Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smrt tatínka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.6.17 21:00
@ontario7 píše:
to není o rozhodování snad, ale o tom jak ho to poznamená
Myslím, že devítiletého kluka spíš poznamená, když ho z toho všeho vyloučí, aniž by je zajímalo, jestli o to stojí. Děti potřebují vědět, že jsou pro nás důležité v dobrém i zlém a zrovna tohle je docela důležitý zlomový okamžik.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 21:26
@Amys píše:
Myslím, že devítiletého kluka spíš poznamená, když ho z toho všeho vyloučí, aniž by je zajímalo, jestli o to stojí. Děti potřebují vědět, že jsou pro nás důležité v dobrém i zlém a zrovna tohle je docela důležitý zlomový okamžik.
já nevím, nedávno jsem svýmu klukovi oznamoval jedno umrtí a přišlo mi, že by bylo lepší x věcí vynechat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 21:32
@ontario7 Píšu z vlastní zkušenosti. Nedělejte z dětí chudinky. Smrt je součást života. Já byla na pohřbu mámy v pěti letech a jediné trauma mám z vymyšlené povídačky.
Naše děti chodí na pohřby od věku cca 2 let. Nemají žádné trauma. Ba naopak, jak poznamenal syn, tak se mu po pohřbu dědečka ulevilo. O tom, že zemře věděl pár dní dopředu.
Tabu ze smrti dělají dospělí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 21:59
@ontario7 píše:
já ti nevím, když si představím tolik prolitých slzí na jednom místě, tak bych se ho toho snažil vyvarovat.Je na to ještě malej…takový vzpomínky mu zůstanou navždy…
Já bych to svým dětem nechala prožít.
Sama jsem byla na pohřbu svého bratrance, který se oběsil ve svých 14ti letech.
Tenkrát mi bylo necelých 9 let a byla jsem ráda, že jsem se s ním rozloučila. Měla jsem ho moc ráda. Smířila jsem se s tím docela dobře i proto, že jsme si o tom všem doma povídali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 22:32
@-Evka- píše:
@ontario7 Píšu z vlastní zkušenosti. Nedělejte z dětí chudinky. Smrt je součást života. Já byla na pohřbu mámy v pěti letech a jediné trauma mám z vymyšlené povídačky.
Naše děti chodí na pohřby od věku cca 2 let. Nemají žádné trauma. Ba naopak, jak poznamenal syn, tak se mu po pohřbu dědečka ulevilo. O tom, že zemře věděl pár dní dopředu.Tabu ze smrti dělají dospělí.
neříkám tabu, jen je nevystavovat zbytečně stresům
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 22:34
@jitka 11 píše:
Já bych to svým dětem nechala prožít.
Sama jsem byla na pohřbu svého bratrance, který se oběsil ve svých 14ti letech.
Tenkrát mi bylo necelých 9 let a byla jsem ráda, že jsem se s ním rozloučila. Měla jsem ho moc ráda. Smířila jsem se s tím docela dobře i proto, že jsme si o tom všem doma povídali.
tak největší s račka jsem tu zase já 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.17 22:53
Synovi zemrela spoluzacka, na pohreb sla cela trida, i spousta deti z jinych trid, kteri holcicku znaly. Jednalo se o cirkevni pohreb v kostele.Deti to prijaly jako ritual rozlouceni, zivotni zkusenost.Ve tride maji koutek s fotkama a obrazky holcicky. Nikdo se nehrouti, prozivaji to jako smutnou, ale uzavrenou a spracovanou zivotni epizodu.
M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 02:31
Pohřeb
Kluk bude na pohřbu… maminka pochopila důležitou věc. Prosím myslete na ně… je to těžká situace… děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 09:39
@Johnny7 píše:
Kluk bude na pohřbu… maminka pochopila důležitou věc. Prosím myslete na ně… je to těžká situace… děkuji.
Myslím na ně, musí to být opravdu strašné. Hlavně z toho opravdu neudělat tabu a zodpovědět všechny otázky, byť to bolí sebevíc. Ono to pomáhá k tomu smíření se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 09:46
@ontario7 píše:
já nevím, nedávno jsem svýmu klukovi oznamoval jedno umrtí a přišlo mi, že by bylo lepší x věcí vynechat
On je obrovský rozdíl v tom, kdo zemře. Pokud zemře někdo z opravdu blízké rodiny, koho ty děti vídají každý den, tak je to úplně něco jiného, než strejda odvedle z vesnice nebo kamarád, se kterým se vídáme. Myšleno kamarád nás dospělých. Taky záleží na tom, kdy se prvně s nějakou smrtí setkají. Takže to celkově samozřejmě paušalizovat nejde. Když nám před lety zemřela babička (takže dětí prababička), jejich způsob vyrovnání byl v tom, že pořád kreslily hrobečky a akřížky a pořád o tom mluvily. Různě řešily, co je po smrti a jestli to bolí, když někdo zemře a tak. Bylo to únavné. Dost často mi pak říkaly, že se bojí spát, co když se ráno neprobudí… Je to takový přirozený vývoj dětského myšlení a já si ze svého dětství pamatuji, že jsem to vnímala jeden čas podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 17:46
@Johnny7 píše:
Kluk bude na pohřbu… maminka pochopila důležitou věc. Prosím myslete na ně… je to těžká situace… děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 17:49
@Amys píše:
On je obrovský rozdíl v tom, kdo zemře. Pokud zemře někdo z opravdu blízké rodiny, koho ty děti vídají každý den, tak je to úplně něco jiného, než strejda odvedle z vesnice nebo kamarád, se kterým se vídáme. Myšleno kamarád nás dospělých. Taky záleží na tom, kdy se prvně s nějakou smrtí setkají. Takže to celkově samozřejmě paušalizovat nejde. Když nám před lety zemřela babička (takže dětí prababička), jejich způsob vyrovnání byl v tom, že pořád kreslily hrobečky a akřížky a pořád o tom mluvily. Různě řešily, co je po smrti a jestli to bolí, když někdo zemře a tak. Bylo to únavné. Dost často mi pak říkaly, že se bojí spát, co když se ráno neprobudí… Je to takový přirozený vývoj dětského myšlení a já si ze svého dětství pamatuji, že jsem to vnímala jeden čas podobně.
jj, to je pravda, je to přesně, jak říkáš…Když člověku nejsi na očích, nejde to, aby nějak moc truchlil.Zase každý člověk je jiný cíťa.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.19 15:59
Ahojte,
přemýšlím jak postupovat u dětí. Dcera začíná dost mluvit. Když se zeptá, kde je tatínek, řeknu, že umřel, ale už nedokážu odpovědět na to proč. (Sebevražda, nechci aby si myslely, že když má člověk starosti, tak je tohle normální řešení)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.19 16:29
@topkiss tak furt je to nemoc psychická. Byl nemocný. Stejně je jednou asi ta pravda zlomí 
Radila ses s odborníkem? A co prarodiče, vídají se? Aby jim neřekli nějakou výbornou blbost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.19 16:43
@Bubla Bůčková
S prarodiči se nevídají. Zatím se nikdo kvůli tomu neozval, tak předpokládám, že je ten zájem přešel.
Napadlo jim říct, že byl nemocný, ale tohle o něm prostě nikdo neřekne. S odborníkem jsem se neradila. Musela bych vzít děti sebou a to by asi nebyl nejlepší nápad
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
