Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sebevražda rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kocmanda
13.4.15 23:20
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.10.15 13:21
Oživuji diskuzi: Prosím o zachování anonymity. Chtěla bych vědět, zda má někdo zkušenost s podobnou situací v rodině a jak jí řešil. Moji rodiče už nežijí. Moje mamka se po rozvodu pokusila o sebevraždu, přežila a nějakou dobu byla sama na výchovu tří synů, než se vdala podruhé a narodila jsem se já. Za jejího života jsme se o tom nikdy spolu nebavily, neřekla mi to. Dozvěděla jsem se to až po její smrti na nevyléčitelnou nemoc, odešla v mých 15 letech a tuhle skutečnost mi napsala v dopise její známá, a ověřila jsem si u sourozenců, že je pravdivá. Tehdy jsem na tu známou byla spíše naštvaná, že mi to řekla, v mých očích byla a je mamka velmi silná a statečná, hlavně pro to, jak bojovala s těžkou nemocí. Před šesti lety spáchal sebevraždu můj táta. Dohnala ho k otmu exekuce a alkohol. Dodnes se s tím nemůžu smířit, i když vím, že to udělal proto, aby mě nepřidělával starosti. Jak jsem sama dospívala a srovnávala svůj život s máminým, dostala jsem se sama do situace, kdy jsem po svém rozvodu zvolila to samé řešení a pokusila jsem se o sebevraždu. Zdálo se mi, že svým odchodem ulehčím situaci svému dítěti, které těžko neslo rozvod a pendlování mezi mnou a svým tátou, měla jsem finanční problémy a byla jsem strašně sama. Prostě mi to přišlo v tu jednu danou chvíli jako vysvobození a ano, řekla jsem si: když to chtěla udělat mamka a udělal táta, určitě by mě pochopili a bude mi u nich líp. Také jsem pokus přežila a ve chvíli, kdy jsem objala poprvé po návratu svoje dítě, uvědomila jsem si, jaká to byla chyba. A teď, když dcera pomaličku dospívá, řeším to, jestli jí tohle všechno mám říct. Bojím se, že se to stejně od někoho z příbuzných dozví a až bude někdy v podobně těžké situaci, napadne jí to samé a od toho jí chci uchránit. Děkuju za vaše rady a názory.
- Citovat
- Upravit
27.10.15 23:46
Anonymnní - to je mi líto. Já osobně bych to dceři řekla, ale chápu, že každý to může vnímat jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.12.20 23:59
Sebevražda matky dvojčat
Vážené maminky, rád bych se s Vámi podělil o následující příběh a požádal vás o vaše pocity jak to vidíte vy.
Mám - měl jsem mladší sestru, která nedávno pro nás nepochopitelných důvodů dobrovolně odešla z tohoto světa a zanechala dvě děti dvojčata 11 let. Její příběh konce začal rozvodem, který byl iniciován ze strany manžela v období vánoc před dvěma lety s tím, že jí nevysvětlil důvody /cca do měsíce se však objevila nová přítelkyně/, zůstala s dětmi sama a velmi ji to zasáhlo, rozvod proběhl celkem v klidu, ale zůstala s dětmi v nájmu v jeho rodinném době po domluvě, že by děti měly dochodit ZŠ navíc vedle žijí jeho rodiče. Ze začátku ji podporovali a nechápali důvody jejich syna. Vše se však začalo měnit, když si po roce našla přítele. Začali ji dávat najevo, že není vítána a začali popuzovat vnoučata proti ní, její bývalý manžel měl kdykoli přístup do jejich nemovitosti a tak se po dvou letech od rozvodu přestěhovala k novému příteli i s dětmi, které souhlasily. Jejich otec nejprve ústně souhlasil ale pak změnil názor a začal více a více přes děti i přes právníky tlačit na děti i jejich maminku. Už byla přestěhovaná i s dětmi dokonce byli přihlášení do nové školy, ale zjistila, že jedno z dvojčat dcera neříká pravdu ve věci kde chtějí bydlet. Mamince tvrdila, že má jasno a chce bydlet s ní a otci že sním. Druhé dvojče chlapec shodně prohlašoval, že chce bydlet s maminkou a jejím přítelem, které mimochodem obě děti měly velmi rády a i on je měl velmi rád. Nicméně nátlak přes děti /otec si je nahrával, když byl s nimi sám/ a pak e-mailem konfrontoval jejich maminku s tím, že toto v budoucnu může použít proti ní a že toto předává právníkovi, že chce dokládat jak hospodaří s alimenty a to nehovořím o tom jakým způsobem podal žalobu na změnu péče o děti - jsem sice objektivní, ale toto byl místy naprostý „HNUS“. Nicméně vše výše uvedené není důvod proč se moje mladší sestra a maminka dvou krásných dvojčat rozhodla odejít z tohoto světa. Měla podporu přítel, nás rodiny, ale bohužel ze strany jejího bývalého manžela to prostřednictvím nátlaku přes děti a právníky neustála a zanechala tu děti bez maminky. Jejich otec dává vše za vinu jejich matce a protože celá část naší rodiny já i moje starší sestra mu dáváme za vinu, že zbytečným tlakem na psychiku matky jeho děti o kterém jsme ho osobně informovali, že není v pořádku, tak toto vůbec nebral v úvahu a pokračoval dál.
ZÁVĚR: Aktuálně jsou děti v péči otce s jeho přítelkyní. Můj zájem je aby byly děti v klidu a naprostém pořádku, ale zpřetrhání vazeb s částí rodiny mi strašně vadí (mimochodem máme s mojí ženou dvě krásné děti 17 a 11 let, kdy mladší strašně touží potkávat se s bratrancem a sestřenicí - neumím vysvětlit proč to nejde).
RÁD BYCH VÁS POPROSIL O VAŠE NÁZORY A POKUD JE MEZI VÁMI „MAMINKA“, KTERÁ VYCHOVÁVÁ DĚTI, KTERÉ NEJSOU JEJÍ A NEDEJBOŽE JEJICH BIOLOGICKÁ MATKA NEČEKANĚ ZEMŘELA - PROSÍM O VAŠE KOMENTÁŘE ČI NÁZORY. - JE TO SICE DLOUHÝ PŘÍSPĚVEK, ALE POŘÁD TO NESTAČÍ.
- Citovat
- Upravit
4.1.23 13:48
@Terka20 píše:
Ahoj holky je to pul roku co se mi oběsil tata a ja se z toho nemuzu furt nejak dostat, mate někdo podobnou strasnou zkusenost???
Můj otec trpěl patrně hraniční poruchou osobnosti:
https://www.blesk.cz/…dbornik.html
a dělal mi ze života peklo, pak spáchal sebevraždu, našel jsem ho po ní já, byla to hrůza, ale v konečném výsledku se mi po sebevraždě otce velice ulevilo.
Moje matka trpí patrně nějakou těžší formou Aspererova syndromu, takže je, laicky řečeno, nesnesitelný blázen a asociál, baví ji být nemajetný bezdomovec, nabídky pomoci odmítá. Skoro mě až překvapilo, že já žádnou duševní nemocí netrpím, dělal jsem různé psychotesty například kvůli zaměstnání, našli mi akorát IQ 165 (hranice geniality od 140) – možná prostě v mém případě intelekt „přepere“ dědičnou zátěž a traumata z mládí.
Osobně jsem přesvědčen, že duševně nemocní lidé by měli být léčeni v blázinci (domů =popuštěni až po zaléčení) a hlavně permanentně medikováni antipsychotiky – ta kupodivu fungují nejen na psychózy, ale i na další úchylky, docela mě překvapilo, když jsem se to v odborné literatuře opakovaně dočetl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.23 15:09
To jsou tak silné a smutně příběhy, všem přeji hodně sil.
Mně se zabil partner před pěti lety, skočil pod vlak, měl těžkou depresivní poruchu. Také jsem si prošla všemi fázemi vzteku, smutku, lítosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.1.23 02:37
Je mi líto, co prožíváš.
Pomůže si prostě uvědomit, že takto si to přál. Zkus na chvíli se na to podívat bez emocí. Prostě chtěl odejít.
A odešel.
Mě pomáhá myšlenka, že je někde, kde je krásně. Někde v jiné dimenzi, kde je vše možné. Myslím na ni a někdy s ní i mluvím.
Když nemůžeš ten pohled dostat z hlavy, tak se o to nesnaž. Nech myšlenku proudit. Příjmi ji a nech ji jít dál. To, že se SNAŽÍŠ způsobí, že tam směřuješ energii. Ta vzpomínka vyvolá smutek a tou energií je ještě posílen. Smutek a truchlení je v pořádku. Ale ničit si život a ustrnout na jednom bodě je špatně.
Táta si vzal život, protože už nechtěl být na zemi. Chtěl jiný život. Lepší. A ejspise si myslel že i vám bude bez něj lépe.
Nechtěl bys, aby ses trápila a nemohla se pohnout dál. Mysli na to
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.2.23 00:54
Jen tak to vzdal
Prosím o anonymitu.
Já musela na Štědrý den pomoct zabalit mamku do psychiatrické nemocnice s těžkou depresí a druhý den jsem se sestrou našla otce ( teď mu nedokážu jinak říct) mrtvého. Doma v posteli. Vzal si prášky a na to alkohol. Nechal dopis na rozloučenou. Nechal nás tady v tom všechny. Hlavně že on si to takhle ulehčil ani nepočkal jak na tom mamka bude.
Nechtěl u nás zůstat a bylo v plánu že mu dovezeme oběd a pojedeme za mamkou do nemocnice.
Mamce jsme to nemohla říct že se zabil, už kvůli jejímu stavu a hlavně i ve strachu že přijdeme i o ní.
Do jejich bytu chodím v doprovodu manžela jinak to nedávám, stále ho tam vidím.
Nevím jestli dokážu někdy odpustit. Teď pomáhá naštvání, jak to mohl mamce udělat a nepřemýšlet o tom co ona sním zvládla. Mám problém se spaním ty první noci jsem se bála jít spát.
Nejhorší je když to nikdo neví jak zemřel pro všechny je verze zástava srdce, infarkt ( měl problémy s tlakem) a všude člověk musí lhát a nemá se komu svěřit nebo spíš nemůže.
A hlavně ani nevím jestli chci. Jak to teď píšu zrovna jsem si uvědomila že to jsou přesně dva měsíce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.2.23 05:28
@Anonymní píše:
Prosím o anonymitu.
Já musela na Štědrý den pomoct zabalit mamku do psychiatrické nemocnice s těžkou depresí a druhý den jsem se sestrou našla otce ( teď mu nedokážu jinak říct) mrtvého. Doma v posteli. Vzal si prášky a na to alkohol. Nechal dopis na rozloučenou. Nechal nás tady v tom všechny. Hlavně že on si to takhle ulehčil ani nepočkal jak na tom mamka bude.
Nechtěl u nás zůstat a bylo v plánu že mu dovezeme oběd a pojedeme za mamkou do nemocnice.
Mamce jsme to nemohla říct že se zabil, už kvůli jejímu stavu a hlavně i ve strachu že přijdeme i o ní.
Do jejich bytu chodím v doprovodu manžela jinak to nedávám, stále ho tam vidím.
Nevím jestli dokážu někdy odpustit. Teď pomáhá naštvání, jak to mohl mamce udělat a nepřemýšlet o tom co ona sním zvládla. Mám problém se spaním ty první noci jsem se bála jít spát.
Nejhorší je když to nikdo neví jak zemřel pro všechny je verze zástava srdce, infarkt ( měl problémy s tlakem) a všude člověk musí lhát a nemá se komu svěřit nebo spíš nemůže.
A hlavně ani nevím jestli chci. Jak to teď píšu zrovna jsem si uvědomila že to jsou přesně dva měsíce.
Upřímnou soustrast. Dokážu tě pochopit. Můj otec páchal sebevraždy celé mé dětství, bylo to šílené. Nakonec se mu to povedlo, to už jsem byla nějakou dobu dospělá. Matka má poruchu osobnosti, takže její reakce byly na zbláznění a dodnes jsou, byť už to je dávno.
- Citovat
- Upravit
25.2.23 07:38
Asi to slyšet nechceš, ale odpusť mu. Nikdo z nás neví, proč to ten druhý udělal. A můžeme si o něm stokrát říct, že je srab.
Možná byl jen stejně psychicky nemocný jako tvá maminka, akorát to dusil v sobě. A jejím odjezdem to vyvřelo.
Máš pocit, že vše padlo na tebe. Rozumím tomu. Mě před hodně lety padla na záda péče o ležící babičku, bylo to peklo a nikdo mi nepomohl a to byli všichni zdraví a živí.
A víš co mi to dalo? Už navždy poznání, že jsem to zvládla, dokázala a oni mě nemají už nikdy čím urazit a ani předběhnout. Měla jsem to zažít a poznat a dokázat.
Odpusť tátovi, ať může jeho duše v klidu spát.
Budeš se za to na mě zlobit s já to beru. Ale jsi silná holka a zkušenost, kterou tím získáš, se ti jednou bude hodit třeba v úplně jiné oblasti života. Bude to možná za dlouho, ale bude. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.2.23 07:47
@Anonymní píše:
Upřímnou soustrast. Dokážu tě pochopit. Můj otec páchal sebevraždy celé mé dětství, bylo to šílené. Nakonec se mu to povedlo, to už jsem byla nějakou dobu dospělá. Matka má poruchu osobnosti, takže její reakce byly na zbláznění a dodnes jsou, byť už to je dávno.
Měla jsem to doma stejné. Otec to zvládl na 5. pokus. Matce se porucha (narcistická) stářím ještě prohloubila a nestýkáme se. Rodina na houby. Lepší být sám.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.4.23 03:16
Smrt otce
Prosím o anonymitu. Zdravím vás. Je to necelý měsíc co se mi táta zabil. Našli ho v rybích. Bylo na něj vyhlášeno pátrání. V neděli přijela kriminálka oznámit nám to. Mně, matce a sestře. Pořad jsem si jen opakoval proč…po pár dnech nás policie vyzvala aby jsme začali obstarávat pohřeb. A já nevěděl jak si to táta přál, tak jsem se zeptal na dopis, jestli nějaký nechal. Nedostal jsem jednoznačnou odpověď, jen abych ještě ten den přijel, jel jsem i s Matkou a sestrou. Inspektor jim ale řekl že jít nemůžou, zprvu jsem nechápal, než mi řekli že táta napsal dopis na rozloučenou, ale že je jen pro mne. To co tam bylo napsané ve mně probudilo nenávist vůči matce a sestře. Táta s nimi už delší dobu neměl dobrý vztah. Nevím jak se mám dostat jednak ze sebevraždy tatínka a za druhé z toho co bylo v dopisu. Matce a sestře jsem řekl jen že dopis byl pro mne a že si nepřeju aby ho četli. Táta pro ně celý život dělal vše co bylo v jeho silách a nedostal žádný vděk. Jen ode mně, měl jsem s ním moc hezký vztah. Bydlím s přítelkyní a synem, máma bydlela se sestrou a tátou. Tak rád bych jim všechno vpálil, že vzali mému synovi dědu a mně tátu. Ale nemůžu. Táta si myslel i dle dopisu že je obě potrestá. Protože obě se o sebe nejsou schopný postarat. Ale nejvíc jsem to odnesl zatím jen já. Jedinný mám řidičák a matka nemůže chodit, je po operaci. Takže ze sebe dělám stejného vola, jako pro ně dělal táta protože oni mu jedno nebyli. Jsem jak v zamotaným kruhu. Nevím co dál a jsem zoufalej. Mohl jsem taťkovi třeba pomoct, ale on mi nikdy nic neřekl že by to bylo až tak špatné doma, mohl jsem mu určitě pomoct, ale na to je teď už pozdě… všechno vidím jako kdyby to bylo včera. I když jsem to neviděl na vlastní oči, pořád mám před očima jak je v té vodě…představy a tak všechno…díky kdo si to přečte.
- Citovat
- Upravit
Eustress
27.4.23 03:25
Prosím, odpověz mi.
Též o tom přemýšlím, jen nevím, jak to bude syn vnímat. To mne zajímá.
Je mu 22, není děcko.
- Citovat
- Upravit
27.4.23 06:06
Mně spáchal táta sebevraždu v únoru. Nikdo jsme pořádně nepochopili, proč to udělal. Jeho život byl fajn, měli se ženou hromady plánů. Jediná zpráva byla, že mu ten den sebrali řidičák. Já mu to ale nijak za zlé nemám. Udělal to, co měl v danou chvíli potřebu udělat. Jeho rozhodnutí. Jediný, co mu můžu zazlívat je to, že nechal babičku samotnou v baráku. Ta je z toho hrozně špatná. Nedávno umřel děda, teď táta. A samozřejmě tátovo manželka je z toho taky pěkně v háji. Když jsem se to dozvěděla, tak jsem se nastavila do režimu autopilot. Prostě někdo racionálně fungovat musel. Teď už jenom chci, aby bylo vyřízený dědictví a aby byl už pokoj od toho všeho zařizování a vyřizování. Protože to je věc, kterou fakt nesnáším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.23 06:07
Pro anonymní slunečnici - Dej sestře peníze na řidičák a řekni, že máš vlastní rodinu o kterou se musíš starat. Třeba, že plánujete druhé, stavět, nebo náročnější práci. Dej limit, do kdy si ho má udělat, do kdy jsi ochotný je vozit. Udělej to před matkou, aby s tím byla seznámena. A vypadni tam odsud. Zbytek ať si řeší ony, bydlí spolu.
Tátovi si pomoct nemohl, ale můžeš pomoct sám sobě!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Všem držím palce at se s tím vyrovnate, určité je to hrozné a nikomu to epreji. Zrovna dnes jsem byla na semináři o prevenci a onkologických pacientech, jak alternativně léčit…jedna z příčin vzniku rakovin je i neuvěřitelná zátěž a stresové situace, které u jedince nastanou, proto přejí at bolesti neorerostou v nemoc!