Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemůžu vystát švagrovou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
5.1.18 13:13
- Citovat
- Upravit
5.1.18 13:21
@Anonymní píše:
Ahoj, dlooouho, předlouho jsem váhala, jestli téma zakládat, ale asi to musí ven a já se nemám komu svěřit. Ani nevím, kde začít.
Bydlíme s manželem a třemi dětmi na vesnici, kde žijí i manželovi rodiče a v domě po prababičce manželova sestra se svojí rodinou. My máme vcelku velký dům, který jsme postavili sami, manžel je moc šikovný a pracovitý, máme ještě hafo práce před sebou, ale děláme si všechno sami a k obrazu svému, takže spokojenost. V rámci rodiny máme vztahy řekla bych dobré, nijak zvlášť si nikdo do soukromí nelezem a pokud se vidíme, vycházíme v pohodě, chováme se zdvořile, rádi pokecáme o všem možném, popsala bych je tak nějak asi průměrné, není si na co stěžovat, i když vždycky je co zlepšovat.:)
Co ale přestávám dávat, je právě švagrová. Podle mě máme předstíraně „srdečný“ vztah, ale prostě někde ve vzduchu visí něco, co cítíme jen my dvě. Samozřejmě, že jsou mnooooooooohem závažnější problémy, ale samotnou mě tohle docela ničí. Protože mě to vnitřně obtěžuje. Třeba se přistihnu, jak i během dne, kdy jsme s dětmi samy doma, trnu, jestli se neobjeví, což dělá poměrně často a nečekaně. I manžel si všiml, že jsem nesvá, když u nás jsou, že se chovám jaksi nepřirozeně, prostě nejsem ve své kůži. Přitom oba návštěvy milujeme, náš dům je otevřený pro všechny příchozí, vždycky vyštracháme něco na zub a jsme ve společnosti ostatních. Ale tady je to prostě jiný. Od začátku je mezi náma jakási podivná soutěživost, přitom s nikým jiným to takhle nemám. Moc nemáme o čem mluvit, max. o počasí. Když se nám současně narodily děti, myslela jsem, že spolu budem trochu sdílet mateřské problémy, ale svěřování už mě přešlo. Švagrová, říkejme jí třeba Bára, se vždycky na všechno tváří, že se jí to netýká, nanejvýš pronese, že u nich dobrý. Ok, je uzavřená, každý jsme nějaký, ale prostě furt nemůžu najít cestu k ní, a jak časem sleduju, začínám mít v podstatě averzi. Navíc mi dost okatě dává najevo, že ji spousta věcí kolem nás nezajímá - před Vánoci jsme si konečně pořídili novou kuchyň - přišla, ani se nepodívala, nezeptala - seděli jsme vedle v jídelně, která je s kuchyní spojená, prostě nic. Manžel si v létě koupil nové auto - nejdřív byla uražená, jak to, že jsme jí o plánu koupit si ho nic neřekli a za týden přijela v novém fáru taky. Nebo se nám usádlí i s miskou cukroví na nové sedačce a dělá si tam s dětmi piknik, což našim dětem nedovoluju. Pak mi tam jejich starší ještě vylije flašku s mlíkem. Fakt bych ji kolikrát nejradši neviděla, ale nejde se jí vyhnout - přijde bez pozvání a tak. Ani nevím proč, když mě evidentně taky moc nemusí, ale beru, že kvůli dětem, aby si pohrály. My k nim chodíme minimálně, prý ať se nezlobíme, ale že to tam mají malé. Navíc jsem se sama přistihla, že asi žárlím na jejich mladší - v roce mluví mnohem líp než náš 16měsíční, což mi tchýně vždy ráda předvede a připomene + to, že mám svoje děti víc „vychovávat“, že jsou rozmazlení (někdy si to myslím i já, ale ve skutečnosti myslím, že jsou v cajku - prostě jen nadělají dost hluku, když něco chtějí a nedostanoua tak. Přitom si myslím, že jsou vycvičenější než děti švagrové, akorát jsou živější a neposedí, ani jeden z těch tří. Též mi vadí, když švagrová odchází a její děti nám všem musí!!! dát pusu, jinak prý podle ní neodejdou. Prostě na to nejsem, nemám k nim tak vřelý vztah, jak bych chtěla mít, ale prostě to přese mě nejde. Je tam mezi námi jakýsi neviditelný blok. Už jsem fakt zoufalá, protože se kolikrát sama přistihnu, že na ni myslím, kdy přijde, co zas bude a tak. Zatemňuje mi to mozek. Hádat se nechci a neumím, přece jen mi záleží i na manželovi a ten tyhle věci nevidí, necítí. Ale přece kdybych byla já sama nad věcí, byla bych v pohodě. Myslím, že chyba je i ve mně. Co s tím? S ní nic neudělám, ale jak pracovat sama se sebou.
Taky mám pocit, že v jistých věcech žárlíte jedna na druhou, a ona vám asi závidí. Ty neohlášené jednostranné návštěvy bych taky zatrhla. Pokud se do toho jejich baráčku vejde jejich rodina, tak nemůže být tak malý, aby jsi nemohla někdy zajít na kávu s dětmi ty k ní. Nebo k ní aspoň poslat děti na hraní s jejími dětmi, ať vidí, jak to je, když jí někdo polije třeba sedačku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.18 13:42
@nostress To by ty mladší mohli zvladnout levou zadni. Ne, delam si srandu. Asi uz mi to leze no mozek. Barak porad plnej peti deti. Hele, asi jsem se na to mela vykaslat. Jak na vlastní negativni pocity stejnak nikdo nema lek. 
- Citovat
- Upravit
5.1.18 13:55
Ja te chapu. V podstate se nic nedeje, navenek nic neni videt /zvlast kdyz obe to v sobe dokonale skryvate/, ale stokrat nic umorilo osla.
Psk staci do toho parkrat dobre minena poznamka od babicky, ze jeji dite je v necem napred, podivej… a i dospela zenska dokaze zarlit jako mala holka.
Mely jsme podobnou konstelaci s jednou svagrovou - v jednom baraku, stejne stare deti, do svateb/deti jsme byly kamaradky, pak se objevilo takove neviditelne napeti, nenapadne soupereni pred rodicema, citily jsme to jenom my. Pritom jsme se na stridacku navstevovaly prakticky denne, kvuli detem, i kecaly, vsechno, ale…
Pomohl cas, jak jinak A rozstehovani. A ze deti vyrostly a uz se tolik neresi kazdy jejich prd. Deti ve skole, mamy v praci - ono se to obrousi. Ted se vidime jednou za cas a dobry.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 14:01
@Anonymní píše:
@nostress To by ty mladší mohli zvladnout levou zadni.
Zakladatelko, nevzdávej to. To je to nejjedoduší co můžeme udělat. Pokud máš chuť to změnit, tak to udělej, ale počítej, že je to dlouhá cesta. A také můžeš být označena za tu „špatnou“.
Začni po malých krůčcích. Zkus ji při první neohlášené návštěvě říci, že na návštěvu nyní nemáš čas, ať se s tebou příště domluví. Asi ze začátku bude problém, proč najednou nyní chceš, aby se s tebou domlouovala, když do teď to být nemuselo. I to je potřeba ustát. Prostě to nyní potřebuji takto.
Nebo pokud toto ještě nezvládneš, tak pokud ti s jídlem půjdou tam, kam vy s jídlem nechodíte, zastav je. Řekni, že ti vadí, když se jí tam a tam. Že třeba chápeš, že oni doma takto jí, ale že u vás se jí tam a tam. Pokud se ti něco nelíbí, je potřeba se ozvat. Nemusíš se hned hádat, stačí říct „toto ne“. A neboj, jde to naučit. Taky jsem to neuměla, ale už dost věcí zvládám Jen to chce odvahu začít a trénovat
Držím ti palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 14:02
Tak ja bych hlavně zrušila ty neplánovaně návštěvy, to nikdy nepochopím v době mobilních telefonů…
Za další proč si třeba nehlidate dítka na vzajem…nemusite být spolu vy dvě a každá z vas bude mít chvíli pro sebe…
Jo a porovnávání neres, ja vím, ze to občas štve, ale každé dítě je jiné…ja nekdy odpovídám ze mám nešikovne a zaostalé dítě, když se me do toho někdo snaží zatahzatáhnout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 14:05
@catherine100 píše:
Tak ja bych hlavně zrušila ty neplánovaně návštěvy, to nikdy nepochopím v době mobilních telefonů…Za další proč si třeba nehlidate dítka na vzajem…nemusite být spolu vy dvě a každá z vas bude mít chvíli pro sebe…
Jo a porovnávání neres, ja vím, ze to občas štve, ale každé dítě je jiné…ja nekdy odpovídám ze mám nešikovne a zaostalé dítě, když se me do toho někdo snaží zatahzatáhnout
Já také občas na jakékoliv porovnání odpovídám „že nemám tak skvělé dítě jako je xx, ale přes to ho mám moc ráda“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.18 14:06
K nám se takto chovala švagrová, když jsme v něčem byli lepší jak oni.. Oni většinou životní uroveň měli lepší, nebo prostě víc, peněz, lepší dům, tak celkově.
My se nemáme zle, a le tak torchu víc poskormnu.. Manžleovi se začalo dařit v práci a opravdu to jde poznat, když jsme udělali fasádu a nebo uděl nové posezení a zídku, taky přišli hmmm ani bů ani mů..My, když jsme k nim přišli, tak upřímně jsme pochválily co mají pěkné.. Neříkám, že v duchu člvoěk nezávidí, ale nikdy jsem nebyla jak psí čumák
A víš, kdy jsem si nejvíc rozuměliy a nebo kdy se nejvíc rozkecala??? Když ji to samé udělala švagrové z její strany- od manžela, bratra, manželka.. Že jsou lepší a dávají ji to hodně ale hodně sežrat.. tak si přišla a začala si stěžovat, ž emají všechno značkové, a drahé, a že dostali lepší dárky na Vánoce od tchánovcůa jejich děti mín dražší, a jak je to opravdu trapné, že oni ty jejich děti mají smaé drahé věci od její švagrové.. atd.. tehdy jsem fakt poznala, že ji hodně záleží, aby byly nej.
Anonym, chodí sem její sestřenice
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.1.18 14:07
@majdula1 Díky, myslím, že´s to vystihla nejlíp. 
Holt vlastní zkušenost jsou někdy draze vykoupené a k nezaplacení 
. @elen-ka Jj, asertivita se tomu říká. Teoreticky to znám.
Jak jsem to sem napsala, uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Nežárlím na ni kvůli věcem (to vůbec) ani schopnostem našich dětí (snad) - moje jsou stejně nejvíc nejskvělejší na světě 
, všechny to tak máme 
, ale kvůli útokům na své ego. Např. včera - nalívám dětem 100% pomerančový džus ředěný tak na 25%, no problem, a švagrová na to: „To MOJE děti nepotřebují, zbytečnej cukr.“ Vrrrrrr, moje myšlenka: tak si to doma dělej, jak chceš, tady jsi na návštěvě. Navenek: Hmmm. Jsem trouba. Kecy tchýně o výchově, zdraví atd. to pak jen dorazí. Cítím se špatně a nemám proč. Ve vlastním baráku.
- Citovat
- Upravit
5.1.18 14:25
@Anonymní píše:
@majdula1 Díky, myslím, že´s to vystihla nejlíp.
Jo, to je ono. Pritom je dost pravdepodobne, ze ona to rekne naprosto bezelstne, ne s umyslem te ranit/rypnout, proste neco placne, ale ty to pak v sobe mas a stve te to, navic presne, ve vlastnim baraku
To jsem zas mela od druhe svagrove, prisli na navstevu, tady se trema malyma detma vybuch, vsude hracky a kraval a svagrova s jednim miminkem - no kluci, uklidte si ty hracky, pomahate mamce? A kluci ztiste se, vy jste tak hlucni, tak hlucne deti jsem jeste nevidela! Mne by ty poznamky nevadily, ale pronasene u nas doma, to se mi svira zaludek jeste po letech.
Tam zas pomohlo, ze z miminka je normalni hlucny rostak a pribyl jim druhy, uz se spolu pekne rubou, ale taky je fakt, ze zpetne uz nikdy nikdo neprizna, ze byl netaktni a nespravedlivej.
Nakonec je to beztak nejvic jen na nas, abysme to zpracovaly a nechaly to po sobe sklouznout. Je to nas problem.
Jedine, co muzes resit aktivne, jsou neohlsene navstevy. Rict Prosimte, je potreba zavolat predem, az se budete chtit stavit, diky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 14:28
Chtela bys od ni jednou slyset pochvalu, blysknout se, pocitit uznani, ale to ona neudela, protoze na tebe zarli, proste pro ni nebudes nikdy dobra, a to je to, co te zere (myslim).Ale to jak na tebe nazira, neovlivnis, at se snazis sebe vic, pokud ona nebude chtit…opravdu se na to zkus povznest a neuzirej se tim.
Pokud necekane prijde, rekni, ze jste na odchodu, at radeji zavola predem…a jak uz nekdo psal, pokud se ti nelibi neco, co delaji u vas doma, ozvi se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.18 14:30
@majdula1 Ano, jsem přecitlivělá na poznámky ohledně výchovy, výživy a dalších nevyžádaných rad ve svým domě. Proto si taky myslím, že nikdo nezasvěcený to napětí nemůže cítit. Navíc mám proti sobě přesilu v podobě tchýně. Ta to určitě nemyslí špatně, ale někdy nechybí moc, abych se necítila nejhorší matka na světě, přitom jsou to přehnané pocity, jak jinak. Nemám ráda neomalenost, miluju svoje soukromí, občas se mi ani jednoho nedostává a jsem pak takováhle fňukna.
- Citovat
- Upravit
5.1.18 14:31
Vím, jak se cítíš. Mně zase švagrová ráda radí ohledně děti. Nemám ráda hádky a ubíjí mě zbytečné vysvětlování, že já to dělám tak a tak protože… Tak radši taky řeknu hmmm a dělám si to dál po svém a mám pocit, že na mě kouká jak na noumu, kterému není rady ani pomoci. A přitom o nic nejde, každý ať si žije jak umí. Nechápu, že někomu stojí za to vynakládat energii na posuzování života toho druhého…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.18 14:32
@pajaxy Aspoň jeeeeeeeednouuuuuuu. Třeba že se mi povedla svíčková na manželově oslavě narozenin. Madam místo toho odejde načučená od stolu hrát si se svými dětmi. Nejsem svatá no. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@elle21 Já taky. Ale jsem ta navštěvovaná.
Právě. Vždycky když to nechci řešit, buch, zvonek, tak jsme tady. Asi se přestěhujem tam, kde nás nenajdou.