Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Šestnáctiletá dcera je těhotná, co mám dělat?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.3.20 18:24
@warita píše:
Ty jo, tyhle diskuzi jsem se dlouho vyhybala, ale nakonec jsem klikla na ni.Nebudu cist 17 stran diskuze.
Per primo bych dceri nedovolila chodit s o 12 let starsim chlapem pedofilem. Kdyby se k me dceri priblizil, tak by mu manzel rozmlatil cifernik, to jsem si jista.
Za druhe, v 15 zarizovat antikoncepci? Kam ten svet speje? PRO BOHA.
Zkratka a dobre, mne to vubec neudivuje, ze dcera je tehotna. Zrejme byla vychova velmi benevolentni, dcera nebyla vychovavana k zadne sexualni zrzenlivosti. Pritel pedofil byl klidne i pozyvan na obedy.
Cele to kulminuje tim, ze mlada zamerne matce nerekla vcas o tehotenstvi a je naprosto klidna. Vsak on ji ten klidecek prejde, az bude rodit a starat se o mimino.
Kdyby mi tohle provedlo dite, tak OK, kdyz jses dospela a citis se na to prevzit veskerou zodpovednost nad svym zivotem a zivotem tveho ditete, tak splnoletnit, okamzite se prestehovat k priteli a nashledanou, Od ted jses samostatna jednotka.
Takto to taky cítím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.20 22:30
Cítím povinnost vás informovat o aktuálním dění, když už si spousta z vás dalo tu práci tady něco napsat. Dneska večer přijel domů manžel. Volala jsem mu, aby přijel dřív, ale nijak jsem to nerozváděla. Mohl si to zkrátit maximálně o den, tak přijel už dnes místo pátku. A jak jsem předtím psala, že dcera byla úplně klidná a vyrovnaná, když to oznamovala mě, tentokrát na slzičky došlo. Už předtím jsme to s dcerou mezi sebou nějak urovnali. Ona se omluvila, že mi to neřekla (důvody vám dojdou, nechtěla potrat), já se omluvila, že jsem vybuchla a neřešila to v klidu. Slíbila jsem jí, že pomůžeme, kdyby bylo potřeba, že jí mám ráda a tak dále, to si domyslíte. Taky jsme začaly pomalu řešit takové ty nezbytné věci jako přechod na dálkové studium, přece jen je nezletilá a nemůže si vše obstarat sama (i když by ráda). Takže mezi námi to bylo relativně v pořádku, v rámci možností. Manželovu reakci jsem neočekávala tak hroznou, jak ve finále byla. Dcera mu to řekla sama, po večeři. Já zasáhla až ve chvíli, kdy na ní začal křičet (podobně jako prvně já). Když jsem se do toho vložila, byl už obeznámený se situací. Já řekla, že jsme to s dcerou už probíraly a že by bylo dobré promluvit si všichni společně s jejím přítelem a jeho rodiči. Manžel to celé vzal jako ještě větší podpásovku než já a vůbec nás neposlouchal. Trvá na co nejrychlejším zplnoletnění, aby cituji “ta coura vypadla z domu”. Dcera po této větě utekla do pokoje a s manželem jsem se dál hádala jen já. Snažila jsem se mu nějak přiblížit, jak jsem to na začátku vnímala já, jak jsme to s dcerou potom řešily a že se to určitě nějak zvládne. Jenže s ním se vůbec nedalo mluvit. Chce dceru úplně odstřihnout. Zplnoletnit a nazdar. Vím, jak jsem poprvé reagovala já, tak mu chci dát čas, aby se mu to rozleželo v hlavě. Dcera se zavřela v pokoji se synem, úplně hotová a zdeptaná. Asi jsem neměla, ale taky jsem jí utěšovala. Hned se mě zeptala, jestli by mohla zavolat příteli, aby pro ní přijel, což jsem teda okamžitě zavrhla. Oceňuju, že se zeptala a nezavolala ho rovnou, ale kdyby teď přijel, manžel ho normálně zabije. Nechala jsem děti být a šla si ještě zkusit promluvit s manželem. Ten teď trucuje a vůbec se o tom bavit nechce. Vrátila jsem se k dětem, dcera mezitím usnula, tak jsem poslala spát i syna.
Když už se to urovnalo mezi mnou a dcerou, tak je tady zase další problém. Dcera se zachovala špatně, ale pořád jsem připravená jí pomoct, kdyby to jo fakt hodně nezvládala. Manžel se k ní takhle nikdy nechoval, nikdy děti nemlátil (když už jim někdo jednu ubalil, byla jsem to já), ale teď na ní byl opravdu hnusný… Myslíte, že se jeho názor ještě nějak “vyvine”? Proboha, pořád je to naše dítě, máte nějaké rady co teď dělat?
- Citovat
- Upravit
12.3.20 22:42
Proboha - já chápu, že se dospělý může naštvat. ale říct vlastní dceři, že je coura, jen proto, že je těhotná? 
tvůj manžel byl panic, když jste se brali, že si dovolí takové trapné odsouzení své dcery?
snad vychladne, jinak by fakt zasloužil pár facek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.20 22:43
@Anonymní píše:
Cítím povinnost vás informovat o aktuálním dění, když už si spousta z vás dalo tu práci tady něco napsat. Dneska večer přijel domů manžel. Volala jsem mu, aby přijel dřív, ale nijak jsem to nerozváděla. Mohl si to zkrátit maximálně o den, tak přijel už dnes místo pátku. A jak jsem předtím psala, že dcera byla úplně klidná a vyrovnaná, když to oznamovala mě, tentokrát na slzičky došlo. Už předtím jsme to s dcerou mezi sebou nějak urovnali. Ona se omluvila, že mi to neřekla (důvody vám dojdou, nechtěla potrat), já se omluvila, že jsem vybuchla a neřešila to v klidu. Slíbila jsem jí, že pomůžeme, kdyby bylo potřeba, že jí mám ráda a tak dále, to si domyslíte. Taky jsme začaly pomalu řešit takové ty nezbytné věci jako přechod na dálkové studium, přece jen je nezletilá a nemůže si vše obstarat sama (i když by ráda). Takže mezi námi to bylo relativně v pořádku, v rámci možností. Manželovu reakci jsem neočekávala tak hroznou, jak ve finále byla. Dcera mu to řekla sama, po večeři. Já zasáhla až ve chvíli, kdy na ní začal křičet (podobně jako prvně já). Když jsem se do toho vložila, byl už obeznámený se situací. Já řekla, že jsme to s dcerou už probíraly a že by bylo dobré promluvit si všichni společně s jejím přítelem a jeho rodiči. Manžel to celé vzal jako ještě větší podpásovku než já a vůbec nás neposlouchal. Trvá na co nejrychlejším zplnoletnění, aby cituji “ta coura vypadla z domu”. Dcera po této větě utekla do pokoje a s manželem jsem se dál hádala jen já. Snažila jsem se mu nějak přiblížit, jak jsem to na začátku vnímala já, jak jsme to s dcerou potom řešily a že se to určitě nějak zvládne. Jenže s ním se vůbec nedalo mluvit. Chce dceru úplně odstřihnout. Zplnoletnit a nazdar. Vím, jak jsem poprvé reagovala já, tak mu chci dát čas, aby se mu to rozleželo v hlavě. Dcera se zavřela v pokoji se synem, úplně hotová a zdeptaná. Asi jsem neměla, ale taky jsem jí utěšovala. Hned se mě zeptala, jestli by mohla zavolat příteli, aby pro ní přijel, což jsem teda okamžitě zavrhla. Oceňuju, že se zeptala a nezavolala ho rovnou, ale kdyby teď přijel, manžel ho normálně zabije. Nechala jsem děti být a šla si ještě zkusit promluvit s manželem. Ten teď trucuje a vůbec se o tom bavit nechce. Vrátila jsem se k dětem, dcera mezitím usnula, tak jsem poslala spát i syna.
Když už se to urovnalo mezi mnou a dcerou, tak je tady zase další problém. Dcera se zachovala špatně, ale pořád jsem připravená jí pomoct, kdyby to jo fakt hodně nezvládala. Manžel se k ní takhle nikdy nechoval, nikdy děti nemlátil (když už jim někdo jednu ubalil, byla jsem to já), ale teď na ní byl opravdu hnusný… Myslíte, že se jeho názor ještě nějak “vyvine”? Proboha, pořád je to naše dítě, máte nějaké rady co teď dělat?
Nezbyde ti nic jiného než mu dát čas to vstřebat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.20 22:52
Zakladatelko, za mě jsem ráda, že ses dceři přiblížila a momentálně má aspoň v tobě nějakou oporu. Určitě to nemá snadné, do toho v ní bouří hormony… Nejspíš i manžel trochu vychládne, nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. 
Dneska nechej manžela trucovat. A zítra ho zkus krotit ve výrazech jako „coura“. Že dcera žije sexuálním životem, to jste věděli, na rozdíl od jiných holek má stálého kluka, taky mohlo být hůř a nemusela ani vědět, kdo je otcem dítěte. Držte se, všichni! 
P. S.: Jen pro rozseknutí dohadů, řekla holka, jestli neselhala antikoncepce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 04:46
Chova se zodpovedneji nez kdejaka třicítka. Plánuje, zarizuje, shani informace, stavi se k problemu celem a neni priposrana. Ja byt na vasem miste tak jsem pysna na to jak jsem dceru vychovala. Verila bych ze to zvladne a zacala bych s ni nakupovat vybavicku a vybirat jmeno pro prcka. Zkazit zivot? Proc? Chlastat na diskotece muze za ctyri roky když si vezmete vnouce na vikend 
bylo by pro vas lepsi delat babicku za 20 let? Uvedomte si ze byste uz nemela takovou energii na prcka jako mate dnes. Sezente dceri dobrou dulu a najdete spolu dobrou porodnici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 04:48
A ze vam to rekla az takhle pozdě znamená že chce o svem diteti rozhodovat sama a to je dospely pristup. Navic vas ma rada a vi ze vase reci o potratu by vam vztah zkazily a to ona nechce. Záleží ji na vasem vztahu. Tak nebudte srab a myslenky na to jak se toho malickeho miminka zbavit rychle zazente.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 05:02
@Lynette píše:
A ze vam to rekla az takhle pozdě znamená že chce o svem diteti rozhodovat sama a to je dospely pristup. Navic vas ma rada a vi ze vase reci o potratu by vam vztah zkazily a to ona nechce. Záleží ji na vasem vztahu. Tak nebudte srab a myslenky na to jak se toho malickeho miminka zbavit rychle zazente.
Tak jestli se v šestnácti s nedodělanou školou a holým zadkem rozhodne, že chce mimíska, dospělá a zodpovědná není. Aspoň on měl mít víc rozumu a vzít si gumu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 05:03
@Anonymní píše:
Cítím povinnost vás informovat o aktuálním dění, když už si spousta z vás dalo tu práci tady něco napsat. Dneska večer přijel domů manžel. Volala jsem mu, aby přijel dřív, ale nijak jsem to nerozváděla. Mohl si to zkrátit maximálně o den, tak přijel už dnes místo pátku. A jak jsem předtím psala, že dcera byla úplně klidná a vyrovnaná, když to oznamovala mě, tentokrát na slzičky došlo. Už předtím jsme to s dcerou mezi sebou nějak urovnali. Ona se omluvila, že mi to neřekla (důvody vám dojdou, nechtěla potrat), já se omluvila, že jsem vybuchla a neřešila to v klidu. Slíbila jsem jí, že pomůžeme, kdyby bylo potřeba, že jí mám ráda a tak dále, to si domyslíte. Taky jsme začaly pomalu řešit takové ty nezbytné věci jako přechod na dálkové studium, přece jen je nezletilá a nemůže si vše obstarat sama (i když by ráda). Takže mezi námi to bylo relativně v pořádku, v rámci možností. Manželovu reakci jsem neočekávala tak hroznou, jak ve finále byla. Dcera mu to řekla sama, po večeři. Já zasáhla až ve chvíli, kdy na ní začal křičet (podobně jako prvně já). Když jsem se do toho vložila, byl už obeznámený se situací. Já řekla, že jsme to s dcerou už probíraly a že by bylo dobré promluvit si všichni společně s jejím přítelem a jeho rodiči. Manžel to celé vzal jako ještě větší podpásovku než já a vůbec nás neposlouchal. Trvá na co nejrychlejším zplnoletnění, aby cituji “ta coura vypadla z domu”. Dcera po této větě utekla do pokoje a s manželem jsem se dál hádala jen já. Snažila jsem se mu nějak přiblížit, jak jsem to na začátku vnímala já, jak jsme to s dcerou potom řešily a že se to určitě nějak zvládne. Jenže s ním se vůbec nedalo mluvit. Chce dceru úplně odstřihnout. Zplnoletnit a nazdar. Vím, jak jsem poprvé reagovala já, tak mu chci dát čas, aby se mu to rozleželo v hlavě. Dcera se zavřela v pokoji se synem, úplně hotová a zdeptaná. Asi jsem neměla, ale taky jsem jí utěšovala. Hned se mě zeptala, jestli by mohla zavolat příteli, aby pro ní přijel, což jsem teda okamžitě zavrhla. Oceňuju, že se zeptala a nezavolala ho rovnou, ale kdyby teď přijel, manžel ho normálně zabije. Nechala jsem děti být a šla si ještě zkusit promluvit s manželem. Ten teď trucuje a vůbec se o tom bavit nechce. Vrátila jsem se k dětem, dcera mezitím usnula, tak jsem poslala spát i syna.
Když už se to urovnalo mezi mnou a dcerou, tak je tady zase další problém. Dcera se zachovala špatně, ale pořád jsem připravená jí pomoct, kdyby to jo fakt hodně nezvládala. Manžel se k ní takhle nikdy nechoval, nikdy děti nemlátil (když už jim někdo jednu ubalil, byla jsem to já), ale teď na ní byl opravdu hnusný… Myslíte, že se jeho názor ještě nějak “vyvine”? Proboha, pořád je to naše dítě, máte nějaké rady co teď dělat?
Dej mu čas. Chápu jeho zklamání. Ale jestli je takový dobrák od kosti, jak píšeš, smíří se s tím. Ono mu nic jiného nezbyde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jahuhudka
13.3.20 05:21
@Lynette píše:
A ze vam to rekla az takhle pozdě znamená že chce o svem diteti rozhodovat sama a to je dospely pristup. Navic vas ma rada a vi ze vase reci o potratu by vam vztah zkazily a to ona nechce. Záleží ji na vasem vztahu. Tak nebudte srab a myslenky na to jak se toho malickeho miminka zbavit rychle zazente.
V 16 rozhodovat sama, hm. Děti chtějí pořád něco sami, když jsou jim 2 tak držet hrnek s horkým čajem, v 6 pak něco jiného, v 10 chodit po nocích a v 16ti mimíska… Naopak je to projev dětskosti. JAko zvládnout se to dá, ne že ne, ale takhle blbou startovní čaru do života… no dítě. Pro mě je to stejné, jako by v 16ti řekla, že je tak strašně chytrá, že studovat nepotřebuje, že má na to, v životě se protlouct i se základkou 
- Citovat
- Upravit
13.3.20 05:59
Zakladatelko dej muzi cas. Hold mu bouchli saze, prece jen je to jeho holcicka, se kterou mel jako milujici tata jine plany. Potrebuje cas aby si to vse pochroustal po svem, po chlapsku. Netlac na nej. Tak jako Ty i on se potrebuje vyvztekat vychladnout a pak teprve muzete neco resit.Je to tezka situace ne ze ne ale zvladli to jini zvladnete to taky. Hold proste clovek mini nase deti meni. Drzte se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 07:03
Absolutně se mu nedivím…chápu. m že myslel, že dcera bude ráda a vděčná, že jste vůbec přijali jejího přítele!!! Což je taky výkon, když mu je tolik, kolik je…A ona si nakonec dojde s utajeným těhotenstvím 
netušíš jak obrovské zklamání to pro něj je. Doživotní. S jejím partnerem se můžou vztahy urovnat až po letech kdy 1) ji bude na rukou nosit 2) umožní a udělá vše pro to, aby dodělal školu 3) neudělá ji do tří let další dítě 4) samozřejmě si jí vezme a bude finančně neomezeně a bez keců podporovat.
Pokud toto chlapec neudělá…Tak je bez šance…A těch pár přes hubu si zaslouží teď hned. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 07:06
No tak já bych to i čekala…je to jeho holčička, sotva se smířil s tím, že má přítele, tak ona přijde s tím, že je v 16 letech těhotná…já se mu ani nedivím, chlapi se ve svých princeznách většinou vidí a tohle by asi žádný táta pro sovu dceru nechtěl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.20 07:13
Zakladatelko sorry, ale jako rodiče jste zklamali. Chápu, že těhotenství dcery v 16 letech je noční můra. Ale vaše reakce je pro vaši dceru děs. A ty máš jaký vztah s manželem, že mu tuto informaci zatajuješ a čekáš jak se vybarví až když mu to řekne dcera? Za mě hnus.
- Citovat
- Upravit
13.3.20 07:30
Manzel to musi vstrebat, chce to čas. Ja resila uplne stejny „problem“..Moje dcera byla v prvaku. Vsechno jsme to zvladli. U nas to tedy bylo naopak, ja vysilovala, manzel byl ten chapavejsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
