Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Petulka1234 píše:
Uf, co synovi říciJen na chvilku jsem si představila situaci, jak bych něco takového vysvětlovala své dceři (shodou okolností jí je také 9 let).
Trošičku odbočím a napíši, na co se mě má dcerka zeptala pár dní zpátky: Mami? Vís co by mě zajímalo? Já: ano, co potřebuješ vědět? Dcerka: Co se stane, když zemřeme? co je po životě? a jak je vůbec možné, že dokážu hýbat rukou, co to ve mně ovládá? a proč tady vlastně jsme, co když je tohle jenom sen, kde jsme?
Já:…vůbec jsem nevěděla co jí odpovědět, jelikož ani já přesně na tohle neznám odpověď a ani nikdo jiný asi…
Ale jelikož v těchto dnech si čtu knihu od Raymonda Moodyho život po životě, tak jsem ji po chvilce váhání odpověděla takto: Myslím si, že když člověk umře, tak jeho cesta nekončí a dostane se někam, kde pokračuje něco dalšího. Někteří lidé s tím mají chvilkovou zkušenost, kdy se dostali někam, kde viděli, co je dál když zemřeme. My jsme tady na zemi proto, že se máme milovat, radovat, učit se novým věcem, zkoumat život atd. prostě být a žít
A že dokáže hýbat rukou, že to dělá dušička, která žije v jejím tělíčku a že jí má moc ráda a stará se o ní.Vašemu synovi bych řekla asi možná tohle: Tatínek odešel, protože musel odejít někam, kde ho moc potřebují a že syna má moc rád a jednou se zase uvidí. Zatím ho bude hlídat z dálky a že mu přeje ať je moc šťastný.
Držím vám moc palce, určitě vám někdo další ještě také poradí, snad si vyberete něco, jak to vysvětlit synovi
Když se syn zeptá: a kam odešel? tak bych mu asi odpověděla, že do nebe, kde má práci…popravdě dál nevím, přesně jak jinak to ještě vysvětlit synovi…
Tak ja bych rekla, ze tahle bachorka dokaze udelat vic skody nez ta samotna smrt. Jak odesel, kde ho vic potrebuji? Copak nekdo potrebuje rodice vic nez dite? On dal tatinek prednost nekomu jinemu?
@Cuddy píše:
Tak ja bych rekla, ze tahle bachorka dokaze udelat vic skody nez ta samotna smrt. Jak odesel, kde ho vic potrebuji? Copak nekdo potrebuje rodice vic nez dite? On dal tatinek prednost nekomu jinemu?
Přesně tak. Dítě to potřebuje vysvětlit jednoduše se všemi důsledky, co z toho pro něj plynou. Musí pochopit, že tatínek už se nevrátí. Názory na život po životě si vytvoří samo, až bude starší/dospělé.
@deimoska píše:
Přesně tak. Dítě to potřebuje vysvětlit jednoduše se všemi důsledky, co z toho pro něj plynou. Musí pochopit, že tatínek už se nevrátí. Názory na život po životě si vytvoří samo, až bude starší/dospělé.
Váš názor se mi moc líbí… děkuji ![]()
@Cuddy Souhlasim! On neodesel, ale umrel. Kdyz by odesel tak se muze vratit a to on nemuze. Rict ze odesel a jeste do nebicka kde ho hodne potrebovali je blbost. Kdo nejvic potrebuje tatu? Dite!
Malé zemřela její paní učitelka(byla mladá), taky sem přemýšlela jestli jí to řici nebo jak se zachovat… malé bude sedm, a nakonec zvítězil rozum, prostě sem jí řekla rovnou co a jak samozřejmě ne úplně do detailů, ale tak aby to bylo pochopitelné, chvilku si pobrečela a teď říká sama že paní učitelka je anděl, a že učí v nebíčku ostatní andělíčky
ale často kouká na pohádku anděl páně
takže za mě říct na rovinu a to dítě si to přebere po svým a pokud má otázky přímo odpovědět, má právo vědět co se děje kolem něj
Ted v cervenci to budou 2roky co jsem prisla o manzela a musela to rict detem. Synovi v te dobe bylo 10let a i kdyz jsem to rikala s tou nejvetsi lasku k nemu, abych ho co nejmene stresovala, rekla jsem mu pravdu a pak ho jen objimala… nicmene nikdy uz nezapomenu synuv plac a sok. Hodne sily, prvni rok je opravdu boj
Ano, říct mu to a nechlácholit nesmysly. Nechat ho prožít smutek. Nemusí ho mít, ale také ho může mít delší dobu.
Mne jako pětileté dítě uchlácholili tím, že máme neumřela, ale usnula. O rok později se mi to vybavilo a netušila jsem proč a tento nepříjemný zážitek jsem v sobě nosila až do nějakých 18-ti let než mi to někdo vysvětlil a dalších 20 let jsem to odpouštěla.
Známému také náhle umřela žena, jedno dítě to zvládlo relativně „v pohodě“, druhé brečelo ze 2 měsíce. Byli cca 1rok na každou stranu od tvého.
Děkuji všem diskutujícím a omlouvám se za zmatky. Řeším ještě jedno úmrtí… to naštěstí není mladý člověk.
@Johnny7 píše:
Díky moc za rady - není to můj syn, ale kamarád mého syna prostě najednou nemá tatínka - a oba kluci se dobře znaji, takže to samozřejmě budou řešit, navíc spolu oba chodí do jedné školní třídy a do družiny. Maminka uvažuje, že kluka na pohřeb nevezme, ale to se mi nezdá jako dobré řešení.Příspěvek upraven 31.05.17 v 10:11
já bych tam dítě nebral, pokud není tedy jiná možnost. Ještě to všechno umocňovat, ale já bych ho objal a řekl mu opravdu, co se stalo a co bude následovat…povídal bych mu o lidech, co zůstali kolem něj a pro něho…
@kaven píše:
Ted v cervenci to budou 2roky co jsem prisla o manzela a musela to rict detem. Synovi v te dobe bylo 10let a i kdyz jsem to rikala s tou nejvetsi lasku k nemu, abych ho co nejmene stresovala, rekla jsem mu pravdu a pak ho jen objimala… nicmene nikdy uz nezapomenu synuv plac a sok. Hodne sily, prvni rok je opravdu boj
takový věci se nadají nikdy zapomenout.,ty jsou navždy. Jen s menší bolestí.
@Zlobísek:)) píše:
Malé zemřela její paní učitelka(byla mladá), taky sem přemýšlela jestli jí to řici nebo jak se zachovat… malé bude sedm, a nakonec zvítězil rozum, prostě sem jí řekla rovnou co a jak samozřejmě ne úplně do detailů, ale tak aby to bylo pochopitelné, chvilku si pobrečela a teď říká sama že paní učitelka je anděl, a že učí v nebíčku ostatní andělíčkyale často kouká na pohádku anděl páně
takže za mě říct na rovinu a to dítě si to přebere po svým a pokud má otázky přímo odpovědět, má právo vědět co se děje kolem něj
vždycky jsem si říkal, že doba, kdy kolem tebe začnou umírat lidé je asi 50let, ale ono je to všechno úplně jinak…
@ontario7 píše:
já bych tam dítě nebral, pokud není tedy jiná možnost. Ještě to všechno umocňovat, ale já bych ho objal a řekl mu opravdu, co se stalo a co bude následovat…povídal bych mu o lidech, co zůstali kolem něj a pro něho…
Pohřeb je důležitý rituál pro pozůstalé. Aby se rozloučili, ukončili kapitolu života s nebožtíkem a nakonec „oslavovali“ jeho život zde.
Možná bych chlapce při pohřbu svěřila osobě, které chlapec důvěřuje, kdyby chtěl v průběhu odejít, aby měl s kým (u mne tomu bylo také tak, měli jsme pohřeb se mší, takže celou dobu jsem tam nebyla, jen na začátku a na konci).
@-Evka- píše:
Pohřeb je důležitý rituál pro pozůstalé. Aby se rozloučili, ukončili kapitolu života s nebožtíkem a nakonec „oslavovali“ jeho život zde.
Možná bych chlapce při pohřbu svěřila osobě, které chlapec důvěřuje, kdyby chtěl v průběhu odejít, aby měl s kým (u mne tomu bylo také tak, měli jsme pohřeb se mší, takže celou dobu jsem tam nebyla, jen na začátku a na konci).
já ti nevím, když si představím tolik prolitých slzí na jednom místě, tak bych se ho toho snažil vyvarovat.Je na to ještě malej…takový vzpomínky mu zůstanou navždy…
@ontario7 píše:
já ti nevím, když si představím tolik prolitých slzí na jednom místě, tak bych se ho toho snažil vyvarovat.Je na to ještě malej…takový vzpomínky mu zůstanou navždy…
V devíti letech už je schopný se rozhodnout sám, už zas tak malý není. Je to věk, kdy si smrt uvědomuje.
@Amys píše:
V devíti letech už je schopný se rozhodnout sám, už zas tak malý není. Je to věk, kdy si smrt uvědomuje.
to není o rozhodování snad, ale o tom jak ho to poznamená ![]()