Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Russet Mimochodem, ja uz pet let neříkám přítel, ale manzel… a můj muz rika manzelka. Najednou nam to prislo automatické… divny, co? I jsem premyslela, kdyz se narodila dcera, ze si jen zmenim příjmení, abych mela stejne jako ma dcera… Nemuzu si pomoct, ale svatba je pro me povrchní zalezitost! Manželství se svatbou paradoxně pro me nema moc společného. Asi jsem divná, koukam
Ale jiste chápete, ze to nemyslim ve zlem. Nejsem snobak, co potrebuje ukazat, ze na neco ma. Ja jen rada dělám velké akce pro lidi, a rada koukam na to, ze se bavi a ze se ta akce povedla. A v tom případě odpadá svatba o těch dvou lidech… to je jasne. Stres furt, aby bylo to a tohle a dopadlo to a takhle…
Dokonce i grilování, to si nikdy ani nesednu, ani na chvili, kdyz neco pripravuju, tak 5 hodin dopredu, musim mit pro kazdyho, co ma rad, včetně pití, dělám koktejly, drinky, kvůli tomu jsem si udelala kurz, mam všechny mozny recepty na medový maso, protoze ho miluje můj muz, kdyz se griluje, tak furt sklizim ze stolu a odmyvam nádobí, dozdobuji a preskladavam tacy na stole, aby to vypadalo porad hezky.
Vim, ze to hranici s obsedntne kompulzivní chorobou, ale snažím se přiblížit, co pro me znamena slovo svatba
Tak to se fakt nevdávej, nebo padneš den před svatbou. Nebo si najmi koordinátorku a přijď k hotovému ![]()
@Ms.Ragdoll píše:
Nam stacil tyden.Ale znam jednu, co dokonce dala vypoved, aby mela dostatek casu na poradnou organizaci
. Pro nektere je to alfa a omega vseho. Mit to dokonale, vysnene, jak z americkyho filmu.
Jo, někdo má takové věci rád. Já jsem asi měla být chlap ![]()
@Ms.Ragdoll No v tom si prave nerozumime. Je mi 30 a začínám se prave dostavat do stadia, kdy uz to asi tak důležité neni, pokud to nebude party pro lidi, ze bych mohla to delat pro nekoho. Ja si úplně nemyslim, ze mi rozumis. Asi to spatne vysvětluji. Ja bych prave delala tu akci pro lidi, ale aby se bavili. Hezkou, velkou. Alw zaroven jsem ve stadiu, kdyz nevim, jestli by nebylo lepsi sbalit t pekny saty a vzit muze a dceru nekam na ostrovy, tam se vzit a udelat si po deseti letech pořádnou dovolenou. ![]()
@Russet Joooo, ja viiiiim
. Vsechno bych naplánovala a nakonec bych poslala svědkyni, aby to tam za me odstala, ze jsem moc unavena, at si muz vezme ji. Jeste, ze uz je vdaná ![]()
@Anna766 píše:
A víš že jsem nikdy nechápala a nechápu doteď že na tom lidi třeba rok makaj,plánujou,připravujou…
to je docela jednoduchý. My jsme chtěli svatbu v srpnu, a to na konkrétním místě. Vypsané jen 2 termíny, takže nic jiného než to rezervovat skoro rok předem nešlo. Dtto restaurace a fotograf, kterého jsme měli vybraného, osvědčeného
Jako jasně, pokud chceš svatbu na radnici, jen se svědky, tak můžeš mít svatbu třeba druhý den…
Znama se vdavala z duvodu, ze mela syna s vazne nemocnym muzem a jako svobodna by nemela vdovsky duchod v pripade spatneho konce…
@Anonymní píše:
@Russet Joooo, ja viiiiim. Vsechno bych naplánovala a nakonec bych poslala svědkyni, aby to tam za me odstala, ze jsem moc unavena, at si muz vezme ji. Jeste, ze uz je vdaná
Tak to tak neprožívej. Prý nejkrásnější den v životě. Prd. Já jsem měla nejkrásnějších dnů několik a nemusela jsem kvůli tomu stát v bílém mezi ostatními rodinnými příslušníky a slibovat věrnost a já nevím co na úřadě. A nebyla jsem u toho uštvaná a nestálo to ani floka…
@e008 píše:
Znama se vdavala z duvodu, ze mela syna s vazne nemocnym muzem a jako svobodna by nemela vdovsky duchod v pripade spatneho konce…
A co? Už je vdova?
@Russet píše:
Nikdy bych nedělala něco pompézního pro lidi, kdybych na to neměla prachy. Já jsem celkem nenáročná, takže by mě to nezruinovalo ani po roce vztahu. Tenkrát jsem už 5 let vydělávala, takže jsem něco měla. Ale jak jsem řekla, žiju i bez svatby 16 let s jedním chlapem a nějak mi nic nechybí. Okolí sice ryje, ale já jsem ráda „svobodná“Jestli do toho praštíme, tak bez pompéznosti a maškarád. Panna nevěstinka nejsem dávno a tak by to byl jen úřední akt a dál bychom si žili jako doposud. Akorát bych už nemusela místní drbny opravovat, že nejsem paní X, ale že se jmenuju Y. Sveřepě mě oslovují jeho příjmením. Už na to i slyším…
Hihi, to zname s tim oslovovanim, ani jsem uz neopravovala, v porodnici i treba u detske mě taky vlastne volali jmenem syna (po tatovi),ale zvykat si v 35 na jiny podpis, no nezvykla jsem si poradne doteď a to uz to bude skoro rok
Spis me uz stvalo, kdyz jsem nekam volala a predstavila se svym příjmením, ze jsem pak jeste musela hlasit cele jmeno kluka (školka, cviceni, doktoři) a pripadala si, jako kdyby ani nebyl muj, ale prijmeni po sobe jsem mu davat nechtela, zaprve se mi nelibi a ani by k jmenu, co jsme mu vybrali, moc neslo dat, zacina na stejne písmeno jako konci jmeno a to nemam rada. Tak jsem to chtela nejak sjednotit, abych proste mela pocit, ze jsme opravdova rodina… leccos mi prislo jednodussi a taky asi zni lip „(muj) manzel“ nez…co vlastně? Partner, přítel, chlap, muz…ja uz nevedela, co porad pouzivat, všechno mi prislo takove nouzove, provizorni.
A jak se na to vse tvari zakladatelko ten tvuj?
@Anonymní píše:
Dobrý den, prosim zanechat anonym, jedná se o soukromé informace. Dnes jsem s přítelem řešila svatbu. Jsme spolu deset let. Požádal me o ruku devět mesicu potom, co jsme se poznali. Dalsi mesic jsem otehotnela, pak se řešila hypoteka, pak bydlení, pak rekonstrukce, nebyl cas. Vzdy jsem chtela pompézní svatbu, krasnou. Pro lidi. Zajistit zabavu hlavne po lidi. Uprimne, po deseti letech, jsem stastna, je to super, porad doufam, ze je to do konce zivota, ale ze bychom si delali svatbu jen pro sebe a naše hormony… to uz asi ne.
Jenže najednou zjišťuji, ze neni pro koho. Vztahy se zvrtly na obou stranách rodiny a Pratele sice máme, ale jen par společných. Vlastně uz jsme si hodne zbyli, jsme hlavne sami pro sebe a nasi dceru. A najednou mi to prijde úplně zbytecne… vlastně jen starost a v tom případě se vdavat nechci.
Mate nekdo nějakou podobnou zkušenost? Dospěly jste do stadia, kdy byste se vdavaly, ale zaroven jste nemeli úplně jasny důvod? (Kdyz pominu ty praktické, jako osoba blízká, majetky, dědictví, tohle vsechno máme dost důkladně poresene i bez svatby). A pro koho jste delali svatbu? Uzili jste si ji vubec? Na klíč? A nebo netradiční svatbu? Dekuji za vaše zkusenosti.
Ja se vdavala bezdetna. Kdybych to mela delat vsechno ted, taky nemam chut to vsechno organizovat a resit hosty ![]()
Příspěvek upraven 01.07.18 v 23:53
@Russet píše:
Tak to tak neprožívej. Prý nejkrásnější den v životě. Prd. Já jsem měla nejkrásnějších dnů několik a nemusela jsem kvůli tomu stát v bílém mezi ostatními rodinnými příslušníky a slibovat věrnost a já nevím co na úřadě. A nebyla jsem u toho uštvaná a nestálo to ani floka…
Vernost se uz neslibuje
vlastne se neslibuje nic, ne? Je to jenom pravni akt
@Anonymní píše:
@Ms.Ragdoll No v tom si prave nerozumime. Je mi 30 a začínám se prave dostavat do stadia, kdy uz to asi tak důležité neni, pokud to nebude party pro lidi, ze bych mohla to delat pro nekoho. Ja si úplně nemyslim, ze mi rozumis. Asi to spatne vysvětluji. Ja bych prave delala tu akci pro lidi, ale aby se bavili. Hezkou, velkou. Alw zaroven jsem ve stadiu, kdyz nevim, jestli by nebylo lepsi sbalit t pekny saty a vzit muze a dceru nekam na ostrovy, tam se vzit a udelat si po deseti letech pořádnou dovolenou.
Ja se vdavala cca po 7 letech vztahu, deti jsem do nesezdane rodiny nechtela, asi jsem sesnerovana moravskym kostelovym vnimanim, ale muz to vnimal podobne. Moje znama prave rikala, ze kdyz zacali pocitathosty a naklady, celou svatbu zrusili a jeli se vzit jen ve dvou na Maledivy:D v CRpak udelali pro rodinu obed a pro pratele velkou party:)
Me na velkych svatbach s*rou ty prodlevy na foceni novomanzelu, unosy, obecne svatebni zabava… a toto jim vlastne odpadlo ![]()
@Russet Ale Vzdyt ja to prave neprozivam. Kdybych prožívala, uz zarizuji. Jsem pragmaticka celých deset let. Založila jsem 3 obchodní společnosti a porodila dceru. Logisticky to zvladnout tak, abych nemela pocit, ze zanedbavam dceru nebo praci je pro me velmi náročné. Proste se nekde ta ženská rozmarilost projevit musi… A pro me je to plánování akci pro lidi … ![]()
Zaroven s tebou souhlasim, ze nejhezci den? Kdyz něco pořádám, tak je to spis práce. A zažila jsem svatbu se svatební koordinatorkou… 50% lidi by to tam zvladlo lip, nez paní koordinátorka. Ale to je asi o agentuře a jedinci… ![]()
@Jahudka82 píše:
Hihi, to zname s tim oslovovanim, ani jsem uz neopravovala, v porodnici i treba u detske mě taky vlastne volali jmenem syna (po tatovi),ale zvykat si v 35 na jiny podpis, no nezvykla jsem si poradne doteď a to uz to bude skoro rokSpis me uz stvalo, kdyz jsem nekam volala a predstavila se svym příjmením, ze jsem pak jeste musela hlasit cele jmeno kluka (školka, cviceni, doktoři) a pripadala si, jako kdyby ani nebyl muj, ale prijmeni po sobe jsem mu davat nechtela, zaprve se mi nelibi a ani by k jmenu, co jsme mu vybrali, moc neslo dat, zacina na stejne písmeno jako konci jmeno a to nemam rada. Tak jsem to chtela nejak sjednotit, abych proste mela pocit, ze jsme opravdova rodina… leccos mi prislo jednodussi a taky asi zni lip „(muj) manzel“ nez…co vlastně? Partner, přítel, chlap, muz…ja uz nevedela, co porad pouzivat, všechno mi prislo takove nouzove, provizorni.A jak se na to vse tvari zakladatelko ten tvuj?
Rozhodně neříkám přítel. To je pro mě někdo jiný. Většinou řeknu jeho jméno. Nebo tatínek. Jako asi by znělo líp „můj manžel“ pro někoho, kdo si na svatbě zakládá, ale já mezi takové nepatřím. Nějak se nepotřebuju chlubit. Rodina jsme už od narození syna. Musíme řešit starosti a problémy i bez lejstra v šuplíku. Když má syn horečky nebo se rafnem, fakt je mi putna, že není mým manžílkem.
@Anonymní píše:Řešíš to na epipi.
@Russet Ale Vzdyt ja to prave neprozivam. Kdybych prožívala, uz zarizuji. Jsem pragmaticka celých deset let. Založila jsem 3 obchodní společnosti a porodila dceru. Logisticky to zvladnout tak, abych nemela pocit, ze zanedbavam dceru nebo praci je pro me velmi náročné. Proste se nekde ta ženská rozmarilost projevit musi… A pro me je to plánování akci pro lidi …
Zaroven s tebou souhlasim, ze nejhezci den? Kdyz něco pořádám, tak je to spis práce. A zažila jsem svatbu se svatební koordinatorkou… 50% lidi by to tam zvladlo lip, nez paní koordinátorka. Ale to je asi o agentuře a jedinci…