Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sebevražda rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.6.13 20:31
@Anonymní píše:
Manželův strejda poslal děti ven, zamknul, zabil svou manželku a pak sebe, taky si to nese celá rodina jak kříž.
ježiši…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.13 20:34
Ja uz jsem mu odpustil ale bolest me užíra, davam vsemu cas a verim ze bude lip, nikdy na nej nezapomenu jen mi schazi strasne moc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.13 20:35
Za 14 dnů na to ještě na infarkt zemřel manželův děda, tatínek toho strýčka, nevydržel to, babička zůstalasama s dvouma malýma holkama na krku. Někdy ti nejbližší dokáží zasadit nejhorší rány. 
@Terka20 píše:
To snad neni mozne
- Citovat
- Upravit
4.6.13 20:38
Marja to je strasne kde se co stalo a deje a bude dit jeste uz mam ze vsehi strach 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.13 20:41
Po smrti táty jsem stála večer u okna a dívala se ven. A tak polohlasně jsem řekla: „Tati, jestli mě slyšíš, dej mi nějaké znamení.“ A dal. Lampa naproti mě zablikala. Sedla jsem si z toho na prd*l a dostala záchvat pláče. Je to už dlouho co je táta po smrti, a bohužel, ač jsem ho milovala, nemůžu říct, že mi na něj zůstaly hezké vzpomínky. Možná to bylo tím, že jsem byla ještě celkem dítě.. pamatuji si vážně jen útžky.. Třeba: Velikonoce, já mohla mít tak 4 - 5 let, po poledni mě táta drží v náručí a máma mi za jeho zády tajně podává skleničku s voňavkou a octem, abych ho polila 
Pak už jen další 2, 3 hezké vzpomínky.. Nejvíc si pamatuji ten den, kdy se to stalo. Takže není vždy pravda, že zůstanou jen hezké vzpomínky, na to bys měla být také připravena.. že se to může stát.
Co mi pomáhá.. Vzhledem k tomu, že v letech následujících po otcově smrti, zemřelo pár dalších blízkých osob, udělala jsem si takový malý ritual před usnutím. V posteli, už ležím, si dám ruku na srdce dívám se „nahoru“ vybavím si tváře všech a popřeji jim dobrou noc, poděkuji, že nad námi bdí a chrání nás a taky pošlu pusu.. Nikomu jsem to nikdy neřekla, aby si o mě nemyslela že jsem blázen.. protože to já vážně nejsem, jen mi to pomáhá. Navíc v tu chvíli, kdy si držím ruku na srdci a vybavuju si jejich tváře, zdravím je, popř. jim něco říkám (mluvím v duchu, ne nahlas) cítím se takk příjemně, jakoby se mi srdce naplnilo láskou.. A to se nezabývám nějakýma karmama a ezoterikou a já nevím čím ještě..
Tolik můj příběh, drž se a upni se na shnahu o miminko. Neboj, něco mezi nebem a zemí je a ti kdo už odešli co vždy dozví i to, že se stali dědečkem/babičkou/strýčkem/tetou/…
- Citovat
- Upravit
4.6.13 20:41
Ahoj. Můj táta udělal to stejný. V dubnu to bylo pět let. Našla jsem ho já a špatný sny mám pořád. Já mu neumím odpustit. Jsem na něho strašně naštvaná, myslím si, že se to dalo řešit jinak. Musela jsem se postarat o mamku, která to první rok nezvládala vůbec. Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.13 20:44
@Terka20 ahoj, nebudu ti psat ze to casem bude lepsi, nebude. Me pred 6 roky skocil tata pod vlak, to byl starsi necely rok, do dneska to porad boli, kazdy den na nej myslim, uz jsem mu i odpustila, ze to udelal, mrzi me ze nikdy nepozna nasi druhou holcicku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.13 21:01
Holky moc vam vsem dekuji, nejsem v tom sama, verim a vim ze me vidí a díva se sem na zem a stale me miluje…ja si povídam a koukam do nebe treba i dvakrat dene a snazim se komunikovat, delam to proto ze verim ze me slysi a vi jak oc jsem z toho zdrcena a chtela by jsem vse vratit ale vim ze to proste nejde, je to moc tezke a chtela by jsem jeste naposledy citit jeho pohlazeni a jeho hlas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.13 21:07
Tatínek mi zemřel pře 10 lety, a musím že jsou chvíle kdy si říkám jak by bylo všechno jinak kdyby žil - syn by měl dědečka…
Nikdy to nezmizí úplně, hlavně když je to člen nejužší rodiny. Bude tam už chybět napořád, ale věř je mu už lépe a hlavně vám nechtěl ublížit 
většina sebevrahů myslí i na to jak moc ostatním ublíží - není to sobecký čin, je to jen moc zoufalý čin.
Musíš žít dál, nezapomenout na něj ale nedovolit smutku aby ti zabránil v tom žít dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.13 21:23
Ahoj, omlouvám se za anonym, aleje to pro mne citlivé a trochu se za to i stydím.
Moje maminka spáchala sebevraždu v roce 2006 (měsíc před mými osmnáctinami), polila se benzínem a zapálila.
Moje babička (její maminka) spáchala sebevraždu v roce 2009, když jsem byla v sedmém měsíci těhotenství (bydlely jsme spolu, skvěle si rozumněly). Byla mou poslední příbuznou a do dnešního dne jsem se z toho nevzpamatovala. Nemluvím o tom, nejde to.
- Citovat
- Upravit
4.6.13 21:25
Moc ti drzim palecky at bude lepe…je to hrozne kdyz clovek nikoho nema a je na vse sam ja mam ve svem priteli strasnou oporu ale nekdy uz je na nej toho moc, s maminkou se o tom nechci bavit pac nechci aby sme se k tomu k te strasne bolesti vraceli..ja verim ze bude leope ale bolest nikdy neodejde..jen ustoupi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.13 21:26
@Anonymní píše:
Po smrti táty jsem stála večer u okna a dívala se ven. A tak polohlasně jsem řekla: „Tati, jestli mě slyšíš, dej mi nějaké znamení.“ A dal. Lampa naproti mě zablikala. Sedla jsem si z toho na prd*l a dostala záchvat pláče. Je to už dlouho co je táta po smrti, a bohužel, ač jsem ho milovala, nemůžu říct, že mi na něj zůstaly hezké vzpomínky. Možná to bylo tím, že jsem byla ještě celkem dítě.. pamatuji si vážně jen útžky.. Třeba: Velikonoce, já mohla mít tak 4 - 5 let, po poledni mě táta drží v náručí a máma mi za jeho zády tajně podává skleničku s voňavkou a octem, abych ho polila
Co mi pomáhá.. Vzhledem k tomu, že v letech následujících po otcově smrti, zemřelo pár dalších blízkých osob, udělala jsem si takový malý ritual před usnutím. V posteli, už ležím, si dám ruku na srdce dívám se „nahoru“ vybavím si tváře všech a popřeji jim dobrou noc, poděkuji, že nad námi bdí a chrání nás a taky pošlu pusu.. Nikomu jsem to nikdy neřekla, aby si o mě nemyslela že jsem blázen.. protože to já vážně nejsem, jen mi to pomáhá.
Tolik můj příběh, drž se a upni se na shnahu o miminko. Neboj, něco mezi nebem a zemí je a ti kdo už odešli co vždy dozví i to, že se stali dědečkem/babičkou/strýčkem/tetou/…
proč myslíš, že se to dozví?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
