Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@ta_holka_co_pise píše: Více
Já se nebudu dohadovat, mně tohle řeklo hodně lidí a já to sdílím taky. Nemusíš s tím souhlasit, já své názory nikomu nevnucuju, ale pro mě prostě úzkosti nebyly ve zpětném zrcátku to nejhorší, co jsem prožila a dá se s nimi lépe pracovat, než třeba s jinými problémy. Chodila jsem do školy se šílenými úzkostmi, brečela, klepala se na wc, ale prostě jsem věděla, že tam musím, i když cesta na více etap, kolapsy… samozřejmě neznám dceru zakladatelky, ale tak jak popisuje její den, tak se jí určitě hodně ustupuje, o nějakém úklidu, pomoci mamce atd. ani slovo. Já i v těch hnus stavech, propustkách z nemocnic apod. musela doma něco dělat.
@ta_holka_co_pise Hlavně, že ti je líp, tvoje urážky se mě nedotýkají.
@hanka.br. píše: Více
Spíš tobě je líp, za ty milá slova k zakladatelce.
Zakladatelko, musí to být pro tebe těžké. Já úzkosti mám a protože vím, jak je to hrozné, modlím se, aby to moje děti nikdy nezažily.
Zkuste v pondělí tu školu, když to opravdu nepujde, nezlobila bych se na ní, ale hodila bych s dcerou rozhovor o hospitalizaci. Tak bych to udělala já, kdyby šlo o mé dítě. Zároveň bych ji každý den donutila jít se mnou na procházku do přírody, to taky hodně pomáhá. Prostě jí říct, pokud se z toho chceš dostat, musíš to překonat a jít do školy/na procházku a a každý den jí to připomínat. Hodně síly ![]()
@ta_holka_co_pise píše: Více
Milá slova zakladatelce je to poslední, co té holce pomůže.
Souhlasim s temi, ktere pisou, ze nezname zakladatelku, ani jeji dceru, a rozhodne ne cely pribeh, takze tvrdit s jistotou, ze pricinou je to, ci ono, mi pripada troufale. Co treba otec, babicky, dedove, skolni prostredi, mesto/vesnice, kde ziji, jak rodina fungovala pred covidem… Nevime nic. A i pro kazdeho, ktery zna svuj pribeh, nemusi byt uplne jednoduche mu porozumet. Zejmena bych vse nehazela na mobil a internet, to na me pusobi spise jako dusledek nebo jeden z aspektu toho, co se deje. Ne jako vsespasna formulka - zrusime internet a bude lip.
Spis by me zajimalo, Zakladatelko, jestli si necem z toho, co tu zatim v diskuzi padlo, myslite, ze by to vam a vasi dcerce mohlo pomoci?
@Kipa22 píše: Více
Přesně tak, čím víc se tomu bude vyhýbat, tím větší úzkosti budou.
Syn měl také úzkosti chodit do školy, doporučení psycholožky bylo HLAVNĚ NEPRERUSIT DOCHÁZKU.
@Anonymní píše: Více
Jenže to jde jen v některých případech. U některých dětí může dojít k přetížení většímu, než snesou.
Mobil, tablet ani povídání si s kamarádkami nezatracuji. Zejména ne o prázdninách. Je přece normální se odreagovat. Navíc to může být zdrojem informací, inspirace, podnětů. Komunikace. My tady přece taky visíme na internetu. Dřív třeba nemocné děti četly knížky nebo koukaly na pohádky, a jakmile to trochu šlo, odložily je a šly do světa.
Ve čtrnácti si myslím, že dítě nemá ještě naučené mechanismy zvládání různých situaci. Možná by mu víc pomohlo víc informací, co se s ním děje, než utlumující léky. Víc komunikace. Nějakou kamarádku, která by přišla na návštěvu, má?
Psychická nemoc je stejně jako fyzická stavem NE-moci. Tento stav nemusí být trvalý, a stejně, jako má tělo samouzdravující schopnosti, i psychika se dokáže vzpamatovat, má-li k tomu podmínky.
Na rozdíl od většiny diskutujících si nemyslím, že v této fázi dítě simuluje nebo že by.mu pomohlo nějaké otužování stylem házení do vody.
@Anonymní píše: Více
Hele, jde.
Ja tu dostanu bidu, ale v 16ti se mi rozjely opravdu hrozny deprese a uzkosti. Zkubla jsem pri vysce 176 cm na 53 kg, protože jdme proste nejedla. Do skoly jsem jakz takz chodila, i kdxz to nebyla zadna hitparada. Vis, co mu rekl praktik? Ze jestli do mesice nepriberu aspon 3 kila, tak jdu prostr na psychiatrii s PPP. Ze to je na odbornika.
Tvoje dcera uz davno nema byt doma na pohodicce. Potřebuje terapii a dohled. Sama vidis, ze tohle je uolne nijaky reseni, byt s ni doma.
Tak seš s ni doma, ona je na tabletu nebo mobilu, za cely den nema zadny retim, nic co musi, tudiz se propada jeste hloub. Ty nechodis do prace, ses na to sama… Šílený.
Prostě pozadej o hospitalizaci. Nebudes ji mit v tomhle stavu nekolik dalsich tydnu doma, ne? Ona potrebuje odbornou pomoc.
@Anonymní píše: Více
Mojí dceri to začalo ve 13 letech asi rok pred covidem a nic neřekla, az kdyz ji bylo fakt blbě a přešlo to do deprese. Naštěstí byl v te fobe covid a ona doma načerpat síly. Byla párkrát na terapii, potom ji poslali na testy a zjistili ze ma Adhd a později autisticke spektrum. U ni je štěstí, ze jde a překona to, nebot ví že musí. V tom je trvdak a diky tomu taky se to zlepšilo. Uzkosti ma ale často, hlavne kde jsou novy lidé, hodne lidi.
Od kamarádky kluk v maturitním ročníku na podzim přestal k vůli uzkostem chodit do školy a je ted 4 rokem doma, nebot oni na neho nechtěli vytvářet žádný nátlak.
Ja si myslim i z vlastní zkušenosti a jiných ze tak po půl roce, kdyz zabere medikace nebo terapie je třeba začít pomalu znovu chodit do školy, jinak se to forma nezlepsi
@Anonymní píše: Více
To není pravda, ji se covid tak moc nedotkl.
Jen se vám to hodí.
Kdyby byla o rok starší, tak to schytala a možná bych ji to i věřila, ty o rok starší děti to měly opravdu těžké, tvá dcera je rozmazlena za tvé vydatné pomoci a tlumená léky, ktere ji nepomáhají.
Mam o rok starší dceru a velmi dobře si tohle období pamatuji.
Telefon a tablet a seriály je špatně. Vytváří si tím mozkovou mlhu, ze které se nemůže dostat.
Dej ji knihy a smysluplné hry, kreslení, tvoření. Choďte ven, do přírody.
Ty mazej do práce. Holka je dost stará aby si ohřála jídlo.
Nemohoucí jsi z ni udělala ty. …kamarádky? Jak to myslíš? Jak se tvoří vztahy online? ….je mi líto těch holek, které ji den co den otrocky posílají školní látku.
Jak prospívá nám asi neprozradíš, ale pokud ji tohle stačí, tak je genius.
A nechápu, co celé dny děláš doma ty, když holka nedělá nic.
No a příští rok ji čekají PZ na školu, jde ji o známky a vysvědčení o vědomosti.
Je to tvrdé co píšu, ale holka je i v puberte a jisté nevylezu z pokoje k tomuto období tak nějak patří, ale ocaď pocaď.
Promiň…seberte se obě, je načase.
@Anonymní píše: Více
Dítě v kondici chce být samostatné. Rodič ho může ovlivnit, když o něj hodně pečuje - může mu snížit sebevědomí ve stylu: tohle sám nezvládneš. Z toho můžou pramenit úzkosti. V takovém případě k samostatnosti dítěte postupně.
Taky by mě zajímalo, odkdy jsi, zakladatelko, s dcerou sama?
@Anonymní píše: Více
Přesně tak. Úplně nejhorší to bylo u rodičů a děti od 6 třídy výš. Stejně tak SŠ a specializované VŠ.
Co jsou první dva roky ZŠ, kdy se učivo dohánělo ve čtvrté a páté třídě. S dětmi, které padaly rovnou do druhého stupně to bylo šílené, tam nebral ohled nikdo na nic. Z malých dětí se v průběhu tří let musely stát druhostupňové děti, od kterých se hned očekávaly výsledky.
Děti, ktere se měly připravovat a učit na PZ tímto stylem od 7 třídy mi bylo opravdu líto, stejně tak rodiče, hned v závěsu děti v novych oborech a ty co měly končit.
Tak s těmito dětmi, když se potkám, tak smekám a před jejich rodiči a učiteli.
Tyhle děti jsou opravdu velmi odolné a samostatné, pokud byly správně vedeny, ne ze se vedle nich hroutil kde kdo.
S těmito dětmi a lidmi se mi nejlépe spolupracuje v práci a na brigádách, přichází s rychlým a efektivním řešením situaci.
A bylo to hlavně o tom, že tyhle děti a mladí lidé si toho velmi mnoho museli vydřít sami.
A velmi záleželo na tom, jaké vedle sebe měly mentory.
A pokud zakladatelka připouští, že její výchova byla poněkud hýčkací a rozmazlená, tak přeci nemohu čekat silného jedince. Děti v osmé třídě už se umí vymezit velmi silně a taky umí skvěle manipulovat okolím.
Na invalidní jsou dost přísná kritéria.