Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Šestnáctiletá dcera je těhotná, co mám dělat?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.3.20 07:31
Manžel ji chce splnoletnit a ja s nim souhlasim. Nemuzou se ani vzit kdyz neni plnoleta. Jeji nizky vek je komplikace. Manžel ae uklidni az si vnouce pochova ale to zplnoletneni ma neco do sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 07:32
@Anonymní píše:
Zakladatelko sorry, ale jako rodiče jste zklamali. Chápu, že těhotenství dcery v 16 letech je noční můra. Ale vaše reakce je pro vaši dceru děs. A ty máš jaký vztah s manželem, že mu tuto informaci zatajuješ a čekáš jak se vybarví až když mu to řekne dcera? Za mě hnus.
No ještě i toto nezdárné dcerušce ulehčovat 
chce být dospělá, chce být zodpovědná, tak holt se vším všudy a nenechávat si umést cestičku od maminky. 
A že ji toho ještě čeká…těch pohledů i lékaře, v porodnici od ostatních maminek, sousedů atd 
Jen ať si to užije. Pak jí možná dojde, že je něco špatně…že to není obdiv a úcta okolí, jak to „zvládá“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 07:41
@Anonymní píše:
Cítím povinnost vás informovat o aktuálním dění, když už si spousta z vás dalo tu práci tady něco napsat. Dneska večer přijel domů manžel. Volala jsem mu, aby přijel dřív, ale nijak jsem to nerozváděla. Mohl si to zkrátit maximálně o den, tak přijel už dnes místo pátku. A jak jsem předtím psala, že dcera byla úplně klidná a vyrovnaná, když to oznamovala mě, tentokrát na slzičky došlo. Už předtím jsme to s dcerou mezi sebou nějak urovnali. Ona se omluvila, že mi to neřekla (důvody vám dojdou, nechtěla potrat), já se omluvila, že jsem vybuchla a neřešila to v klidu. Slíbila jsem jí, že pomůžeme, kdyby bylo potřeba, že jí mám ráda a tak dále, to si domyslíte. Taky jsme začaly pomalu řešit takové ty nezbytné věci jako přechod na dálkové studium, přece jen je nezletilá a nemůže si vše obstarat sama (i když by ráda). Takže mezi námi to bylo relativně v pořádku, v rámci možností. Manželovu reakci jsem neočekávala tak hroznou, jak ve finále byla. Dcera mu to řekla sama, po večeři. Já zasáhla až ve chvíli, kdy na ní začal křičet (podobně jako prvně já). Když jsem se do toho vložila, byl už obeznámený se situací. Já řekla, že jsme to s dcerou už probíraly a že by bylo dobré promluvit si všichni společně s jejím přítelem a jeho rodiči. Manžel to celé vzal jako ještě větší podpásovku než já a vůbec nás neposlouchal. Trvá na co nejrychlejším zplnoletnění, aby cituji “ta coura vypadla z domu”. Dcera po této větě utekla do pokoje a s manželem jsem se dál hádala jen já. Snažila jsem se mu nějak přiblížit, jak jsem to na začátku vnímala já, jak jsme to s dcerou potom řešily a že se to určitě nějak zvládne. Jenže s ním se vůbec nedalo mluvit. Chce dceru úplně odstřihnout. Zplnoletnit a nazdar. Vím, jak jsem poprvé reagovala já, tak mu chci dát čas, aby se mu to rozleželo v hlavě. Dcera se zavřela v pokoji se synem, úplně hotová a zdeptaná. Asi jsem neměla, ale taky jsem jí utěšovala. Hned se mě zeptala, jestli by mohla zavolat příteli, aby pro ní přijel, což jsem teda okamžitě zavrhla. Oceňuju, že se zeptala a nezavolala ho rovnou, ale kdyby teď přijel, manžel ho normálně zabije. Nechala jsem děti být a šla si ještě zkusit promluvit s manželem. Ten teď trucuje a vůbec se o tom bavit nechce. Vrátila jsem se k dětem, dcera mezitím usnula, tak jsem poslala spát i syna.
Když už se to urovnalo mezi mnou a dcerou, tak je tady zase další problém. Dcera se zachovala špatně, ale pořád jsem připravená jí pomoct, kdyby to jo fakt hodně nezvládala. Manžel se k ní takhle nikdy nechoval, nikdy děti nemlátil (když už jim někdo jednu ubalil, byla jsem to já), ale teď na ní byl opravdu hnusný… Myslíte, že se jeho názor ještě nějak “vyvine”? Proboha, pořád je to naše dítě, máte nějaké rady co teď dělat?
No zakladatelko, nemate to lehke. Ja jsem na jednu stranu rada, ze si dcera aspon trosku zacala uvedomovat vaznost situace, preci jen tak lehkovazna neni. Ale prijde mi ze manzel to prehnal vic nez ty. Dodala bych… kdyz oni ty chlapi. Nech ho byt, ve spravny cas se s nim zkus o tom bavit. On vychladne si myslim. Mozna se citi podvedeny jako ty, ze to vi jako posledni a jeste ke vsemu tam neni ani ta varianta aby se s tim dalo neco delat i kdyz byste ji na pitrat nutit nemohli. Preji vam hodne sil. Resili jste s dcerou jak to bylo? Jestli miminko chtela nebo to byla nehoda?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 07:46
@jahuhudka píše:
V 16 rozhodovat sama, hm. Děti chtějí pořád něco sami, když jsou jim 2 tak držet hrnek s horkým čajem, v 6 pak něco jiného, v 10 chodit po nocích a v 16ti mimíska… Naopak je to projev dětskosti. JAko zvládnout se to dá, ne že ne, ale takhle blbou startovní čaru do života… no dítě. Pro mě je to stejné, jako by v 16ti řekla, že je tak strašně chytrá, že studovat nepotřebuje, že má na to, v životě se protlouct i se základkou
S timhle souhlasim, rozhodne to nesvedci o dospelosti a zodpovednosti. Jsem jen rada, ze si snad holka zacala uvedomovat vaznost situace. Snad 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 07:51
@truelly píše:
Absolutně se mu nedivím…chápu. m že myslel, že dcera bude ráda a vděčná, že jste vůbec přijali jejího přítele!!! Což je taky výkon, když mu je tolik, kolik je…A ona si nakonec dojde s utajeným těhotenstvímnetušíš jak obrovské zklamání to pro něj je. Doživotní. S jejím partnerem se můžou vztahy urovnat až po letech kdy 1) ji bude na rukou nosit 2) umožní a udělá vše pro to, aby dodělal školu 3) neudělá ji do tří let další dítě 4) samozřejmě si jí vezme a bude finančně neomezeně a bez keců podporovat.
Pokud toto chlapec neudělá…Tak je bez šance…A těch pár přes hubu si zaslouží teď hned.
Kdyz to tak ctu, tak mas pravdu. Mozna si to i dava za vinu, ze toho frajera mel vykopat ze dveri hned na zacatku. Muze si vycitat, ze byli tak benevolentni.? Ted uz je pozde a uplne se ztotoznuji sctim co pises, pokud chteji aby vztahy fungovaly, tak by se mel sakra snazit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 07:52
@Anonymní píše:
Zakladatelko sorry, ale jako rodiče jste zklamali. Chápu, že těhotenství dcery v 16 letech je noční můra. Ale vaše reakce je pro vaši dceru děs. A ty máš jaký vztah s manželem, že mu tuto informaci zatajuješ a čekáš jak se vybarví až když mu to řekne dcera? Za mě hnus.
Prosimte precti si celou diskuzi proc to manzel vi az ted 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 08:02
@Lynette píše:
Manžel ji chce splnoletnit a ja s nim souhlasim. Nemuzou se ani vzit kdyz neni plnoleta. Jeji nizky vek je komplikace. Manžel ae uklidni az si vnouce pochova ale to zplnoletneni ma neco do sebe.
Souhlasim… i presto, ze bych byla ochotna pomoci a podporit, tak bych splnoletneni chtela a tlacila bych to do svatby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 08:13
Spolužačka taky otěhotněla v 16. Měla to o to těžší, že neměla domácí zázemí a nějakou dobu po porodu strávila v ústavu pro mladé matky. Ale je to skvělá máma, pracovala na sobě, a teď už čeká 3 miminko, má přítele, bydlí ve vlastním domě, a to jí je 25. Život si nezkazila, jen ho žila jinak než její vrstevnice.
Ještě můžeš být ráda, že na to dítě zadělala s jakž takž dlouhodobým partnerem, který už vydělává, a nebyla to jednorázovka z diskotéky. Myslím že se k tomu dcera postavila zodpovědně a ujasnila si to v hlavě když byla tak vklidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 09:23
Fuuuha. Tak jsem si taky přečetla celou diskuzi, dalo mi to zabrat a chtěla bych se vyjádřit 
zaprvé je teda určitě dobré, že teď, když vybuchuje místo tebe manžel v tobě má dcera jakž takž oporu 
zplnoletnění bych provedla, s tím souhlasím. Chce si hrát na dospělou, tak se vším všudy. Určitě bych ji ale úplně neodstřihla, jak to chce manžel. Ale on se taky uklidní, uvidíš. Co bych rozhodně podpořila, je promluvit si s rodiči partnera. Tady se o nich nikdo moc nezmiňuje, ale mě by teda zajímalo, jak se k tomu staví oni? Jaký spolu máte vztah a jaký mají vztah s tvojí dcerou? Rozhovor s tím přítelem taky nebude od věci, ale nechala bych trochu vychladnout manžela. Svatbě bych se teda taky nebránila, když si ji on pojistil takhle, ona si ho může pojistit svatbou. Mimochodem, nesvěřila se náhodou, jak to bylo s tou antikoncepcí? To by bylo taky dobré vědět. Potom bych si určitě promluvila s učitelkou (jak to, že ti nic neřekla), kvůli tomu dálkovém studiu, ale to píšeš, že už jste řešit začaly. To je fajn. A ještě teda musím poslední poznámku. Opravdu se tady nikdo nepozastavil nad tím, jak suprový kluk se syn zakladatelky? Mně se (z toho co píšeš) hrozně moc líbí vztah tvých dětí. Už jen to, že byl na straně svojí sestry a nic ti nevykecal, když nechtěla. Ono i to, že se mu svěřila, je dobré. Toho bych si vážila, být na tvém místě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 09:52
@Anonymní píše:
Zdravím, potřebuju poradit a taky aspoň trochu povzbudit.
Včera odpoledne za mnou přišla dcera s tím, že je těhotná. V červenci jí bude 17, je ve druháku na střední. Nikdy nebyla problémové dítě, jak by někdo mohl podle mého nadpisu očekávat. Puberta s ní nic hrozného nedělala, dobře se učí a i vztah má s námi pěkný. V sobotu se ptala, jestli by k nám mohl přijít její přítel na nedělní oběd. Souhlasila jsem, občas k nám chodí. Je mu 28, takže je od dcery dost starší, ale jsou spolu už přes rok, tak jsme si na to s manželem prostě zvykli. Kdyby jsme se jim to snažili nějak zakazovat, bylo by to jenom horší. Nikdy jsme jejich vztahu zrovna moc nefandili, ale akceptujeme je… V neděli k nám teda přišel na oběd, holka mi dopoledne pomáhala, všechno v pohodě. Manžel doma nebyl, až do pátku je pracovně mimo čr. Při obědě začala atmosféra trochu houstnout. Na můj dotaz, jestli není něco s jídlem se nikdo neozval, tak jsem to dál neřešila. Po jídle zatáhl syn (14 let) dceřina přítele k videohrám a já s dcerou uklízela v kuchyni.
No a v tom to na mě vychrlila. Prostě jen tak, z ničeho nic a já zůstala jen stát a koukat. Nebrečela, byla úplně v klidu a přišlo mi, že se ani nijak nebála mojí reakce. Úplně první, co mě napadlo jí říct (prosím vás, nenadávejte mi. Teď už vím, že jsem to řekla fakt špatně, ale stalo se) bylo, že se nemá ničeho bát, dáme jí peníze a zvládneme to. A ona se usmála a řekla, že peníze na potrat nepotřebuje, že je v 16. týdnu. V tu chvíli jsem vybuchla a seřvala ji, což jsem samozřejmě udělat neměla. A ona byla celou dobu absolutně v klidu, protože přesně takhle to čekala. Jenomže to mě samozřejmě naštvalo ještě víc. Že si to slečna celé naplánovala tak, že mi to řekne teprve v době, kdy už na potrat nebude moct jít. To už byl v kuchyni zase i syn a dceřin přítel. Syn se zeptal, co se děje a já ho chtěla poslat pryč s tím, že mu do toho nic není. A on se svojí sestry zeptal, jestli “už to mámě řekla”. A to byl můj konec. Dceřina přítele jsem okamžitě poslala pryč z domu i když teda dost protestoval, syna vyhnala pokoje a s dcerou jsem si sedly do obýváku, aby mi to madam milostivě vysvětlila. Úplně narovinu mi řekla, že opravdu čekala, až na bude potrat pozdě, než mi to řekne. Antikoncepci jsme zařizovali už minulý rok, nevím co vyváděla a ona sama to očividné taky neví. Ale když už se to stalo, chce si to nechat. Pohlaví už se prý ví skoro jistě, že mi pak ukáže i fotku. Taky jsem se dozvěděla, že už to dlouho řeší se svojí gynekoložkou (která je naše známá, tak si umím představit, že jí dcera prostě poprosila, aby mi nic neříkala) a taky si ve škole začala zařizovat přestup na dálkové studium, že se školou určitě neplánuje skončit. Přítel jí slíbil, že si jí vezme k sobě (má vlastní byt, práci a vejšku, myslím, že ohledně peněz by ji snad dokázal nějak zabezpečit) a chce po mě, abych ji s ním nechala bydlet. Mluvila úplně v pohodě, jako by mi vyprávěla, jak se měla ve škole a já jsem se rozbrečela. Vědomí, že dokonce i její třídní se svěřila dřív, než mě na mě bylo moc. Došlo mi, že už nemůžu vůbec nic dělat. Všechno si už zařídila, naplánovala si i den, kdy mi to řekne, kdy není manžel doma a na oběd přišel její přítel (to jsem ji překazila, když jsem ho vyhnala). Aby toho nebylo málo, před chvílí jsem se ptala syna, kdy to holka řekla jemu. Říkal, že si to moc nepamatuje, ale asi někdy po novém roce. A já se to dozvěděla včera…
Já jsem tak neskutečně zoufalá. Smutná a zklamaná a zároveň ukřivděná. Ona je hodná a chytrá holka, ani ten její chlap není špatný člověk, ale proboha proč tohle? Co když ho přestane bavit a odkopne ji? Potřebuju poradit, co mám dělat, jak se mám chovat dál. Neexistuje třeba nějaká varianta potratu pro nezletilé i když už překročila 3. měsíc? Moc se v tom neorientuju. V nejhorším případě bych snad byla ochotná si to dítě vzít k nám a vychovat ho jako vlastní. Jenže to ona nechce. Ona si prostě vzala do hlavy, že bude suprová máma. Aby dala to dítě k adopci, to jí určitě za žádnou cenu nepřesvědčím. Dneska ráno odjela na intr a domluvila jsem se s ní, že se o tom pobavíme pořádně v pátek, až se vrátí domů i manžel, který o tom chudák ještě vůbec neví. Mezitím si samozřejmě může dál spřádat svoje plány o kterých mi zase nic neřekne. V životě jsem ještě nebyla tak naštvaná. Byl jste někdo v podobné situaci?. Jak je to vlastně s těhotenstvím nezletilých, co zmůžu já jako rodič a co holku čeká? Nemůže si přeci takhle zničit život. Co mám dělat, prosím?
Nečetl jsem diskuzi. Ale z mého pohledu ta holka neměla ani jinou možnost. Zjistila, že je těhotná. A začala se rozmýšlet, jestli si dítě nechat, nebo ne. S tebou se nemělo cenu bavit, protože tvůj názor znala. Věděla, že ty bys ji okamžitě hnala na potrat, což tady vlastně potvrzuješ. Nakonec udělala rozhodnutí, na což má ve svém věku právo. A všem, kdo dokážou její názor respektovat, to řekla. Proto to ví brácha, i učitelka, ale ty ne. U tebe musela počkat až na dobu, kdy už s tím nejde nic dělat.
Trošku mi přijde, že jsi v tomhle selhala jako matka. Ne proto, že jsi křičela. Ale proto, že chceš řídit život své dospělé dcery a ona před tebou musí tyhle věci tajit, protože ví, že by v tobě nenašla žádnou oporu.
Kdyby ti to řekla dřív, donutila bys ji jít na potrat. A je možné, že by se s tím psychicky už nikdy nesrovnala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 09:59
@Anonymní píše:
Cítím povinnost vás informovat o aktuálním dění, když už si spousta z vás dalo tu práci tady něco napsat. Dneska večer přijel domů manžel. Volala jsem mu, aby přijel dřív, ale nijak jsem to nerozváděla. Mohl si to zkrátit maximálně o den, tak přijel už dnes místo pátku. A jak jsem předtím psala, že dcera byla úplně klidná a vyrovnaná, když to oznamovala mě, tentokrát na slzičky došlo. Už předtím jsme to s dcerou mezi sebou nějak urovnali. Ona se omluvila, že mi to neřekla (důvody vám dojdou, nechtěla potrat), já se omluvila, že jsem vybuchla a neřešila to v klidu. Slíbila jsem jí, že pomůžeme, kdyby bylo potřeba, že jí mám ráda a tak dále, to si domyslíte. Taky jsme začaly pomalu řešit takové ty nezbytné věci jako přechod na dálkové studium, přece jen je nezletilá a nemůže si vše obstarat sama (i když by ráda). Takže mezi námi to bylo relativně v pořádku, v rámci možností. Manželovu reakci jsem neočekávala tak hroznou, jak ve finále byla. Dcera mu to řekla sama, po večeři. Já zasáhla až ve chvíli, kdy na ní začal křičet (podobně jako prvně já). Když jsem se do toho vložila, byl už obeznámený se situací. Já řekla, že jsme to s dcerou už probíraly a že by bylo dobré promluvit si všichni společně s jejím přítelem a jeho rodiči. Manžel to celé vzal jako ještě větší podpásovku než já a vůbec nás neposlouchal. Trvá na co nejrychlejším zplnoletnění, aby cituji “ta coura vypadla z domu”. Dcera po této větě utekla do pokoje a s manželem jsem se dál hádala jen já. Snažila jsem se mu nějak přiblížit, jak jsem to na začátku vnímala já, jak jsme to s dcerou potom řešily a že se to určitě nějak zvládne. Jenže s ním se vůbec nedalo mluvit. Chce dceru úplně odstřihnout. Zplnoletnit a nazdar. Vím, jak jsem poprvé reagovala já, tak mu chci dát čas, aby se mu to rozleželo v hlavě. Dcera se zavřela v pokoji se synem, úplně hotová a zdeptaná. Asi jsem neměla, ale taky jsem jí utěšovala. Hned se mě zeptala, jestli by mohla zavolat příteli, aby pro ní přijel, což jsem teda okamžitě zavrhla. Oceňuju, že se zeptala a nezavolala ho rovnou, ale kdyby teď přijel, manžel ho normálně zabije. Nechala jsem děti být a šla si ještě zkusit promluvit s manželem. Ten teď trucuje a vůbec se o tom bavit nechce. Vrátila jsem se k dětem, dcera mezitím usnula, tak jsem poslala spát i syna.
Když už se to urovnalo mezi mnou a dcerou, tak je tady zase další problém. Dcera se zachovala špatně, ale pořád jsem připravená jí pomoct, kdyby to jo fakt hodně nezvládala. Manžel se k ní takhle nikdy nechoval, nikdy děti nemlátil (když už jim někdo jednu ubalil, byla jsem to já), ale teď na ní byl opravdu hnusný… Myslíte, že se jeho názor ještě nějak “vyvine”? Proboha, pořád je to naše dítě, máte nějaké rady co teď dělat?
Tady se to zase ukazuje. Holka je nešťastná, doma na ní táta řve. Ona se slušně zeptá, jestli může k příteli a ty oceníš, že se zeptala a nezavolala mu rovnou, ale pak jí řekneš, že ne. Myslíš, že s takovýmhle přístupem se tě příště zeptá? Já bych jí naopak řekl: „Hele, sbal si nějakou tašku a pár dní u přítele zůstaň, než táta vychladne. Já to tady mezitím zkusím trochu urovnat. Ale hlavně ať přítel nejezdí k baráku, protože to by celou věc jen zhoršilo.“
Ty seš prostě strašnej generál. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 10:03
@Tomkins
Tak snad nemůže čekat, že máti bude vřískat blahem, že si v šestnácti s nedodělanou školou a holou zadnicí upeče mimíska. Neřekla bych, že selhali rodiče. Možná kdyby páska vypráskali z domu, udělali by líp. Když v 28 letech neumí nasadit prezervativ a troufne si souložit s nedospělou holkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 10:29
Zakladatelko je dobře, že už jste se uklidnila a jste pro ní alespoň z části oporou. Manželovi se moc nedivím, je to pro něj šok a potřebuje čas to zpracovat. I když teda s tou courou to přehnal, žádná coura není, no stalo se. Člověk v nervech bohužel někdy řekne co nechce. Nerozumím, ale tomu, proč jste ji nepustila jít na pár dní k příteli. Po tom co se ještě zeptala. Vždyť by to bylo dobré pro všechny. Manžel by měl čas to zpracovat a hlavně holka už by měla konečně klid, který momentálně potřebuje jak prase drbání. Je těhotná proboha, už se stresovala více než dost. Co když teď k němu odejde bez vašeho souhlasu? Zase bude ta špatná a nevděčná, co si dělá co chce? Když by odešla, ani bych se jí nedivil. Ten její přítel přece nemusí chodit k vám domů, mohou se domluvit, že přijede o ulici dál. Chápu, že vy ani manžel se s ním momentálně vidět nechcete a asi by dostal od chlapa na hubu, což chápu, to by udělal každý táta, ale poslal bych syns5, ať jí pomůže s taškou a než by se to alespoň trochu uklidnilo nechal bych jí tam. A pro některé diskutující zde, fakt se ještě divíte, že to holka neřekla dříve? Ona si ho chtěla nechat (má na to plné právo), tak jí nic jiného než tento nešťastný postup nezbylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 10:45
@Russet Podle tebe byl byl lepší scénář, kdyby otěhotněla s mladým studentem a následně dospělácky rozhodla o tom, že půjde na potrat? Tvé příspěvky tak na mě působí. Jasně, ideálně měli používat k její ochraně i kondom. Ale ruku na srdce, kolik procent lidí to takhle praktikuje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.20 10:58
@Anna95 píše:
Fuuuha. Tak jsem si taky přečetla celou diskuzi, dalo mi to zabrat a chtěla bych se vyjádřit
Napadlo me to… ze je videt ze jsou dobre vychovani a drzi spolu a jemu bych nic nevycitala. Bohuzel ja takove stesti nemela, muj bracha na me vykecal rodicum vse jen aby mohl zalovat a zalibit se. On za to nemohl, nikdo ho nevedl k tomu ze sourozenci maji drzet spolu. No taky nemame nejake extra vztahy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
