Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Společné bydlení s tchány
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.zizi
7.9.13 23:06
- Citovat
- Upravit
netta
23.11.13 18:48
Nikdo nevi o co go…kdo nemA tchyni pres plot…chapu chapu
Drz se
- Citovat
- Upravit
anonnymm
30.11.13 18:00
Dobrý večer, i já mohu přidat svou zkušenost s tchánovci. S manželem jsme svoji 3 roky, dohromady jsme spolu 8 let a u tchánovců bydlíme 7 let. Máme svoje celé patro, společný vchod a dům je přepsaný na manžela. Na spravení a menší rekonstrukci domu jsme si půjčili cca 500 000 a budeme to splácet ještě asi 14 let. Jenže. Tak jak již někdo v ůvodu psal, máme 5 měsíční dceru, a pokaždé když jdeme ven, tak je to ceremoniál jako blázen. Dělají jako kdydy ji snad nikdy neviděli. Manželův otec pije, a to dost. Když někam jedem, zpovídání, kam kdy se vrátíme atd. Jeho matka samozřejmě když se něco dějě, tak jde k nám, nebo na manžela volá, že potřebuje pomoct. Když sem přijela z porodnice, byla u nás denně. Když ji manžel řekl at pořád nechodí, tak se urazila, s tím, že jestli se teda nemá odstěhovat 
Hrozně hraje na city. Já za boha nemužu manžela donutit, aby udelal samostatný vchod, nechce. Rekla bych že má spíš strach že bude zle zase u rodičů. Když sem mu řekla, že se odstěhujeme, tak o tom ani nechce slyšet. Myslím si, že je mu to vůči matce blbé a nechce se s ní rozhádat a tak ji radši na vše přikývne a udělá. Je to úmorné, šílené, hrozné. Už opravdu nevím, jak manžela donutit, aby se víc snažil a zastával se nás. Výčitky, hrozby ani prošení nepomáhá. 
- Citovat
- Upravit
AlikP
6.12.13 13:29
Zdravím dámy, je fajn si přečíst problémy i druhých lidí a hned jsem klidnější, že trápení z tchánama nemám jen já 
pořád mám vyčítky, že jsem divná, když mi vadí, že jdu s děckama ven a mam hned tchyní za prdelí, neustále výslechy, nebo když neklepou vejdou nám do bytu jako by se nic nedělo..no děs běs 
jsou už v důchodu, takže pořád jsou doma vymýšli, kde jaké blbosti, aby se nenudili což už se snažím dělat, že to neslyším a nevidím, protože bych se z toho zbláznila 
Manžel za mnou stojí, takže nejsem na ně sama a on to taky ví, že to s nima není jednoduche. Ja říkam, že nejlepší je bydlet sami a nejlepe co nejdál. Zadlužit se v dnešní době a při možnosti práce je šílene, takže nezbýva nic jiného, než zatnout vše co jen jde myslet si svoje a ja si říkam, že to snad nějak vydržím, bez většího nervováni se 
přeji všem pevné nervy, kdo má tu „čest“ bydlet z rodičema v jednom domě 
- Citovat
- Upravit
8.12.13 16:43
Já jsem společné bydlení s tchánovci neustála, byla z mě hromádka nervů, už bydlíme sami, ale negativní postoj vůči tchánům mám pořád, je to averze, které se nedokážu zbavit jak ji mám zažranou pod kůží.
Momentálně mě tchýně točí, protože si už podruhé chce půjčit moje zimní boty… prý žádné nemá, chudinka, co letos zmákla osm dovolených, z toho větší půlku zahraničních… už mě se. e, baba jedna! Já se s ní nechci dělit o svůj život ani o boty, pomoc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.13 10:04
Mám s tím taky hodně velký problém..nikdo mi sice hlavu netrhá jsou hodní, ale my máme jiny styl života. Jsem taky jedna velká hromádka nervů jen trnu, aby mi nezbudili děti, nemáme absolutně své soukromi. Máme svoji bytovou jednotku, ale není to ideálni. Když si pozveme někoho na návštěvu, tak bud příjde tchýně a nebo tchán jen vždy čekám, kdy se otevřou dveře 
a když jdeme ven, tak už ani nejsme u domu radši se jdeme vždy projít hlavně v létě, protože na debatováni o ničem nemám a hlavně pořád dokola jedno a to same..to není na mě. Kdo tohle někdy zažil tak ví, že to není žádny med. Averzi mám spíš na tchána je to takový vesnicky drn..všechno mu říkat stokrát a stejně si udělá co chce kašlu už na to nervováni nestojí mi za to, ubližuju jen sama sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.13 22:06
@AlikP taky jsme měli svoji bytovou jednotku, ale soukromí žádné. Tchýně jen sledovala, jaké boty mám před prahem a pak vyzvídala, kdo u mě byl a chtěla každý detail. Taky vždycky něco akutně potřebovali, když jsem měla návštěvu…měla jsem strach mluvit nahlas, úplnou paranoiu, že poslouchají za dveřmi, bála jsem s nimi potkat na chodbě, výslech typu kam jedeš, ke komu, kdy se vrátíš…no děs běs. A taky tchán od manžela pořád potřeboval asistenci u každé blbosti, takže ho tahal od snídaně, od večeře a manžel ochotně za tatínkem utíkal a vysedával u nich do noci… nerada vzpomínám na tu dobu, je to za mnou. Teď tchýně zůstala v baráku sama, tedy má tam nájemníky, a chce abychom se tam vrátili, ale já mám prostě i po třech letech blok a nemůžu se tam vrátit, nejde to. Ach jo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.13 10:40
Přesně, ták už se ze mě stáva asi blázen nevím co s tím dělat chci svůj domeček, aby jsme měli své co si udělám to budu mít a ne mit za zadkem pořád někoho..jen ta hypotéka je šílena máme z toho strach, aby jsme uživili rodinu, tak radši pořád nadávám a žiju ve stresu jen, aby jsme se nemuseli zadlužit. I ty návštěvy to máme asi podobné, hned hlava v okně a nejde se z nikym nepotkat už si někdy i myslím, že je to umýsl jak nás kontrolovat kam jdeme atd. Manželovi pořad na ramínku plakat nemůžu má svých starostí dost. Já bych se už zpatky nevratila, byla bych ráda, že mám od nich pokoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.13 14:43
@AlikP holka, jak já ti rozumím! Všimni si, že většinou trpí přivdané snachy…chlapi jsou holt přizpůsobivější a neřeší tak emoce jako my ženy (přiženění chlapi většinou tyhle problémy neřeší). Každá snacha má snahu se v baráku tchánovců vymezovat a chránit si soukromí: to je moje, taky mi nelezte a málokdy jsou rodiče natolik chápaví, že se nevměšují.
Nejhorší je ten dlouhodobý stres, potlačování emocí a to bohužel začne dřív nebo později přecházet do nemoci. Já jsem si z toho báječného života pod jednou střechou uhnala lupénku, které se už nezbavím. Na svoji tchýni jenom pomyslím a všechno se ve mně sevře. Zároveň ale trpím výčitkami svědomí, že má tchýně skoro 70 a jestli bychom se neměli sestěhovat a starat se o ni (i když ta to zatím nepotřebuje ani omylem, ale jednou bude nemohoucí…). Jinak manžel stál vždy na straně rodičů a naše odstěhování mi dodneška neodpustil a vyčítá mi to a žijeme v chaosu a myslím, že jsme se odcizili. Každý chceme něco jiného - on chce zpátky do baráku k matce, a já prostě nemůžu. Je to patová situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.13 10:26
Je to, tak přitom moje tchyně není špatná jen strašně vlezlá jinak ji mám docela ráda nemůžu říct, že ne jen, kdyby ten svůj nos nestrkala všude kam se pohneme taky jsme se hádali a vždy jen kvůli bydlení, ale naštěstí manžel stoji při mě, tak je to fajn a jak říkam už se to snažím házet za hlavu sice pořád mě to trápi, jen už si to nechávám pro sebe a snažím se byt v klidu řikam si, že pokud bude nutné, tak půjdem do bytu a třeba to bude lepší radost mi dělají děti a to je pro mě to nejdůležitější a hlavně to nechci přetahovat na ně. To je na houby, že tvůj manžel při tobě nestojí to asi není moc dobré, ale tak pořád je to jeho maminka 
oni to jak jsi psala nevidí a necítí jako my, protože oni jsou doma za to my se jako doma necítime taky kdybychom se odstěhovali, tak má hrdost je tak velíka, že už bych zpátky nemohla, už jen z tohoto důvodu a tisíc dalšich a s tím staráním se o rodiče to asi nemine nikoho. Co čtu články o společném bydlení s tchány, tak většina žen má s tím velké problémy a teď v kom nebo v čem je chyba že 
musíme se asi nad tím povznést
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.13 08:07
@AlikP držím ti palce, ať si zachováš chladnou hlavu a tvoje rodina žije v klidu. Já jsem to nedokázala Ale je fakt, že odchodem od tchánů jsem se uklidnila, našla jsem vnitřní rovnováhu a víc se raduju ze života - nemusím totiž řešit žabomyší války s tchýní, vidím ji kdy chci a udržuju vztahy na úrovni slušnosti, ale to je tak všechno. Mám svoje a nikdo mě nesleduje, jdu si kam chci, kdy chci bez zpovídání. Náš vztah s manželem se sice přestěhováním nezlepšil, ale vztah už trpěl i tehdy věčnými půtkami s rodiči. Ty půtky byly mnohdy kraviny, ale hrozně mě to vysilovalo. Nemá cenu vypisovat o čem byly spory, ale myslím, že kámen úrazu byl, že jsem se nechtěla s tchány družit a chtěla jsem mít svoje - svůj nábytek v bytě a ne po pradědečkovi, své koberce, svoji dovolenou, své přátele aniž by je někdo podezíral ze zlodějiny…prostě svůj život a svoje soukromí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 21:53
Uf!!! Kdo uz konecne najde reseni na tchanovce. Ten by si zaslouzil nobelovku. Ja jsem v neblahe nevedomosti kyvla na to postavit si domecek ob barak vedle tchanovcu a budu toho litovat jeste sakra dlouho. Nemyslim si, ze jsme hyeny. Jen si myslim, ze by stacilo trochu slusneho chovani a dodrzovani soukromi ( to ze stoji porad u plotu a to ze stokrat obchazeji barak to je neskutecne ) uz taky nemuzu a naznacovat clovek muze stokrat, ale holt plati hlaska chytremu napovez a hloupeho kopni. Takze jedine reseni je ten kopanec a uz se uziram dost dlouho a zivot bezi a za to mi ti dva nestoji. Holt jak se do lesa vola tak se z lesa ozyva. Nenechte si zneprijemnovat zivot vzdyt je tak kratky. Tohle je nas zivot!!! A ty kecy, ze kdo by zato dal mit tchanovce blizko a at jsme radi ze nam nekdo pohlida. Za 1) o hlidani nestojim…o sve dite se dokazu postarat sama a za 2) jsou tchanovci a tchanovci a v tom je sakra rozdil. Uz me to opravdu nebavi. Proc mam brat ohled na nekoho kdo zas nebere ohledy na me.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.16 15:24
@Pavla J Jojo, my jsme měli rozestavěné patro s vlastním vchodem a vzdali jsme to a odstěhovali jsme se. Fakt se to nedalo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Utec, dokud muzes…radeji bydlet na ubytovne, nez toto…zvlast s ditetem budes potrebovat klid a nespolehejte se na prepsani baraku…
