Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chápu ten vztek, zklamání i myšlenky, co se ti honí hlavou. Dodnes si pamatuju, jak první, na co se máma zeptala, když jsem jí v sedmnácti řekla, že jsem těhotná, bylo „A je ještě čas jít na potrat?“. Vzápětí následovalo: „Budu se o to dítě starat“. Ani jedno se neuskutečnilo. Dnes je dceři šestnáct. Pod dohledem mámy jsem nežila, dodělala si maturitu, později se přihlásila na vysokou. Ačkoli situace tvá a tvojí dcery je podstatně odlišná od té, kterou jsme zažily s mámou my, chci jen, abys věděla, že mnohé je o člověku jako jedinci. Dítě v mladém věku neznamená automaticky neúspěch. Ne, není to lehké a ne, není dobré převzít jako její matka veškerou zodpovědnost. A s odstupem času mohu říct, že to byla jedna z nejlepších zkušeností, jakou mi život dal. Odlišný pohled na svět, jiné priority, význam slova odpovědnost dostala další rozměr.
@Russet Slovo svatba se před ní bojím i vyslovit, abych se náhodou nedozvěděla, že už jsou zasnobení nebo tak… i když sama nevím, co je lepší ![]()
@Anonymní píše:
Já myslíme že přesně tohle měla holka včera plánu, ale já jí udělala čáru přes rozpočet, když jsem poslala jejího přítele pryč. Ale vůbec bych se nedivila, kdyby i tohle měli do puntíku naplánované. Každopádně se takovému rozhovoru nevyhnou
Možná ano, zřejmě proto ho i pozvala. Já bych to ráda slyšela a chtěla bych vědět do jaké míry jsou jejich plány naivní a do jaké skutečně relevantní. Jinak z toho jak to popisuješ bych řekla, že to asi úplná náhoda nebyla. Holka to bere s ledovým klidem, vše má naplánováno a jak je známo, každý jsme strůjcem svého štěstí a tedy se zřejmě sama rozhodla, že tou matkou chce být. Možná za účasti manipulace od staršího přítele, jelikož jako nactka pod tlakem, mohla svolit.
@truelly ten bude koukat
To je snad to jediné, co na tom chápu, že to nechtěla říct tátovi. Ale tohle je rozhodně něco, co jí neuhlehčím. Nejlépe aby u toho byl i její přítel. Manžela trefí ![]()
Nedočetla jsem to celé, nějak u toho už usínám, ale já ti řeknu, že mě by osobně ranilo, kdyby se mi moje dcera bála přiznat těhotenství, protože by měla strach, že budu chtít její dítě zabít. Asi ti to bude připadat jako šílený názor, ale já bych se teda zamyslela hodně i nad sebou, jaká jsem teda vlastně máma. My když jsme se rozhodli pro čtvrté dítě (dávno dospělí samozřejmě), moje máma reagovala dost podobně a i když mně, jako dospělé, to může být jedno, nikdy jí to nezapomenu. Sice se ti to nemusí líbit, můžeš být naštvaná atd atd atd ale to, že měla potřebu to utajit, abys ji o to dítě nepřipravila, to by mě jako matku opravdu zabolelo u srdce víc, než že je holka těhotná. Já jsem tedy ale proti potratům a svou dceru bych podpořila v tom si dítě nechat, i kdyby na potrat ještě čas byl. Na druhou stranu pokud by ho chtěla ona - ten potrat - přes své přesvědčení bych jí nebránila. Přece jen 17tiletá dcera sice není dospělá, ale její život a její tělo není tvůj majetek ani teď. ![]()
@Martha03 Podle mě to tak klidně bere i proto, že už to dobu ví a i kdyby to opravdu byla nehoda, měla čas se s tím vyrovnat a smířit než mi to řekne. Když vezmu v potaz, jak dlouho to ví syn… a netuším jak reagovala, když se to dozvěděla. Nic jsem na ní nepoznala. Bříško jí roste, ale ne tolik, abych to v zimním oblečení poznala, pokud to nevím. Kdybych bývala viděla, jak na to ona nebo on prvnotně reagovali, bylo by to taky jiný že jo ![]()
@Anonymní píše:
@Martha03 Podle mě to tak klidně bere i proto, že už to dobu ví a i kdyby to opravdu byla nehoda, měla čas se s tím vyrovnat a smířit než mi to řekne. Když vezmu v potaz, jak dlouho to ví syn… a netuším jak reagovala, když se to dozvěděla. Nic jsem na ní nepoznala. Bříško jí roste, ale ne tolik, abych to v zimním oblečení poznala, pokud to nevím. Kdybych bývala viděla, jak na to ona nebo on prvnotně reagovali, bylo by to taky jiný že jo
No jo už to sice nějakou dobu ví, ale já bych z toho v jejím věku byla vyjevená i v tom 16tt. Nehledě na fakt, že nervozita u sdělení rodičům by u mě pracovala na plno a to mám s rodiči dobré vztahy a nebála bych se, že by mě nějak zatracovali za to, že jsem otěhotněla nebo se mnou utnuli kontakt. Na mě to působí až moc propracovaně. Ale možná je dcera skutečně klidná osoba, která to prostě vzala jako fakt a staví se k tomu i dost dospěle, s notnou dávkou naivity, ale aspoň má nějaký plán a nečeká, že se o vše postaráte vy. Pravda je, že chápu, že si z toho na větvi, ale nic než konstruktivní řešení situace vám nezbude. Není třeba plakat nad rozlitým mlíkem, ona si svou cestu už vybrala…
Příspěvek upraven 09.03.20 v 23:04
Že manžela trefí, se nedivím a to ne proto, že čeká dcera dítě, ale s kým. Sám jsem se stal otcem v 16,stát se to mým dětem pomůžu jim a podpořím je, ale přijít dcera, že čeká dítě s takovým dospělým chlapem, tak si jdu asi sednout. Podle toho jak to popisujete mi to moc nepřijde jako náhoda, bůh ví jestli frajer, co už má opravdu věk na to býti otcem, vaší do něj zamilovanou dceru tak trochu nepřesvědčil. Jí tleskám, jak se k tomu staví, dobře jste jí vychovali a určitě to zvládne, jen tatínek by mi vadil. To už je teď ale pozdě, zakazovat jí ho nemá cenu, narušilo by to váš vztah a tak nějak tuším, že ještě od vás bude potřebovat pomoci. Pokud spolu chtějí mladí bydlet, nejlepší řešení je, aby se holka nechala zplnoletnit. Protože jinak nemůže jít bydlet k němu. Otec sice bude zákonným zástupcem dítěte, protože je zletilý, nemusí se tedy určovat opatrovník, ale za dceru jste zodpovědní vy. Až se malé narodí, protože je nezletilá, bude to řešit OSPOD a ten chodí na kontroly domácnosti, kde maminka s dítětem bude po propuštění z nemocnice. To zplnoketnění mi přijde jako nejlepší řešení ve vaší situaci.
@Anonymní píše:
@truelly ten bude koukatTo je snad to jediné, co na tom chápu, že to nechtěla říct tátovi. Ale tohle je rozhodně něco, co jí neuhlehčím. Nejlépe aby u toho byl i její přítel. Manžela trefí
Zvaž, jestli manžela nezasvětit hned a bez odkladu. Aby ho neranilo to, žes o tom věděla a neřekla. A taky protože tys tu prvotní reakci fakt jako hodně nezvládla… Mohl by se stát mostem mezi tebou a dcerou.
Mimochodem, dcera to na tebe vybalila včera, že? To se jako od včera nic neposunulo? Ona si v klidu odjela na intr a ty jsi doma? A manželovi jsi fakt nic neřekla?
@Anonymní píše:
@Russet Slovo svatba se před ní bojím i vyslovit, abych se náhodou nedozvěděla, že už jsou zasnobení nebo tak… i když sama nevím, co je lepší
Protože je nebereš vzhledem k jejímu věku jako skutečné partnery. Dítě je pro tebe jediná chyba, kterou si jinak vzorná dcera dovolila udělat. Takže bych se toho haura, co bezmyšlenkovitě oplodňuje zatím ještě šestnáctiletou studentku, kdy si vaší milovanou ráčí vzít.
Já si myslím, že zplnoletnit se nedá jen tak - že jí musí být 17, a že se to dělá jen za účelem sňatku.
Z tohoto všeho by mě nejvíc zdrtilo to, že je dcera tak sobecká a egoistická, vůbec se neohlíží na své nejbližší, prostě je to tak jak to je, a vy se, rodino, starejte. Nejlépe finančně. Pokud nebudete dělat co já chci, můžu od vás odejít, mám kam. Bude mít vůbec rodičák? A ten její, kolik vydělává? Doteď na sebe peníze asi měl, ale to se rychle změní.
Jo, a za tu scénu se vůbec neomlouvej - je to přece normální reakce matky, před kterou dceruška vybalila, že je v jináči. Na prvním místě na potrat by ve tvém případě myslela asi každá matka, která chce pro svou dceru jen to nejlepší. Tvou omluvu by brala jako slabost a potvrzení toho, že teď si opravdu může dělat, co vlastně chce a Vás vůbec nebrat v úvahu. Vy to přece nakonec uděláte a ještě se jí omluvíte, tak co…
Je mi z toho smutno…
@Mosie Zplnoletnit lze od 16,sňatek není podmínkou, to bylo do roku 2014. Dnes se nechávají zplnoletnit i mladí podnikatelé. Myslím, že v jejich případě pokud je otec dítěte schopný se o ně postarat a dcera je rozumná to bude jen formalita. Zplnoletnit lze se souhlasem zákonného zástupce, ve vyjmecnych případech i bez, ale o tom rozhoduje soud. Jinak rodičák normálně dostane.
@Anonymní píše:
@Russet Slovo svatba se před ní bojím i vyslovit, abych se náhodou nedozvěděla, že už jsou zasnobení nebo tak… i když sama nevím, co je lepší
Zakladatelko, opravdu upřímně se nedivím, že vám to řekla až skoro jako poslední. Kdyby jen děvče vědělo, že ještě lezete na internet s dotazama, jestli by to z ní přeci jenom ještě nešlo vyškrábnout, nebo jestli by nešlo to dítě dát pryč. A to, že děvče zachovalo chladnou hlavu během toho, co jste na ní vřískala, protože to čekala, jen ještě více ukazuje, že asi měla důvod to čekat. Tohle bych tudíž nevyčítala jí, ale zkusila bych si spíše sáhnout do vlastního svědomí.
Jestli už to třeba tři měsíce vědí a chtějí spolu zůstat a o dítě se postarat, přistupují k tomu racionálně, snaží se všechno pořešit, aby to mělo co nejméně negativní dopady, tak proč to s tím případným zasnoubením říkáte takhle? Vždyť by to bylo super, pokud by se chtěli vzít, když už si nechávají takový závazek jako děcko.
Ani si nemyslím, že to muselo být z jejich strany plánované. Jako plánované vnímám to, jak si rozmysleli, že vám to řeknou, a to bych jim opravdu nezazlívala, protože jste zareagovala asi nejhůř, jak jste zareagovat mohla. Buďte ráda, že máte dceru, která se k tomu dokáže postavit čelem, a žádný potrat, adopci, ani to, že byste se o dítě starala vy, už nikdy nezmiňujte. Být vámi se dceři i omluvím, že jsem to nezvládla. A že s odstupem vás akorát mrzí, že vám to neřekla dříve, byť chápete, proč se pro to rozhodla. Podpořila bych dceru ve zplnoletnění, ať si můžou s partnerem opravdu zařídit život jako rodina, protože to už teď jsou, nebránila bych jí ve stěhování k němu. Buďte pyšná na to, že jste vychovala dceru, která se nezříká zodpovědnosti a staví se k problémům čelem. A buďte skvělou babičkou ![]()
Já myslíme že přesně tohle měla holka včera plánu, ale já jí udělala čáru přes rozpočet, když jsem poslala jejího přítele pryč. Ale vůbec bych se nedivila, kdyby i tohle měli do puntíku naplánované. Každopádně se takovému rozhovoru nevyhnou