Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smrt tatínka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.5.17 09:03
@Pety2 píše:
Mně zemřel otec, když mi bylo 8…Ještě v noci se sešla celá rodina, máma mě vzbudila a prostě mi řekla:„Tatínek se nám zabil“…Popravdě jak jinak mu to chceš říct, vymýšlet si pohádky, to fakt ne. Takhle staré dítě to pochopí okamžitě. Děti se se smrtí, a le vyrovnávají lépe než dospělí, věř mi. Vím o čem mluvím.
Taky si myslím. V 9 letech řeči typu „tatínek odešel tam, kde je mu dobře“ mi přijdou dost mimo. Řekla bych to, co se stalo a dítko objala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.5.17 09:09
@Pety2 píše:
Mně zemřel otec, když mi bylo 8…Ještě v noci se sešla celá rodina, máma mě vzbudila a prostě mi řekla:„Tatínek se nám zabil“…Popravdě jak jinak mu to chceš říct, vymýšlet si pohádky, to fakt ne. Takhle staré dítě to pochopí okamžitě. Děti se se smrtí, a le vyrovnávají lépe než dospělí, věř mi. Vím o čem mluvím.
Prosím anonym, je to hodně citlive, jinak smazat…
Máš pravdu, děti se smrty vyrovnávají lépe než dospeli a nejsou hloupe..mne bylo 10 let, když zemřela mamka…Byla dlouho nemocna…Jednou jsem přišla ze školy domu a viděla celou rodinu plakat…okamzite mi došlo, co se stalo.
Takže bych urcite mluvila pravdu a vse na rovinu řekla…
- Citovat
- Upravit
31.5.17 09:34
Mě umřel bratr, když mu bylo 12 let, také nám to bylo sděleno surově, před 5 lety mi umřel druhý bratr a také nám to bylo sděleno surově a až teď když asi vím, to co vím, jsem se s tím smířila a přijala to jako přirozenou součást života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 09:43
Smutne kdyz odejde milovany 
Je mi to lito. Ale rikat diteti ze tatinek odesel tam kde je mu ted dobre je blbost. Dite neni hloupe a hned ho napadne myslenka: a proc odesel jinam, to mu doma s nama nebylo dobre? Ci rict ze odesel do nebicka taky neni zrovna ideal. Deti to chapou tak ze je jakoby treba v praci a jednou se vrati a i tak se chovaji. Ci rikat ze tu navzdy bude s nami a bude na nas davat pozor, s toho mohou mit citlivejsi ditka nocni mury v podobe duchu atd. Deti jsou v tomhle mnohem chapavejsi nez my. Je to hrozne tezke rict diteti, ze jejich milovany tata umrel, ale nejlepsi cestou je rict proste pravdu. Hlavne nelhat, protoze pravdu se pak dozvi nekde zvenku a to je mnohem horsi. Nepouzivat slova odesel, ztratili jsme atd. Ale jednoduche umrel. Kdyz nekdo odejde tak se muze vratit a tak dite slovo odesel i vnima. Kdyz se ditko bude ptat at na cokoli, dat mu odpoved, pravdivou. Dite truchli trochu jinak, neni to naraz ale postupem casu teprve zjistuje ze neco ztratil a to je doba kdy potrebuje podporu druheho rodice. Klidne at pote pomuze vybrat kvetiny na pohreb, pohrbu se ucatni. Klidne spolu truchlete, placte. Nesmi nikdy mit pocit ze nesmi plakat. Slova bud silny ci ses silny zvladnes to, taky nejsou zrovna zpravna. Dostava tim pocit ze nesmi truchlit. Sam si musi najit zpusob jak se s tim vyrovnat a vy ho v tom jen podporujte. At je to plac, krik, ci bude par dni samotar. Hlavne poslouchat a odpovidat pravdive, dat mu najevo ze jste na to dva. Deleny smutek je malicko snadnejsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 09:44
@Petulka1234 píše:
Mě umřel bratr, když mu bylo 12 let, také nám to bylo sděleno surově, před 5 lety mi umřel druhý bratr a také nám to bylo sděleno surově a až teď když asi vím, to co vím, jsem se s tím smířila a přijala to jako přirozenou součást života.
Můžu se zeptat jak surově?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 09:54
Bližší vysvětlení
Tatínek odešel náhle - srdeční příhoda. Jinak byl zdravý a měl se synem velice šťastný vztah. Je to jako rána do srdce. Víc neuvedu, je to ještě čerstvé. Smrt si nevybírá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 10:04
@Anonymní píše:
Smutne kdyz odejde milovany
Díky moc za rady - není to můj syn, ale kamarád mého syna prostě najednou nemá tatínka - a oba kluci se dobře znaji, takže to samozřejmě budou řešit, navíc spolu oba chodí do jedné školní třídy a do družiny. Maminka uvažuje, že kluka na pohřeb nevezme, ale to se mi nezdá jako dobré řešení.
Příspěvek upraven 31.05.17 v 10:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 10:10
@Johnny7 píše:
Tatínek odešel náhle - srdeční příhoda. Jinak byl zdravý a měl se synem velice šťastný vztah. Je to jako rána do srdce. Víc neuvedu, je to ještě čerstvé. Smrt si nevybírá.
Mám syna, kterému je osm a půl, takže podobná věková kategorie. Takže sdělit nějak citlivě, ale pravdivě. Pepíčku, zemřel tatínek, selhalo mu srdíčko a pevně obejmout. Až se vybrečí, začne klást otázky, tak hlavně neodbývat, byť to bolí sebevíc a povídat si s ním o tom. Musí to ven a pomůže to i tobě. Upřímnou soustrast a hodně síly hlavně do příštích dní. Až se vyřeší náležitosti s tím spojené, tak se ten stres trošku zmírní. Hlavně to v sobě nepotlačovat, smutek prostě musí ven stůj, co stůj. Držte se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 10:16
@Johnny7 píše:
Díky moc za rady - není to můj syn, ale kamarád mého syna prostě najednou nemá tatínka - a oba kluci se dobře znaji, takže to samozřejmě budou řešit. Maminka uvažuje, že kluka na pohřeb nevezme, ale to se mi nezdá jako dobré řešení.
Devítiletého bych už na pohřeb brala (respektive bych se ho ptala, jestli chce jít a vysvětlila mu, jak to na takovém pohřbu vypadá a co ho tam čeká), oni si to rozloučení potřebují prožít. Hlavně se z toho nesmí udělat tabu. Je to blbé srovnávat, ale nám nedávno zemřel pejsek a jen tříletá to nevnímá definitivně. Šestiletá a osmiletý už to chápou dobře. Nechala jsem jim ji naposledy pohladit, rozloučit se a když jsme ji potom odváželi, tak se na ní ještě šli podívat. Brečeli jsme povídali si o tom, proč zemřela a celkově o životě a o smrti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 10:20
@Amys píše:
Mám syna, kterému je osm a půl, takže podobná věková kategorie. Takže sdělit nějak citlivě, ale pravdivě. Pepíčku, zemřel tatínek, selhalo mu srdíčko a pevně obejmout. Až se vybrečí, začne klást otázky, tak hlavně neodbývat, byť to bolí sebevíc a povídat si s ním o tom. Musí to ven a pomůže to i tobě. Upřímnou soustrast a hodně síly hlavně do příštích dní. Až se vyřeší náležitosti s tím spojené, tak se ten stres trošku zmírní. Hlavně to v sobě nepotlačovat, smutek prostě musí ven stůj, co stůj. Držte se
Děkuji za rady. Pro mě silný zážitek, kluk se mě na to ptá a ještě nám nikdo takhle náhle neodešel. Nemám rád, kdyz se dětem říkají nesmysly, proto se radši ptám. Maminka je úplně na dně a jako chlap chci pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 10:30
@Johnny7 píše:
Děkuji za rady. Pro mě silný zážitek, kluk se mě na to ptá a ještě nám nikdo takhle náhle neodešel. Nemám rád, kdyz se dětem říkají nesmysly, proto se radši ptám. Maminka je úplně na dně a jako chlap chci pomoct.
Povídej si s nimi o tom. Předpokládám, že už to kluk ví? Nebo ho ta zpráva teprve čeká?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 10:33
Už jsem psala, že mi otec zemřel, když mi bylo 8. Máma mě na pohřeb nevzala a dodnes jí to vyčítám…Myslím, že jsem měla právo se rozloučit. Dítě bych vzala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 10:37
@Amys píše:
Povídej si s nimi o tom. Předpokládám, že už to kluk ví? Nebo ho ta zpráva teprve čeká?
Kluk to ví a dostal nás otázkou, jestli bude mít nového tatínka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 10:47
@Johnny7 píše:
To je normální obranná reakce. Na to bych řekla, že teď ne, že to musí nejdřív přebolet a že to bude trvat hodně hodně dlouho, třeba i několik let. Jak jsem psala, je to blbé srovnávat, ale nám právě nedávno zemřel pes a tahle otázka velmi záhy přišla taky. Za sebe musím říct, že na jednu stranu mi to obrovsky zasáhlo, že jsme sotva pohřbili jednoho a už chtějí druhého, ale ve chvíli, kdy jsem si to odosobnila, tak mi došlo, že je potřeba to brát tak, že si to v sobě potřebují nějak zpracovat, aby mohli jít dál. Takže teď jsme ve fázi, kdy pláčeme nad pejsekm a zároveň se těšíme na štěňátko, teď mě zas ubíjí tím, že se furt ptají, jetli už máme štěňátko doma. Takže hlavně si to neber špatně, oni se prostě potřebují přesměrovat na něco jiného a na něco se jakoby těšit, aby to zmírnilo tu bolest.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.17 11:23
@Petulka1234 píše:
Uf, co synovi říciJen na chvilku jsem si představila situaci, jak bych něco takového vysvětlovala své dceři (shodou okolností jí je také 9 let).
Trošičku odbočím a napíši, na co se mě má dcerka zeptala pár dní zpátky: Mami? Vís co by mě zajímalo? Já: ano, co potřebuješ vědět? Dcerka: Co se stane, když zemřeme? co je po životě? a jak je vůbec možné, že dokážu hýbat rukou, co to ve mně ovládá? a proč tady vlastně jsme, co když je tohle jenom sen, kde jsme?
Já:…vůbec jsem nevěděla co jí odpovědět, jelikož ani já přesně na tohle neznám odpověď a ani nikdo jiný asi…
Ale jelikož v těchto dnech si čtu knihu od Raymonda Moodyho život po životě, tak jsem ji po chvilce váhání odpověděla takto: Myslím si, že když člověk umře, tak jeho cesta nekončí a dostane se někam, kde pokračuje něco dalšího. Někteří lidé s tím mají chvilkovou zkušenost, kdy se dostali někam, kde viděli, co je dál když zemřeme. My jsme tady na zemi proto, že se máme milovat, radovat, učit se novým věcem, zkoumat život atd. prostě být a žít
A že dokáže hýbat rukou, že to dělá dušička, která žije v jejím tělíčku a že jí má moc ráda a stará se o ní.Vašemu synovi bych řekla asi možná tohle: Tatínek odešel, protože musel odejít někam, kde ho moc potřebují a že syna má moc rád a jednou se zase uvidí. Zatím ho bude hlídat z dálky a že mu přeje ať je moc šťastný.
Držím vám moc palce, určitě vám někdo další ještě také poradí, snad si vyberete něco, jak to vysvětlit synovi
Když se syn zeptá: a kam odešel? tak bych mu asi odpověděla, že do nebe, kde má práci…popravdě dál nevím, přesně jak jinak to ještě vysvětlit synovi…
Tak ja bych rekla, ze tahle bachorka dokaze udelat vic skody nez ta samotna smrt. Jak odesel, kde ho vic potrebuji? Copak nekdo potrebuje rodice vic nez dite? On dal tatinek prednost nekomu jinemu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
