Strach ze smrti

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

klepklep

4.5.11 09:15

načítám...

Strach ze smrti

Ahoj, je mi to těžké psát, ale už si nevím rady. Asi bych měla jít k nějakému psychologovi ale to vim že se nedokopu, protože mi to je hloupé. A teď k věci. Chci se zeptat jestli tohle má někdo stejné jako já. Mám děsný strach ze smrti:( ne, ze své to vůbec. Raději bych chtěla umřít já než kdokoliv kolem mě. Asi cca od vánoc mám děsný problém, když když jdu spát tak přemýšlím nad tím kdo mi asi umře a nad kým budu smutnit. Celou svoji rodinu miluji. Zatím jsme sami s přítelem, miminko nemáme. Nevím jak je to možné, ale strach až tak o přítele nemám. Spíš o své rodiče, babičky, dědecka, bráchy. Je to děsnej stav, vždycky zalehnu do postele a zas to na mě padne. Modlim se aby uz bylo ráno a já zase chvíli nepřemýšlela. Babičky a dědeček jsou už staří, mamka má v těle něco jako časovanou bombu která když vybuchne je na místě mrtvá. Je to hnusný, chci se toho zbavit. Vždycky jsem se smrti bála, umřelo kolem mě mnoho lidí a dost mě to v mládí poznamenalo. Když jsem byla mladá a zrovna nikdo kolem mě dlouhou dobu neumřel tak už jsem se bala kdy to příjde a kdo to bude. Věřte že představovat si svoje rodiče v černém v rakvi není nic příjemného:((((( už jsem fakt zoufalá:((

načítám...
Citovat
Zmínit

Stránka: 1 2 3 Další

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

pandicka

3544

4.5.11 09:27

načítám...

ahoj, určitě tě poznamenalo to, co jsi prožila v dětství a kolem vánoc se ti asi stalo něco, co si možná ani neuvědomuješ a na podvědomé úrovni ti to spustilo tu tvoji velkou obavu ze smrti…já bych se tedy vůbec neostýchala navštívit psychologa, může ti dost pomoci a tvůj problém ti pomůže rozklíčovat

jinak co se týká smrti prarodičů, vím že je velice smutné když ti odejde blízká osoba, ale smrt starých lidí je věc přirozená, stejně jako narození nového tvorečka a je potřeba se tím přestat trápit a říkat si, že je lepší když člověk odejde, než aby měl trpět nebo se trápit bolestmi

smrt rodičů a sourozenců musí být hrozná, ani já si to nedovedu představit, ale naštěstí takovými děsy jako ty netrpím…

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

4.5.11 09:44

načítám...

Fygdfvbb

Příspěvek upraven 11.07.25 v 18:55

Citovat
Upravit

Anonymní

4.5.11 09:47

načítám...

Raději anonymně :-)

Já mám děsný strach,že se něco stane synovi :cry: Všude jsou zákeřné nemoci,rakoviny,meningokok,úrazy…Mám strach že umřu i já, že se mi něco stane a on tu zůstane bez maminky,že ho neuvidím vyrůstat :cry: :cry: Jen to teď píšu a mám slzy v očích.Se smrtí se setkávám dnes a denně v práci,tam mi to nějak nevadí(jsou to nemocní a většinou staří lidé),ale se smrtí ve své rodině jsem se jěště nepotkala.Mám to jako ty,večer lehnu do postele a v hlavě to jede.Už jsem přemýšlela o psychologovi,ale jěště to zvažuju :wink:

Citovat
Upravit

brumdinka

25123

4.5.11 10:00

načítám...

Promin, ale jak to tak čtu, tak mi přijde, že bys měla navštívit psychologa. Tohle totiž není normální, ano většina lidí má strach ze smrti, ale kdyby se tim měl člověk takhle trýznit jako ty, tak se brzo zblázní !!

načítám...
Citovat
Zmínit

klepklep

4.5.11 10:05

načítám...

Právě já si říkám že jak to příšlo tak to i odejde!:( DOUFÁM, ano kolem Vánoc se stalo mnoho věcí. Mamce řekli že musí okamžitě na operaci aby se toho zbavila. Ale procento přežítí po operaci cca 40% . takže řekla že ne, že nepůjde. A třeba to jentak nepříjde. Už to má cca 10 let. Výdutě má mnoho lidí kteří o ní ani neví, pak se jen šetří proč umřeli. Jenže když o tom vím že jí má je to horší. U prarodičů to beru jako život, ale s mamkou se nemužu smířit. Bojim se že neuvidí svoje vnoučata nebo moji svatbu… Děsný!!!!

načítám...
Citovat
Zmínit

Bačavelmistarý

833

4.5.11 10:22

načítám...

klepklep píše:
Právě já si říkám že jak to příšlo tak to i odejde!:( DOUFÁM, ano kolem Vánoc se stalo mnoho věcí. Mamce řekli že musí okamžitě na operaci aby se toho zbavila. Ale procento přežítí po operaci cca 40% . takže řekla že ne, že nepůjde. A třeba to jentak nepříjde. Už to má cca 10 let. Výdutě má mnoho lidí kteří o ní ani neví, pak se jen šetří proč umřeli. Jenže když o tom vím že jí má je to horší. U prarodičů to beru jako život, ale s mamkou se nemužu smířit. Bojim se že neuvidí svoje vnoučata nebo moji svatbu… Děsný!!!!

hmmm tak to je drsné. Řekla bych ale, že se spíš nebojíš té smrti jako takové, ale toho, jak by ses cítila a co by pro tebe znamenalo, kdyby nedejbože mamka zemřela (že neuvidí svatbu nebo vnoučata).

Taky mám občas takové myšlenky, jako co bych dělala, kdyby se manžel jednoho dne nevrátil z práce (nějaká havárie a tak), že by neviděl naše dítě, které čekáme, že by kluk neměl tátu a já byl na všecko sama… chce to se v tom moc nehrabat a zas bude dobře.

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

brumdinka

25123

4.5.11 10:31

načítám...

klepi - souhlas s limetkou ono občas tyhle myšlenky přepadnou každýho, ale vážně to chce se v tom nehrabat ..radši se usměj vždyt´ život je tak krásnej ;-)

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

4.5.11 10:33

načítám...

Tak tohle mam od určité doby taky.
Doporučuju návštěvu psychiatra-jedná se totiž o úzkostnou panickou poruchu.

Citovat
Upravit

PeBa

9511

4.5.11 11:09

načítám...

Já měla zvýšené strachy v těhotenství. Po srovnání hormonů to polevilo a mám zas „jen“ běžný strach.
Začala jsem se o to téma více zajímat a život, smrt už vidím zcela jinak. Doporučuji si přečíst knihy od paní Marty Foučkové. Uvidíš, bude líp :wink:

načítám...
Citovat
Zmínit

janula34

549

4.5.11 11:10

načítám...

Anonymní píše:
Tak tohle mam od určité doby taky.
Doporučuju návštěvu psychiatra-jedná se totiž o úzkostnou panickou poruchu.

klepklep - týmto som si presla aj ja. Ide - ako písu holky - o úzkostnu panicku chorobu. Aj aj som si myslela ze sa s tym vyrovnam sama, s prestavkami sa darilo ale asi po 5 rokoch som si povedala dost, zasla za psychologom, psychiatrom, nasadili mi aj lahsie lieky a hlavne ma naucili ako sa s tym vyrovnat. Neries to tym - ako pride tak odide - to nie je pravda, bude to stale horsie.
Lieky som mala necely rok, nemali ziadne vedlajsie ucinky, chvilu trvalo nez sa mi trafili do davky, ale hlavne vela mi pomohli sedenia s psychologickou, bola to tak ocista duse.
Drzim ti palce aby si to dobre zvladla.

načítám...
Citovat
Zmínit

pandicka

3544

4.5.11 11:21

načítám...

ja bych se navsteve psychologa taky v zadnem pripade nebranila, vzdyt na tom neni nic spatneho, kdyz ma nekdo kasel, bezi si k doktorovi hned pro nejake leky, ale kdyz ma nekdo nemocnou dusi, nebo ho neco trapi, jako by se bal, ze kdyz navstivi odbornika, ze je snad blazen a psychopat…ja sama jsem k psychologovi chodila a kolem me je spousta lidi co ho pravodlene navstevuji a vubec se za to nestydi, neni skutecne duvod

seber odvadu a bez si k nemu vylit srdicko, muze ti pomoci zit stastnejsi zivot a za to to urcite stoji :kytka: :kytka:

načítám...
Citovat
Zmínit

Raduš.ka44

7182

4.5.11 12:41

načítám...

Já to mám trochu jinak, mám strach ze smrti obecně, tedy i strach ze svojí smrti. Z dětství si pamatuju akorát smrt dědy, byla jsem malá, neměl snad ani pohřební obřad, jinak mi nikdo neumřel a já si vůbec nedovedu představit, že se to stane. Nechci aby kdokoliv z mého okolí umřel. Hrozně se toho bojím. Mívám z toho velice úzkostné stavy (když jsem byla malá, přepadalo mně to hlavně v noci, to jsme vždycky musela vstát a pustit si TV, abych ty myšlenky zahnala), vím, že by mi psycholog pomohl, jeden čas už jsem měla i pár kontaktů, ale zatím jsem u nikoho nebyla. Co se nám narodil syn, tak to bylo docela v pohodě, strach tu byl pořád, hlavně o syna, ale ty úzkosti na čas přestaly, ale teď se mi to zase vrací.

načítám...
Citovat
Zmínit

Hotaru

1314

379

4.5.11 12:52

načítám...

Ahoj.
Také se hodně moc bojím smrti. Se smrtí v rodině jsem se setkala už několikrát a možná proto se příšerně bojím. A hlavně to vždy byla smrt, kterou nikdo nečekal, takže to přišlo vždy v době kdy byla pohoda a klid..a já se moc bojím, co se kdy zase stane.. :-( Bojím se o všechny které znám o rodinu, protože bolest ze smrti je ošklivá a v rodině o to víc, bojím se o přítele - to by se mi zhroutil svět absolutně, asi proto, že je to člověk se kterým plánuji prožít svůj další život.. O jeho rodinu, protože to by bolelo i mně, mám je všechny včetně mé rodiny moc moc moc ráda.. Ale čeho se také bojím je, že zemřu já.. Jednak proto, že umřít nechci, život miluju, i s tou bolestí co u nás byla, a pak také proto, že bych ublížila svým milovaným já.. proto, že bych jim způspbila bolest v podobě „mé ztráty“..
Určitě je to zkušenostma, které člověk má.. Já na to občas myslím, ale ne v takové míře.. Jen každý večer před spaním děkuji všem, kteří od nás už odešli, že nás chrání a hlídají před vším zlem.. :oops: