Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod rodičů - mrzí mě, ač už jsem sama máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.8.22 12:42
Tak aktuálně prožívám něco podobného, v dětství jsem také tíhla k tátovi, byla s ním víc sranda, teď jsem dospělá a až teprve nyní jsem si uvědomila, že s tátou sice byla sranda, ale všechno na bedrech táhla mamka, výchovu, učení, koníčky, sport, domácnost. Mamka se s námi učila, když nám něco nešlo, mamka vymýšlela výlety, hezké vánoce byly, protože mamka. Teprve teď mi dochází, že s mamkou možná nebyla taková sranda, kolikrát jsem si říkala, jak může být tak zlá, ale ve finále, když jí táta opustil, tak jsem ho úplně odstřihla. protože mi došlo, že táta byl táta, jen když mě dobrou náladu a vždycky jenom na chvíli. Jinak měl svých jiných zájmů dost a rodina mezi nimi nebyla. Je pryč už pátým rokem a nikomu z nás se neozval, minula ho moje svatba, narození dítěte, ani neví, že má druhé vnouče, narozeniny, svátky, nic není. Jinak mi táhne už na 43, takže si myslím, že už mám nějaký nadhled, stejně to ale zamrzí.
V tvém případě zakladatelko, bych k mamce nebyla tak přísná. Třeba byla taková, protože to taky všechno táhla na bedrech víceméně sama, cítila, že vztah není v pořádku, cítila se osamělá, a to ti na dobré náladě nepřidá. Jen starosti. Snadno zahořknout. Být na všechno sama, tak jsem možná jako tvoje mamka mám k tomu určité sklony, naštěstí mám manžela, co to táhne se mnou, bez něj by se mnou doma asi taky nebyla moc velká sranda 
Píšeš, že táta byl studený čumák a mamka ledová královna. Jednomu to vyčítáš a u druhého tě to „jen“ mrzí. Osobně bych nechala být otce otcem, ať si je šťastný kde je a zaměřila bych se na to co mi zůstalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.22 16:14
@MeloryNox píše:
Třeba je to jinak. Třeba tě táta vždycky miloval a miluje. Proto byl tolik let s mámou. Duševní vyčerpanost mu bránila ti dát víc péče a pozornosti. Všichni děláme veci, jak umíme, protože to neumíme jinak. Dneska, když se podívá zpátky, by dost možná spoustu věcí udělal jinak. To je vývoj. Mezi rodiči se mohly stát věci, o kterých vědí jen oni. Každý má svou polovinu viny.Teď tě táta považuje za velkou holku a netuší, že ho ještě stále potřebuješ. Řekni mu to, i když si popláčeš. Uleví se ti a on dostane šanci a impuls ti být tátou a oporou i teď. A přej mu i to nový štěstí.
Hezky napsáno, vidím to podobně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.22 16:23
@Anonymní píše:
To je těžký, máma byla taky ledová královna, doma fakt chyběly emoce, city, láska, objetí. Nebylo tam nic. Ticho, prázdno. Myslela jsem, že u obou je to dáno povahou a jejich (stejně neradostnym) dětství. U mámy byla hlavní emoce vztek. U táty si pamatuji víc pěkných zážitků (třeba když mi fenoval vlasy, že u toho dělal blbosti, že mě učil sporty…), proto k němu mám blíž. Máma dělala péči, ale tak nějak na autopilota.
Je pravda, že tímto zážitkem se spousta témat otevřela i s mámou, ale ty vztahy jsou narušené prostě celkově.
Tady je krásně vidět, jak člověka může dobít život bez lásky. A jak dokáže pookřát, když se mu jí dostává. Bohužel, ty jako dítě nevidíš do vztahu rodičů, především z tvého útlého dětství, co si udělali, co si řekli, proč byl celý jejich život neradostný.
Na jednu stranu by mě to mrzelo, na druhou stranu, co se stalo, nejde odestát, minulost nevrátíš, tak co si užít přítomnost? Co se s ním víc spojit a trochu se taky nechat pohoupat na vlně jeho zamilované euforie? Nikdy není pozdě utužit vztahy v rodině, a i když byl ne zrovna nejlepším tátou, pořád může být dobrým tátou dospělé ženské a i vnoučeti dobrým dědečkem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.22 18:52
@Anonymní píše:
To je těžký, máma byla taky ledová královna, doma fakt chyběly emoce, city, láska, objetí. Nebylo tam nic. Ticho, prázdno. Myslela jsem, že u obou je to dáno povahou a jejich (stejně neradostnym) dětství. U mámy byla hlavní emoce vztek. U táty si pamatuji víc pěkných zážitků (třeba když mi fenoval vlasy, že u toho dělal blbosti, že mě učil sporty…), proto k němu mám blíž. Máma dělala péči, ale tak nějak na autopilota.
Je pravda, že tímto zážitkem se spousta témat otevřela i s mámou, ale ty vztahy jsou narušené prostě celkově.
A proto za me by se lide meli rozejit i presto, ze maji spolu male lide a nejet na mrtvem koni. Podle me spolu absolutne nebyli stastni, mozna vzajemne krivdy, ktere neprenesly, a vse se promitalo do bezneho zivota a i do vztahu k ostatnim-detem, proste nebyli stastni, proto se stastne neprojevovali a neumeli to zpracovat. Kdyby se kdysi rozesli, otec by si te braval treba na vikendy, mozna vice a diky tomu byste spolu meli treba lepsi vztah nez za situace, kdy sice byl doma, ale bylo to “chladne” a kritizoval te. Treba v tobe vidi i matku. Presto, ze je to fakt tezke, zkusila bych s tatou nejak obnovit a vytvorit vztah a vlastne castne si vzit to, co ted dela. Kdyz by nemel zajem, tak bych to nechala byt. Urcite prestat sledovat jeho fb, to znacne ulevi pocitum zarlivosti. Take je treba mit na pameti, ze socialne site dost zkresluji realitu, nebrat to tak vazne. Pochybuji, ze je v 50 letech nadsenej z deti, kdyz uz si tim prozil a te energie taky moc neni…za par let duchod a myslis, ze bude jeho nova zenska nadsena, ze ma doma duchodce a 15 leteho pubertaka? Za me mu casem utece, treba ne. Takze to, ze je stastny ted, neznamena, ze to bude i za par let, je tam dost velke riziko….tak mu to prej s timto vedomi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 07:01
@Anonymní píše:
Ač jsem dospělá a máma dvou dětí, strašně mě mrzí nedávný rozchod mých rodičů. Jejich vztah nebyl ideální, vlastně byl dávno vyšumělý, bez emocí, bez lásky. Můj otec si pak našel milenku, bezdetnou, odešel v podstatě během měsíce od seznámení za ní, nyní už čekají novou rodinu. Vše se odehrálo hodně rychle, není to ani rok.
K otci jsem měla vždy blízko. Byl pro mě víc než máma, jsem mu povahově podobná. Chápu, proč odešel, nemám mu to za zlé. Strašně mě ale mrzi, že doma s námi nemluvil, utíkal pryč, nezajímal se, v podstatě už tak před 15 lety se uzavřel, nebyl spokojený doma, ale nic neříkal, jen rezignoval, trpěl. Nyní je plný nadšení, pořád dává videa na Facebook, plný elánu, smíchu, energie, těšení na dítě, vyjadřuje tam lásku nové partnerce.
Nedokážu nějak vstřebat, že doma rezignoval tak dávno i vůči nám, že jsme mu my děti nestaly za nějakou snahu. Že s námi vztah nebudoval. Teď vidím, kolik energie dává do nové přítelkyně a asi žárlím? Mrzí mě to, že stará rodina skončila, v podstatě ho nezajimame. Vidím ty videa a říkám si, proč nedal alespoň třetinu tě lásky do nás, dětí. Proč se nám v dětství takto nevěnoval? Proč nemluvil, proč nebudoval vztah? Proč, proč, proč… Doma byly emoce na nule i vůči nám dětem a teď vidím, jak je rozdává a špatně to nesu, tolik mi to tenkrát chybělo. Jsem naštvaná a smutná, i když vím, že nic nezměním a že je teď šťastný, že bych mu to měla přát.
To chápu 
. Radu nemám…Asi bych ho odstřihla, aby to tak nebolelo. Aspoň na čas…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.8.22 08:10
@hopsalka píše:
Tak aktuálně prožívám něco podobného, v dětství jsem také tíhla k tátovi, byla s ním víc sranda, teď jsem dospělá a až teprve nyní jsem si uvědomila, že s tátou sice byla sranda, ale všechno na bedrech táhla mamka, výchovu, učení, koníčky, sport, domácnost. Mamka se s námi učila, když nám něco nešlo, mamka vymýšlela výlety, hezké vánoce byly, protože mamka. Teprve teď mi dochází, že s mamkou možná nebyla taková sranda, kolikrát jsem si říkala, jak může být tak zlá, ale ve finále, když jí táta opustil, tak jsem ho úplně odstřihla. protože mi došlo, že táta byl táta, jen když mě dobrou náladu a vždycky jenom na chvíli. Jinak měl svých jiných zájmů dost a rodina mezi nimi nebyla. Je pryč už pátým rokem a nikomu z nás se neozval, minula ho moje svatba, narození dítěte, ani neví, že má druhé vnouče, narozeniny, svátky, nic není. Jinak mi táhne už na 43, takže si myslím, že už mám nějaký nadhled, stejně to ale zamrzí.V tvém případě zakladatelko, bych k mamce nebyla tak přísná. Třeba byla taková, protože to taky všechno táhla na bedrech víceméně sama, cítila, že vztah není v pořádku, cítila se osamělá, a to ti na dobré náladě nepřidá. Jen starosti. Snadno zahořknout. Být na všechno sama, tak jsem možná jako tvoje mamka mám k tomu určité sklony, naštěstí mám manžela, co to táhne se mnou, bez něj by se mnou doma asi taky nebyla moc velká sranda
Diky za komentář, asi máš i pravdu, ale i když si to racionálně takto podám, že máma měla vic starosti a táhla to sama (což asi v podstatě ano), tak stejně pořád nechápu, že nám nedala nějaké city. S mámou jsem si to vyříkala v pubertě, prý je ráda, že nás dobře vychovala, to ji stačí. Bohužel při této události ona brečela a já na ní koukala a říkala si, měla bych ji obejmout, ale bylo to tak divné - jak objímá člověka, co mě nikdy neobejmul? Kde brát empatii, kterou nám nikdo nedal? Ano, táta dělal srandu, jen když chtěl, ale to je přesně to, proč k němu mám celý život blíž, v těch malých stripcich mi bylo dobře, zbytek (každodenní život s mámou) mi přijde jako šeď.
- Citovat
- Upravit
2.8.22 08:15
Njn, to je tak, když spolu manželé zůstávaj jen kvůli dětem. Ta atmosféra je hnusná i pro děti. Táta je konečně šťastnej. Přej mu to.
@Anonymní píše:
Ač jsem dospělá a máma dvou dětí, strašně mě mrzí nedávný rozchod mých rodičů. Jejich vztah nebyl ideální, vlastně byl dávno vyšumělý, bez emocí, bez lásky. Můj otec si pak našel milenku, bezdetnou, odešel v podstatě během měsíce od seznámení za ní, nyní už čekají novou rodinu. Vše se odehrálo hodně rychle, není to ani rok.
K otci jsem měla vždy blízko. Byl pro mě víc než máma, jsem mu povahově podobná. Chápu, proč odešel, nemám mu to za zlé. Strašně mě ale mrzi, že doma s námi nemluvil, utíkal pryč, nezajímal se, v podstatě už tak před 15 lety se uzavřel, nebyl spokojený doma, ale nic neříkal, jen rezignoval, trpěl. Nyní je plný nadšení, pořád dává videa na Facebook, plný elánu, smíchu, energie, těšení na dítě, vyjadřuje tam lásku nové partnerce.
Nedokážu nějak vstřebat, že doma rezignoval tak dávno i vůči nám, že jsme mu my děti nestaly za nějakou snahu. Že s námi vztah nebudoval. Teď vidím, kolik energie dává do nové přítelkyně a asi žárlím? Mrzí mě to, že stará rodina skončila, v podstatě ho nezajimame. Vidím ty videa a říkám si, proč nedal alespoň třetinu tě lásky do nás, dětí. Proč se nám v dětství takto nevěnoval? Proč nemluvil, proč nebudoval vztah? Proč, proč, proč… Doma byly emoce na nule i vůči nám dětem a teď vidím, jak je rozdává a špatně to nesu, tolik mi to tenkrát chybělo. Jsem naštvaná a smutná, i když vím, že nic nezměním a že je teď šťastný, že bych mu to měla přát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 08:33
@Anonymní píše:
Diky za komentář, asi máš i pravdu, ale i když si to racionálně takto podám, že máma měla vic starosti a táhla to sama (což asi v podstatě ano), tak stejně pořád nechápu, že nám nedala nějaké city. S mámou jsem si to vyříkala v pubertě, prý je ráda, že nás dobře vychovala, to ji stačí. Bohužel při této události ona brečela a já na ní koukala a říkala si, měla bych ji obejmout, ale bylo to tak divné - jak objímá člověka, co mě nikdy neobejmul? Kde brát empatii, kterou nám nikdo nedal? Ano, táta dělal srandu, jen když chtěl, ale to je přesně to, proč k němu mám celý život blíž, v těch malých stripcich mi bylo dobře, zbytek (každodenní život s mámou) mi přijde jako šeď.
Ahoj, já taky moc emocí z dětství nepobral. Když se nad tím člověk zamyslí, tak to neznamená, že se to nemůžeme naučit. Když máma brečela, tak si ji obejmout měla a to i když ti to přišlo divný. To, že tě to nenaučili neznamená, že ty to dělat nemůžeš. Neboj se s tím začít.
Obejmutí je gesto, které sbližuje a odbouravá stres. Není to nic špatného.
Ve vztazích by obejmutí měl být základ. Já to praktikuju s ženou téměř každý den a nepřestanu s tím, protože vím, že i tak malé gesto dokáže divy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 08:58
@Malá bobina píše:
Ano,. Odpovídám na to, ze lidi bohužel umi přežívat ve vztazích a obětovat se pro deti. Ktere jim za to stejně nikdy nepodekuji…
Protože děti jim často na tuhle oběť se.rou a daly by nevím co za to, kdyby se rodiče raději rozvedli/rozešli a ony nemusely žít v tom balastu jejich nefunkčního vztahu každičkej den svýho dětství. Děkovat za oběť, o kterou nikdo třeba nestál a která byla spíš zástěrkou a výmluvou pro strach být sám nebo přijít o výhody, které mi ten vztah i tak přináší, je mimo mísu a nikdo to nemůže očekávat, tím spíš od dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 09:06
@Anonymní píše:
Diky za komentář, asi máš i pravdu, ale i když si to racionálně takto podám, že máma měla vic starosti a táhla to sama (což asi v podstatě ano), tak stejně pořád nechápu, že nám nedala nějaké city. S mámou jsem si to vyříkala v pubertě, prý je ráda, že nás dobře vychovala, to ji stačí. Bohužel při této události ona brečela a já na ní koukala a říkala si, měla bych ji obejmout, ale bylo to tak divné - jak objímá člověka, co mě nikdy neobejmul? Kde brát empatii, kterou nám nikdo nedal? Ano, táta dělal srandu, jen když chtěl, ale to je přesně to, proč k němu mám celý život blíž, v těch malých stripcich mi bylo dobře, zbytek (každodenní život s mámou) mi přijde jako šeď.
Někdo na to není, prostě neumí city dávat najevo. Většinou si to nesou z původní rodiny, já na to taky nejsem, i když dítě teda občas zmuchlám 
, ale obecně to neumím říct, neumím to dát najevo a už vůbec nikoho nikdy neobjímám. Někdo city a lásku dává najevo jinak. Vstane k tobě, když je ti v noci zle, podá prášek, přinese čaj, udělá ti svačinu, zkontroluje ti sbalené věci na tábor, udělá ti hezké vánoce, přemýšlí co ti koupí k narozeninám, zalepí ti rozbité koleno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 09:09
@hopsalka píše:
Tak aktuálně prožívám něco podobného, v dětství jsem také tíhla k tátovi, byla s ním víc sranda, teď jsem dospělá a až teprve nyní jsem si uvědomila, že s tátou sice byla sranda, ale všechno na bedrech táhla mamka, výchovu, učení, koníčky, sport, domácnost. Mamka se s námi učila, když nám něco nešlo, mamka vymýšlela výlety, hezké vánoce byly, protože mamka. Teprve teď mi dochází, že s mamkou možná nebyla taková sranda, kolikrát jsem si říkala, jak může být tak zlá, ale ve finále, když jí táta opustil, tak jsem ho úplně odstřihla. protože mi došlo, že táta byl táta, jen když mě dobrou náladu a vždycky jenom na chvíli. Jinak měl svých jiných zájmů dost a rodina mezi nimi nebyla. Je pryč už pátým rokem a nikomu z nás se neozval, minula ho moje svatba, narození dítěte, ani neví, že má druhé vnouče, narozeniny, svátky, nic není. Jinak mi táhne už na 43, takže si myslím, že už mám nějaký nadhled, stejně to ale zamrzí.V tvém případě zakladatelko, bych k mamce nebyla tak přísná. Třeba byla taková, protože to taky všechno táhla na bedrech víceméně sama, cítila, že vztah není v pořádku, cítila se osamělá, a to ti na dobré náladě nepřidá. Jen starosti. Snadno zahořknout. Být na všechno sama, tak jsem možná jako tvoje mamka mám k tomu určité sklony, naštěstí mám manžela, co to táhne se mnou, bez něj by se mnou doma asi taky nebyla moc velká sranda
Naprosto s tebou souhlasím. U táty se ta studenost bere, prostě k němu nějak patřila, zakladatelku to mrzí a střípky a záblesky pohody se vyzvedávají jako něco úžasného. A oproti tomu ledovost mámy je vyčítána, je o ní psáno s nepochopením - viz i když toho měla hodně, mohla city projevit, a nic k ocenění tam není, protože šeď.
Neříkám, že máma byla chudák a táta padouch. Jen říkám, že je to nefér přístup, protože oba se ke svým dětem (nebo minimálně k zakladatelce) nechovali láskyplně, ale u jednoho se to nekriticky omlouvá, protože čas od času udělal nějakou blbinu, která nic nestojí a u druhého se to nechápe a vyčítá, protože už neměl na blbiny třeba energii, protože táhl vše ostatní. A ještě v situaci, kdy ten první na zakladatelku naprosto kašle, nezbyly už ani ty blbiny, jede si svůj nový život, kterým se bez sebereflexe chlubí na sociálních sítích a kdy ten druhý zůstává a zajímá se, jako to dělal stabilně celý život, ale holt šeď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 09:15
@utopia
Zatímco máma teď dělá co? Pro jistotu o ní ani nepíše. Jaká je to čarodějnice. Psala o ní, že jediné její emoce byl vztek. Takže vlastně klasická ženská z emimina. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.22 09:22
@samá práce píše:
@utopia
Zatímco máma teď dělá co? Pro jistotu o ní ani nepíše. Jaká je to čarodějnice. Psala o ní, že jediné její emoce byl vztek. Takže vlastně klasická ženská z emimina.
Taky bych byla vzteklá, kdybych všechno táhla sama, starej mi nedal ani fň lásky, tvářil se na mě půl života jak kakabus, na děti kašlal a ty ho stejně měli radši, než mě. Bůh ví, co v tom ještě bylo. Na jednoho až moc negativních záležitostí, se nedivím, že to nebyla žádná veselá kopa, navíc, když to má evidentně dané trochu výchovou, celá ta jejich rodinná (nebo spíš nerodinná) situace to jen umocnila. Někdo ten fakt zpackaného života prostě neumí hodit za hlavu. tady na tom mají podíl evidentně oba. Ale taťka je za lepšího, protože měl zřejmě minimum rodinných povinností, tak mu zbyla energie na kravinky a srandičky. Vlastně ta jediná pozitivní věc, kterou zakladatelka v dětství zažívala. Teď už ale má mimo jiné rozum v hlavě a měla by se na to koukat víc objektivněji. Navíc, když se „tatínek“ takhle pěkně trhnul a původní rodina pro něj téměř přestala existovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.8.22 09:25
@utopia ano, asi máš pravdu, že mám dvojí metr. Za mámou jezdím každý týden, pomáhám, nakupují v akcích, co potřebuje, vozím leky, apod. Takže péči ji vracím. Přesto mi tam chybí intimita, blízkost. Úplně nevim, jak to popsat, asi mě opravdu dobře vychovala, tak jsem vcelku ochotná dcera. A ona ochotná babička. Z vnějšku máme asi ideální vztah. Ale ty hlubší city tam nejsou. Tenkrát jsem ji opravdu nedokázala obejmout, prostě někde hluboko asi leží ten chlad.
Svoje děcka mazlim furt, manžela taky, objimame se hodně a právě i s těmi dětmi mi dochází, jak moc to oni potřebuji a jak moc jsem to kdysi potřebovala já. Ale všechno se to otevřelo až tím odchodem otce, do té doby to bylo pohřbene a já nad tím nepřemýšlela. Teď jak bumerang přichází hromada emocí, mrzi mě věci, které nezměním. Nechtěla jsem se vracet do dětství a znovu si všechno bolavy otvírat a přiznat, jak moc jsem se cítila nemilovana.
- Citovat
- Upravit
2.8.22 09:26
@hopsalka píše:
Někdo na to není, prostě neumí city dávat najevo. Většinou si to nesou z původní rodiny, já na to taky nejsem, i když dítě teda občas zmuchlám
To co jsi vypsala je pro mě prakticky úplný základ péče (nejen) o děti. Nestačí to.
Opravdový zájem o druhého, kvalitní komunikace a doteky či jiné fyzické projevy jsou jiný level.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
