Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vidíš, a přesto tak žijí, děti nehladoví, jsou hezky čistě oblékané, spokojené. Samotnou mne to udivuje, ja kto dělají, ale je to prostě tak.Fakt je. A všichni jsou v pohodě, člověk by si myslel, že rodiče musí být strhnutý jak péro v hodinách, ale nejsou. Jsou fakt v pohodě. Asi je to opravdu tím, že se tak nestresují. Žijí v rodinném domě, děti po dvou po třech v pokojíčku, a pohoda. Matka klidná, usmívavá, opravdu nevím, jak to dělá. Ale je pravda, že se nestresuje nějakým tím - všichni mají a moji ne. Asi si říkají - jíst co máme, střechu nad hlavou taky, rádi se máme, čistí jsme, zdraví taky, tak jaképak nervy, ne? Těžko se tomu věří, já vím, ale zrovna tahle rodina jsou příbuzní - jde o manželovu sestřenici. Asi tak.
Rozdíl je v tom, že ty chceš dát dětem to věno, nejlíp několik set tisíc. Oni ne. Oni si říkají jinak - až se vdá/ožení, pomůžeme jak budeme moci a jinak si musí pomáhat sami. A moc jim pomáhá ta jejich víra, že za prvé děti jsou dar a za druhé - pomož si a Bůh ti také pomůže. A není to, že by je vyhodili s holým zadkem, oni je naopak vyhazují z domu s tím nejcennějším, co u nás hodně dětem chybí - s vědomím, že se o sebe nejen musí, ale také umí postarat. Že když něco chceš, tak musíš dělat a nečekat, že ti někdo něco donese pod nos. S tím, že když bude třeba a bude to trošku možné, celá rodina ti pomůže.
Jenom popisuji situaci, sama mám děti dvě.
@jitka 11 píše:
Já si myslím, že jsou opravdu šťastní. Když nejedou někam daleko, tak mají třeba chatu nebo bydlí v domku a každý večer se schází celá rodina, povídají si, co kdo zažil, televize není a ani nemusí být, počítač to stejné- jen trochu do školy. A výhodu to má, že mají všechny děti skvělou slovní zásobu, mají se rádi a neubližují si. Co jeden neví, to poradí starší.Dříve to tak také bylo, a všichni také vyrostli.
Měla jsem babičku, která byla z 8mi dětí a vypravovala nám, jak to bylo všechno krásné.
No vidíš, u mě nedávno byly na návštěvě dvě kamarádky a ptaly se mě, jak to jako uděláme, když budeme chtít mít druhé dítě - prvnímu uděláme pokoj asi z pracovny a druhé bude spávat kde?? ![]()
@PaníBovaryová píše:
No vidíš, u mě nedávno byly na návštěvě dvě kamarádky a ptaly se mě, jak to jako uděláme, když budeme chtít mít druhé dítě - prvnímu uděláme pokoj asi z pracovny a druhé bude spávat kde??
Na palandě.
![]()
@jitka 11 píše:
Na palandě.![]()
ony to myslely tak, že potom už máme jenom obývák a ložnici a druhé nebude mít svůj pokoj. tak jsem jim řekla, že já jsem taky neměla svůj pokoj a vyrostla jsem ![]()
@PaníBovaryová píše:ony to myslely tak, že potom už máme jenom obývák a ložnici a druhé nebude mít svůj pokoj. tak jsem jim řekla, že já jsem taky neměla svůj pokoj a vyrostla jsem
Jako já se sestrou.
A ano, vyrostla jsem také…
![]()
@inkakřivák píše:
Vidíš, a přesto tak žijí, děti nehladoví, jsou hezky čistě oblékané, spokojené. Samotnou mne to udivuje, ja kto dělají, ale je to prostě tak.Fakt je. A všichni jsou v pohodě, člověk by si myslel, že rodiče musí být strhnutý jak péro v hodinách, ale nejsou. Jsou fakt v pohodě. Asi je to opravdu tím, že se tak nestresují. Žijí v rodinném domě, děti po dvou po třech v pokojíčku, a pohoda. Matka klidná, usmívavá, opravdu nevím, jak to dělá. Ale je pravda, že se nestresuje nějakým tím - všichni mají a moji ne. Asi si říkají - jíst co máme, střechu nad hlavou taky, rádi se máme, čistí jsme, zdraví taky, tak jaképak nervy, ne? Těžko se tomu věří, já vím, ale zrovna tahle rodina jsou příbuzní - jde o manželovu sestřenici. Asi tak.
Rozdíl je v tom, že ty chceš dát dětem to věno, nejlíp několik set tisíc. Oni ne. Oni si říkají jinak - až se vdá/ožení, pomůžeme jak budeme moci a jinak si musí pomáhat sami. A moc jim pomáhá ta jejich víra, že za prvé děti jsou dar a za druhé - pomož si a Bůh ti také pomůže. A není to, že by je vyhodili s holým zadkem, oni je naopak vyhazují z domu s tím nejcennějším, co u nás hodně dětem chybí - s vědomím, že se o sebe nejen musí, ale také umí postarat. Že když něco chceš, tak musíš dělat a nečekat, že ti někdo něco donese pod nos. S tím, že když bude třeba a bude to trošku možné, celá rodina ti pomůže.
Jenom popisuji situaci, sama mám děti dvě.
hezky napsáno, také znám takovou rodinu - dokonce 12 dětí a fungují bezvadně
Je na nich vidět, že se mají rádi. Mně se líbí, jak komunikují. Byla jsem svědkem, kdy starší ze sester řešila konflikt dvou mladších na hřišti a můžu říct, že by mohli pořádat kurzy výchovy. Ale není to cesta pro každého, to prostě musí mít člověk v sobě.
Ale přijde mi, že se to teď hrozně přehání. Třeba ten zmíněný pokoj. Když jsem byla na základce, tak to bylo pár vyvolených, co měli pokoj sami pro sebe. Většina nás sdílela pokoj se sourozencem a nikomu to nepřišlo divné. Teď je dítě pomalu chudák, když nemá vlastní pokoj.
@mirecekblbecek píše:
ano jistě něco na tom je, jenže každé z těch dotyčných dětí musí někde bydlet, něco jíst, já mám děti 3,starám se o 4,troufám si říci, že bych zvládla 5(mám odzkoušeno), více prostě jedna osoba nemůže zvládat, aniž by měla výčitky, že nestrádají. Ano víra a láska je super věc, jenže ta nám nezajistí bydlení ani nedá najíst. S normální výplatou se dá zajistit 4 když by hodně byli skromní 5(počítám s tím, že dítěti dám věno, v podobě alespon několika desítek, raději stovek tisíc), proto si myslím, že když někdo rodí jak na běžícím páse, musí jí tyto velmi důležité věci být ukradeny. Prostě ty děti nechá napospas, to já bych nemohla. Mám ráda pocit, že nežiju z ruky do huby a mé děti také.
A pro upřesnění - nás bylo pět dětí a měli jsme domek 3+1. A vešli jsme se. Byli jsme my děti v jednom pokoji, naši v druhém, obývák a kuchyn. A později, když jsme vyrostli a tři odešli z domu, byla u nás moje babička. A šlo to taky. A vyrostli jsme a neřekla bych, že jsme byli nějak ošizení. Jak říkám, to až ted se ten majetek staví tak vysoko. Přecenuje seto materiální zabezpečení dětí. Úplně nesmyslně.
@inkakřivák píše:
A pro upřesnění - nás bylo pět dětí a měli jsme domek 3+1. A vešli jsme se. Byli jsme my děti v jednom pokoji, naši v druhém, obývák a kuchyn. A později, když jsme vyrostli a tři odešli z domu, byla u nás moje babička. A šlo to taky. A vyrostli jsme a neřekla bych, že jsme byli nějak ošizení. Jak říkám, to až ted se ten majetek staví tak vysoko. Přecenuje seto materiální zabezpečení dětí. Úplně nesmyslně.
já mám jiný pocit, naopak se věci nedoceňují. Přeci mít kde bydlet a hlavně je základ. Naflákat děti bez rozmyslu není umění. Umění je si představit, jak asi budou žít, když jich bude jak malých myší. Je rozdíl bydlet s pěti sourozencema, a zabezpečit je do budoucnosti. Mám sestřenici, která si vzala 4 sirotky po úmrtí vlastního bratra. Takže najednou měla dětí 7,říkala, že je to strašné, ceý den byla v jednom kole, penez moc málo. Myslím, že se ten nedostatek s tím deckem pak táhne celý život. Ono je rozdíl začínat s holým zadkem, když tak s hypo na byt, být v nervách, abych na to měl. nebo mít byt do začátku a postupně se vypracovat, u tohoto modelu lze tvořit rezervy, takže je předpoklad, že se i další generace budou mít dobře(při rozumném hospodaření), kdežto u toho prvního(model mých rodičů),kteří ještě dnes žijí z ruky do huby a neustále nemají peníze, protože vlivem zdrav. obtíží žijí trvale z jednoho platu a důchodu, který je dost nízký, takže tvořit rezervy je takřka nemožné. Nikdy nemůžeme vědět, zda budeme zdraví.
@mirecekblbecek všichni se strašně bojí, i mít druhé dítě je pro většinu Čechů celkem dilema a vstupenka do potenciální chudoby. Jenomže pak jsou tady ti, co se nebojí a hlavně ti, co nepřemýšlí (určité sociální a rádoby etnické skupiny, rozvojové země atd.) - a pak je ti super uvědomělí a ustrašení dotují ze svých daní. Tak co je vlastně lepší? ![]()
To je zajímavá diskuze. Já se spíš kloním k názoru nebát se a děti mít, protože ruku na srdce, žijeme v blahobytu. Máme teplou vodu, většina jezdí jednou ročně k moři, neživoříme tu hlady, není válka. Jsme prostě bohatí. Jedno dvě děti uživí skoro každý a je to radost
nemyslím si, že úkolem rodičů je obstarávat dětem byt ![]()
Co se týče jednoho pokojíčku pro dvě děti - připadá mi to spravedlivé. Já sdílím ložnic taky s chrápajícím manželem
kdyby to šlo, taky půjdu spát samostatně. Navíc je lepší zvykat si už odzačátku, i na koleji bydlí člověk po dvou, po třech.
@mirecekblbecek píše:
já mám jiný pocit, naopak se věci nedoceňují. Přeci mít kde bydlet a hlavně je základ. Naflákat děti bez rozmyslu není umění. Umění je si představit, jak asi budou žít, když jich bude jak malých myší. Je rozdíl bydlet s pěti sourozencema, a zabezpečit je do budoucnosti. Mám sestřenici, která si vzala 4 sirotky po úmrtí vlastního bratra. Takže najednou měla dětí 7,říkala, že je to strašné, ceý den byla v jednom kole, penez moc málo. Myslím, že se ten nedostatek s tím deckem pak táhne celý život. Ono je rozdíl začínat s holým zadkem, když tak s hypo na byt, být v nervách, abych na to měl. nebo mít byt do začátku a postupně se vypracovat, u tohoto modelu lze tvořit rezervy, takže je předpoklad, že se i další generace budou mít dobře(při rozumném hospodaření), kdežto u toho prvního(model mých rodičů),kteří ještě dnes žijí z ruky do huby a neustále nemají peníze, protože vlivem zdrav. obtíží žijí trvale z jednoho platu a důchodu, který je dost nízký, takže tvořit rezervy je takřka nemožné. Nikdy nemůžeme vědět, zda budeme zdraví.
A copak jsme neměli kde bydlet? měli. Měli jsme střechu nad hlavou, měli jsme jídlo, oblečení - a hlavně jsme měli spoustu legrace. A ted máme spousty příbuzných a je to strašně fajn. A co se týče zabezpečení - copak by nám rodiče měli kupovat bydlení? A jednoduše - tři z nás mají domy, bez dluhů, my dokonce dva, na jednom nám ještě vysí cca 100 litrů. Dva další mají byty. Jejhich děti - domky, byty. Tři máme VŠ, JEDEN STŘEDNÍ A JEDEN JE VYUČENÝ. To asi tak k tomu zabezpečení. Prostě nám dali, co mohli a na zbytek jsme se museli starat my sami. A řekla bych, že jsme na to hodně hrdí, a hodně si vážíme toho, čeho jsme dosáhli, a zároven s láskou vzpomínáme na rodiče. Myslím si jednoduše, že to, co píšeš, je hloupost. Ano, jsou rodiny více až mnohodětné, které se nestarají, ale nejsou zdaleka všechny takové.
A tak nějak mám pocit, že tahle snaha všechno dětem dát a zabezpečit, je mimořádně kontraproduktivní, protože mám dojem, že právě tyhle děcka jsou svým způsobem chudáci - mají všechno, bez vlastního přičinění a proto chtějí pořád víc. A pak jdou do dluhů i třeba kvůli dovolené. Myslím si, že to, co panuje ted, je špatně.
@EmmaAnna píše:
To je zajímavá diskuze. Já se spíš kloním k názoru nebát se a děti mít, protože ruku na srdce, žijeme v blahobytu. Máme teplou vodu, většina jezdí jednou ročně k moři, neživoříme tu hlady, není válka. Jsme prostě bohatí. Jedno dvě děti uživí skoro každý a je to radostnemyslím si, že úkolem rodičů je obstarávat dětem byt
Co se týče jednoho pokojíčku pro dvě děti - připadá mi to spravedlivé. Já sdílím ložnic taky s chrápajícím manželem
kdyby to šlo, taky půjdu spát samostatně. Navíc je lepší zvykat si už odzačátku, i na koleji bydlí člověk po dvou, po třech.
ano, jsme bohatí, já nechápu rodiče, co brečí, jak jsou chudí, bojí se mít děti, i když mají průměrný příjem, zrovna tak nechápu rodiče, co mají průměrný příjem a mají dětí víc jak 4.extrémy nemusím. obstarat byt není povinnost rodičů, jen jim značně ulehčí vykročení do života. co bychom pro své ratolesti neudělali, že?
@inkakřivák píše:nikdy bych dětem nedala vše, protože je to kontraproduktivní, já se bavím jen o bytě, protože ten je základ, když nemám vůbec nic jen hypo, tak se strašně špatně začíná, naši neměli nic, kromě bytu, neuměli šetřit, ani neumí, takže jim peníze chybí celý život, ano měli jsme jídlo, teplo, střechu nad hlavou, nikdy jsme nebyli na dovolené, neměla jsemm to co spolužačky, občas mě to pěkně štvalo, nemyslím si, že děti když mají méně než ostatní, tak jim to nevadí, protože vím, že to co má jeden, chce i druhý. tím, ale rozhodně nemyslím, že výplatu vyhážu za každou kravinu, co dítě uvidí. já mám na mysli, jen tan byt, ostatní už musí koupit dítě.
A copak jsme neměli kde bydlet? měli. Měli jsme střechu nad hlavou, měli jsme jídlo, oblečení - a hlavně jsme měli spoustu legrace. A ted máme spousty příbuzných a je to strašně fajn. A co se týče zabezpečení - copak by nám rodiče měli kupovat bydlení? A jednoduše - tři z nás mají domy, bez dluhů, my dokonce dva, na jednom nám ještě vysí cca 100 litrů. Dva další mají byty. Jejhich děti - domky, byty. Tři máme VŠ, JEDEN STŘEDNÍ A JEDEN JE VYUČENÝ. To asi tak k tomu zabezpečení. Prostě nám dali, co mohli a na zbytek jsme se museli starat my sami. A řekla bych, že jsme na to hodně hrdí, a hodně si vážíme toho, čeho jsme dosáhli, a zároven s láskou vzpomínáme na rodiče. Myslím si jednoduše, že to, co píšeš, je hloupost. Ano, jsou rodiny více až mnohodětné, které se nestarají, ale nejsou zdaleka všechny takové.
A tak nějak mám pocit, že tahle snaha všechno dětem dát a zabezpečit, je mimořádně kontraproduktivní, protože mám dojem, že právě tyhle děcka jsou svým způsobem chudáci - mají všechno, bez vlastního přičinění a proto chtějí pořád víc. A pak jdou do dluhů i třeba kvůli dovolené. Myslím si, že to, co panuje ted, je špatně.
@mirecekblbecek jenže to se těžko hodnotí, moje výborná kamarádka nepracuje vůbec, mají čtyři děti, její muž pracuje, ale v podstatě jako rodina mají podprůměrný příjem. Přitom mají naprosto krásný život. Spoustu si vypěstují sami, mají zvířata, sad, zeleninu (pozor, není to velká farma), vyrobí si svůj jogurt, sýr i šunku. Jediné, co kupují, je tak ta mouka, cukr, olej a drogérie. Někdy si říkám, jak krásný to musí být dětství - se zvířaty, naučíš se všechno od zašívání přes vaření až po pěstování rostlinek. Je fakt, že u moře nikdy nebyli. Každý stejně vychovává děti jak umí a zvládne.
Nejhorší je rodit děti a odkládat je do kojeňáku, o tom se tu nebavím.
@mirecekblbecek a kolik si představuješ, že tito rodiče do těch bytů pro své ratolesti zainvestují? jen ze zájmu ![]()