Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Opět silně diskutované téma ![]()
Nechci být zlá a kazit vztah, který jakž takž funguje. Ale při každé návštěvě to nezvládnu a tečou mi nervy.
Nemám ráda, když se na děti šišla a žvatlá jejich řečí. Vím, že se tomu hihňají, ale co jim taky zbývá. A nejhorší je, když jsou majetnický, seberou Vám dítě z náruče a začnou ho tahat. Naše malá je snaživá, zvedá se, hlavičku pěkně drží. Ale nelíbí se mi, aby se nutila do sedu, apod., dokud to nebude dělat sama (s pomocí samozřejmě). Když to okomentuji, tak slyším jenom smích druhé strany.
U nich se hojně jí, hlavně sladké. A řeči ve 4m dítěte, že si dá taky brzy dort, apod.mě fakt vytáčí. Řekla jsem v klidu, že my nebudeme sladké na tuny a chci začít, co nejdéle to půjde. Oni si ale melou svoji.
Má vůbec cenu si s nimi sednout a promluvit si, aby se vyčistil vzduch?
V klidu to asi nepůjde
Normálně jim řekni, že je to tvoje dítě a ty určuješ, co kdy a jak bude a nebude dělat a jíst. Počítej, že bude zle, ale ono to za to dítě stojí ![]()
@Veruš1 Už se mi o tom i zdálo. Šla jsem za nimi, v klidu jim řekla, že je to moje první děťátko. Chápu, že ji mají rádi, ale rodič jsem já a jejich syn. Že nechci, aby z něj byla cvičená opička. V tom snu se matka hrozně smála a otec nic neřekl. Při odjezdu naznačil, jak jsem klesla v jeho očích, když si tohle vůči ním dovolím. Oni mají přeci tři děti, tak vědí vše a můžou radit.
Ufff, probrala jsem se zpocená ![]()
@Moth Tak jednou za měsíc bude asi povinná návštěva. Teď bylo hodně svátků a narozenin, tak to bylo po týdnu a pak 14 dnech. V šestinedělí, to jsem byla ještě hodně rozhozená, mi přijeli bez ohlášení. Já jsem prosila muže, ať si sednou v kuchyni, že si nakojím v klidu. On je synem svých rodičů, tak se tomu jenom usmál. Tak jsem šla do vedlejšího pokoje. Matka hned od dveří, kde jsou, můžu k vám. Tak jsem přes dveře křikla, že si v klidu nakrmím a pak přijdeme. Otec se cítil uražen a chtěl odjíždět a ona mě pak rozebírala, co mi prý udělali.
Lucko, já zažila něco podobnýho, o to horší, že syn měl těžkou formu alergie na kravskou bílkovinu, pořád jsem poslouchala, jaký je to chudáček, že mu nedám ani lipánek a jestli už měl něco pořádnýho k jídlu (myšleno tím řízek, svíčková a tak) a to mu bylo 6 měsíců. U nich zase, že proč mu vozím to „jídlo“ (v hlase cítit naprostý odpor, jak ho můžu cpát vařenou zeleninou), že ona by mu baštu udělala a tak. Kolikrát jsem jak já, tak manžel něco řekl, bylo to prd platný, nakonec jsem tchýni napsala docela dlouhý mail s tím, že když nebere mluvené slovo, že psané snad pochopí a jasně, zle bylo, ale aspoň už mlčela
Časem to vyšumělo (i když v tom hrálo roli úplně něco jiného, ale vyšumělo
)
Řeči bych asi tolik neřešila a jen to buď přešla nebo okomentovala, že na to má ještě dost času.
Pokud by bylo něco co by se mi nelíbilo - zvedání, nějaký krmení…Tak tam bych zasáhla.
@Veruš1 Děkuji za podporu
Já se obávám, že u nás to bude jenom horší. Co je znám, tak nás stále zásobují věcmi, které nechci a nepotřebuji a nejím, atd. Vloni povlečení.....teplé…do bytu…Letos znovu…zelené. To už jsem se skoro rozbrečela. Prý…vždyť pořád básníš o zelené. A já na to: Ano, to básním. Už půl roku, co jsem těhotná, bo to pořizuji pro malé. Nevěděla jsem totiž, co čekáme.
Já miluji červenou, rok vybírám povlečko, těším se, jakou si udělám radost a teď mám jenom plnou skříň toho, co se mi nelíbí. Nejhorší, že darované člověk nevyhodí, ani nedá dál. To je trapný.
@zichisek Já vím, že pří té návštěvě, by měl člověk ty řeči ustát. Ale mně lezly vždy na nervy, jsem vznětlivka. Ale vypouštěla jsem to. Co je malá, tak jsem na ně alergická. Už jsem párkrát něco zmínila, že tak ne, ale oni jsou hodně sebevědomí a neposlouchají názor druhého. Je to těžké!
@LucieMc , vídáš se s nimi jednou za měsíc? A tohle řešíš?
![]()
Neřeknu, kdyby Vás otravovali x-krát do týdne - ale jednou za měsíc jim snad není potřeba určovat, jestli si můžou pošišlat na vnučku, ne? A že mají řeči o sladkém - no tak mají, nech je na pokoji! O stravě dítěte rozhoduješ Ty, tak ať si ji babička poňufá, požvatlá s ní, pomele si o dobrotách, co jí nanosí - a zase odjede.
Trocha tolerance a nadhledu z Tvé strany by skutečně neškodila.
Tak to povelčení využij jnak, nech si z toho ušít povlečení na malé polštářky nebo to odvez do nějakého útulku, tam potřebují hodně hadrů. Nevyhodíš to a uděláš dobrý skutek ![]()
@LucieMc píše:
@zichisek Já vím, že pří té návštěvě, by měl člověk ty řeči ustát. Ale mně lezly vždy na nervy, jsem vznětlivka. Ale vypouštěla jsem to. Co je malá, tak jsem na ně alergická. Už jsem párkrát něco zmínila, že tak ne, ale oni jsou hodně sebevědomí a neposlouchají názor druhého. Je to těžké!
Ono to člověka asi dost rozčiluje.Já jsem takhle zuřila, když jsem ráno vstala a tchýně s manželem cpali dceru pribiňákem
Měla tehdy teda rok, ale stejně.Nakonec jsem jim slušně řekla, že si nepřeju, aby ho malé dávali.Nad tím jedním jsem mávla rukou a na druhý den nahlásila, co bude malá jíst, kdybych zase „zaspala“.Ale v tu chvíli jsem viděla rudě…Pak mi to bylo trošku líto, že jsem byla asi zbytečně zlá a že to tchýně myslela dobře.
Možná bych se trošku přestala ohlížet na to, co si o tobě potom pomyslí a pokud ti něco vyloženě vadí, tak to prostě řekni.Oni o tom třeba ani neví.
Chtěli ti udělat radost zeleným povlečením a nedošlo jim, že to prostě není tvá oblíbená barva.
Bohunko: Mě ale tohle rozčilovalo taky. Řeči… A to tcháni tak často nejezdí, spíš jsme museli my za nimi.
Každopádně já se na pár věcí ozvala, s úsměvem, přesto tak, aby bylo jasno. A jasno je. Pro někoho malichernost, pro mě prostě důležité, že mě respektují. Co jiného než respekt tohle je? Jednou jsem dospělá a tak chci, aby můj názor, ohledně MÉHO dítěte byl respektován. A to i hloupé kecy.
Ad oblečení: Tchýně nakupovala růžové, já růžovou nesnáším, tak jsem se ozvala a hle, jde to, přistála mi doma zelená mikina. Ano, se říká, darovanému koni… Na druhou stranu, nestála jsem o to oblečení a pokud chce udělat radost, ať odpovídá barva. Nač bude růžová mikina, která bude ležet doma ve skříni? ![]()
Nechci být pesimistická, ale s tím holka zlatá asi vůbec nic neuděláš! Mám jedinou radu! Pokud je to pouze jednou za měsíc, tak to přetrp! Buď ráda, že nebydlíte spolu nebo v jednom městě. Vysvětlovat něco v klidu vůbec nemá smysl, oni to nepochopí. Buď to musíš říct rázně a urazit se, aby to pochopili nebo se na to vykašli, hoď nožky nahoru a pusť si tv. Tehdá se dítě vychovávalo jinak, o hodně dřív jedlo pevnou a normální stravu, žádné příkrmy nebyly, nediv se. A hlavně nemají informace, neví jak se to dělá teď, že existuje tohle a tamto. Spíš si užij to, že Ti mimčo na pár hodin zabaví a oddychni si a užij si to.
Jinak se zblázníš!