, budem si hrát, když dítě ječí, vzteká se atd. dostane na zadek…já se pri takových situacích snažím vyřešit to domluvou, nebo tak aby kluk pochopil PROČ nechci aby ty věci dělal, vysvětlim mu to, nebo ho nechám ci to zažít aby se poučil ( ve 3 letech už pochopí)…třeba mu ukážu přejetou myš na silnici aby pochopil co by se stalo když by ho přejelo auto ( jeden příklad z mnoha jestli mě chápete)…samozřejmě, že ho budu pořád hlídat, aby mi do tý silnice nevběhl ( přeci jen je to dítě) ale když ano tak ho chytnu a znovu mu to vysvětlim, ne že ho čapnu a dám na zadek, to pro něj není žádný ponaučení, maximálně jen to, že do silnice se neběhá když jdu s tátou, jinak dostanu na zadek…když pak půjdu sám řeba tak tam můžu, táata tu neni aby mi vrazil…tak to vidím já… Třeba modelová situace u které byl i chlap: byli sme na hřišti kde měla holčička kolo a helmu, náš syn si to chtěl vzít ale nešlo to, tak začal ječet, vztekat se…on manžela by ji už měl, nebo by odtáhl ječícího pryč, já sem mu řekla, že až přídeme domu, nakreslíme dopis ježíškovi aby nám taky nadělil kolo a helmu, to mu stačilo, doma sme to zralizovali, vysí nám to na ledničce a je pokoj…no stres… na tohle mi manžel řekne " když ty to snim líp umíš"…no jasně umim, ale proto, že to CHCI umět…mě příde jakoby ho to moc namáhalo nebo co… Jak já bych byla štastná kdybch přišla na něco co mu to ukáže míma očima, aby pochopil jak to cítíma vnímám…nebo bych se tedy spokojila i s KOMPROMISEM ale můžete mi říct jak zrovna v tomhle najít kompromis??? jako aby sme si každej jel podle svýho?
- Citovat
- Upravit
25.9.14 17:09
@Anonymní píše:
Už nevím co s manželem…Hučim do něj dopře rok o nevýchově, kontaktním, rodičovstvím, u mě vidí jak to jde se domluvit, jak s malým pracuju a jak to jde i bez rány…V jiných ohledech je skvělěj táta, hraje si, chodí spolu na hřiště atd., je i dobrý manžel..ale jakmile sme doma všichni pospolu, malý ho provokuje, pošťuchuje ho, podle mě proto, že spolu občas „zápasí“ ze srandy a on nerozezná kdy je to tátovi vhod a kdy ne..nebo je prostě jiný problém…Chlap na něj furt dokola jak kolovrátek, přestaň, přestaň A KDYŽ NEZASÁHNU JÁ A NEDOŘEŠIM TO TAK MU JÍ PLÁCNE NA ZADEK, JÁ ZUŘIM ( zprvu tajně, momentálně už sem párkrát vybuchla i před synem :/ )…deptá mě to tak moc, že sem mu v návalu emocí pak večer řekla, že s ním takhle vychovávat děti nechci, že budu radši sama…několik dní se snažil, evidentně ale jen proto co sem řekla…myslím si, že o tom sám není přesvědčený jako o způsobu výchovy…tvrdí mi, že když sou spolu sami tak je vše ok…tak já fakt nevim…když sme doma všichni, vůbec tu není pohoda, pokaždý se něco takovýho semele…Proč mi někdo neřekl abych při výběru partnera i pokládala otázku týkající se bití a výchovy dětí…Máme ještě jedno miminko, děti s námi spí v posteli, jsou nošenné apod. jen tohle je pořád dokola…a já už sem zoufalá…němůžu se rozhodnout co dál…to se s ním mám fakt rozvést kvůli tomu? Nebo co dělat…
PS: Pardon za formu…píšu to rozpálená doběla…
nehrabe ti? neznám nikoho kdo prcka sem tam neplácne přes zadek. jak matky, tak tatínci!! plácanec na zadek není to samé jako mlácení řemenem, facky do obličeje atd!!! jo vlastně kecám, mám jednu známou která je takto alternativní ale její dítě je takový sígr (teď už na základce) že se ho bojí i učitelky…tak jasně, ona formuje jeho osobnost!! mě rodiče bili, tak jako bije tvůj muž malého…po zadku když jsem neposlouchala, v pubertě klidně tu facku(jednu a slabou) a? žiju, a normálně se ve 31 letech divím že mě v době puberty nezabili!! neublížilo mi to, nezazlívám jim to a fakt se divím že mě nemlátili víc 
já holku po zadku plácnu, když vytopila koupelnu tak dostala i vařechou!! od manžela dostala méněkrát ale to asi proto že tatínek není furt doma. jestli se nás holka bojí? ne!! a rozhodně z toho nekoktá ani se nepočůrává ani nic z tvého tragického scénáře!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.14 17:11
@mroe píše:
Ja si nemuzu pomoct, ale zacinam mit pocit, ze nektere matky na RD snad prisly o rozum. Mas snad pocit, ze tvym detem bude lip bez otce, ktery se o ne stara, vymenou za to, ze uz je nikdo neplacne pres zadek, kdyz zlobi?
Ano, fanatismus, to je to spravne slovo, ktere me v te souvislosti napadlo.
Tvuj manzel ma evidentne jiny nazor na vychovu, tak vam OBEMA asi nezbyde, nez se domluvit na kompromisu.
Jak proboha resite jine problemy, na kterych se doma neshodnete? Je snad vzdycky po tvem, protoze tvuj nazor je ten jediny spravny? Kde beres tu jistotu?Sve deti nebiju, ale pochopeni ani jinou radu teda nemam.
přesně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.14 17:13
Když doma něco řešíme jiného tak „vyhrává“ ten co tomu víc „rozumí“:), na jiných věcech se shodnem 
Jenže tady sme na mrtvým bodě…oba si nejspíš tedy myslím, že tomu víc rozumí ten druhý…
- Citovat
- Upravit
25.9.14 17:13
No jo takhle to někdy dopadá když stůj co stůj chceme jen to naše. Chápu manžela a myslím si že dělá dobře. Ano já taky vysvěštlím a stále vysvětluju malému co se smí a nesmí ale někdy to prostě nejde a taky dostane na zadek. A nemyslím si že bych měla špatnou výchovu. A špatně syna vychovávala. Prostě reagujte každý po svém. To dítě už teď přesně ví že u tebe nikdy na zadek nedostane a u něho jo.Ale to je jedno každý jsme nějací. Na druhou stranu podívej se kolem do světa kde se děti nebijí a myslím tim ani neplácnou přes zadek jací jsou to lidé, nevychovaní až děs. Všeho s mírou. Nebitím s něho stejně dobrého člověka neuděláš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.14 17:14
Já myslím, že se tady neumusíš ospravedlňovat proč tak dítě vychováváš, a to co jsi sem napsala bys spíš měla říct manželovi a snažit se s ním domluvit, jak ti tady většina lidí radí. Jen se ti tady snažíme naznačit, že i manžel může mít svůj názor a důvody proč vychovává jinak, ale to už si s ním musíš vyříkat sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.14 17:18
Podle mě má každý jiný styl výchovy, nemůžeš nuti manžela, aby se změnil. Můžeš mu ukázat cestu, ale někdy to prostě nejde změnit, i kdyby 100× chtěl. Já mám taky načtené knížky a i přes veškerou snahu o jejich realizaci mi to prostě nejde. Na jedno dítě funguje to, na druhé ono… Jo a plácnutí na zadak nepovažuju za bití. Někdy to plácnutí funguje líp, než vysvětlování, odvracení pozornosti a tak podobně. A nechat chlapa jen pro občasné plácnutí- to fakt ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.14 17:19
@Anonymní píše:
Zprvu bych chtěla napsat, že je pro mě na prvniím místě aby z mých dětí vyrostli DOBŘÍ lidé, aby uměli řešit svoje věci po dobrém, aby nebyli nešťastní jen proto, že jim dáme špatný vzor jak řešit situace…já chápu proč můj mž dělá to co dělá, měl takovou výchovu od mámy ( otce nemá) která ho bila, třeba i strkala pod studennou sprchu, nechávala vyřvat atd…mě mámka, ne ALE její výchova byla v ječení, když byl problém, řvala na mě a ječela ( proto je pro mě lehký v hodně vypjatý sitaci kdy už mám nervi nadranc k tomu sklouznou taky), ani já sem vyrůstala jen sní, s tátou ne…ani jeden z nás nemá žádný vzor z dětsví jak by se k sobě měli máma a táta chovat, nkdy sme to nezažili…podle mého může přece není výchova žádná věda, je dítě hodný, budem si hrát, když dítě ječí, vzteká se atd. dostane na zadek…já se pri takových situacích snažím vyřešit to domluvou, nebo tak aby kluk pochopil PROČ nechci aby ty věci dělal, vysvětlim mu to, nebo ho nechám ci to zažít aby se poučil ( ve 3 letech už pochopí)…třeba mu ukážu přejetou myš na silnici aby pochopil co by se stalo když by ho přejelo auto ( jeden příklad z mnoha jestli mě chápete)…samozřejmě, že ho budu pořád hlídat, aby mi do tý silnice nevběhl ( přeci jen je to dítě) ale když ano tak ho chytnu a znovu mu to vysvětlim, ne že ho čapnu a dám na zadek, to pro něj není žádný ponaučení, maximálně jen to, že do silnice se neběhá když jdu s tátou, jinak dostanu na zadek…když pak půjdu sám řeba tak tam můžu, táata tu neni aby mi vrazil…tak to vidím já… Třeba modelová situace u které byl i chlap: byli sme na hřišti kde měla holčička kolo a helmu, náš syn si to chtěl vzít ale nešlo to, tak začal ječet, vztekat se…on manžela by ji už měl, nebo by odtáhl ječícího pryč, já sem mu řekla, že až přídeme domu, nakreslíme dopis ježíškovi aby nám taky nadělil kolo a helmu, to mu stačilo, doma sme to zralizovali, vysí nám to na ledničce a je pokoj…no stres… na tohle mi manžel řekne " když ty to snim líp umíš"…no jasně umim, ale proto, že to CHCI umět…mě příde jakoby ho to moc namáhalo nebo co… Jak já bych byla štastná kdybch přišla na něco co mu to ukáže míma očima, aby pochopil jak to cítíma vnímám…nebo bych se tedy spokojila i s KOMPROMISEM ale můžete mi říct jak zrovna v tomhle najít kompromis??? jako aby sme si každej jel podle svýho?
No a jak resite jine problemy? Proste se asi musite domluvit, rict si, co a proc je pro vas dulezite.
MMCH, kdyz chodim unavena z prace, taky nemam tolik energie a pochopeni, jako kdyz jsem byla doma a nektere veci jsou pro me daleko narocnejsi. Pro chlapy je navic obecne o dost tezsi resit veci trpelive, zvlast kdyz dite nespolupracuje.
I kdybyste se nedohodli na TVEM pristupu, tak i takhle male dite rychle pochopi, ze kazdy rodic muze problem resit jinak, kdyz budes delat manzelovi sceny, asi to stejne nic nevyresi. Proste u tebe nedostane na zadek za nic, u manzela za prusvih, ty mu to vysvetlujes, manzel asi ne. Pokud dite neni hloupe, dokaze si to spojit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.14 17:20
Omlouvám se za chyby v textu…píšu narychlo, odbíhám od toho…
No vidíte a ja zase znám děti co je doma vychovávají „tvrdou rukou“ a jsou to sígři a pak děti vychovávané dle vás alternativně a jsou normální:)))))))… navíc to jak tady vy nahlížíte na mě, jako jestli mi nehrabe atd… máte prostě jiný názor…tak si vemte, že stejně jako já by to viděl váš manžel…jak byste se s ním shodli ve výchově na kompromisu? Nebo podle koho by ste to dělali? To je totiž opravdu to co bych ráda věděla:)))
- Citovat
- Upravit
25.9.14 17:24
Já teda mám ještě miminko, takže v tomto směru nemám žádné zkušenosti. Ale když jsme byli malí, tak nás můj otec často docela seřezal páskem, že to bolelo ještě druhej den. V dospělosti k němu mám dobrý vztah, nijak vážně mě to nepoznamenalo. Ale bylo to vždy na popud mamky, když jsme něco provedli, tak nejen, že nás seřvala, ale ještě to žalovala tátovi a pak všem známým, co jsme potkali. A to mi vadilo asi více, něco provedeš, zaplatíš a nejede se dál, ale pořád se to rozpitvává. Jedno plácnutí nic není, ale pokud by to bylo nějak ostřejší nebo hodně časté, tak by mi to samozřejmě vadilo, jsem proti fyzickým trestům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.14 17:25
Já si osobně myslím, že malý je v nepohodě když jste všichni hlavně proto, že cítí, že jsi „nastartovaná“ ty… Když je s tátou sám, je v pohodě, protože tam nejsi nervózní rušivý element ty, když je jen s tebou, tak jsi v pohodě, proto je v pohodě i kluk. Takže dle mého je hodně chyba právě v tobě, že na této věci tolik lpíš… Můžu ti říct za mě - i kdyby po mě někdy před dětma manžel takovou zásadu vyžadoval a já mu to odsouhlasila, pak v realitě bych stejně zjistila, že než něco stopadesátkrát omílat dokola, tak prostě klidně jednou plácnu… Takže tvůj manžel se chová jak je mu přirozené a pokud nejde o to, že dítě řeže jak řešeto a to z něj má strach, nechala bych to plavat… Občasné plácnutí na zadek NENÍ bití přece. A chlapeček musí zažít i situaci, že když pětkrát neposlechne, tak ne všichni jsou ochotni mu to po šesté vysvětlit, ale že prostě za svůj naschvál sem tam taky vyfasuje:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.14 17:26
Proboha každý podle sebe. Nebo jste ochotná nechat vyrůstat svého vlastního syna bez otce jen protože ho plácne přes zadek? On ho nemlátí jako řešeto má prostě svůj styl výchovy stejně jako vy. A manžel vám vyčíta někdy, že kluka neplácnete?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.14 17:27
No me by se to asi nestalo, vybrala jsem si manzela, s podobnym nahledem na svet a reseni problemu. Ve vsem se neshodneme, ale v dulezitem ano. Vcetne nazoru na vychovu.
Nezlob se, ale tvuj vychovny vzor rozhodne neni normlani( rozumej prumerny), uplne stejne jako ten tech rodicu, ktere svoje deti biji jako zito. Oboji je extremni a podle me ani jedna varianta neni spravna. Tvuj manzel v prumeru asi bude ( rozhodne v sirsim prumeru), tak se asi nemuzes nazorum ostatnich tak moc divit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.14 17:28
@Anonymní píše:
Už nevím co s manželem…Hučim do něj dopře rok o nevýchově, kontaktním, rodičovstvím, u mě vidí jak to jde se domluvit, jak s malým pracuju a jak to jde i bez rány…V jiných ohledech je skvělěj táta, hraje si, chodí spolu na hřiště atd., je i dobrý manžel..ale jakmile sme doma všichni pospolu, malý ho provokuje, pošťuchuje ho, podle mě proto, že spolu občas „zápasí“ ze srandy a on nerozezná kdy je to tátovi vhod a kdy ne..nebo je prostě jiný problém…Chlap na něj furt dokola jak kolovrátek, přestaň, přestaň A KDYŽ NEZASÁHNU JÁ A NEDOŘEŠIM TO TAK MU JÍ PLÁCNE NA ZADEK, JÁ ZUŘIM ( zprvu tajně, momentálně už sem párkrát vybuchla i před synem :/ )…deptá mě to tak moc, že sem mu v návalu emocí pak večer řekla, že s ním takhle vychovávat děti nechci, že budu radši sama
PS: Pardon za formu…píšu to rozpálená doběla…
Víš co, uklidni se, dej si něco dobrýho k pití a neřeš to tolik 
To, že jsou děti s tátou divočejší, je snad pravidlo, tak je nech, ať si to zařídí mezi sebou podle svého a nezasahuj. Neříkám, kdyby ho manžel opravdu mlátil, ale občas jedna přes zadek mu neublíží, asi to není moc často a bude to prostě chlapská cesta, no. pro dítě je určitě horší vidět vás, jak se dohadujete, než když občas nějakou schytá přes zadeček.
Chápu, že pro tebe třeba to plácání nepřichází v úvahu, ale nestojí to za rozbroje v rodině.
Každý je prostě citlivý na to, s čím měl špatné zkušenosti. Mně třeba jako dítě nejedlíka pořád cpali, až mi bylo blbě, tak teď nemám ráda, když se manžel snaží do dítěte nacpat všechno, co má na talíři, i když už nechce. Kvůli tomu je zas dusno u nás.
Zkus spíš manželovi ukazovat, jak to děláš ty, ale netlač moc na pilu, ono se to srovná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
