Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzali byste si rodiče k sobě, kdyby byli nemohoucí?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.6.21 22:02
Velmi nerada pronáším věty - já bych určitě… já bych nikdy… Protože dokud se člověk nedostane do té situace a neprožívá ji, taková ta zásadová a jistojistá rozhodnutí jsou pouhé teoretizování. Momentálně si nedovedu představit ani to, že bych nemohoucí rodiče odložila do nějaké instituce, ovšem ještě méně to, že bych si je třeba na x let nastěhovala do panelákového bytu bez výtahu, který sdílím s mužem a dětma a už tak je nám tu kolikrát těsno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.21 22:03
Jako ja mam prostredni dite hlucnyho autistu, u nas by to ani neslo. A jedna vec jsou romanticky predstavy, druha vec je tvrda realita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.21 22:04
@Elea9 píše:
Mě naši sami řekli, že kdyby se někdy něco takového stalo, až budou starší, že chtějí do domova. Nebudeme mít tak velký dům, aby u nás mohl bydlet další člověk. Bychom se tam pozabíjeli. Do toho dvě malé děti. Takže rozhodně ne. Chci dětem dopřát krásné dětství, hodně výletů, snad nějaká ta dovolená. A nic z toho by nebylo možné, kdyby musel někdo být v podstatě pořád doma.
Já taky neočekávám,, že by se o mě jednu mé děti starali, kdybych byla nemohoucí. Radši bych šla do domova, aby mohli žít svůj život a nemuseli se na mě pořád ohlížet.
No nevím. Moje teta roky dělala v sociální práci, vedla domov s pečovatelskou službou, a vždycky říkala, že tam jednou půjde, protože vidí, co to je zátěž pro rodinu, a že si po padesátce požádala o místo. Teď je jí přes 70, už má problémy vystoupat do druhého patra, kde bydlí, ale vnímá, že chce zuby nehty zůstat doma, dokud to jde, protože v tom domě s pečovatelskou službou už by byla „odepsaná“. Jo, máš tam soukromí, máš tam jistotu akutní péče, máš tam vrstevníky… ale najednou cítí, že to fakt nechce.
Jsem zvědavá, jestli to Tvoji rodiče uvidí tak, jak říkají, i za pár let. (Tipuju, že neuvidí, kór kdy zbyl jen jeden znich, ale že to dost možná „protrpí“, aby vám nekomplikoval/i život.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.21 22:06
Zkusili jsme si to teď měsíc, když se tchán zhroutil a bylo potřeba se o nej postarat. Teď je v nemocnici po operaci, pak si ho vezmeme zase k nám, ale dohodli jsme se, ze ta pece musí směřovat k tomu, aby byl zase samostatný. Pokud k tomu směřovat nebude, bude potřeba mu zajistit pece někde kde to budou zvládat. Nemůže být doma sám, máme dvě malé děti, já jsem kuli nim na částečný úvazek, manžel podniká. Ten měsíc byl naprosté casove peklo, neměli jsme čas ani na sebe, ani na děti, proste úplně na …. Tchán to ví, ale alespoň se bude snažit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.21 22:07
Osobně nevím. Vím že máme hodně odlišné režimy a naši nejsou úplně dobře přizpůsobivý se svých zvycích. A trošku se obávám, jestli by pak díky tomu nebyl problém s manželem. Zvládá toho hodně, zvládá to, že nyní jezdíme dvakrát týdně našim pomáhat, byť by to nebylo nutné, zvládli by to v klidu sami, jen trochu chtít. Ale rovnou řekl, že nastěhovat si je domů, tak on odchází a já ho chápu. To by se muselo úplně oddělit bydlení, aby měl každý svou jednotku a to se obávám, že v baráku nepůjde. Takže fakt netuším, co bych dělala, kdy se nyní taťka zhoršil nebo kdyby se něco stalo s mamkou. Už jsem kvůli tomu měla pár nocí zlé sny, že se mamce něco stalo a já jsem si musela vzít taťku k sobě, skončit v práci a jen se o něj starat. Možná je to sobecké, ale netuším jak dlouho tady budou, ale je jasné, že děti by tady měly být dýl a nechtěla bych jim kazit dětství tím, že bysme se s manžele rozešli.
- Citovat
- Upravit
21.6.21 22:08
Ja nevim. Morálně ano, ale těžko říct. Může byt tolik proměnných, které by to ovlivnily… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.21 22:14
Za mě ne. Máme v nejbližší rodině člověka se středně těžkou stařeckou demencí (imobilního+ kardiak, diabetik) a přes veškerou snahu to nejde. Je v domově se zvláštním režimem, jinde ani být nemůže. Tady už šlo i o moje psychické zdraví a o fungování naší rodiny s dítětem mladšího školního věku. I teď při každém kontaktu s touto osobou mám žaludek na vodě a je mi špatně. Ten člověk byl zlý už před propuknutím demence, ale teď se to pouze stupňuje.
Jinak bych třeba přemýšlela u částečně nepohyblivého člověka, ale s kterým se dá domluvit…a i tak by nás na to muselo být víc. V jednom se to nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.21 22:14
Já mám ještě plán, až naši přestanou zvládat, tak zkusit v našem městečku sehnat byt bezbarierový, abych k nim mohla denně docházet pomoc s čím je třeba, ale abych měla možnost pak utéct do svého klidu. Zatím se tomu oba brání, že ze svého bytu nepůjdou, tak snad jim to ještě dlouho vydrží a budou tam zvládat s našimi návštěvami 2 krát týdně.
- Citovat
- Upravit
21.6.21 22:15
@Slečna Ferka My to teď vidíme u manželovi babičky, taky chtěla být co nejdéle doma, ale prostě to už nešlo. Po nemoci nemůže chodit. Nejdřív do domova nechtěla, všichni se snažili pomoci, bylo to děsně vyčerpávající, nikde nebyli podmínky, aby mohla jít žít ke svým „dětem“. Oba mají dům, kde je koupelna v patře. Každou noc musel být někdo u nich. Nicilo to manželství jak tchyni, tak její sestře. U nás to taky vedlo k hádkám. Prostě žádný vlastní program, jen pořád čekat, kdy zavolají, že to nezvládají. Nakonec, když babička viděla, jak to všechny vyčerpává, tak se sama rozhodla jít do domova. A je tam o dost víc spokojená, než doma. Mají tam program, věnují se jí, má si s kým popovidat. Dokonce jim tam chodí kněz… Ona je věřící a do kostela se nedostala přes dva roky. Hrozně si to vychvaluje a po dlouhé době se dokonce i směje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.21 22:18
@Pears206 píše:
Nemaluj si to narůžovo. Příbuzný pracuje v zařízení sociálních služeb a má i zkušenost z vlastní rodiny. Říkal, že je jednoduší se starat o lidi v zařízení, kde k nim má profesionální odstup a používá zavedené postupy, když se uživatelé chovají neadekvatně a mají neadekvátní požadavky, tak je prostě uvede do nastavených mezí.Kdežto blízký vydírá a pokud jde o rodiče, tak člověk nemá moc páky, jak je zkrotit.
Hodně štěstí
A podle toho, co píšeš, Tvoje maminka má taky možná sklony k citovému vydírání(nikam nepůjde, tvrdí, že ji nemáme rádi - úplně typické znaky). A Ty mi taky nepřijdeš dvakrát přesvědčena o správnosti tohoto kroku. Spíš si to potřebuješ obhájit sama před sebou.
A víte proč nejsem tolik přesvědčená? Chci to zkusit, vím, že tam by tu péči asi měla lepší. Chci aby ještě byla doma a uvidí se, jak se to bude, nebude zvládat.
Děkuji🙂
- Citovat
- Upravit
21.6.21 22:19
Aktualne na to nemáme podmínky. Spis bych to směřovala na domov důchodců někde v blízkosti. Musíme pracovat a celodenní péči bychom při tom nezvládli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.21 22:20
Už bych to neudělala, vzala jsem si domů člena rodiny, že se postarám, měl rakoviny orgánů atd., velké bolesti, léky nezabirali. Byla jsem neustále ve stresu, musela jsem být v pohotovosti 7dní/24h denně. Aby mě někdo vystřídal byť na 1 den, abych si orazila, tak děsnej problém. Pomoc od pečovatelek byla drahá a jen na 2 hod denně. Musel být nepřetržitý dohled. Rozpadla se mi rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.21 22:20
@Anonymní píše:
Dobrý večer. Jdu za vámi s otázkou.
Vzaly byste si rodiče k sobě kdyby byli nemohouci? Já ano.
Prosím anonym
Ja ne, staci mi moje schizofrenicka.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
