Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Burj Chalifa Já bych to hrozně ráda brala v klidu. Utěšovali bych ji, ale ona to vůbec nepotřebuje… samozřejmě se budu snažit to s ní nějak zvládnout, pomůžu jí, to je jasné.
Já bych budoucímu otci a dcéři navrhla, že odcházím na kávu a ať to tatinkovi oznámí sami. Aby se z toho zeťák nepokakal.
Jaké litování. Souloží planovaně bez ochrany, mají to posichrované, tak holt se budou muset předvést, jestli umí i B, když řekli A.
Příspěvek upraven 09.03.20 v 22:06
@Ou Nemůžu jí v tom nechat samotnou, to rozhodně ne. Ona je rozumná a zodpovědná, ale tak, jak je rozumné a zodpovědné dítě jejího věku. Určitě ne jako matka. S tím výbuchem jsem to neuhlehčila, já vím, taky mi to už došlo ![]()
@Mysticlipstick já tedy nevím, ale znám dost párů, kde je ona sotva dospělá a chlápek před třicítkou. A nějak mě na tom nic extra nepohoršuje. Když mi bylo sedmnáct, začala jsem žít se svým tehdejším přítelem, který byl o deset let starší. A zase taková výjimka jsme nebyli.
@Mysticlipstick Souhlas, taky jsem mela v 16ti takový období kdy jsem chtěla být maminkou. I přítel to po mě chtěl… Bylo mu 22 let
no pár let jsme počkali naštěstí… Teď si zpětně říkám jaká by to byla bl.bost. Dceruska si to pěkne naplanovala ![]()
Ja souhlasim s nazorem, ze je to pekne naplanovany a ne nahoda
Holku bych nechala zplnoletnit, at se vezmou! On je starej dost a ona, kdyz si to maluje, tak bych ji to umoznila. At si cumak pripadne vymacha sama ![]()
@Aduš8 Chci pro ní jen to nejlepší
z mého pohledu je ale “to nejlepší” úplně něco jiného než z jejího pohledu. Nedokážu si představit, že je pro ní dobré být v sedmnácti matkou… ![]()
@Anonymní píše:
@Aduš8 Chci pro ní jen to nejlepšíz mého pohledu je ale “to nejlepší” úplně něco jiného než z jejího pohledu. Nedokážu si představit, že je pro ní dobré být v sedmnácti matkou…
Ale s tím už ty nic neuděláš. Jasněže je blbost rodit v sedmnácti. Ale stalo se a je to hotovo. Tečka.
Teď si představ, že by tě tvoje matka hnala na potrat třeba právě téhle dcery. Jasně, bylas starší, možná vdaná, zabezpečená… Jenže tvoje dcera si myslí, že má tohle všechno vyřešené. Navrhovat jí potrat nebo adopci je možná z tvého pohledu rozumné, ale z jejího teda určitě ne. Naopak, je to od tebe fakt dost drsné (teda, ne že bych ti nerozuměla, si piš, že fakt rozumím) - já tu mluvím o jejím vnímání. Ty jí chceš zabít nebo sebrat dítě… Tak to vidí ona.
@truelly Pořád je to moje dítě. Kvůli tomu, že se jí stala tahlecta blbost s ní přece neskončím
@Anonymní píše:
@Aduš8 Chci pro ní jen to nejlepšíz mého pohledu je ale “to nejlepší” úplně něco jiného než z jejího pohledu. Nedokážu si představit, že je pro ní dobré být v sedmnácti matkou…
Hele jiná situace by byla kdyby to bylo neplánovaně.. Ale tohle je teda upřímně neskutečna konina. Pochybuju že skolu dodela… Teď si to maluje růžove, ale pak se jí třeba ani nebude chtít…vůbec bych ji nepomáhala… A potrat teď, už je nesmysl.
@Anonymní píše:
@Aduš8 Chci pro ní jen to nejlepšíz mého pohledu je ale “to nejlepší” úplně něco jiného než z jejího pohledu. Nedokážu si představit, že je pro ní dobré být v sedmnácti matkou…
Každá máma chce pro své dítě to nejlepší. A nikdy představy obou nebudou stejné. Neznamená to, že si život zkazila, všechno, co jí hrozí teď, by jí hrozilo i za pár let. Strach by jsi měla úplně stejný. Situace má jedno velké plus. Dceřin partner je dospělý a pracující, schopný rodinu zabezpečit. Jaká by byla tvoje reakce, kdyby se to samé stalo se sedmnáctiletým studentem?
@SAJ píše:
Hele, je to šílený, mám stejně staré dítě… Když si ho na okamžik představím jako rodiče… Ne. Neumím si to představit.Zas na druhou stranu, nebude ani první a nebude ani poslední. Prostě se budeš smířit s tím, že tvoje rodičovská role v podstatě končí, protože tvoje dcera má zcela jasnou představu, co dál - a zahájila svůj dospělý život.
Že je ta představa naivní a moc nalakovaná na růžovo? No jasně, že je. Ale s tím už ty nic neuděláš. Jediné, co můžeš, je sebrat všechny síly a nezabouchnout děvčeti dveře. Ne, že by ses jí měla podbízet a ani bych se moc netajila tím, jak moc ti jejich chování ublížilo, ale neodsuzuj ji ani toho jejího borce (bože, to je děsný, šestnáctileté děcko a skoro třicetiletý chlap…), ale pouze jejich rozhodnutí vás postavit před hotovou věc a taky jejich neomalené chování.
On ten borec (protože podle mě takhle věkově nerovný vztah zavání docela silně budoucím průšvihem, ne že by to muselo tak být, ale není to bohužel nepravděpodobné) nejspíš nebude moc výhra, takže dcera i vnouče vás bude časem nejspíš hodně potřebovat…
10lety rozdíl ještě není tak strašný, jako 30 let, co má ten Bohuš Matuš s tou jeho Lucinkou…
Ale samozřejmě je něco jinyho vztah třeba 28lete a 38leteho, než tohle.
@Mysticlipstick Asi si umíš představit, jak mě vyděsilo, že to měla takhle promyšlené. Taky mě napadlo, že by to možná nemusela být nehoda, ale říkám si, že takhle hloupá by přece nebyla… s jejím vztahem s tím klukem nic neuděláme, to jsme jí nikdy nemohli zakázat. Určitě ne jako puberťačce, která je většinu času na intru, kde jí hlídat nejde.
@Jahudka82 píše:
10lety rozdíl ještě není tak strašný, jako 30 let, co má ten Bohuš Matuš s tou jeho Lucinkou…![]()
![]()
Ale samozřejmě je něco jinyho vztah třeba 28lete a 38leteho, než tohle.
Dvanáct. Ale to je jedno. Nejde ani tak o ten rozdíl, jako o to, že ona byla děcko a on dávno dospělý člověk. Kdyby se to stalo o deset let později, neřekla bych ani popel. Co o deset, i o pět.
Já už pár takhle nerovných vztahů viděla, málokdy byl ten starší natolik kvalitní osobnost, aby unesl vztah s dospělým protejškěm…
Já teda nevím, ale kterej 28-letej chlap zbouchne 16-ku? To on asi úplně mentálně taky v pořádku nebude… To, že spolu chodí, budiž (ale taky mi to zavání), ale tohle mi přijde dost za hranou…
@Aduš8 píše:
Každá máma chce pro své dítě to nejlepší. A nikdy představy obou nebudou stejné. Neznamená to, že si život zkazila, všechno, co jí hrozí teď, by jí hrozilo i za pár let. Strach by jsi měla úplně stejný. Situace má jedno velké plus. Dceřin partner je dospělý a pracující, schopný rodinu zabezpečit. Jaká by byla tvoje reakce, kdyby se to samé stalo se sedmnáctiletým studentem?
No nevím, já bych byla asi raději, kdyby to bylo se 17ti letým. Stát se to může, dá se to zvládnout, není první ani poslední. My jsme ze dne na den stali v 18 a v 19 rodiči dvou chlapečků 5 let a miminko z mojí strany rodiny. A zvládli jsme to. Později jsme se ujali ještě jejich sestřičky. Měli jsme tři děti velmi mladí, vše se dá. Holka je dle popisu zodpovědná, takže bych se nebála a byla připravena pomoci. Evidentně si to hezky zařídila a ví co dělá, to je velké plus. Mě by tam naopak nejvíce děsil ten chlap, ten to asi nemá v hlavě v pořádku evidentně. A to, že chodí do práce a má VŠ je sice hezké, ale pro mě je to úchyl. Můj má 29,nejstarší kluk 16 a půl a má 17ti letou slečnu. Nedovedu si představit, že by s ní chodil chlap a to je holka fajn, rozumná a máme jí rádi, ale je to mladá holka a fakt nevím co by s ní můj chlap dělal a co by si s ní, jako s partnerkou povídal. ![]()