Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Monchichik Jasně, je mladá a zaláskovaná, ale ne pitomá. Minimálně by se nenechala ukecat, kdyby sama nechtěla. A o tom klukovi si myslím víc. Má sice mladou slečnu, ale není to žádný idiot, který by po ní chtěl, aby si takhle ničila život a hrnul jí do děcka. Aspoň teda doufám, vždycky na mě působil docela slušně. Teď jsou moje pocity fakt rozpolcené, a to ohledně spousty okolností![]()
No kdyby to byla nehoda a ne záměr, tak by asi přišli dřív, ne? Asi vůbec nepřemýšlela o potratu, což si myslím, že takhle mladá holka by se minimálně zamyslela, protože se starat v 16 o dítě asi nebude legrace. No fakt ti to nezávidím, já bych jí asi přerazila…
@PaníBovaryová Za kontrolující matku se nepovažuju. Nesnažím se vyvrátit, co tady lidi o mně píšou, protože je pravda, že jsem na ní reagovala špatně. Ale že bych ji moc kontrolovala, to si nemyslím. Právě měla vždycky volnosti ažaž a nikdy mi nepřišlo, že by toho nějak zneužívala. To se nezměnilo ani když se začla vídat s přítelem. Jestli tohleto nebyla nehoda, tak vážně nechápu, proč by to dělala ![]()
Každá rada drahá.
Zakladatelko, upřímně taky se nedivím, že to dcera řekla všem kolem, ale tobě až teď.
Tvůj příspěvek je tak trochu mrazivý.
Jako ano, v 16-i, respektive 17-i je na dítě ještě relativně brzy, ale dost mladých to zvládlo na výbornou. Kdysi 17-18 byl i normální věk na založení rodiny. To jen dnešní doba vše posunula až na hranici, kdy to pak kolikrát již ani nejde.
Mno, podívej.. určitě není důvod dceři tleskat, není za co, ale nemá smysl ji ani peskovat. Prostě se stalo. Ať už záměrně či omylem, smiř se s tím, že vnouče je na cestě. Je možné, že její přítel je nějak všechny uživí, ale oba jsou ještě studující a budou potřebovat pomoc s hlídáním, aby také měli nějaký ten čas na učení. A s tím vypomoct snad můžeš.
Psala jsi - dát dítě k adopci.. Proboha, proč? Dítě má mámu i tátu, kteří o něj/ni stojí a základní zázemí. Nebude to perfektní, ale kde to perfektní je, že.
Dcera navíc, jak sama píšeš, nebyla takové to nevybouřené tele a pubertu prochází bez větších excesů. To je bod pro ni. Pokud ji nepostihne opožděná puberta, mohla by být skvělou mámou a přitom školu skutečně dokončit.
Rovněž není důvod, abys dítě vychovávala ty. Znovu - tohle dítě mámu i tátu má. A oba se na něj těší a již teď jej milují. To snad není málo.
Přijde mi, že jsi trochu diktátorská. Právě proto ses informaci o těhotenství dozvěděla jako poslední.
Měla jsi nějakou představu o dceřině budoucnosti, dost pravděpodobně jsi očekávala, že dcera bude plnit tvá očekávání a představy, jinými slovy, že ty jí vytyčíš cestu a ona po ni bude kráčet jako poslušná ovečka. A máš problém vstřebat, že dcera je osobnost, která se rozhodla jít po vlastní ose.
Osobně si myslím - pokud nechceš o dceru a vnouče v budoucnu přijít, rozdýchej to, vezmi dceřina partnera na milost, dceři popřej klidný zbytek těhotenství a až se malé narodí, pokus se být ta správná babička, která jim do jejich života nebude tolik kecat, ale když budeš požádána, dej dobře míněnou radu a pohlídej malé, budou-li potřebovat. Ale hlavně, nech je dýchat a žít.
@Monchichik píše:
@PaníBovaryová od 15 let jsou trestně odpovědní a můžou mít sex
Jo, a nase ucitelka tvrdila, ze tohle znamena zletilost. Zatimco od 18 je plnoletost. Ale to je jedno, ona asi nebyla zrovna dobry zdroj na nic
@leisa Je mu je 28, tak to snad už nestuduje, ne? A určitě bych přistoupila na to, že oni by byli studující, tak potřebují hlídání…o tom to je, že si dělám děti, až když se o ně můžu postarat, ne, že vyrábím zábavu svým rodičům…nehledě na to, že většina rodičů chodí do práce…
@Anonymní píše:
@PaníBovaryová Za kontrolující matku se nepovažuju. Nesnažím se vyvrátit, co tady lidi o mně píšou, protože je pravda, že jsem na ní reagovala špatně. Ale že bych ji moc kontrolovala, to si nemyslím. Právě měla vždycky volnosti ažaž a nikdy mi nepřišlo, že by toho nějak zneužívala. To se nezměnilo ani když se začla vídat s přítelem. Jestli tohleto nebyla nehoda, tak vážně nechápu, proč by to dělala
Ja uplne chapem tvoju reakciu. Tie, co ta tu “bicuju”, by boli vsetky urcite nadsene z tehotenstva ich deti v 16. Chapem aj to, ze ako rodic chces pre dieta to najlepsie, aby studovala, cestovala, uzivala sk trochu mladosti. Mna ako matku by teda zaujimalo, preco s tym cakali az do 16 tt. Ak sa ona bala o tom povedat, on mohol mat rozum. Od 28 rocneho by som ocakavala zodpovednejsie chovanie. Ona v sestnactich rokoch vidi vsetko ruzovo. Az pride realita, preberie sa. Starostlivost o dieta, domacnost, dokoncit skolu, partnerske spolunazivanie, financie. Drzim palce, aby to ustali nejako.
@Anonymní píše:
@PaníBovaryová Za kontrolující matku se nepovažuju. Nesnažím se vyvrátit, co tady lidi o mně píšou, protože je pravda, že jsem na ní reagovala špatně. Ale že bych ji moc kontrolovala, to si nemyslím. Právě měla vždycky volnosti ažaž a nikdy mi nepřišlo, že by toho nějak zneužívala. To se nezměnilo ani když se začla vídat s přítelem. Jestli tohleto nebyla nehoda, tak vážně nechápu, proč by to dělala
Ted uz s tim nic neudelas, nehoda nebo ne. Zkratila si detstvi, o tom zadna. Ale nemusi to nutne znamenat, ze si znicila zivot. Meli jsme to v rodine.
@leisa @Monchichik přítel už nestuduje, má vš hotovou. Proto si taky nemyslím, že by stál o to, aby moje dcera skončila bez maturity
kdyby nedodělala ani střední, co z ní bude?
nedokážu si představit, jestli spolu nezůstanou, jak bude ona sama zvládat dítě a ještě k tomu dálkové studium
samozřejmě, že jim pomůžeme, to je jasná věc, ale ona to vidí tak, že žádnou pomoc potřebovat nebude ![]()
@Arianna007 píše:
Tak je to ale v polovině vztahů…
Stejně se stím nedá nic dělat, lepší se začít těšit na vnoučatko a podporovat dceru aby dostudovala.
Mít dobrý vztahy s nastávajícím otcem, maminkou je teď nejvíce důležité…a ne si to kazit.
Když jí to nevýjde můžeš hudrovat jak jsi to říkala a že si zničila život.
Ale teď je důležitější dělat všechno proto aby to vyšlo![]()
![]()
Aspoň já jsem tehdy chtěla aby se moje máma zachovala jinak. Teď mi nemůže říct ani popel…a sama se dostává do věku kdy potřebujete pomoc a můžu říct, že se mi pomáhá dost těžko-když se tehdy zachovala jako cizí.
Já jsem třeba s jedním chlapem přes 17 let. Ale kdyby náš vztah začal v mé popubertě a ruku v ruce s mateřstvím, nevím, jak bych to všechno zvládla. Rodiče ji určitě nezavrhnou, není to konec světa, ale když je „mladí“ postavili před hotovou věc, rozhodn bych jim nepodlézala a necpala do nich horem dolem. Já bych z otcovství svého syna v jeho 17 taky nevřískala blahem, ale na miminko bych se nedovedla netěšit. Měla bych tisíc výhrad, ale až bych se vyzuřila, kočárek bych jim vozila ![]()
@Anonymní píše:
@leisa @Monchichik přítel už nestuduje, má vš hotovou. Proto si taky nemyslím, že by stál o to, aby moje dcera skončila bez maturitykdyby nedodělala ani střední, co z ní bude?
nedokážu si představit, jestli spolu nezůstanou, jak bude ona sama zvládat dítě a ještě k tomu dálkové studium
samozřejmě, že jim pomůžeme, to je jasná věc, ale ona to vidí tak, že žádnou pomoc potřebovat nebude
To bych brala jako podmínku. Dodělat školu. Zatím to vidí vše růžově. Je mladá a prostě „blbá“, žádná překážka jí nepřijde velká. To je prostě mládí. Však ona pozná, že brnkačka to není.
@Anonymní píše:
@Russet a přesně takhle to vidím, že to skončí. Z intru přijede už dneska, o to nejde, ale budoucnost jejího vztahu bude podle mě katastrofa
Nebude to mít jednoduché. Máma rodila pár dní po maturitě a manželství jí vydrželo ani ne 3 roky. Ale ona celkově měla špatný výběr chlapů. A to byla opravdu milované a rozmazlované dítě. Premiantka. Když otěhotněla, bylo v rodině pozdvižení a konala se rychlá svatba. Jak to dřív bylo. Babička nás hodně hlídala a to ještě pracovala. Když jsme se narodily ja a sestra, bylo jí 39.
Vůbec se Ti nedivím, a nechápu, proč Tě tu někteří pranýřují za potrat. Mě by to napadlo taky jako první, zvlášť v návalu vzteku. Holt si to vyřešila po svém a budeš se s tím muset smířit, ale ani trochu se Ti nedivím, v 16 fakt dospělá, jak tu někteří píšou, není.
@Russet píše:
Já jsem třeba s jedním chlapem přes 17 let. Ale kdyby náš vztah začal v mé popubertě a ruku v ruce s mateřstvím, nevím, jak bych to všechno zvládla. Rodiče ji určitě nezavrhnou, není to konec světa, ale když je „mladí“ postavili před hotovou věc, rozhodn bych jim nepodlézala a necpala do nich horem dolem. Já bych z otcovství svého syna v jeho 17 taky nevřískala blahem, ale na miminko bych se nedovedla netěšit. Měla bych tisíc výhrad, ale až bych se vyzuřila, kočárek bych jim vozila
Tak vidíš, že by jsi syna nakonec podpořila ❤️️
Navíc tady je situace jiná v tom, že on už aspoň vydělává a nakonec můžou žít jako normální rodina. Já to vidím jako útěk od rodiny-někdo utíká ke drogám, anorexií, sebepoškozování. A každý rodič nechápe jak se to mohlo stát, protože mají normální fungující rodinu.
Tohle je jasné zrcadlo, že mají na čem pracovat.
Tady ta slečna s mámou moc nepočítá, její reakci znala dopředu. Teď možná doufá, že táta to vezme jinak. Očividně jim nevěří.
A klidně to může dopadnout tak, že budou muset na ni nakonec platit výživné jako na studentku.
Určitě jí to na sociálce řeknou i mě to radili. Ať si najdu opatrovníka a zažádám si o výživné.
Já se tehdy na to vybodla, byla jsem hrdá.
Táta do 18 musel posílat výživné na mě k rukám mojí mámy(vyměřené při rozvodu) Ta mi nedala ani to, že mě v tom nebude podporovat…
Taky bylo, že by to ještě dokázala zařídit (potrat) ať si neničím život (byla jsem ve 24 týdnů, dlouho to na mě nešlo vidět)a pak blábolila něco o adopci. atd. atd.
No byla se podívat do porodnice, od té doby máme formální vztah. Občas se navštívíme, Vánoce, narozeniny. Ale s kočárkem tehdy nebyla-ještě měla kecy, že to není aspoň holka. Že kluci k nám do rodiny nepatří (jsme jen holky).
Teď říká, že má vnuka ráda-příjde si na stáří sama…ale já jí to moc nevěřím, klidně by ho tehdy zabila.
Syn je jedničkář, sportovec tak se teď chlubí jak má šikovného vnuka.
Každopádně kdyby se takové nadělení neplánovaně povedlo synovi, tak doufám, že ho vychovám tak, že slečnu nepošle na potrat a bude za svoje dítě bojovat. Nebo se mi aspoň svěří abych jim to rozmluvila.
Uff, tak jsem dočetla. Vše už tu bylo řečeno, nicméně se kloním k tomu, že to omyl tedy nebyl
Na dceru bych vyjela taky a je dobře, že jsi toho blbouna vyhodila, alespoň máš čas si vše urovnat. Kdyby byl kluk co k čemu, narovinu by s vámi s manželem promluvil hned na začátku. Bydlet spolu bych je nechala pouze v případě zplnoletneni dcery a toho, že se okamžitě vezmou. Jinak ani náhodou. Nicméně bych to na tu svatbu tlačila tak jako tak. Pro tvou dceru a vnouče to je nejvýhodnější řešení. Až se kluk za rok rozmyslí, že vlastně táta být nechce, ať to má alespoň těžký a musí se postarat. Dcera bude mít nárok nejen na alimenty, ale i na výživné pro sebe a půl majetku. A co víš, třeba to dobře dopadne a bude to svazek na celý život ![]()
@leisa píše:
Každá rada drahá.
Zakladatelko, upřímně taky se nedivím, že to dcera řekla všem kolem, ale tobě až teď.
Tvůj příspěvek je tak trochu mrazivý.
Jako ano, v 16-i, respektive 17-i je na dítě ještě relativně brzy, ale dost mladých to zvládlo na výbornou. Kdysi 17-18 byl i normální věk na založení rodiny. To jen dnešní doba vše posunula až na hranici, kdy to pak kolikrát již ani nejde.Mno, podívej.. určitě není důvod dceři tleskat, není za co, ale nemá smysl ji ani peskovat. Prostě se stalo. Ať už záměrně či omylem, smiř se s tím, že vnouče je na cestě. Je možné, že její přítel je nějak všechny uživí, ale oba jsou ještě studující a budou potřebovat pomoc s hlídáním, aby také měli nějaký ten čas na učení. A s tím vypomoct snad můžeš.
Psala jsi - dát dítě k adopci.. Proboha, proč? Dítě má mámu i tátu, kteří o něj/ni stojí a základní zázemí. Nebude to perfektní, ale kde to perfektní je, že.
Dcera navíc, jak sama píšeš, nebyla takové to nevybouřené tele a pubertu prochází bez větších excesů. To je bod pro ni. Pokud ji nepostihne opožděná puberta, mohla by být skvělou mámou a přitom školu skutečně dokončit.
Rovněž není důvod, abys dítě vychovávala ty. Znovu - tohle dítě mámu i tátu má. A oba se na něj těší a již teď jej milují. To snad není málo.Přijde mi, že jsi trochu diktátorská. Právě proto ses informaci o těhotenství dozvěděla jako poslední.
Osobně si myslím - pokud nechceš o dceru a vnouče v budoucnu přijít, rozdýchej to, vezmi dceřina partnera na milost, dceři popřej klidný zbytek těhotenství a až se malé narodí, pokus se být ta správná babička, která jim do jejich života nebude tolik kecat, ale když budeš požádána, dej dobře míněnou radu a pohlídej malé, budou-li potřebovat. Ale hlavně, nech je dýchat a žít.
Měla jsi nějakou představu o dceřině budoucnosti, dost pravděpodobně jsi očekávala, že dcera bude plnit tvá očekávání a představy, jinými slovy, že ty jí vytyčíš cestu a ona po ni bude kráčet jako poslušná ovečka. A máš problém vstřebat, že dcera je osobnost, která se rozhodla jít po vlastní ose.
Jako ze by narvali dite rodicum, v klidu si odstudovali, nebo jak si to predstavujes??? Rodice snad chodi do prace, nebo se vali na kanapy??? Tohle je prave prevzeti ty zodpovednosti, ktery se poji s rodicovstvim, ktere je ceka. Ne ze zamestnaji pulku rodiny aby mohli jet dal to svoje a pokud chteji studivat, tak si nemaji delat deti. Ostatne studuji i lidi, kterym nikdo nehlida, proste to na matersky zvladaji, tak at se budouci rodice snazi.