Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jsem nováček tak snad jsem založila diskuzi správněpředem se omlouvám za anonym, je to dost citlivé pro mě… Mám takový problém myslím si že psychického rázu. Prosím o radu nebo aspoň o názor už si nevím rady. Mám přítele teď v lednu jsme spolu 5 let, vztah je krásný, chováme se k sobě hezky v podstatě vše jako dříve, jenže posledních 25 dni mám takové divné vnitřní pocity, pocity úzkosti ze přítele nemiluji, ze se sním rozejdu ze budu s někým jiným ačkoli to vůbec tak nechci, chci sním být co nejdéle letos v červnu mě požádal o ruku a já se do něj znovu zamilovala. Ale tyto stavy mě uhanějí přímo do depresí, v práci nemůžu fungovat co 10 minut chodim ven brečet aby mě lidi neviděli. Když brecim tak si strašně představují jaké to bylo ještě do nedávná, jako by mi něco chybělo
Ty pocity jsou opravdu příšerné, celkově mě ze začátku těchto pocitu nic nebavilo, nejedla jsem bylo mi na zvracení navaly horka a zimy. Když jsem v práci je mi opravdu příšerně a když jsem s přítelem je mi dobře, je mi lip než prez den i když mě někdy štve proste nemám ty pocity tak silný. Chovam se k němu porad stejně hezky, někdy sice nemám náladu ale to si myslím ze je normální po 5ti letem vztahu. Pravda je ze mí tyto pocity začaly s nástupem menstruace ale stále neustupuji. Také mě napadlo, ze máme prechozeny vztah, proto mám třeba takové pocity a beru to takhle vážně celkovéě jsem dost citlivá ale o přítele nechci přijít chci sním být co nejdéle. Prosím o názor připadám si už jako blázen a těchto “černých myšlenek “ se nemohu zbavit
Ahoj a co třeba si odpočinout jet na víkend někam bez přítele ? Za kamoskou aby dat si vinko a pokecat a přijít nám jiné myšlenky .. nebo nejsi těhotná takové stavy ? Já nevím jak bych ti pomohla zkusila bych odjed jestli si nepotrebujes odpovinout ![]()
Co takhle nek vyjet bez pritele, treba damska jizda a uvidis co se ti rozlezi v hlave… jinak psycholog by neuskodil.
nemáš strach ze svatby?
třeba uvnitř cítíš, že to není to pravé.
Nad tím jsem také přemýšlela . A asi zajdu . Jediné co mě uklidní vždy je mé chování, kdybych ho nemilovala tak se chovám úplně jinak , jenže ty myšlenky a pocity jsou tak silný
prostě to tak nechci aby to bylo …
@Anonymní píše:
Ahoj a co třeba si odpočinout jet na víkend někam bez přítele ? Za kamoskou aby dat si vinko a pokecat a přijít nám jiné myšlenky .. nebo nejsi těhotná takové stavy ? Já nevím jak bych ti pomohla zkusila bych odjed jestli si nepotrebujes odpovinout
Jenže já pracuju i o víkendech . Pracujeme spolu o víkendech a i kdybych měla volno prostě nemám celkově náladu na nic nic mě netěší nebaví v práci nejim, jen když přijdu domu tak je to lepší ![]()
@malá_holka píše:
nemáš strach ze svatby?třeba uvnitř cítíš, že to není to pravé.
Možná se bojím , já ani nevím , mám uvnitř takové prázdno jako bych neměla žádné pocity . Nevím jak to popsat ![]()
Zašla bych za psychologem. Vypovídáš se a utřídíš si myšlenky. Za ty myšlenky se nebičuj, psycholog by s tebou měl přijít na to, proč se tak cítíš. Píšeš, že ses ZNOVU zamilovala do svého přítele. Měli jste nějaké problémy?
To co popisuješ jsou ukázkové sypmtomy deprese - a už to trvá dostatečně dlouho, aby bylo jasné, že to samo nepřejde.
Potřebuješ psychoterapii a nejspíše i léky od psychiatra. Léky začni a než zaberou, najdi si psychoterapeuta/ku.
@baimoli píše:
Zašla bych za psychologem. Vypovídáš se a utřídíš si myšlenky. Za ty myšlenky se nebičuj, psycholog by s tebou měl přijít na to, proč se tak cítíš. Píšeš, že ses ZNOVU zamilovala do svého přítele. Měli jste nějaké problémy?
Problémy jsme neměli , sem tam nějaká krize , ale to je ve vztahu normální . Vztah jsme měli vždycky krásný , ze začátku jsem byla na pritelovi velmi závislá nikam jsem nechodila byla jsem jen sním bála jsem se ze o nej proste přijdu . Ale teď jakoby po novém roce to přišlo , takový všechno až moc reálné , divné , jeden den jsem se dokonce v noci probudila úplně jako bych ležela vedle někoho cizího prostě strašný . Pak to bylo už dobrý . Ale mě to úplně vysává . Když jsem s přítelem tak jsem celkem v pohodě , řekla jsem mu ze mě něco trápí , řekl mi řekl ze jsem v pohodě ze nevypadá ze by mi něco bylo . S nim jsem sama sebou , když jsem sama mám tyhle myšlenky . Proste to nechápu a nipu se v tom . ![]()
@Ou píše:
To co popisuješ jsou ukázkové sypmtomy deprese - a už to trvá dostatečně dlouho, aby bylo jasné, že to samo nepřejde.Potřebuješ psychoterapii a nejspíše i léky od psychiatra. Léky začni a než zaberou, najdi si psychoterapeuta/ku.
Také jsem nad tím premyslela , protože nemůžu fungovat v práci brecim v autě brecim když jsem sama brecim . Když jsem s přítelem je to proste lepší . Děkuji za radu . ![]()
@Anonymní píše:
Problémy jsme neměli , sem tam nějaká krize , ale to je ve vztahu normální . Vztah jsme měli vždycky krásný , ze začátku jsem byla na pritelovi velmi závislá nikam jsem nechodila byla jsem jen sním bála jsem se ze o nej proste přijdu . Ale teď jakoby po novém roce to přišlo , takový všechno až moc reálné , divné , jeden den jsem se dokonce v noci probudila úplně jako bych ležela vedle někoho cizího prostě strašný . Pak to bylo už dobrý . Ale mě to úplně vysává . Když jsem s přítelem tak jsem celkem v pohodě , řekla jsem mu ze mě něco trápí , řekl mi řekl ze jsem v pohodě ze nevypadá ze by mi něco bylo . S nim jsem sama sebou , když jsem sama mám tyhle myšlenky . Proste to nechápu a nipu se v tom .
Mne teda neprijde normalni stihnout za 5 let vztahu „sem tam nejakou krizi“ ![]()
@Tarinka píše:
Co takhle nek vyjet bez pritele, treba damska jizda a uvidis co se ti rozlezi v hlave… jinak psycholog by neuskodil.
Souhlas!
Mas krom prace a pritele nejake jine vztahy ? Chodis nekam sama nebo s kamaradkama ?
Ahoj holky, jsem nováček tak snad jsem založila diskuzi správně
předem se omlouvám za anonym, je to dost citlivé pro mě… Mám takový problém myslím si že psychického rázu. Prosím o radu nebo aspoň o názor už si nevím rady. Mám přítele teď v lednu jsme spolu 5 let, vztah je krásný, chováme se k sobě hezky v podstatě vše jako dříve, jenže posledních 25 dni mám takové divné vnitřní pocity, pocity úzkosti ze přítele nemiluji, ze se sním rozejdu ze budu s někým jiným ačkoli to vůbec tak nechci, chci sním být co nejdéle letos v červnu mě požádal o ruku a já se do něj znovu zamilovala. Ale tyto stavy mě uhanějí přímo do depresí, v práci nemůžu fungovat co 10 minut chodim ven brečet aby mě lidi neviděli. Když brecim tak si strašně představují jaké to bylo ještě do nedávná, jako by mi něco chybělo
Ty pocity jsou opravdu příšerné, celkově mě ze začátku těchto pocitu nic nebavilo, nejedla jsem bylo mi na zvracení navaly horka a zimy. Když jsem v práci je mi opravdu příšerně a když jsem s přítelem je mi dobře, je mi lip než prez den i když mě někdy štve proste nemám ty pocity tak silný. Chovam se k němu porad stejně hezky, někdy sice nemám náladu ale to si myslím ze je normální po 5ti letem vztahu. Pravda je ze mí tyto pocity začaly s nástupem menstruace ale stále neustupuji. Také mě napadlo, ze máme prechozeny vztah, proto mám třeba takové pocity a beru to takhle vážně celkovéě jsem dost citlivá ale o přítele nechci přijít chci sním být co nejdéle. Prosím o názor připadám si už jako blázen a těchto “černých myšlenek “ se nemohu zbavit 