Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Adrasteia píše:
Tresty dost často nevyřeší problém, pouze zastrašují, tzn. dítě si řekne - nebudu to dělat, protože se bojím trestu a rodič je silnější a mocnější než já. Zároveň se v něm posiluje vědomí, že až bude dost silný a velký, může si dělat to samé, co rodič. Řešila jsem případ matky, kterou bil třináctiletý syn. Říkala mi, že to nechápe, že ho vždycky dobře vychovávala, když si k ní jako malý něco dovolil, hned dostával na zadek, facky apod. A to je přesně ono - naučila ho ona sama, že bití je normální, ale musít k tomu být dostatečně velký a silný. Takže s tím přestal, protože se bál trestu, ale jen co povyrostl, tak jí to začal vracet.Dítě se neučí kecama, ale nápodobou svých vzorů - rodičů. To co dělá rodič, je pro dítě vzorem, normou chování, kterou si přenáší do života. Ať rodič nikdy nedělá to, co nechce, aby (kdykoli později) dělalo i jeho dítě.
Nemyslím, že tresty pouze zastrašují. Učí dítě, že činy mají následky.
@Loda u nas zaberaju zatial len tresty. Ja sa v tejto vychove bit nie a tresty tiez nie dost stracam. Vychadza mi to potom uz len na dohovaranie a to teda vidim vo svojom okoli ako funguje
Nevravim ze nedohovoram. Najstarsia dcera aj ked nie hned, vacsinou ked popremysla tak dohovaranie zabere. U stredneho syna vobec. Ten sa chichoce a ani nevnima co mu hovorim. Ked skusim neskor uz si napamata o com hovorim
Za bitku ako taku nie som, ale ani uplne proti. Ublizovanie vraciam. A u najmladsej dcery som ani nemusela. Stipla starsich surodencov a ti to vybavyli za mna. Okamzite jej to vratili a ona pochopila ze ked robi niekomu zle tak sa to vrati ako bumerang.
Podle mě zkouší co si může dovolit, dát na zadek zakázat hračky ono ho to přejde..
Lepší dobře mířená, nez tisíc vysvětlování. Nejsem ten typ, co by byl pro fyzické tresty, ale dítě mě mlátit, tak mu to vysvětlím dvakrát, a potřetí mu střelim. To samé, jakmile kopne psa, tak dostane na prd.el okamžitě, příště ho bude mlátit, pes ho kousne, a utratí se pes.
@Loda píše:
Bití dítětePod tím si představím, že tomu dítěti fakt uděláš na zadku jelita.
Pokud nezabírá nic jiného - jako to vyhazování hraček, zákaz oblíbených pořadů, činností, tak myslím, že pár výchovných na zadek fakt ještě nikomu ublížilo. Ono argument, že je to pro dítě ponižující, tak se to nemá dělat - promiň, ale to je právě to chození okolo dětí jako kdyby to byly polobozi
No, evidentně se neshodneme. Nebudu te dal přesvědčovat o svém názoru ![]()
@Anonymní píše:
@andrasteia Děkuji, něco podobného jsem dělala, bez efektu. Je jakoby mimo. Vůbec nezabírá.
ADHD to si nemyslím, jinak je fakt OK a autismus bych vyloučila, je kontaktní, nestydlivý. U práce vydrží, soustředění má dobré, to nesedí.
Když bije mne, zamezuji tomu. Když jsem říkala, že to bolí, smál se a mělo to opačný efekt.
Když mne štípal, říkala jsem mu, ať se štípne taky. Řekl, že ne. Ví, že to bolí…
Jinak k trestům, jde spát bez pohádky, zavřu ho v pokoji, nereaguji na vztek, nejdeme na slíbenou aktivitu. Podle situace. Opravdo ale kromě tohoto je vychovaný. Vždy jsem zírala na vztekající se děti, které řvaly já chci, já chci. To jsem skoro neznala, ale te´d v posledních měsících toto.
Hele a zkusila jsi se ho zeptat, proc te bije? Normálně zavést rozhovor? Jestli mu neco vadí, jestli jsi ho něčím naštvala atd? A v rámci debaty proste vysvětlovat co a jak…?
Ještě mě napadlo, jestli mu třeba ve školce nějaké dítě neubližuje..učitelky si taky všeho nevšímají ![]()
@rodinka4 píše:
@Loda u nas zaberaju zatial len tresty. Ja sa v tejto vychove bit nie a tresty tiez nie dost stracam. Vychadza mi to potom uz len na dohovaranie a to teda vidim vo svojom okoli ako fungujeNevravim ze nedohovoram. Najstarsia dcera aj ked nie hned, vacsinou ked popremysla tak dohovaranie zabere. U stredneho syna vobec. Ten sa chichoce a ani nevnima co mu hovorim. Ked skusim neskor uz si napamata o com hovorim
Za bitku ako taku nie som, ale ani uplne proti. Ublizovanie vraciam. A u najmladsej dcery som ani nemusela. Stipla starsich surodencov a ti to vybavyli za mna. Okamzite jej to vratili a ona pochopila ze ked robi niekomu zle tak sa to vrati ako bumerang.
Ano, přesně - první domluva, jak to nezabere, nejsem proti trestům, ani proti tomu, dát dítěti na zadek. Ale jak píšeš, někdy to vyřeší jiné silnější dítě. Ono to prostě tak v životě chodí - jednou naběhne s pěstmi na jiné dítě a dostane nakládačku. Kopne jiného psa a pochopí, proč se to nemá dělat. Jen je smutné, že s tímhle přístupem to pak odnesou rodiče druhého dítěte a majitel psa
@Loda Naprosto souhlasím. Dnes jsou děti „zlatá telátka“. Ale očividně to není dobrá cesta. Řeší se ponejvíce to, co smí a nesmí vlastní rodiče, jen aby teda dítko nemělo to trauma.
Necetla jsem komentare, tak se omlouvam, pokud se budu opakovat…
Mnohokrat jsem tady resila vychovu svych deti a casto jsem dostala radu, ci odpoved, ze dite nasava okoli, spis nez chape rozumem. opakuje co vidi…
Neni nekdo kolem Tebe silne dominantni? z strany otce si nemyslim, ze to muze byt pozustatek, ikdyz kdo vi ![]()
@Loda píše:
Nemyslím, že tresty pouze zastrašují. Učí dítě, že činy mají následky.
Ne, to je špatný výklad. Trest NENÍ následek. Např. řeknu dítěti, aby nesahalo na troubu, že se spálí. Dítě se žene k troubě a já ho chytím a dám na zadek - to je trest. Následek je, když dítě přiběhne k troubě, sáhne na ni a spálí se.
@Anonymní píše:
@andrasteia Děkuji, něco podobného jsem dělala, bez efektu. Je jakoby mimo. Vůbec nezabírá.
ADHD to si nemyslím, jinak je fakt OK a autismus bych vyloučila, je kontaktní, nestydlivý. U práce vydrží, soustředění má dobré, to nesedí.
Když bije mne, zamezuji tomu. Když jsem říkala, že to bolí, smál se a mělo to opačný efekt.
Když mne štípal, říkala jsem mu, ať se štípne taky. Řekl, že ne. Ví, že to bolí…
Jinak k trestům, jde spát bez pohádky, zavřu ho v pokoji, nereaguji na vztek, nejdeme na slíbenou aktivitu. Podle situace. Opravdo ale kromě tohoto je vychovaný. Vždy jsem zírala na vztekající se děti, které řvaly já chci, já chci. To jsem skoro neznala, ale te´d v posledních měsících toto.
Může tam být hlubší problém, zvlášť pokud tě partner bil. Doporučuji navštívit dobrého dětského psychologa, naučí tě s chlapcem pracovat. Tvoje reakce by měla být pokaždé stejná, dělej to, co jsem ti doporučila, určitě mu pořiď boxovací pytel, dej mu šanci, aby si na něčem mohl vylít vztek. I při správné reakci na konfliktní situaci může trvat delší dobu, než se chování zlepší.
K odborníkovi jdi hned, neodkládej to, musí zjistit příčinu problému.
Jen ho proboha nebij, jak tu zaznělo, je to cesta do pekla.
@Loda píše:
Bití dítětePod tím si představím, že tomu dítěti fakt uděláš na zadku jelita.: Pokud nezabírá nic jiného - jako to vyhazování hraček, zákaz oblíbených pořadů, činností, tak myslím, že pár výchovných na zadek fakt ještě nikomu ublížilo.Ono argument, že je to pro dítě ponižující, tak se to nemá dělat - promiň, ale to je právě to chození okolo dětí jako kdyby to byly polobozi
No, pokud takové dítě plácneš po zadku, bude mít z tebe tak akorát srandu. Pokud by to mělo být efektivní, musela bys sakra přitlačit a to už je prostě bití.
Tvůj názor je ode zdi ke zdi. Když nebudu bít dítě, tak s ním jednám jako s polobohem? To je pěkný nesmysl. Je spousta důslednějších a efektivnějších řešení než dávání na zadek. Jenže někdo holt jinak reagovat neumí a ani se o to nesnaží. Prošlo mi rukama mnoho dětí a věř, že nejvíc většinou „zlobily“ ty, které sice dostávaly na zadek, ale měly naprosto nedůsledné rodiče.
@Adrasteia píše:
Ne, to je špatný výklad. Trest NENÍ následek. Např. řeknu dítěti, aby nesahalo na troubu, že se spálí. Dítě se žene k troubě a já ho chytím a dám na zadek - to je trest. Následek je, když dítě přiběhne k troubě, sáhne na ni a spálí se.
Taky si myslim, ze je mnohdy spatny vyklad slov
.
Nehlede na to, ze kdyby to dite bylo drze, tak jeste muze pribehnout k rodici, po spaleni se o kamna, a dat rodici po zadku, ze mu to malo, spatne vysvetlil, neukazal dostatecne, nenazorne a on, jako dite, ma ted spaleninu
.
Nedorozumeni neznamena pouzit vetsi silu pro pochopeni, ale lepsi nazornost…
@Kralikcek píše:
Taky si myslim, ze je mnohdy spatny vyklad slov.
Nehlede na to, ze kdyby to dite bylo drze, tak jeste muze pribehnout k rodici, po spaleni se o kamna, a dat rodici po zadku, ze mu to malo, spatne vysvetlil, neukazal dostatecne, nenazorne a on, jako dite, ma ted spaleninu.
Nedorozumeni neznamena pouzit vetsi silu pro pochopeni, ale lepsi nazornost…
Já pokud to jde, nechám svého syna zažít následek a on pak sám pochopí. Učí se tak zodpovědnosti za své chování. Nechci z něho dělat robota, který jen slepě poslouchá rodiče.
Příklad: Syn se v zimě vztekal, že se nebude ven oblékat. Mohla jsem mu půl hodiny domlouvat, křičet, pak by dostal na pr.del, pak bych ho narvala do bundy a šlo by se. Situace by se pravděpodobně opakovala.
Moje řešení:
Syn: „Nebudu se oblíkat!!!“
Já: „Venku je veliká zima, když se neoblékneš, budeš mrznout.“
Syn: "Já nechci!!!
Já: "Dobře, jak chceš.
Syna jsem vzala ven v teplákách a triku. Bylo pod nulou. A šlo se. Po chvilce plakal, že mu je veliká zima a že chce domů. Vrátili jsme se.
Situace se už nikdy neopakovala, syn si naopak vždy sám připravil bundu a čepisu.
A přesně toto znamená, že dítě má okusit PŘIROZENÉ následky svého jednání, což ho vede k odpovědnosti za sebe sama a nejen ke slepé poslušnosti k silnějšímu jedinci, tedy rodiči.