Rodina a uznání

Anonymní
23.11.20 21:10

Rodina a uznani

Mate ten pocit, ze at delate co delate tak se svym rodicum nezavdecite? Z brachy jsou v úžasu, ze vsech bratrancu jsou v uzasu… vy jedina zenska, lepsi skola, zamestnani.. ale porad to neni dost a jste stale za nulu??? :,( Nerozumim tomu…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
23.11.20 21:18

U nás to je stejné. Všichni jsou „šikovní“ jen já se od otce nikdy nedočkala pochvaly. Kolikrát mi přijde, že podle něj toho ženská musí zvládnout hodně. Přece to je tak dané… Hold v některých rodinách to tak funguje.

  • Citovat
  • Nahlásit
4126
23.11.20 21:26
@Anonymní píše:
Mate ten pocit, ze at delate co delate tak se svym rodicum nezavdecite? Z brachy jsou v úžasu, ze vsech bratrancu jsou v uzasu… vy jedina zenska, lepsi skola, zamestnani.. ale porad to neni dost a jste stale za nulu??? :,( Nerozumim tomu…

Me mama zacala vice brat, az kdyz jsem zvladala Vs..ted uz ok.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.11.20 21:28

Mam z toho docela spatnou psychiku posledni dobou. Jsem slaba.. Porad mam pocit, ze nedelam dost.. nejlepsi by bylo se mene s nasima vidat, aby mi to porad nepredhazovali a nekafrali dozivota. nebo spis moje matka…
Na druhe strane ja nas dum a okoli zboznuji… je tam krasne, priroda hodne vzpominek.. i rodice mam rada… pokazde si rikam, ze priste to bude ok… ale po dvou dnech s nimi jsem psychicky vyrizena, vyštavena.. maximalne ponizena.. a takhle jedu za pritelem

  • Citovat
  • Nahlásit
4619
23.11.20 21:55

A neberes si to jenom prilis osobne? Treba to tak myslene vubec neni.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 07:25

Mám to stejně,… mám víc sourozenců a teprve, co mám dítě se to trochu zlepšilo. Stejně jako ty to u našich a samozřejmě naše mám ráda, ale i kdybych se přetrhla (a to si tam kolikrát dost máknu), tak je prostě nejlepší ségra a moje úsilí se jen tak přejde…

  • Citovat
  • Nahlásit
9950
24.11.20 07:59
@Anonymní píše:
Mate ten pocit, ze at delate co delate tak se svym rodicum nezavdecite? Z brachy jsou v úžasu, ze vsech bratrancu jsou v uzasu… vy jedina zenska, lepsi skola, zamestnani.. ale porad to neni dost a jste stale za nulu??? :,( Nerozumim tomu…

Měla jsem obdobné pocity, změnilo se ve chvíli, kdy se mi narodilo dítě. Jakobych v tu chvíli přešla do jiné skupiny - z pohledu rodiny…najednou jsem matka a nemají potřebu mě srovnávat s bratrem, bratranci, sestřenicemi atd. žiju jiný život…a také řeší dceru a né mě, ale v dobrém slova smyslu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 08:05

Omezit kontakt

Manžel to má stejně. Je mladší syn, pořád ho buzeruji a všecko je špatně… Děti ostatních-pěstitel trávy, který bydlí v 38 s tatínkem nebo zoufalec, který vlastní vinou přišel o nohy-řídil pod vlivem, bydlí s rodiči a ve drogách jede furt.. Jsou přece lepší než syn, který jim zorá zahradu, nanosí uhlí, pomáhá každý den.
Naštěstí je celkem flegmatik, ale vím, že ho to mrzí ale neví, jak to řešit. Při seznámení s nimi jsem čuměla jak pero z gauče, jejich chovani před potencionální snachou=mnou bylo extrémně ponižující a vůbec mu jeho rodiče nezávidím. Sráželi mu sebevědomí a promítá se to do jeho života doteď.
Já pořád navrhuji psychologa terapeuta, aby aspoň dokázal být víc rezistentní vůči konstantní kritice. Ale asi budu muset zavolat a sjednat sama, protože se k tomu nemá.

  • Citovat
  • Nahlásit
7818
24.11.20 09:39
@Anonymní píše:
Manžel to má stejně. Je mladší syn, pořád ho buzeruji a všecko je špatně… Děti ostatních-pěstitel trávy, který bydlí v 38 s tatínkem nebo zoufalec, který vlastní vinou přišel o nohy-řídil pod vlivem, bydlí s rodiči a ve drogách jede furt.. Jsou přece lepší než syn, který jim zorá zahradu, nanosí uhlí, pomáhá každý den.
Naštěstí je celkem flegmatik, ale vím, že ho to mrzí ale neví, jak to řešit. Při seznámení s nimi jsem čuměla jak pero z gauče, jejich chovani před potencionální snachou=mnou bylo extrémně ponižující a vůbec mu jeho rodiče nezávidím. Sráželi mu sebevědomí a promítá se to do jeho života doteď.
Já pořád navrhuji psychologa terapeuta, aby aspoň dokázal být víc rezistentní vůči konstantní kritice. Ale asi budu muset zavolat a sjednat sama, protože se k tomu nemá.

Odstehuje se tak, aby se tam nedalo moc casto jezdit. Tito rodice zivi v detech pocity nekonciciho zavazku a povinnosti vuci sobe

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 09:53
@Anonymní píše:
Mam z toho docela spatnou psychiku posledni dobou. Jsem slaba.. Porad mam pocit, ze nedelam dost.. nejlepsi by bylo se mene s nasima vidat, aby mi to porad nepredhazovali a nekafrali dozivota. nebo spis moje matka…
Na druhe strane ja nas dum a okoli zboznuji… je tam krasne, priroda hodne vzpominek.. i rodice mam rada… pokazde si rikam, ze priste to bude ok… ale po dvou dnech s nimi jsem psychicky vyrizena, vyštavena.. maximalne ponizena.. a takhle jedu za pritelem

Bohužel, rozdíly mezi dětmi, a mnohdy i vnoučaty jsou poměrně časté v mnoha rodinách. Sama jsem to zažila jak na sobě, tak v případě našich dětí. Je zajímavé, že ti, kteří se nejvíce snaží bývají nejčastěji odstrkovaní, a černé ovce rodiny, kteří dělají jenom dluhy a ostudu mají od rodičů první -poslední. Bylo mi to líto hlavně ze začátku, než jsem si uvědomila, že moje hodnota se neodvíjí podle toho, jak na mě pohlíží nesoudní rodiče. Měj se více ráda, a přestaň jim dokazovat, že si jejich lásku zasloužíš. Oni si nezaslouží tebe. :hug: A ve stáří, hádej kdo se o rodiče postaral? :) Žij si svůj život, a vykašli se na ně. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
5696
24.11.20 10:01

S tím bohužel nic neuděláš. Manželovi rodiče a rodina taky jen pomáhá jeho staršímu bratrovi, který peníze vyhazuje za nějaké divné kurzy, koupili mu auto, platili mu za pomoc při stěhování.
Mému muži nikdy nic nezaplatili, tchán nám třeba nedal ani svatební dar, ještě po mém muži chtěli půjčovat peníze a aby platil jeho třem mladším sourozencům drahé dárky. No ještě že má mě, já tohle všechno stopla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 10:13
@Anonymní píše:
Mate ten pocit, ze at delate co delate tak se svym rodicum nezavdecite? Z brachy jsou v úžasu, ze vsech bratrancu jsou v uzasu… vy jedina zenska, lepsi skola, zamestnani.. ale porad to neni dost a jste stale za nulu??? :,( Nerozumim tomu…

Bydlíš s rodiči nebo zvlášť? Mě přijde, ze ten co bydlí s rodiči nebo hodně blízko a stará se o ně, je vždy ten špatný než ostatní sourozenci, co se tak nestaraji. Alespoň u nás to tak vidím.

Ale také to muže byt tak, ze dříve byl “muž, syn” hodnotnější, než žena, dívka a v některých rodinách se to předává do dnes.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 11:13

Zakladatelka

Ziji zvlast s partnerem.. Jezdivam ale za nasima tak 2× tydne. Cesta tam 40km..
Jezdim za nimi popovidat, zjistit zda je vse ok a pomoct, kdyz neco potrebuji…

jakmile dorazim tak se na me máma hned vrhne.. Toto udelej s mobilem… toto s pocitacem… A mohla bys taky na zahrade udelat to a to, ikdyz… tobe se asi nebude chtit ze??? A hned ma nejake narazky, ackoliv vzdy udelam vse.. Pak akorat vse zkritizuje a ja otravene jedu domu..Pokecat ani nepokecame.. zalezi jakou ma maminka naladu… Ale kdyby prijela ségra nebo kdokoliv jiny, hned by pekla… chtela by povidat a povidat.. A ja si prijdu jak nejaky nechteny host, ktery se nikdy nezavdeci.. Jakehokoliv pritele jsem mela, tak mi po rozchodu rekli napriklad.. takoveho k sobe uz nikdy nesezenes! Mela ses chovat lip! Na to jim reknu uz podesate, ze jsem se rozesla ja, protoze me podvadel… A oni: ze tomu neveri… ze to byl super kluk… 8o tak kulim oči… A stejne jim furt pomaham, stejne se vracim.. jsou to rodiče…a porad jsem za lůzu :? Navic matka furt hnoji teorii at jsou rodice jaci jsou, vzdy se k nim maji decka chovat s uctou a nikdy je nemuzou zavrhnout,… to jsou jinak strasne deti a vsude takove pomlouva…(stalo se u jedne osoby v rodine).. no a s takovou se stane mozna i brzo u nas… :?

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 11:17

Ale ja proste nevim, jak s nimi komunikovat a jak to resit. Matce jsem uz vicekrat rekla, jak vidim jeji chovani a ze se mi to nelibi… Velice spatne se ji to poslouchalo, spis ji to rozcilovalo, co si dovoluji hodnotit jeji chovani…

No proste :nevim:

Proste je prestavam mit ráda

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
24.11.20 11:53
@Anonymní píše:
Ale ja proste nevim, jak s nimi komunikovat a jak to resit. Matce jsem uz vicekrat rekla, jak vidim jeji chovani a ze se mi to nelibi… Velice spatne se ji to poslouchalo, spis ji to rozcilovalo, co si dovoluji hodnotit jeji chovani…

No proste :nevim:

Proste je prestavam mit ráda

V takových případech je pravda, že „méně bývá více“. Jak už někdo psal výše, ti co se u rodičů nejvíce nadřou, bývají za nic. U nás to bylo kdysi stejné. Celý týden jsem dřela, vařila, prala, žehlila všem, ani pořádně nikdo nepoděkoval. V neděli se přivalila hubatá a drzá švagrovka, která všechny seřvala na tři doby, pořádně si nacpali břicha všichni, a odvlekli zásoby na další týden, a byla ve velké vážnosti, a co řekla ona, by nejraději tesali do kamene.Pak jsme se odstěhovali hodně daleko, a byl klid.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat