Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Upřímně tohle je pohoda pro každého školáka - nemuset nic, jen se flákat. Proč se ji nepokoušíš nějak aktivně zapojit do “života”? Třeba dělat domácí práce, pomáhat ti….cokoliv než jen koukat do mobilu/tabletu ![]()
Zakladatelko, minimálně si prosím přečti vliv tabletu, telefonu, tik toku atd na úzkosti ![]()
@Anonymní píše: Více
doporučila bych zamyslet se nad tímto pojmem, „druhotný zisk z nemoci“, taky jsme se s tím v určité fázi potýkali. Pozor to není vědomé předstírání, ale nevědomé udržování nemoci, protože zároveň ten stav poskytuje výhody. Hodně jsme to řešili s terapeutkou a ta s dcerou a je to tak jak už mnozí psali, dcera ani ty nemůžete čekat až bude bez úzkosti. To třeba nebude nikdy, musí do školy i s úzkostí. A v tomhle věku je naprosto nezbytný kontakt s vrstevníky a samozřejmě ten live ne online. Z toho důvodu psychiatrička ani nepodpořila IVP a natvrdo že hospitalizace, dlouhodobá s režimem a školní docházkou v nemocnici, To nastavilo základní hranici a dcera začala pracovat na svém zotavení i sama za sebe, nejen že čekala jako oběť až zmizí úzkost.
***Druhotný zisk z nemoci**" (sekundární zisk) v psychologii označuje nevědomé psychologické výhody, které jedinec získává ze svého onemocnění, například získání pozornosti, soucitu, omluvení od povinností, úniku od stresu nebo posílení závislosti na okolí; může to být kompenzace nějaké citové potřeby. Není to záměrné předstírání, ale podvědomý mechanismus, který vede k tomu, že nemoc pomáhá udržovat komfortní, i když nezdravý, stav.
Příklady druhotných zisků:
Získání pozornosti a péče: Lidé se o nemocné více zajímají, věnují jim více času.
Osvobození od povinností: Nemoc omlouvá neplnění úkolů a zodpovědnosti. Únik z nepříjemné situace: Nemoc může být únikem z náročného nebo neuspokojivého vztahu či zaměstnání.
Získání kontroly/moci: Nemocný se stává středobodem pozornosti a může ovládat své okolí.
Kompenzace psychických potřeb: Například potřeba bezpečí nebo jistoty, které nemocný v běžném životě postrádá.
Jak se s tím pracuje?
Psychoterapie pomáhá klientovi odhalit tyto podvědomé mechanismy a pochopit, co nemoc „plní“.
Cílem je naučit se tyto potřeby uspokojovat zdravějším způsobem, bez nutnosti být nemocný, aby se jedinec mohl zbavit zátěže nemoci a dosáhnout skutečné psychické pohody.*
Zažila jsem krátce stavy úzkostí. Pohyb, fyzická práce,… nepomáhalo. Hlava jela na plné obrátky a sypala černé myšlenky. Takže sudoku, křížovky, osmisměrky - jak na papíře, tak v telefonu. Byla jsem příšerně unavená, pořád bych spala. Byl to hnus. Protože jsem dospělá, zvládla jsem to sama (cítila jsem, že to odchází). Věděla jsem spouštěč.
Otázka je, do jaké míry je správně medikovaná. Možná by to chtělo zkusit jiné psychologa, nebo psychiatra. Pokud si na troufáš, tak domškoláctví.
Ale rozhodně je potřeba ji zaměstnat… tím ležením na tabletu si možná ještě víc ubližuje. Máš přehled, co tam sleduje?
@hanka.br. píše: Více
Tak že je závislá na elektronice poslední dobou to přiznávám, ale nemoc si snad nevymýšlím ani já ani ona. A psala jsem, že toto zhoršení nastalo na podzim, předtím tři roky fungovala celkem dobře i s nemocí a určitě díky lékům. Nevím co se jí stalo v hlavě, ale určitě si neřekla tak teď budu dělat že mi není dobře a zůstanu doma. Doma jí taky není dobře. To píšete všem co mají nemocné děti, že ze sebe dělají chudinky?
@Anonymní píše: Více
A co pro ni děláš ty kromě toho, že ji umíš narvat lékama? Víš, jak na tom je, přesto ji necháš propadat se hloub a hloub nicneděláním s mobilem - tím ji jako pomáháš? Ty prostě jenom nechceš přijmout svou zodpovědnost nad tím, jak tvoje dcera žije, to je celé.
@dceruška píše: Více
To jsem samozřejmě taky zkusila, ale nešlo to. Třeba ohledně toho jídla, ona je schopná celý den nejíst když na ni nedohlížím ani nepít, s jídlem má problém dlouhodobě, nemá chuť na jídlo a když dostatečně nejí tak potom logicky nemá energii něco dělat. I toto řeším s doktorkou, ale řešit to moc nejde, násilím do dcery jídlo nedostanu.
I kdybych neřešila to jídlo tak bych ji samotnou doma nenechala
@hanka.br. píše: Více
Ty léky předepisuje psychiatr a asi ví co dělá. Já nejsem nadšená z toho, že je musí brát a co mám jako dělat?
Ale ano já mám za svou dceru zodpovědnost a proto to řeším. Nikdo jiný to za mě nevyřeší. A kdo nezažil psychickou nemoc u dítěte tak to nikdy nepochopí
@Anonymní píše: Více
Právě proto, že něco takového prožívám (sice jako dospěla), tak ti říkám, co pomohlo mě.. málem mě to stálo manželství a muž pořád nechápe, proč nemám problém jet do práce, ale do např obchodu mě to stojí maximum sil. Zvládám teda bez AD.
@ta_holka_co_pise píše: Více
Nezlehcuju, pisu na zaklade zkusenosti z svych a z okoli, jak to je. U me to uzkostmi pouze zacala a za me to bylo v porovnani se vsim to „nejmensi“ s cim jsem se potykala. A takhle to vidi v mem okoli vsichni, kdo maji tezke deprese, schizofrenie a tak. Na uzkosti se neumira, jsou neprijemne, ale da se s nimi pracovat. Treba KBT to docela umi. Ale chce to chodit pravidelne a plnit postupne expozice, coz se ne kazdemu chce, protoze to neni prijemne. Proto jsem psala, ze bych dceri zakladatelky doporucila nejaky pobyt na psychiatrii. Ty Opařany treba si ted hodne lidi chvali. Vim, ze se dele ceka, ale nebyla by porad na mobilu a mela rezim. Uprimne podle toho, co zakladatelka pise, ze dcera dela, by hrablo vsem snad. Co doma s necim pomoci? Nejaka pravidla, rezim? Uklizet, pomoci varit…? Ja uz nekdy ve 3 letech lezla s hadrem po podlaze, kdyz jeste nebyly mopy poradne. Ja chapu, ze uzkosti jsou vycerpavajici, ale cim vic se tomu clovek poddava, tim horsi to pak je. Ja byla na KBT pobytu kdysi davno a co jsme tam vsichni museli plnit, bylo opravdu drsne a kolikrat mi to ze strany Dr. prislo i prehnane, ale pak se z nasi skupiny skoro vsichni zlepsili.
@Anonymní píše: Více
Psychiatr napíše prášky a co děláš ty? Co myslíš, že ji do toho stavu dostalo? Nad tím ses někdy zamyslela? Že mobil a internet ji totálně zničil dětství? A dělá to s tvým požehnáním dál? ´To je marný tohleto.
@hanka.br. - ne za vše můžou mobily a tablety.. tady to můžou být hormony, problémy ve škole, cokoliv.. jasně, mobil tomu nepomohl, ale tohle bylo od tebe krutý
@hanka.br. píše: Více
Ano je to marný když je někdo takhle hnusný, dětství ji zničil Covid, online výuka a zavřené školy, tam ten problém začal. Za to fakt já nemůžu
To myslíte vážně tuto radu jít s úzkostmi do obchodního centra?? To fakt není místo kam by chtěla jít a není nutné tam chodit, tam nechodím ani já. Musí zkusit tu školu to ano.
A ona si nic nevydupala, víte kolikrát mi říkala, že chce být zase jako dřív bez těch úzkostí? A já si taky nepřeju nic jiného