Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Eustress píše:
Prosím, odpověz mi.
Též o tom přemýšlím, jen nevím, jak to bude syn vnímat. To mne zajímá.
Je mu 22, není děcko.
Najdi obornou pomoc a nedělej to svému synovi. Nikdo nechce přijít ve 22 o rodiče.
@Russet píše:
Najdi obornou pomoc a nedělej to svému synovi. Nikdo nechce přijít ve 22 o rodiče.
Děkuji Ti za zprávu. Jsem od něj 12 let. Jsi úžasná, že jsi mi napsala. Potřebuji názory.
Se všemi hluboce soucítím…včera to bylo 18 let, co se mi oběsila máma…museli jsme ji s bráchou odříznout, snad jsme si mysleli, že ještě není pozdě, tohle člověk prostě dělá tak nějak ze šoku…pak vyšetřování, výslech na policii, protože v té době byl mediálně sledovaný případ manželů Stodolových, kteří doslova „odpravovali“ důchodce právě oběšením…Takže na státní instituce nezlobím, ale příjemné to nebylo…Dodnes se ve mě perou mnou předpokládané důvody, proč to udělala…Dávno jsem jí už odpustila, ale zapomenout to nejde, budu to mít do konce života před očima.
Tak se všichni držte a nebojte se o tom, co vás trápí, si otevřeně promluvit třeba s kamarády, nebo s dobrým lékařem.
@Eustress Pokud se opravdu takhle cítíš, bylo by opravdu dobré vyhledat odbornou pomoc, není to sranda. Sama to znám. Je mi líto, že se takhle cítíš a že určitě teď vidíš všechno černě, ale prosím, nevzdávej to. Je spoustu věcí, pro které žít. Zkus najít věc, která by tě mohla bavit, co třeba nějaký statek se zvířaty? A chodit tam třeba vypomáhat? Kolem zvířat je člověku hned lépe. Hodně se odreaguješ a hodně ti to psychicky pomůže, určitě se neboj si říct o pomoc.
Přeji hodně sil!
Anonymní slunečnice je mi to líto. Na tvem místě bych začala budovat svou rodinu. Tj z přítelkyně udělala manželku, pokud s ní chceš být. Sestra at si začne okamžitě dělat řidičák at může mámu taky vozit. Čeká vás dědické řízení, tak uvidíš jak moc se otec zlobil a jestli zanechal závěť.
V dopisu si přečteš jen jeho verzi, tvoje matka má určitě svoji. Zase moc rychle bych ji neodsuzovala. Řešení které si vybral tvůj otec ale ja odsuzuji. Nemám prostě pochopení i když mi to tu je vyčítáno, že deprese a ze si to neumím představit. Opravdu si neumím představit že bych toto svým blízkým udělala aniž bych s nimi nějak promluvila. Nechala je s myšlenkami že třeba mohli něco změnit, pomoct mi. Jeho odchod změnit nemůžeš, ted je navíc dost brzo po jeho odchodu. Truchli si, s matkou a dcerou najed na nová pravidla, vaše rodinná situace se změnila. Pomahej v rozumných mezích, nenech na sebe tatinkovi roli přehodit.
Jinak jak píší ostatní. Táta měl asi depresi. Nevíme, jak se máma a sestra chovaly, ale mohl přece odejít. Jaký je to pro ně trest, že se zabije? Tohle nikdy nic nevyřeší a jen to sejme zodpovědnost. Největší síla je v tom, vzít život do vlastních rukou a proměnit ho z utrpení v radost. Tatínek byl asi slabý a nedokázal to. Tak buď silnější, nastav si hranice fungování s matkou a sestrou a dělej si radost. Neboj se říkat NE.
@Eustress píše:
Děkuji za informaci. Byl jsem v pondělí vedle vlaku. Předtím v říjnu. Jen náklaďák, aby neměli problémy cestující, třeba do práce nebo domů. Mám tedy nejdříve poslat synovi info o stresu? Jak to zvládnout?
A že z toho bude mít strojvedoucí doživotní trauma, to ti je jedno? Že bude tvoje pozůstatky někdo muset sbírat po trati a sundávat z lokomotivy, taky cajk? Ty si dělej co chceš, ale buď tak laskav a do své smrti netahej další nevinný osoby. Jo, mimochodem, po každé sebevraždě se veškerý provoz na kolejích zastaví na pár hodin, takže úvahy o nepoškození cestujících jsou mimo.
@Anonymní píše:
Prosím o anonymitu. Zdravím vás. Je to necelý měsíc co se mi táta zabil. Našli ho v rybích. Bylo na něj vyhlášeno pátrání. V neděli přijela kriminálka oznámit nám to. Mně, matce a sestře. Pořad jsem si jen opakoval proč…po pár dnech nás policie vyzvala aby jsme začali obstarávat pohřeb. A já nevěděl jak si to táta přál, tak jsem se zeptal na dopis, jestli nějaký nechal. Nedostal jsem jednoznačnou odpověď, jen abych ještě ten den přijel, jel jsem i s Matkou a sestrou. Inspektor jim ale řekl že jít nemůžou, zprvu jsem nechápal, než mi řekli že táta napsal dopis na rozloučenou, ale že je jen pro mne. To co tam bylo napsané ve mně probudilo nenávist vůči matce a sestře. Táta s nimi už delší dobu neměl dobrý vztah. Nevím jak se mám dostat jednak ze sebevraždy tatínka a za druhé z toho co bylo v dopisu. Matce a sestře jsem řekl jen že dopis byl pro mne a že si nepřeju aby ho četli. Táta pro ně celý život dělal vše co bylo v jeho silách a nedostal žádný vděk. Jen ode mně, měl jsem s ním moc hezký vztah. Bydlím s přítelkyní a synem, máma bydlela se sestrou a tátou. Tak rád bych jim všechno vpálil, že vzali mému synovi dědu a mně tátu. Ale nemůžu. Táta si myslel i dle dopisu že je obě potrestá. Protože obě se o sebe nejsou schopný postarat. Ale nejvíc jsem to odnesl zatím jen já. Jedinný mám řidičák a matka nemůže chodit, je po operaci. Takže ze sebe dělám stejného vola, jako pro ně dělal táta protože oni mu jedno nebyli. Jsem jak v zamotaným kruhu. Nevím co dál a jsem zoufalej. Mohl jsem taťkovi třeba pomoct, ale on mi nikdy nic neřekl že by to bylo až tak špatné doma, mohl jsem mu určitě pomoct, ale na to je teď už pozdě… všechno vidím jako kdyby to bylo včera. I když jsem to neviděl na vlastní oči, pořád mám před očima jak je v té vodě…představy a tak všechno…díky kdo si to přečte.
Ty si musíš hlavně uvědomit, že to byl tátův boj, ne tvůj. Nepřebírat jeho roli, v ničem
máš svou rodinu, na tu se soustřed. Předpokládám, že sestra je dospělá, ať se postará taky ona ![]()
@Janli píše:
A že z toho bude mít strojvedoucí doživotní trauma, to ti je jedno? Že bude tvoje pozůstatky někdo muset sbírat po trati a sundávat z lokomotivy, taky cajk? Ty si dělej co chceš, ale buď tak laskav a do své smrti netahej další nevinný osoby. Jo, mimochodem, po každé sebevraždě se veškerý provoz na kolejích zastaví na pár hodin, takže úvahy o nepoškození cestujících jsou mimo.
U této osoby mám pocit, že tu trollí. Jeho komentáře jsou často úplně mimo. Snad toto téma nezneužil pro trollení.
@Eustress píše:
Děkuji Ti za zprávu. Jsem od něj 12 let. Jsi úžasná, že jsi mi napsala. Potřebuji názory.
Názor mám, že jsi mi tu v několika diskuzích pomohl.
Zůstaň!
Pro anonymní slunečnici- tak přesnně pře 10 lety se tohle stalo mě, ale s rozdílem, že mému otci psychicky ubližoval můj bratr a mamka byla vždy při bratrovi, pořád mu nadávali, vyčítali až se jednoho dne oběsil, byl to můj milovaný táta i teď když to píši tak brečím, byla jsem v té době těhotná a tak jsem se stresovala, brala prášky na uklidnění, že i moje dítě tím je trochu poznamenany.Na nikoho nic nesváděj budeš natom ještě hůř jako já, po čase dlouhym to přejde, ted po 10 letech se pomalu začínám s bratrem bavit s mámou se bavím normálně je to máma, mám ji ráda a brachu mam jen jednoho, nakonec táta ublížil všem co udělal nejvíc mě, ale už nikoho neobvinuji tím ubíjím jenom sebe, soustřed se na svoji rodinu, nikomu nic nevyčítej, tátovi je lépe a ty se budeš trápit nejvíc. maximálně si říkej každému se jeho špatné chování jednou vrátí, třeba za dlouho, ale vrátí, mě už se to tolikrát osvědčilo. Mámu máš jenom jednu a nevíš co mezi nimi pořádně bylo, já už jsem si to taky uvědomila, nikdo ti nikdy neřekne a nenapíše všechno, drž se čas přebolí.
@Eustress píše:
Děkuji Ti za zprávu. Jsem od něj 12 let. Jsi úžasná, že jsi mi napsala. Potřebuji názory.
Názor, možná drsný…Že jsi srab. Vzít si život je zbabělý a ubohý a je to to nejhorší co můžeš svému dítěti udělat. Noc tom toho nedostaneš, jen toho že tě možná bude dítě nenávidět a bude ti to vyčítat. U nás v rodině byl podobný případ a ničemu to nepomohlo…jen ten dotyčný nemá ani kytku na hrobě pokud ji tam nedovezu já. Odvážné je problémy řešit a řešení je vždy, život si vezme jen zbabělec, kór ve chvíli kdy má děti.
Ten kdo si bere život je bezohledný a má rád jen sám sebe. Já před touto otázkou stala 3× v životě, jednou jsem to málem udělala…než mi život naklepal a pochopila jsem, že takhle se problémy neřeší. Tobě to nic nepřinese a ty které máš rád, těm to jen ublíží.
Přeber si to jak chces, každý je zodpovědný za své činy sice sám, ale za důsledky taky.
Děkuji za informaci. Byl jsem v pondělí vedle vlaku. Předtím v říjnu. Jen náklaďák, aby neměli problémy cestující, třeba do práce nebo domů. Mám tedy nejdříve poslat synovi info o stresu? Jak to zvládnout?