Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Brita83 Jenže ty citované studie nezkoumají nějaké agresivní bití páskem, ale právě plácání, pohlavkování, zacloumání a podobně. Že i takové, z tvého pohledu mírné, fyzické tresty mohou vést k pozdější agresivitě, psychickým problémům a podobně, to nesmysl není - sice to hodně lidí tady v ČR říká, ale data z vědeckých studií mluví jasně, a pro mě jsou tedy data víc než dojmy (a kdyby ses na ty studie - uvedla jsem jich jen pár z mnoha - podívala, viděla bys, že se nebavíme o výzkumech na pár dětech pořízených během jednoho odpoledne). A těch dat už máme příliš mnoho na to, aby se to dalo svést na výzkumnou chybu. Neznamená to, že z každého dítěte, které je vystaveno fyzickým trestům, vyroste kriminálník nebo neurotik, ale každý kuřák také nedostane rakovinu plic, přesto asi nebudeš zpochybňovat zvýšené riziko.
S druhým odstavcem souhlasím zcela, dítě (ani dospělý) si nesmí dovolit chovat se násilně vůči lidem nebo zvířatům. Ale rozhodně toho jde dosáhnout jinak než plácnutím (připadá mi mimochodem nelogické učit dítě, že se nemá chovat agresivně, vlastním agresivním chováním - osobně mi připadá o hodně lepší, když na dítě apeluju stylem „já tě neplácám - jsem sice silnější a mohla bych, ale připadá mi to špatné - tak mě také neplácej“ než „když mě plácneš, tak tě plácnu taky, protože jsem silnější a můžu si to dovolit“. Výchova bez fyzických trestů neznamená přehnaně benevolentní výchova. Za sebe mám ostatně pocit, že děti vedu podstatně přísněji, než řada mých známých, kteří fyzické tresty používají.
@blobfish píše:
@Brita83 Jenže ty citované studie nezkoumají nějaké agresivní bití páskem, ale právě plácání, pohlavkování, zacloumání a podobně. Že i takové, z tvého pohledu mírné, fyzické tresty mohou vést k pozdější agresivitě, psychickým problémům a podobně, to nesmysl není - sice to hodně lidí tady v ČR říká, ale data z vědeckých studií mluví jasně, a pro mě jsou tedy data víc než dojmy (a kdyby ses na ty studie - uvedla jsem jich jen pár z mnoha - podívala, viděla bys, že se nebavíme o výzkumech na pár dětech pořízených během jednoho odpoledne). A těch dat už máme příliš mnoho na to, aby se to dalo svést na výzkumnou chybu. Neznamená to, že z každého dítěte, které je vystaveno fyzickým trestům, vyroste kriminálník nebo neurotik, ale každý kuřák také nedostane rakovinu plic, přesto asi nebudeš zpochybňovat zvýšené riziko.S druhým odstavcem souhlasím zcela, dítě (ani dospělý) si nesmí dovolit chovat se násilně vůči lidem nebo zvířatům. Ale rozhodně toho jde dosáhnout jinak než plácnutím (připadá mi mimochodem nelogické učit dítě, že se nemá chovat agresivně, vlastním agresivním chováním - osobně mi připadá o hodně lepší, když na dítě apeluju stylem „já tě neplácám - jsem sice silnější a mohla bych, ale připadá mi to špatné - tak mě také neplácej“ než „když mě plácneš, tak tě plácnu taky, protože jsem silnější a můžu si to dovolit“. Výchova bez fyzických trestů neznamená přehnaně benevolentní výchova. Za sebe mám ostatně pocit, že děti vedu podstatně přísněji, než řada mých známých, kteří fyzické tresty používají.
takže prakticky všichni lidi v ČR jsou agresivní, psychicky nemocní? Protože nějaký fyzický trest někdy v dětství zažil téměř každý Čech
@blobfish píše:
@Brita83 „já tě neplácám - jsem sice silnější a mohla bych, ale připadá mi to špatné - tak mě také neplácej“ než „když mě plácneš, tak tě plácnu taky, protože jsem silnější a můžu si to dovolit“.
Ale tohle není přece vůbec o tom, že JÁ TĚ PLÁCNU TAKY, PROTOŽE JSEM SILNĚJŠÍ A MŮŽU SI TO DOVOLIT
To je normální obranná reakce. Prostě dítě zakladatelku štípe, vysvětlení, že to bolí nepomáhá, když mu řekne ať se štípne samo, tak jí odpoví, že ví, že to bolí, zasměje se a štípe dál.
Má ho prostě štípnout taky. Né proto, že je silnější, ale protože to je normální reakce. Nikdo není ničí fackovací panák, aby si nechal líbit bušení pěstmi a štípání.
Napadlo mě, kdyby jste si s ním úplně vážně zkusila promluvit a vysvětlila mu, že to maminku bolí a že nemůže ubližovat lidem protože je to bolí a když někoho něco bolí tak je smutný apd. A třeba zkusit na synka jestli má maminku rád, protože maminka jeho ráda má a nechtěla by aby se mu něco stalo a neubližuje mu. Pokud nezabere ani tohle tak bych přešla k "sebrání " oblíbených hraček a až se bude chovat hezky tak mu je vrátíte (samozřejmě to před ním musíte zdůvodnit tak aby to pochopil). A poslední možnost je dát mu prostě na zadek a vysvětlit, že vy jste maminka a ačkoliv ho máte ráda nebudete mu tolerovat agresivní chování. Každé dítě je jiné a na každé platí něco jiného. Já osobně jsem ráda, že u našich dětí hodně využíváme výchovu formou motivace a platí to na ně. Držím Vám palce ať je vše co nejdříve v pořádku tak jak má být.
@lucenka píše:
takže prakticky všichni lidi v ČR jsou agresivní, psychicky nemocní? Protože nějaký fyzický trest někdy v dětství zažil téměř každý Čech
No asi tak nějak
Já věřím, že ty studie jsou určitě zajímavé čtení, ale já osobně se radši budu řídit svým vlastním rozumem, instinkty, zkušenostmi svými a nebo svých rodičů a myslím, že jednou vychovám ze svých dětí slušné vyrovnané osobnosti, stejně tak jako vychovali moji rodiče mě. Myslím, že to jde zvládnout i bez vědců, psychologů a psychiatrů, pokud tedy to dítě samozřejmě není nějak psychicky porouchané ![]()
@Barbucha3 píše:
Blobfish, ale tady nikdo nemluví o mlácení, ale o jedné výchovné ve vyhrocené situaci, která má být spíše překvapením, probuzenim z tranzu a má dítěti dát jasnou informaci o tom, že teď překročilo sakra velkou hranici, a tu beru v situacích jako je: úmyslné ublížení zvířete, úmyslné ublížení jinému člověku/dítěti, něco u čeho by se mohlo dítě zranit (např. Když bude vybíhat do silnice a ještě se tomu bude smát). Nikdy bych dítě nebila, tak jak si představuješ, že to tu lidi myslí, ale promiň, jestli pětileté dítě začne kopat do psa, moc dobře ví, co dělá, a pokud nereaguje na houknutí, a ještě se směje a ubližuje dál, tak by dostal po zadku a letěl by do svýho pokoje. Protože pětileté dítě je dost staré na to, aby takové věci chápalo, to samé s ubližováním matce, není to přece dvouletej capart, který neví, co se děje.
Viz to co píšu výše, já nemluvím o mlácení, ale právě o takovém tom plácnutí přes zadek, drsném smýknutí za paži a tak. Určitě si nepředstavuju, že dnešní zastánci fyzických trestů své děti bijí hlava nehlava, vařečkou, páskem a podobně. To, co tvrdím, je, že vždycky existuje alternativa plácnutí. Dítě, které vbíhá do silnice, prostě vezmu (za ruku, do náruče) a nejede přes to vlak. Dítě, které je agresivní vůči ostatním, prostě od těch ostatních separuju. Nepotřebuju plácnutí jako moment překvapení. Když pětileté dítě udeří matku, je několik možností: 1) Dítě to dělá už delší dobu, matka mu dosud nedokázala nastavit hranice. Teď už je tedy celkem pozdě, běžné výchovné metody nemusí být účinné, ale v takovém případě nebude ani to plácnutí. 2) Dítě to udělalo poprvé (například to vidělo u spolužáků ve školce, v televizi…), pak tedy bude snadné ho usměrnit, protože je to zkrátka další z prohřešků a matka ví, jak správně reagovat. 3) V krajním případě může jít o rozjezd nějaké duševní nemoci nebo první známky poruchy osobnosti, pak je na místě návštěva odborníka. Ale opravdu nevidím fyzický trest jako nezbytný, v žádném z uvedených případů.
@lucenka píše:
takže prakticky všichni lidi v ČR jsou agresivní, psychicky nemocní? Protože nějaký fyzický trest někdy v dětství zažil téměř každý Čech
Tak určitě, stejně jako všichni kuřáci umírají na rakovinu plic, pijani na cirhózu jater, všichni promiskuitní jsou nakažení HIV a žloutenkou a děti obětí domácího násilí jsou také oběti domácího násilí. Ale ne, tak to není, takže kouření, nadměrné pití, promiskuita a vystavení domácímu násilí nepředstavují žádné riziko ![]()
Jinak odhady počtu duševně nemocných mluví o třetině populace, když už se ptáš.
@blobfish píše:
Tak určitě, stejně jako všichni kuřáci umírají na rakovinu plic, pijani na cirhózu jater, všichni promiskuitní jsou nakažení HIV a žloutenkou a děti obětí domácího násilí jsou také oběti domácího násilí. Ale ne, tak to není, takže kouření, nadměrné pití, promiskuita a vystavení domácímu násilí nepředstavují žádné rizikoJinak odhady počtu duševně nemocných mluví o třetině populace, když už se ptáš.
jistě ale ta třetina populace je psychicky nemocná celosvětově… takže překvapivě i v zemích, kde jsou fyzické tresty zakázané.
@Loda píše:
Ale tohle není přece vůbec o tom, že JÁ TĚ PLÁCNU TAKY, PROTOŽE JSEM SILNĚJŠÍ A MŮŽU SI TO DOVOLITTo je normální obranná reakce. Prostě dítě zakladatelku štípe, vysvětlení, že to bolí nepomáhá, když mu řekne ať se štípne samo, tak jí odpoví, že ví, že to bolí, zasměje se a štípe dál.
Má ho prostě štípnout taky. Né proto, že je silnější, ale protože to je normální reakce. Nikdo není ničí fackovací panák, aby si nechal líbit bušení pěstmi a štípání.
Ne, není to normální reakce. Kdybych tě štípla, tak mě štípneš taky? Já bych si zaťukala na čelo, zeptala bych se, co blbneš, a kdyby ti to přišlo normální, tak se s tebou prostě přestanu stýkát, rozhodně tě nebudu štípat
Ale líbit bych si to samozřejmě nenechala.
Ježiš já jsem zase namichla a to jsem si přečetla jenom 2 stránky. Zakladatelko, prostě mu to oplat, at ví jaký to je. Takhle nejenom že má do života vzor v otci, že bije ženu, ale i ty jako matka vytvaris vzorec, že je normální se nechat mlátit
Tyhle pseudovychovy založený na vysvětlování - no ok, ale určitě ne u každého dítěte, některy děti prostě na ten zadek dostat potřebují a žádné trauma z toho nebude, naopak ![]()
@blobfish píše:
Viz to co píšu výše, já nemluvím o mlácení, ale právě o takovém tom plácnutí přes zadek, drsném smýknutí za paži a tak. Určitě si nepředstavuju, že dnešní zastánci fyzických trestů své děti bijí hlava nehlava, vařečkou, páskem a podobně. To, co tvrdím, je, že vždycky existuje alternativa plácnutí. Dítě, které vbíhá do silnice, prostě vezmu (za ruku, do náruče) a nejede přes to vlak. Dítě, které je agresivní vůči ostatním, prostě od těch ostatních separuju. Nepotřebuju plácnutí jako moment překvapení. Když pětileté dítě udeří matku, je několik možností: 1) Dítě to dělá už delší dobu, matka mu dosud nedokázala nastavit hranice. Teď už je tedy celkem pozdě, běžné výchovné metody nemusí být účinné, ale v takovém případě nebude ani to plácnutí. 2) Dítě to udělalo poprvé (například to vidělo u spolužáků ve školce, v televizi…), pak tedy bude snadné ho usměrnit, protože je to zkrátka další z prohřešků a matka ví, jak správně reagovat. 3) V krajním případě může jít o rozjezd nějaké duševní nemoci nebo první známky poruchy osobnosti, pak je na místě návštěva odborníka. Ale opravdu nevidím fyzický trest jako nezbytný, v žádném z uvedených případů.
To to dítě budeš držet pořád v náručí, když se půjde kolem silnice. Já bych to udělala takhle. Dítě chce vběhnout do silnice, chytím ho za ruku a vysvětlím, že tam nesmí běžet a proč, pokud to udělá podruhé, zeptám se jetsli mě dobře slyšel, a že to dělat prostě nebude, chytím ho za ruku a jde za ruku, a po 10ti minutách pustím, a pokud a se vytlemený zase vrhne do silnice dostane na zadek, protože dítě ví, co dělá, bylo upozorněno, a tolerovat to nebudu.
Pokud mám doma toho psa, tak to dítě od něj budu do 10ti let separovat, aby ho teda nemlátilo? Co se tím to dítě naučí? Podle mě nic, že jeho vlastní činy nemají následky a maminka si ho schová za zadek, jak takové dítě může umět pak řešit situaci. Nejvíc se dítě (ale i zvíře) naučí pokud po akci dostane reakci, ale opravdu nemůžeme nechat, aby dítě pokousal pes, nebo ho přejelo auto, ale uvědomil by si to, radši mu dám na zadek, než abych mu to 100× vysvětlovala nebo ho držela násilím u sebe atd.
No myslím, že se budu řídit milující výchovou mé mamky, která nás nebila, vysvětlovala, a věnovala se nám, ale pokud došlo na něco tak kritického jako mlácení kohokoliv, sprosté nadávání, tak prostě zakročila, a jedna mi přilítla a jsem ráda, že to tak udělala, protože jsem se naučila, že činy mají své následky,.
@lucenka píše:
jistě ale ta třetina populace je psychicky nemocná celosvětově… takže překvapivě i v zemích, kde jsou fyzické tresty zakázané.
Není, to je údaj pro ČR. Celosvětově je to asi čtvrtina. Jestli operovat se zákazy fyzických trestů těžko říct, vždyť ve většině zemí byly fyzické tresty zakázané až někdy na prahu tisíciletí, navíc zákaz je jedna věc a realita věc druhá. A zrovna v těch Spojených státech, které asi spousta lidí vnímá jako příklad toho, jak to dopadá, když se netrestá, fyzické tresty zakázané nejsou. Duševní nemoci ovlivňuje spousta faktorů, ale když vím, že jedním z nich jsou fyzické tresty na dětech, tak se jim logicky budu snažit vyhnout, ne ![]()
Jinak já pro zákaz fyzických trestů (ve smyslu plácání, ne týrání, které samozřejmě zakázané je) nejsem, nevěřím, že to může něčemu pomoct, jediná cesta je osvěta. A věřím, že tak, jako dneska málokdo vezme na své dítě pásek nebo vařečku, i když to před třiceti lety bylo ještě celkem běžné, za dalších dvacet třicet let už bude výjimečné i to plácání.
@blobfish píše:
Ne, není to normální reakce. Kdybych tě štípla, tak mě štípneš taky? Já bych si zaťukala na čelo, zeptala bych se, co blbneš, a kdyby ti to přišlo normální, tak se s tebou prostě přestanu stýkát, rozhodně tě nebudu štípatAle líbit bych si to samozřejmě nenechala.
A jak se chceš přestat stýkat s dítětem? A ano, ze začátku bych reagovala taky dotazem, ale pokud by si mě napadala opakovaně!, tak bych Ti to prostě a jednoduše vrátila. Je to opravdu normální reakce - jak tě někdo napadne, tak se přeci bráníš, ne.
@Barbucha3 píše:
To to dítě budeš držet pořád v náručí, když se půjde kolem silnice. Já bych to udělala takhle. Dítě chce vběhnout do silnice, chytím ho za ruku a vysvětlím, že tam nesmí běžet a proč, pokud to udělá podruhé, zeptám se jetsli mě dobře slyšel, a že to dělat prostě nebude, chytím ho za ruku a jde za ruku, a po 10ti minutách pustím, a pokud a se vytlemený zase vrhne do silnice dostane na zadek, protože dítě ví, co dělá, bylo upozorněno, a tolerovat to nebudu.
Pokud mám doma toho psa, tak to dítě od něj budu do 10ti let separovat, aby ho teda nemlátilo? Co se tím to dítě naučí? Podle mě nic, že jeho vlastní činy nemají následky a maminka si ho schová za zadek, jak takové dítě může umět pak řešit situaci. Nejvíc se dítě (ale i zvíře) naučí pokud po akci dostane reakci, ale opravdu nemůžeme nechat, aby dítě pokousal pes, nebo ho přejelo auto, ale uvědomil by si to, radši mu dám na zadek, než abych mu to 100× vysvětlovala nebo ho držela násilím u sebe atd.
No myslím, že se budu řídit milující výchovou mé mamky, která nás nebila, vysvětlovala, a věnovala se nám, ale pokud došlo na něco tak kritického jako mlácení kohokoliv, sprosté nadávání, tak prostě zakročila, a jedna mi přilítla a jsem ráda, že to tak udělala, protože jsem se naučila, že činy mají své následky,.
A ty ho budeš pořád plácat, nebo co? Stejně jako plácnutí stačí podle tebe jednou nebo maximálně několikrát, tak i to omezení v pohybu stačí zpravidla jednou. A že něco nemůže dělat (například chodit volně po chodníku), když se v takové situaci neumí chovat, to je podle mě dobrá lekce (a následek jeho činu).