Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ač jsem dospělá a máma dvou dětí, strašně mě mrzí nedávný rozchod mých rodičů. Jejich vztah nebyl ideální, vlastně byl dávno vyšumělý, bez emocí, bez lásky. Můj otec si pak našel milenku, bezdetnou, odešel v podstatě během měsíce od seznámení za ní, nyní už čekají novou rodinu. Vše se odehrálo hodně rychle, není to ani rok.
K otci jsem měla vždy blízko. Byl pro mě víc než máma, jsem mu povahově podobná. Chápu, proč odešel, nemám mu to za zlé. Strašně mě ale mrzi, že doma s námi nemluvil, utíkal pryč, nezajímal se, v podstatě už tak před 15 lety se uzavřel, nebyl spokojený doma, ale nic neříkal, jen rezignoval, trpěl. Nyní je plný nadšení, pořád dává videa na Facebook, plný elánu, smíchu, energie, těšení na dítě, vyjadřuje tam lásku nové partnerce.
Nedokážu nějak vstřebat, že doma rezignoval tak dávno i vůči nám, že jsme mu my děti nestaly za nějakou snahu. Že s námi vztah nebudoval. Teď vidím, kolik energie dává do nové přítelkyně a asi žárlím? Mrzí mě to, že stará rodina skončila, v podstatě ho nezajimame. Vidím ty videa a říkám si, proč nedal alespoň třetinu tě lásky do nás, dětí. Proč se nám v dětství takto nevěnoval? Proč nemluvil, proč nebudoval vztah? Proč, proč, proč… Doma byly emoce na nule i vůči nám dětem a teď vidím, jak je rozdává a špatně to nesu, tolik mi to tenkrát chybělo. Jsem naštvaná a smutná, i když vím, že nic nezměním a že je teď šťastný, že bych mu to měla přát.
Hele a možná prave vidí, ze vám se nevěnoval dost a jak to ovlivnilo vás vztah. A teď s novou rodinou si to uvědomuje a nechce udělat stejnou chybu. Což by vlastně pro tebe byla ta lepší varianta, protože by to znamenalo, ze vidí, ze vám nějakým způsobem ublížil, a když mu das najevo, ze mas pořad zájem, tak možná rad bude víc v tvým životě a bude se snažit. Jinak kdybys to nechtěla řešit s nim, tohle je jedna z věci, který určitě stojí za to případně nějak ošetřit sama pro sebe v terapii. Pocit, ze te rodiče neměli dost rádi, je docela těžký břemeno na to, aby ho člověk s sebou nosil celej život.
@samá práce píše:
Takže to co se tady nakydalo na tvého otce, vlastně není pravda. Že se neobtěžoval tě seznámit s macechou, odvrhl tě a neměl už zájem se setkat s tebou a tvými dětmi. Tudíž si nezaslouží tvoji pozornost. Podle tohodle jsem pochopil, že spíše ty nestojíš o setkání. Zatím. Jen má jednu chybu, po rozvodu nezůstal sám a dovolil si být aspoň nějaký ten rok šťastný.
Macechu neznám. Původně říkal, když odcházel, že vnoučat se to nedotkne. Byl pozván k nám na narozky, ale sám, nepřišel. Neomluvil se, nezavolal. Po Vánocich přijel na kafe na dvě hodiny, to jsme spolu trochu mluvili a já si myslela, že ty vztahy zůstanou takto - on se zastaví bez přítelkyně, protože jsem měla problém vysvětlit děckam rozchod babičky s dědou, nechtěla jsem do toho motat hned novou paní. Pak mě pozval k nim, to jsem odmítla, že se na to necítím. Od té doby jsme si 2× telefonovali, mluvil s deckama. Vždy jsem mu řekla, víš, kde bydlíme, kdykoliv můžeš dojet. On dával na FB jeden výlet za druhým, ale nám se neozval, nepřijel. Možná je dotčeny, že já k jim nechci. Možná čekal větší nadšení z mé strany, že budu chtít poznat novou paní. Takže ten styk vyšumel. Já s ním chtěla mluvit, jenže jsem se ptala na to těhotenství a to on z rozhovoru utíkal. O těhotenství jsme v tu dobu už věděli z okolí, řekl to dřív v práci než nám. Pak samozřejmě fotecky na FB, videa, hladí bříško, těší se…
@Primat17780 píše:
Hele a možná prave vidí, ze vám se nevěnoval dost a jak to ovlivnilo vás vztah. A teď s novou rodinou si to uvědomuje a nechce udělat stejnou chybu. Což by vlastně pro tebe byla ta lepší varianta, protože by to znamenalo, ze vidí, ze vám nějakým způsobem ublížil, a když mu das najevo, ze mas pořad zájem, tak možná rad bude víc v tvým životě a bude se snažit. Jinak kdybys to nechtěla řešit s nim, tohle je jedna z věci, který určitě stojí za to případně nějak ošetřit sama pro sebe v terapii. Pocit, ze te rodiče neměli dost rádi, je docela těžký břemeno na to, aby ho člověk s sebou nosil celej život.
Děkuji i za tento komentář. Ano, byla by to vlastně nejlepší varianta a pro něj asi na stáří i nový smysl života.
Já s ním mluvila, ale padaly věty typu: nestarej se o mě, já se o tebe taky nikdy nestaral; neřeš mě, ale svou rodinu atd., díte vyučoval a přitom ona už byla těhotná a prijimala gratulace… Ale to vše beru, že je to čerstvé a oba jsme pod emocemi. Neberu si ty řeči osobně, nechci vztah odriznout (i když už vysumel). Ten důvod, proč jsem to napsala, byl, že nevím, co sama se sebou, že mi před očima najednou vyvstal nový člověk a vlastně kvůli tomu prehodnocuji dětství (do kterého jsem se vracet již nechtěla).
Padly tu fajn názory, jsem za to ráda. Možná se těšil i na nás, možná nás jako mimina miloval a proto k němu mám pouto, možná později dospěl, možná si něco uvědomil, možná něčeho lituje a bude jiný, možna…
Dnes jsem došla k tomu, že až si to preberu v hlavě, abych nebyla za hysterku na návštěvě, tak ho mu zavolám a pojedu se seznamit s jeho paní.
@Anonymní píše:
Děkuji i za tento komentář. Ano, byla by to vlastně nejlepší varianta a pro něj asi na stáří i nový smysl života.
Já s ním mluvila, ale padaly věty typu: nestarej se o mě, já se o tebe taky nikdy nestaral; neřeš mě, ale svou rodinu atd., díte vyučoval a přitom ona už byla těhotná a prijimala gratulace… Ale to vše beru, že je to čerstvé a oba jsme pod emocemi. Neberu si ty řeči osobně, nechci vztah odriznout (i když už vysumel). Ten důvod, proč jsem to napsala, byl, že nevím, co sama se sebou, že mi před očima najednou vyvstal nový člověk a vlastně kvůli tomu prehodnocuji dětství (do kterého jsem se vracet již nechtěla).
Padly tu fajn názory, jsem za to ráda. Možná se těšil i na nás, možná nás jako mimina miloval a proto k němu mám pouto, možná později dospěl, možná si něco uvědomil, možná něčeho lituje a bude jiný, možna…
Dnes jsem došla k tomu, že až si to preberu v hlavě, abych nebyla za hysterku na návštěvě, tak ho mu zavolám a pojedu se seznamit s jeho paní.
To je skvělé rozhodnutí. ![]()
@Anonymní píše:
Dekuju za komentáře, mám nad čím přemýšlet. Asi jsem k mámě nespravedlivá, tátu jsem si idealizovala, teď na me dopadla realita. Je tam spousta věcí, co se mi teď otvírá a člověk nakonec stejně bude muset všechno přijmout a jít dál.
VI tvoje matka jak ji bereš?
@Uslava píše:
VI tvoje matka jak ji bereš?
Tak ona si myslí, že máme výborné vztahy. I když jsem se jí často ptala, zda ji to s tátou vyhovuje, že podle mě to není úplně dobře, tak mi říkala, že mají fajn vztah, že jim to vyhovuje. Ona prostě nepřemýšlí nějak víc, je taková racionální, logická, když si nikdo nestežuji, tak podle ní vše funguje. Otec si nestěžoval, on totiž pak už téměř nemluvil, jen provozní věc, nic osobního.
Já nechci s mámou nic otvírat, jen ji to zrání, ale nic na sobě ona nezmění. A spoustu věcí ji při odchodu vyčetl i táta, prostě mu tam ty city taky chyběly, uzavíral se postupně víc a víc, pak už byli jen spolubydlící, ale mámě by to takto ke štěstí stačilo, ona to brala jako normu.
@Anonymní píše:
Děkuji i za tento komentář. Ano, byla by to vlastně nejlepší varianta a pro něj asi na stáří i nový smysl života.
Já s ním mluvila, ale padaly věty typu: nestarej se o mě, já se o tebe taky nikdy nestaral; neřeš mě, ale svou rodinu atd., díte vyučoval a přitom ona už byla těhotná a prijimala gratulace… Ale to vše beru, že je to čerstvé a oba jsme pod emocemi. Neberu si ty řeči osobně, nechci vztah odriznout (i když už vysumel). Ten důvod, proč jsem to napsala, byl, že nevím, co sama se sebou, že mi před očima najednou vyvstal nový člověk a vlastně kvůli tomu prehodnocuji dětství (do kterého jsem se vracet již nechtěla).
Padly tu fajn názory, jsem za to ráda. Možná se těšil i na nás, možná nás jako mimina miloval a proto k němu mám pouto, možná později dospěl, možná si něco uvědomil, možná něčeho lituje a bude jiný, možna…
Dnes jsem došla k tomu, že až si to preberu v hlavě, abych nebyla za hysterku na návštěvě, tak ho mu zavolám a pojedu se seznamit s jeho paní.
To je rozumný přístup. V případě takovýchto až agresivních vyjádření bych to já osobně vnímala asi jako jeho obranu. Mozna se více nebo méně vědomě stydí, proto je pro nej těžký pouštět si vás do nového života, protože jako celá rodina jste pro nej připomínkou toho, co udělal špatně. Je to situace těžká z obou stran. Držím palce, at se ji podaří vyřešit ke vzájemně spokojenosti
@Uslava píše:
VI tvoje matka jak ji bereš?
Jinak máma vidí, že mám s dětmi úplně jiný vztah, že je často mazlim, že se po mě valí, že si dáváme pusu i během dne. Nevím, jestli ji to mrzí.
Ale jak rikala: dobře nás vychovala, jezdím za ní, z vnějšku fakt dobre vztahy.
@Takyjedna píše:
Tak jasný. Nemusíš se vůbec žinýrovat, máš mu co vyčítat, čím dřív se dozví, čím ti ublížil, tím líp pro vás pro oba, ty to v sobě v žádném případě dusit nemusíš a on bude mít možnost zpytovat svědomí. A neboj, to, co cítí k nové ženě a dítěti není láska, to jsou jenom záchvěvy znovuobjevených hormonů. Cítí, že mu potence bude stagnovat čím dál víc, tak to ještě vyškrábl z paty. Láska je totiž všeobjímající, zahrnuje všechny blízké a k těm vzdálenějším má taky soucit. Tohle je jenom ven obrácené sobectví. Jestli nemáš koule mu to říct do očí, jak tě zklamal, tak mu to klidně postni pod vystajlované fotečky na fb. Ale pozor! Opravdu jenom jednou, aby věděl. Na další reakce ( písemné) nereaguj, bylo by z toho nekonečné plivání kdo za co může a nárůst ublíženosti. Prostě jednou a dost, hezky pravdivě, lítostivě, ať se mu pohne svědomí a ať jde do sebe.
Tý vole, kolik vás ublížených ještě bude?
Výčitkami ještě žádný vztah nezačal. Výčitkami jakýkoliv vztah končí. Více k tomuto příspěvku nelze ani napsat, aniž by člověk nebyl sprostej. To je napsáno z polstrovaného pokoje v bohnickém areálu.
@samá práce píše:
Tý vole, kolik vás ublížených ještě bude?Výčitkami ještě žádný vztah nezačal. Výčitkami jakýkoliv vztah končí. Více k tomuto příspěvku nelze ani napsat, aniž by člověk nebyl sprostej. To je napsáno z polstrovaného pokoje v bohnickém areálu.
Jen ať jsou si kvit. Proč to má držet v sobě? Je to hajzlovina, co proved, wtž. Tohle je jen jeho maska, když si to neuvědomí, tak za dva tři roky stejně sklouzne, tam, odkud začal.
@Takyjedna
Ale tohle není vojna ba dokonce nějaký sportovní zápas, kde jednou vyhraje jeden a podruhé druhý. Tohle je vztah otce s dospělou dcerou. A co ji tak hrozného provedl? Rozvedli se s její matkou a má jinou rodinu. Dokonce i s miminem. To je vše. To že má radost z dítěte a z nové ženy je naprosto normální lidský cit. Zakladatelka pouze žárlí a promítá si do toho, že on s ní to takhle neměl. Zaprvé si to nepamatuje a za druhé, když už byla větší, nikdo ji nebránil v dvanácti letech (14,16, 20) si sednout tátovi na klín, obejmout ho a říci mu, že ji to mazlení chybělo. Ten první krok by se udál už dávno. Otevřelo se to až teď, když vidí ty fotky. Teď bude pro začátek stačit, když si budou častěji volat.
To jestli to za dva tři roky sklouzne, tam, odkud začal nech laskavě na něm. Zatím to věštěni z koule žádný ježibabě nevyšlo.
@Anonymní píše:
Ač jsem dospělá a máma dvou dětí, strašně mě mrzí nedávný rozchod mých rodičů. Jejich vztah nebyl ideální, vlastně byl dávno vyšumělý, bez emocí, bez lásky. Můj otec si pak našel milenku, bezdetnou, odešel v podstatě během měsíce od seznámení za ní, nyní už čekají novou rodinu. Vše se odehrálo hodně rychle, není to ani rok.
K otci jsem měla vždy blízko. Byl pro mě víc než máma, jsem mu povahově podobná. Chápu, proč odešel, nemám mu to za zlé. Strašně mě ale mrzi, že doma s námi nemluvil, utíkal pryč, nezajímal se, v podstatě už tak před 15 lety se uzavřel, nebyl spokojený doma, ale nic neříkal, jen rezignoval, trpěl. Nyní je plný nadšení, pořád dává videa na Facebook, plný elánu, smíchu, energie, těšení na dítě, vyjadřuje tam lásku nové partnerce.
Nedokážu nějak vstřebat, že doma rezignoval tak dávno i vůči nám, že jsme mu my děti nestaly za nějakou snahu. Že s námi vztah nebudoval. Teď vidím, kolik energie dává do nové přítelkyně a asi žárlím? Mrzí mě to, že stará rodina skončila, v podstatě ho nezajimame. Vidím ty videa a říkám si, proč nedal alespoň třetinu tě lásky do nás, dětí. Proč se nám v dětství takto nevěnoval? Proč nemluvil, proč nebudoval vztah? Proč, proč, proč… Doma byly emoce na nule i vůči nám dětem a teď vidím, jak je rozdává a špatně to nesu, tolik mi to tenkrát chybělo. Jsem naštvaná a smutná, i když vím, že nic nezměním a že je teď šťastný, že bych mu to měla přát.
Prejte mu to a budte rada ze je konecne stastny
S Vasi mamou nebyl, zustali kvuli detem a pokud mu laska nebyla dana v takovem prostredi se zit neda, jen trpet
Byla jste dite a to nechape spoustu veci
Jste dospela, tak se ptejte a vztah budujte
@Nenuta1 Dobrá poznámka s tím „ptát se“. Souhlasím se @samá práce v tom, že žádný vztah, a vztah dospělých lidí tuplem ne, se nedá vybudovat na výčitkách. Neříkám, že by zakladatelka v sobě měla něco dusit anebo předstírat, ale nemyslím si, že je dobrý nápad na otce všechny pocity bez ladu a skladu „vyblít“. K čemu pak zakladatelce bude pocit, že si to „zasloužil“ (což je IMHO dost nebezpečný pocit, protože ona se přece nemůže stavět do role jakéhosi soudce, když nezná pozadí toho všeho), když vztahy půjdou totálně do háje? On se totiž nikdo necítí dobře v roli toho „zlého“ nebo v roli dlužníka a viníka, co musí neustále žádat o odpuštění nebo něco odčiňovat, takže co se asi stane? Buď se bude bránit, a to nemusí být hezké (chlapi v tomto reagují jinak než ženské) nebo si sice pro forma posype popel na hlavu, ale kontakt naráz nebo postupně utne. Proto když už by zakladatelka měla mluvit o svých pocitech, pak spíš nevyčítavou a neútočnou formou, možná právě takovou „vyptávací“, aby měla vůbec možnost pochopit, jak to bylo. Pak dejme tomu může dělat kategorické závěry, a třeba i v otcům neprospěch.
@samá práce píše:
@Takyjedna
Ale tohle není vojna ba dokonce nějaký sportovní zápas, kde jednou vyhraje jeden a podruhé druhý. Tohle je vztah otce s dospělou dcerou. A co ji tak hrozného provedl? Rozvedli se s její matkou a má jinou rodinu. Dokonce i s miminem. To je vše. To že má radost z dítěte a z nové ženy je naprosto normální lidský cit. Zakladatelka pouze žárlí a promítá si do toho, že on s ní to takhle neměl. Zaprvé si to nepamatuje a za druhé, když už byla větší, nikdo ji nebránil v dvanácti letech (14,16, 20) si sednout tátovi na klín, obejmout ho a říci mu, že ji to mazlení chybělo. Ten první krok by se udál už dávno. Otevřelo se to až teď, když vidí ty fotky. Teď bude pro začátek stačit, když si budou častěji volat.To jestli to za dva tři roky sklouzne, tam, odkud začal nech laskavě na něm. Zatím to věštěni z koule žádný ježibabě nevyšlo.
Samotné jí to vadí. Psala to tu. Pocity nekecaj, je to normální racionální funkce. Sama zakladatelka ví z čeho pramení. Tak ať si hezky upustí páru, žádné dušení emocí v sobě ještě nikomu nepomohlo. Pak teprve může přijít odpuštění i s tím sednutím na klín a uvědomění si, co jim oběma chybělo. Otec se aspoň chytí za hlavu. Jinak to nefunguje, jinak je to poze hormonální, zvířecí, takhle mláďata dokážou milovat i zvířata. Taky jenom dočasně, pokud tam jsou hormony. Člověk má na víc. Jestli je ale ten otec zabedněnej, tak to s tou novou na víc, než ty tři roky fakt nebude.