Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podle příbuzných ho rozmazluji - opravdu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.4.10 22:11
Dělám to přesně tak, jako ty. Fakt nevím, k čemu by mě Samík měl, kdyby u mě, když brečí nenašel útočiště 
Řídím se hodně pocity a i když brečí, že se třeba praštil a chlácholí ho někdo jiný, tak to nevydržím a vezmu si ho, cítím, že to tak má být. U mě se uklidní hned…
Co se týče toho jídla - taky se kolegyně v práci divila, že Samík ještě nejí čokoládu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:14
Já myslím že nerozmazluješ.Malej měl separační úzkost od 8 měsíců a má jí doteď,ale je to trošku lepší.Nikdy se nenechal pochovat od cizích někdy ani od babiček plakal jak zběsilej tak jsem si ho vzala a bylo mu zase dobře.Taky ve mě hlodalo jestli to nedělám špatně všichni mi říkali že si na sebe šiju bič atd. 
Dnes je mu skoro 14 měsíců a už se tolik lidí nebojí spíše se stydí a nechá se i pochovat ale jen pár sekund 
Dnes jsem byly na rodinné sešlosti spousta lidí asi okolo 15 a Lukáš mě překvapil jak reagoval.Vůbec neplakal smál se na všechny a to dřív jen jsme vlezli do cizího místa a řev.
A co se týká jídla tak s tím zápasíme.Pořád mu někdo něco nabízí a vysvětluj jim že mu to nedávám.To začnou, za nás jsme to jedli a dávali,no hrůza.Připadám si jako krkavčí matka někdy.
Příspěvek upraven 11.04.10 v 22:16
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:14
Lidka a Sami píše:
Ale že by ani u muže nechtěla být, to ne.
Tak ten náš výtečník zrovna před dvěma týdny řval a řval a já furt nemohla přijít na to proč. Přebaleno, vyprděno, nakojeno, chováno… furt nic nezabíralo. Pak si ho vzal do ruky manžel a ejhle ticho! Prostě chtěl k tatínkovi a řehtal se na něj. Myslím, že to není tím, že by ho rozmazloval, když chodí normálka do práce a přichází k večeru. Podle mě je úplně normální, že si dítě vybírá a to včetně toho, že někdy má víc náladu na mámu, jindy na tátu nebo kohokoliv jiného. Zvláště, když mu je 10m a už má z toho daleko větší rozum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:15
To je normální separační krize- http://www.bibo-hlidani-deti.cz/…acni-syndrom
Hold někteří příbuzní nikdy neslyšeli o nevyžádaných radách 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:18
právě jsme se s Libčou shodli na tom,ž e jahody, čokoládu nedejbože korbáčiky v tomhle věku neexistuje to fakt můžou nabídnout jen magoři..... (promiň 
)
A to nošení.. přijde mi to v pohodě, právě tu maličkou chci nosit nosit nosit jak ona bude chtít… už teĎ poslouchám máti , že nás takhle nenosila jako já Kačku.
Do toho roku určitě. A pokud se s vašima nebo strejdou nevídáte často, aby si tak malé dítko pamatovalo přijde mi jen dobře, že se bojí, protože si je nepamatuje tudíž nezná…
Kačka taky u babiček v náručí někdy křičí ( obvykle bolí bříško!!), ale hned mi ji nepředávají, snaží se ji uklidnit… aby si i na ně zvykla a dneska večer se už tak chovala i budoucí švagrová… chovala i plačící Kačku, snažila se uklidnit… ale to nebylo strachem , na to je příliš maličká. Ale je opravdu velký rozdíl 2 a 10 měsíců.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:19
Tohle že je rozmazlování?
Ach ta starší generace, bych je někdy nejradši vystřelila na Mars Není nad sparťanskou výchovu, že? 
Taky se řídím pocity, když vidím, že je nejistý, že se bojí, tak hned přiskočím a dám mu potřebnou dávku bezpečí - mamčinu náruč.
Vybírá si sám, kdo je pro něj kamarád a kdo je cizí.
Máme i období, kdy nechce být ani s tátou. Někdy prdí i na mě.
Nesnáším ty rady typu „Nech ho vyvztekat, ať si zvyká“ 
By mě zajímalo, na co si má jako 10m dítě zvykat
Zvykat si bude přece ještě celý život
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:21
Než jsem měla děti, tak jsem vůbec netušila, jak můžou být po jejich narození setkání s příbuzenstvem stresující. Tohle chování fakt nepochopím. Proč se lidi nemůžou starat o svoje 
?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:25
Já asi provozuju tvrdší výchovu, ale vzhledem k tomu, že nejsem ve tvé situaci, tak si tu můžu kdákat o tvrdší výchově co chci 
Ono taky záleží na povaze dítěte, moje holka byla do světa, tak jsem to měla snažší, druhé třeba bude úzkostný uplakánek a pěkně mi sklapne
Ale proč to píšu - vzhledem k tomu, že jsem k dítěti neběžela hned, když fňuklo v náručí někoho jinýho, ti přesně můžu popsat, co by se stalo, kdyby sis vzpouzejícího/vřeštícího Lukáška nevzala sama - stejně by ti ho frkli zpátky, protože co s ním budou dělat jinýho než, že ho vrátí k mámě, ať si s ním poradí, když si ho rozmazlila Ovšem jak vysvětlit takhle malýmu dítěti, že má u někoho vydržet, když nechce 
a výsledek by byl stejný - je rozmazlený
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:25
Určitě nerozmazluješ
Našemu 6měsíčnímu dítěti dědeček( tchán) nabízel kousek dortu a podal to naprosto jednoznačně oznamovací větou „šak už može“ a když viděl ten můj vraždící pohled dodal " nee?"
Já to fakt nesnáším, hlavně ty řeči , že my jsme to už dávno jedli či ochutnali.
A do výchovy tvého dítěte je každému houby, ty jsi rodič. A nepochovat vlastní dítě, když je mu ouzko, to by asi nedokázala žádná máma.
I když své děti někdy chvilku křičet nechám, pokud je to nevyhnutelné…třeba když sedím na WC
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:26
Můj malej extra mamánek není, strach z cizích má jen chvilku, jak se rozkouká, tak dobrý. Ale každý dítě je jiný.
Myslím, že začít s otrkáváním v 10 měsících je brzo. Když si představím sebe, neumím mluvit, neumím chodit, najednou se ocitnu někde, kde to dobře neznám, je tam spousta lidí, které taky moc neznám (je jedno, že jsou to příbuzní)a navrh si mě začnou přehazovat. To jediné bezpečí v místnosti (máma), je najednou daleko, nemůžu za ní utéct, co můžu dělat? No tak budu samozřejmě řvát
Ještě bych mu určitě nechala tu jistotu, kterou v Tobě má a výchovu v tomto smyslu odložila na dobu, kdy se bude umět bránit. Teď bych se i skoro bála, že by to bylo ještě horší a kdykoliv někam příjdete, bude jak klíště. Jednej jak cítíš a neboj, poznáš kdy je ten čas začít stomeček ohýbat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:26
Len-til-kah píše:
Než jsem měla děti, tak jsem vůbec netušila, jak můžou být po jejich narození setkání s příbuzenstvem stresující. Tohle chování fakt nepochopím. Proč se lidi nemůžou starat o svoje
A tento postřeh se mi líbí…to sedí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:30
Mě sica máti buzeruje do kojení - že bych měla kojit v místnosti, kde je ticho, kde jsem sama..... nějak nechápu proč dokonce navádí Kity ať mě o tom přesvědčí.
Taky musím říct, že u naši se se mnou nějak moc nemazlili… a vím, že mi to celé roky chybělo a v dospělosti jsem jí to i řekla… prý k takovému chování nebyli vychováni, nebylo to obvyklé a ona nechápala, co po ní chci a co potřebuji.....
bohužel jsem Kity nechovala tak, jak jsem chtěla… nechávala jsem se, mladá husa, komandovat rodinou co můžu a ne, protože jsme brala že jsou zkušení… a už se mi to vrací 
Spousta věcí s Kity byla špatně. Dneska si do ničeho kecat nenechám… a můžou se o to snažit jak chtějí…
A jednou se pokusí moje máti srážet moji autoritu tím, že bude před Kačkou kritizovat moji výchovu, jak mi to dělala u Kity a bude mýt hodně velký problém, máma nemáma. A to mi dneska vyčítá věci, za které může ona svými zásahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:43
Markit.Hl píše:
Tyjo, tak to jsem asi magor 
Já myslela, že na těch jahodách vadí cukr… Podle mě, když nemá dítě žádný problém a dispozice k alergiím, neosypává se, nereaguje citlivě na jídlo, tak si klidně 1-2 jahody v 10 m dát může Dyť je to ovoce, proboha
Čokoláda a korbačíky, to už je samo jiná
Ale nechci tady vést nějaké pře o jídle…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 22:54
no jo" dobrá" rada nad zlato -to je přesně to co u příbuzných nesnáším
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.10 23:13
Lidka a Sami píše:
Já bych řekla, že jo.Naše Samča je společenská, takže se nechá chovat od známích. Je fakt, že občas nemá náladu, tak ji mám u sebe. Ale že by ani u muže nechtěla být, to ne.
Lidko, počkej až malé bude 10 měsíců a pak nám povíš. My máme doma to samé. I když zatím mírně.Dřív se nechala chovat od kdekoho. U manžela je naprosto v pohodě,ale jak vidí mě, tak už chce do mojí náruče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
