Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je život, někdy bohužel ti nejbližší stojí za houno. Musíš se s tím smířit. Nevím, jestli má cenu se utěšovat naivní představou, že snad bude dobrý děda, možná by bylo lepší, ho zcela vymazat ze svého života. ![]()
@Tiger-lily píše:![]()
To je život, někdy bohužel ti nejbližší stojí za houno. Musíš se s tím smířit. Nevím, jestli má cenu se utěšovat naivní představou, že snad bude dobrý děda, možná by bylo lepší, ho zcela vymazat ze svého života.
Já jsem s tím byla smířená, do nějakých 19let a pak to ve mě nějak začalo hlodat a začala jsem si pokládat různé otázky, proč takový byl, co jsem mu udělala a co jsem udělala vlastně jí a odpověď se asi nedozvím, někdy mi snad přišlo, že mi dává za vinu rozvod, že mě trestá za to, že s ním máma nezůstala a někdy z něj cítím, že mu prostě chybim jako dcera, jsou to takové smíšené pocity, teď jsem ho neviděla asi 2roky a tak nějak mi chybí a nechybí. Někdy si říkám, že jsem se měla chovat lépe, pak si ale řeknu proč sakra lépe, byla jsem dítě, prostě jsem se chovala jako dítě a on byl ten dospělý. Jsou to smíšené pocity se kterými se těžko vyrovnávám.
@Tiger-lily s tímhle souhlasím ![]()
Naši se rozvedli, když mě byly 4…otec si mě vzal párkrát do mých 8…pak už na mě kašlal…vím, že zlo dělala moje máti, a tak jsem ho, po odchodu z domu v 17 kontaktovala…byl rád, zašli jsme na pár obědu…a já něco pochopila - je to pro mě cizí člověk! Nic k němu necítím…a po narození dcerky se to prohloubilo…nechci jej jako dědu, nechci ho v životě…mám svoji rodinu, skvělého manžela, jeho rodina mě vzala jako svojí a dává mi víc citů, než kdykoliv předtím moji rodiče…
Tím chci říct, aby ses netrapila…někdy je lepší žít svůj život a minulost uzavřít ![]()
@Anonymní píše:
Já jsem s tím byla smířená, do nějakých 19let a pak to ve mě nějak začalo hlodat a začala jsem si pokládat různé otázky, proč takový byl, co jsem mu udělala a co jsem udělala vlastně jí a odpověď se asi nedozvím, někdy mi snad přišlo, že mi dává za vinu rozvod, že mě trestá za to, že s ním máma nezůstala a někdy z něj cítím, že mu prostě chybim jako dcera, jsou to takové smíšené pocity, teď jsem ho neviděla asi 2roky a tak nějak mi chybí a nechybí. Někdy si říkám, že jsem se měla chovat lépe, pak si ale řeknu proč sakra lépe, byla jsem dítě, prostě jsem se chovala jako dítě a on byl ten dospělý. Jsou to smíšené pocity se kterými se těžko vyrovnávám.
Tohle právě nemá nejmenší smysl, rejpat se ve starém hnoji. A už vůbec ne obviňovat sebe sama. Nemá cenu ani hledat příčinu proč. Odpověď je většinou jednoduchá - protože je to blb.
@Tiger-lily píše:
Tohle právě nemá nejmenší smysl, rejpat se ve starém hnoji. A už vůbec ne obviňovat sebe sama. Nemá cenu ani hledat příčinu proč. Odpověď je většinou jednoduchá - protože je to blb.
Vím to víc než dříve, hůř se to ovšem dělá. Snad se mi to jednou povede.
Nemáme stejného tátu? My od táty odešly když jsem byla malá. Bil mámu, a pak se nakonec zjistilo, že čeká dítě s milenkou. Mam k němu odpor. Jsme teda v kontaktu, malou viděl párkrát, ale spis z iniciativy jeho přítelkyně. Občas posle par stovek ať malé něco koupím. Malá se ho bojí, jak na něj není zvyklá. Do teď mi na alimentech dluží přes sto tisíc. Je podána exekuce, je to skoro deset let, za tu dobu poslal exekutorovi asi dva tisíce. Nikdy se nezmění. Teď když mi je nejhůř, protože se rozvádím, tak mi řekl ze si za to můžu sama. Radši s ním kontakt nevyhledávám. Nějak jsem se s tím smířila. Mam mamku a jejího muže, a ty mi nahrazují, to co on mi nikdy nedá..rodičovskou lásku.
@Anonymní píše:
Vím to víc než dříve, hůř se to ovšem dělá. Snad se mi to jednou povede.
@smudlik.esta píše:
Nemáme stejného tátu? My od táty odešly když jsem byla malá. Bil mámu, a pak se nakonec zjistilo, že čeká dítě s milenkou. Mam k němu odpor. Jsme teda v kontaktu, malou viděl párkrát, ale spis z iniciativy jeho přítelkyně. Občas posle par stovek ať malé něco koupím. Malá se ho bojí, jak na něj není zvyklá. Do teď mi na alimentech dluží přes sto tisíc. Je podána exekuce, je to skoro deset let, za tu dobu poslal exekutorovi asi dva tisíce. Nikdy se nezmění. Teď když mi je nejhůř, protože se rozvádím, tak mi řekl ze si za to můžu sama. Radši s ním kontakt nevyhledávám. Nějak jsem se s tím smířila. Mam mamku a jejího muže, a ty mi nahrazují, to co on mi nikdy nedá..rodičovskou lásku.
U mýho táty byl v mládí alkohol, rád se napil, s rozvodem ale přestal, respektive nepije v takový míře, občas si dá, řekla bych, že teď se tak nějak uklidnil, ale už je pozdě
… neumí si ke mě najít cestu a i kdyby chtěl, ta jeho megera to stejně nějak stopne a on radši bude s ní i přestože jim to neklape než aby byl sám. Na jednu stranu ho chápu, o děti se připravil ( mám sourozence ) tak radši bude s ní, než aby jí kopnul do zadku, nikdy neměl koule. Každopádně tvůj táta je extrém, tohle jsou ty situace, který nejvíc bolej, když ti vlastní rodič řekne nějakej podobnej hnus.
@Tiger-lily píše:Držím palce, ať se to povede, budeš mít klid na duši.
Děkuju ![]()
Ahoj, to je jak kdybych psala ja, akorat stim, ze te přítelkyni se podarilo me vystvat, a otec mi rekl at si vyberu, bud decak, nebo at se zeptam babicky jestli si me vezme. Takze si me babicka vzala a s otcem nemluvíme skoro deset let
tak hlavně ze ma pritelkyni
. Nic si z toho nedelej ![]()
@eleny3 píše:
Ahoj, to je jak kdybych psala ja, akorat stim, ze te přítelkyni se podarilo me vystvat, a otec mi rekl at si vyberu, bud decak, nebo at se zeptam babicky jestli si me vezme. Takze si me babicka vzala a s otcem nemluvíme skoro deset lettak hlavně ze ma pritelkyni
. Nic si z toho nedelej
Ouuuu
tak koukám, že jsem na tom nebyla nebo nejsem ještě tak nejhůř, jsou i horší exempláře a co mamina??? Ta nefungovala??? Nebejt mojí mámi a prarodičů, tak nevim.
Víš také jsem to měla podobně s tátou. Naši se rozvedli a matka na tátovi nikdy nenechala nit suchou… DOst ho pomlouvala, nadávala na něj. No a když si našel přítelkyni (dnes už je to manželka), tak jsme zase od ní neslyšeli nic jiného, že nás vymění. A také jsem to i tak cítila. Nikdo neví kolikrát jsem v noci obrečela, že jsem přišla o tátu… No a když jsme byli větší, tak jsme to měli jako ty. Chvilku dobrý a chvilku jsme se nebavili, jak na horské dráze… Největší rána pro mě byla že nebyli na svatbě, že mě táta neodvedl
To jsem opravdu obrečela… Ale pak se narodil synek a za 2 a 1/2 druhý. A troufám si říct, že kluci nás spojili. Je to perfektní dědeček a jeho žena je perfektní babička. Kluci a hlavně starší je prostě milují i když se vídáme málo (bydlí od nás 200km), ale i tak je milují. Je to prostě jiný, než s náma… A věřím, že tě to mrzí a věř, že až budou děti, tak se to srovná. A pokud ne tk to bude bolet, to opravdu bude ale dá se s tím smířit a i žít. Moji kluci třeba neznají mou matku ( ten starší ji viděl naposledy v 8 měsících ale nepamatuje si ji). S ní ten vztah už není komplikovaný, s ní už prostě není. Ze začátku mě to mrzelo a trápila jsem se kvůli tomu, ale teď už ne. Prostě to tak je… Někdy prostě musí jeden člověk z tvého života odejít aby udělal místo druhému.
@Anonymní píše:
Ouuuutak koukám, že jsem na tom nebyla nebo nejsem ještě tak nejhůř, jsou i horší exempláře a co mamina??? Ta nefungovala??? Nebejt mojí mámi a prarodičů, tak nevim.
ono se rodice rozvedli a ja zustala s otcem. A s matkou nemluvime uz pres 12 let. Takze taky nefungovala. A pak si otec nasel jinou a bylo to. Ale ja si z toho nic uz nedelam, jednou se jim to vrati
ja ted cekam svou rodinu a jsem spokojena i bez nich. Stale mam babicku a dedu kteri si me predtim vzali do pece. A ikdyz snima nebydlim, porad se o me stataji jak o vlastni ![]()
Napíšu ti jen jedno. Nespoléhej, že bude lepší děda než táta. Spíš se připrav na nejhorší. Bude horším dědou než tátou. Nemusí to tak být vždy, ale u nás to tak je. Můj táta malou ještě neviděl a to už jí jsou 2 měsíce. Bydlí kousek od nás, ale stejně
..
Pokus se s tím smířit. Vím jaké to je a jak tě to trápí, páč jsem to měla stejně.
Dlouho přemýšlím jestli tuhle diskuzi založit a k čemu vlastně bude prospěšná, usoudila jsem, že se aspoň vykecám. Aby to nebylo příliš dlouhé, naši jsou rozvedený už od mého ranného dětství. Dnes jsem už dospělá a mám svůj život.
Tak nějak čím jsem starší, tím víc mě trápí můj vztah s mým otcem. Nikdy to nebyl ukázkový táta, spíše táta na baterky. Prostě když se mnou mohl pochlubit, tak se rád chlubil a když jsem udělala nějaký průser, nebo prostě se mi něco nepovedlo, jakoby mě neznal. Nikdy se nezajímal o ty důležité věci, jak se mám, co dělám, jak mi je, co ve škole, všechno jen tak na oko. Od doby co si našel svou přítelkyni se kterou je doteď to šlo ještě víc z kopce, v podstatě se jí podařilo mě od něj izolovat úplně. Když to řeknu ve zkratce, má macecha je blbá mrcha, která byla scopná žárlit i na to, že jsem tátovi dala pusu. Byla jsem údajně dle ní problémové dítě, pořád na mě nasazovala, pomlouvala mě i přestože dělala jak mě miluje před tátou, bylo z ní cítit, že by bylo nejlepší kdybych se vypařila, jak směšné a smutné žárlit na děcko, který za nic nemohlo
A tak nějak můj vzta s tátou dostal poslední kopanec. Od tý dobgy je to chvíli jo a chvíli ne, vždycky když se snažim mu přiblížit, něco to zastaví, buď on, protože jak jsem řekla taky to není nejlepší táta na světě, nebo v tom má prsty ona. A mě to vždy vrátí do reality, že prostě asi nikdy nebudu mít tátu, terý mi chybí víc a víc. Jen tak okrajově, táta celý moje dětství na mě platil minimum, to nejsměšnější minimum, který mohl a nebudu se bavit o tom jaké ona dělala rozdíly mezi mnou a svým dítětem, když se na to dneska podívám zpětně očima dospělého, tak nechápu jak někdo může ubližovat takto dítěti a systematicky ho ničit jen protože není jeho, fakt hnus
Ale tím se nechci litovat, prostě to ve mě je a občas mě to trápí víc než bych chtěla. Snad to jednou bude lepší a táta mi to vráti na mých dětech a bude aspoň dobrým dědečkem.