Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ale abych odpověděla na dotaz. Ne, těhotenství nás nesblížilo. Ale změnilo náš vztah. Narození dítěte ho pak totálně obrátilo. Já udělala tu chybu, že jsem si všímala jen sebe a jen malé a na muže kašlala a on zase tu chybu, že se nestaral a nebýval doma. Ale i to jsme zvládli a přenesli se přes to, byť každá mi radila rozvod ![]()
Jinak jsme to měli tak, že muže moje břicho nějak ani nezajímalo. Na vyšetření nechodil, byl jen na velkém UTZ syna, to si teda dokonce bral volno z práce. Nehladil mě po něm, nepovídal si s miminem uvnitř (to teda ani já ne). Asi 1-2× si sáhnul, když kopalo. Pak ke konci se občas podíval, jak se tam prcek mele, protože to chvílema vypadalo, že vyskočí břichem. U porodů byl, ale ne celou dobu a přítomnost jsem nechala zcela na něm - podle mě porod není věc, u které by měl být muž povinně přítomný. Ale byla jsem ráda, že tam byl a že viděl naše děti hned po porodu.
No a jako táta se začal projevovat taky až později - až děti trochu komunikovaly. Hlídat moc nehlídá, nemá čas. Ale malou si třeba vezme rád a vymýšlí lumpárny. Se synem (20m) je to ještě dost rozpačité, on hodně řve a vzteká se a muž neví
ale věřím, že to přejde, stejně jako to přešlo u malé ![]()
Mám taky takový pocit ![]()
@Anonymní píše:
Nás sice nerozdělilo, ale rozhodně nesblížilo. Připadá mi, že jsme s partnerem každý na jiný planetě. Za týden mám termín, přímo u porodu jsem chlapa nikdy nechtěla, ale myslela jsem si, že by bylo fajn mít ho tam před vlastním porodem. Najednou si říkám proč vlastně. Za celou dobu jsem od něj nezaregistrovala žádnou podporu, na všechno jsem si přišla sama. Tak si to tam přetrpím sama taky…
Jedno dítě už má a vím že to prožíval jinak. I teď okolo XY skáče jako kašpárek. Jako otec bude super, ale ve vztahu ke mě jako k těhotné asi pohořel.
Měl jste to někdo podobně? Nejsou to jen hrmony, že se mi zdá že se dostatečně nesnaží?Prosím o zachování anonymu, s nikým jsem to nerozebírala a chodí sem známí i ta jeho dotyčná ex partnerka a nechci aby věděli jak se cítím.
chlapi to tak neprožívaj.. netuším, co jsi od něj očekávala, v čem Tě zklamal, ale můj šel klidně pařit, když jsem ležela ve špitálu atd… oni si prostě nepřipouští, že by něco mohlo být špatně
my těhotesntví prožili tak nějak normálně.. chlap byl oporou, ale že by nějak plesal či co, to fakt ne..
ale z malýho je poprděnej, kolikrát se o něj postará líp, jak já..
Nam se vztah behem tehotenstvi zhorsil a ted, kdyz mame dite jsme se dost odcizili a stoji to tak nejak za prd…
@atominnka píše:Ale nemáš. Jenom to berete každý jinak a tys měla očekávání který se nesplnily
Tak to jsem ráda že nejsem sama
Mě vždycky rozseká když nějaký chlap takhle panáčkuje, za 2 roky se sbalí, odejde a na to „vymodlený“ dítě ani neplatí alimenty. A ženská pak čumí a nechápe, protože „on ho přece tak chtěl a tak moc ho miloval“.
Můj muž na tohle není, kolikrát mi to naservíruje s tak syrovou upřímností až lapám po vzduchu. Párkrát jsem zkoušela jako že se urazím, měl by přece to a to… Pak mi řekl že můžu být nafouklá třeba měsíc, ale to jak to má v hlavě tím nezměním, max. ho donutím hrát jakési divadýlko před lidma ale z toho nic dobrýho nekouká.
Příspěvek upraven 16.07.15 v 08:55
@atominnka jak jste to prekonali? Kdyz ctu tvuj prispevek, jako bych to psala ja…
No, jak to říct. U nás byl muž těhotnější než já ![]()
Mam pocit, že si za mě snad odbyl i nevolnosti, u doktora se mnou byl pokaždý, s břichem mluvil, jasně dával najevo, že se těší (a má obavy). Ale je pravda, že to bylo pro oba první.
Jestli můžu něco doporučit, tak jako u většiny věcí ve vztahu, bych se mu to prostě pokusila vysvětlit. Občas jim něco nedojde, ale po upozornění se snaží.
Anonymní mamince, kterou nechal ve štychu otec dítěte bych chtěla nejprve pogratulovat, že se zbavila de.bila a taky popřát dost síly:)
@Anonymní píše:
Nás sice nerozdělilo, ale rozhodně nesblížilo. Připadá mi, že jsme s partnerem každý na jiný planetě. Za týden mám termín, přímo u porodu jsem chlapa nikdy nechtěla, ale myslela jsem si, že by bylo fajn mít ho tam před vlastním porodem. Najednou si říkám proč vlastně. Za celou dobu jsem od něj nezaregistrovala žádnou podporu, na všechno jsem si přišla sama. Tak si to tam přetrpím sama taky…
Jedno dítě už má a vím že to prožíval jinak. I teď okolo XY skáče jako kašpárek. Jako otec bude super, ale ve vztahu ke mě jako k těhotné asi pohořel.
Měl jste to někdo podobně? Nejsou to jen hrmony, že se mi zdá že se dostatečně nesnaží?Prosím o zachování anonymu, s nikým jsem to nerozebírala a chodí sem známí i ta jeho dotyčná ex partnerka a nechci aby věděli jak se cítím.
A co by sis jako představovala, že by měl manžel dělat?
Chlapi to maj prostě jinak, dokud se dítě nenarodí, je to pro ně jen tvoje velký břicho ![]()
My s manželem obě moje těhotenství, jak první, tak teď to druhé, fungujem úplně standardně, rozhodně nečekám nějaké zacházení z červené knihovny:)
Nicméně k porodu ho vem:)
@JayLee to je krásný tak to má být ![]()
@martina.se no to je dobrá otázka, vlastně ve skutěčnosti mě vytočil jen párkrát - když musel svého potomka hlídat ze dne na den s horečkou a posleze s neštovicema a neřekl půl slova, že těhotná a že to asi není nejlepší - tak jsem se odklidila k rodičům. Ale jinak - asi se moc prožívám
nemůžu říct že by se choval nějak špatně, nechává mě žít, sice mě neobskakuje ale ani neřekne půl špatnýho slova
@Pomka píše:
Nam se vztah behem tehotenstvi zhorsil a ted, kdyz mame dite jsme se dost odcizili a stoji to tak nejak za prd…
Tak to je na houby, přeji ať s evám podaří vztah ještě obnovit ![]()
Jsem ráda, že jsem to téma založila, uvědomuji si, že mi lezou hormony taky na mozek. Nic hroznýho se neděje a měla bych klidnit hlavně sama sebe… Děkuji všem že jste napsali ![]()
Pro mě bylo těhotenství manželky signálem, že skončila sranda a jde se na věc. Přibral jsem si druhou práci, začal pořádně vydělávat, nakoupil kvalitní výbavu a pořídil tehdy nejbezpečnější rodinný vůz. Ultrazvuky a hlazení břicha šlo mimo mě, byl jsem jinak nastavený a jedinou svou úlohu viděl v tom, abych všechny zajistil ![]()
@zoidberg píše:
Pro mě bylo těhotenství manželky signálem, že skončila sranda a jde se na věc. Přibral jsem si druhou práci, začal pořádně vydělávat, nakoupil kvalitní výbavu a pořídil tehdy nejbezpečnější rodinný vůz. Ultrazvuky a hlazení břicha šlo mimo mě, byl jsem jinak nastavený a jedinou svou úlohu viděl v tom, abych všechny zajistil
Auto budeme mít taky jiné…moje nemá klimačku, jeho je rozbytá a už se prý nevyplatí jí opravovat atd. Když argumentoval, že budeme jezdit s prckem k našim tak jsem si říkala, že mě jen přemlouvá protože to auto chce, nenapadlo mě že by to myslel vážně ![]()
@terien píše:
Tak to je sílaTo je mi líto. Upřímně, myslím si že většina chlapů ty děti prostě nechce. Mají je jenom jako pokračovatele rodu a kvůli nám, aby nám zavřeli pusu. Ten tvůj je navíc ještě bez svědomí a zodpovědnosti.
No… Tak ja mam kolem sebe tatinky vcetne naseho co jsou ze svych deti poprdeny a zboznujou je. Nase dcera s muzem jsou na sebe neskutecne vyladeny. Probehlo i pusinkovani bricha a kazdodenni usinani s rukou na brise. Myslim, ze je to i o vztahu mezi partnery. Je to sila kdyz chlap takhle zdrhne ale treba ho to snazeni o dite uz tak vycerpavalo po vsech strankach, ze je z toho preslej. To nikdo nevime no ![]()