Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
tchýně - opět ten samý problém
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Lorna
22.4.10 10:08
Mám nevlastní tchýni, která si nárokuje mého syna jako byl její vlastní. Chce mu plánovat život. Mému synovi jsou 3. roky. Říká, že mi ho vezme a bude žít život s ní. Že mu naplánuje skvělou budoucnost. Moc jí vadí, že žijeme na venkově. Ona venkov nesnáší. Říká, že mu ničím život, že jsem sobecká a nezohledná kráva. Říká, že zařídí, že mi ho vezmou, že nedopustí, aby žil na vesnici. Jak jsem psala prý mu naplánovala skvělý život. Prý bude dělat tak 5 sportů, bude chodit na Gymnázium. A prý mi ho bude dávat jen na víkendy.
- Citovat
- Upravit
Ilona Myslivečková
12.5.10 11:28
Ahoj Zuzko. Velice dobře Tě chápu. Pro ženu je nejhorší přijít o miminko. Zažila jsem si v životě mnoho,ale tohle bylo nejhorší.Hlavně tady domluvy asi stačit nebudou,jestli že je takto nemocná. Nechci Tě strašit,ale to budou asi věčné dohady. S miminkem rozhodně nenechávat samotnou a pořád jí vtloukat do hlavy,že třeba středa bude ok. Že prostě kažkou středu bude vidět vnoučátko. Pracovala jsem s takto nemocnýma lidma. Potřebujou mít pevný řád,ale pravidelný. Časem si na to zvyknou. Zkusila bych zajít za jejím psychiatrem. Určitě musí nějakého mít,když bere léky na nervy,ale zašla bych tam s přítelem co nejdříve.Přeji pevné nervy:-) 
- Citovat
- Upravit
31.5.10 10:04
I já mám problémy s tchýni a taky jsem se vždycky říkala,že ona i MÉ dítě mají na sebe právo,že jí musím chápat,že ten život taky neměla snadný,že to mysli všechno v dobrým.Ale taky jsem si k ní vypěstovala pořádnej odpor.Nenávidím hodinu,kdy má přijít.Vlastně jsem si uvědomila,že jsem si vzala sice jejího syna,ale nevzála jsem si jí.Ona si svoje dítě taky vychovala sama.Někdo řekne,že je přeci skvělý mít někoho na pomoc s dítětem,ale za jakou cenu.Za cenu toho,že vlastně dítě je zmatený,když máma řekne něco jiného a pak babička řekne pravý opak?Ne,já rozhodnu,jestli a kdy tchýně uvidí svýho vnuka.Myslim,že ne vše je pro dítě až tak životně důležitý,hlavní je moje dítě.Pokud tchýně to nerespektuje,já jí nepotřebuju a myslim,že ani moje dítko jí nepotřebuje tak často vidět.Jeden víkend v měsíci je akorád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JANESS
27.8.10 21:15
Ahoj Zuzko,vidím že problém jsi řešila před rokem,ale můžu vědět jak to dopadlo?Já mám taky tchyni,doslova by mě z ní šlak trefil.Můžu ti i povyprávět,ale jen když budeš chtít.Tak mi dej vědět jak to šlape.
- Citovat
- Upravit
27.8.10 21:31
Ahoj Janess, docela by mě zajímal tvůj příběh s tchýní. Docela to v poslední době taky řeším. Za posledních šest let jsem se hodně zklidnila a úplně jsem zapomněla co to je mít cholerický záchvat (tak tomu říkám já, když mě někdo vytočí nad míru). Ale za poslední dva měsíce jsem jich měla až dost. Bohužel všechny záchvaty mi přivodila tchýně, takže mazec.
Jinak Zuzko, taky by mě zajímalo jak to dopadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JANESS
29.8.10 12:43
Ahoj.Moje skoro tchýně mi otravuje život už deset let.Když jsem začala s mým přítelem chodit,byla docela v pohodě,chodila jsem za ní na kafe(dělala v hospodě)a občas s ní zajela do města.Pak jsem začala dělat v hospodě já a když jsem třeba kolem druhý skončila tak jsem za ní taky jela ještě na kafe,když jsem viděla že svítí,většinou to bylo když dělávala inventuru.Jenže ona mazaně místo aby dala prachy za tágo tak hned na mě jestli jí pak odvezu domu.Věř mi že mi bylo blbý říct ne,tak jsem jak blbec čekala další dvě hodiny než vypila dvě kafe,vykouřila šestnáct cigaret a dodělala inveturu.Pak jsem jí odvezla 25km domů a zpátky jsem byla tak K.O.,že jsem myslela že se vybourám.To skončilo když jsem si našla jinou práci a to až do rána. 
Pak začala i ona dělat u nás ve městě a bylo jí blbý,aby přespávala u svého prvního syna,který bydlel v té samé ulici kde pracovala.Prý a by ho nerušila,že tam má přítelkyni.Tak se nasrala přes celý město k nám a občas přespávala u nás.Já v té době měla pokojík rozdělený na obývák a ložnici.Ještě jsem jak debil jí nechala válet se v mé manželské posteli a já jak vůl spala na gauči.
To jsou jen banální věci,teď teprve přijde jádro…
Před pěti lety se přítelův bratr dostal ke špatným lidem a bohužel,jak jin ak to mohlo dopadnout než autonehodou pod návykovými látkami..on tedy neřídil,bohužel..ten co řídil jediný přežil. 
Samozřějmě to tchyni sbouralo psychyku a o přítelovi ani nemluvím.Jenže…tím pádem se na něj upnula ještě více než před tím a pro mě je to docela záhul,já na tohle nejsem zvyklá.
Měli jsme mezi sebou konflikty typu,že já mamince nezavolám,já s ní nejedu nakoupit,já s ní nejdu do města,já s ní nejedu na pomník…atd.Vždycky jsme se strašně pohádali a pak zas měsíc klid..a znova.
Teď je to takový nemastný neslaný,máme 10 měsíčního kluka 
je pro nás úplně všechnq a já se nehodlám o něj s někým dělit.Mám tak nabitý program celý den,že mě ani nenapadne sedět u tchýně zavřená v paneláku na kafi a mlejt nesmysly.Na to skutečně nemám náladu.Dítě,domácnost,zahrada a podnikám,takže jsem ráda když v deset večer padnu.
Ale těžko to vysvětlíš člověku,který nemá kamarádky,protože ONI nezavolají(přece nebude ona volat jim).Nechápu to,pořád na sebe slyším jen kritiku a když tam s malým jednou týdně zajedu,tak se na mě tváří,že každá další návštěva je pro mě utrpení.Nikdy mi ONA nezavolá,jen třeba jak se máme a co malej,ale partnera se furt vyptává a také si stěžuje že s kočárkem moc nejezdila..atd.
Jsem z ní úplně hin,protože kdyby byla normální,tak zavolá zajede na kafčo a je klid.Jenže i když přijede tak to se nedá poslouchat.Dokáže se bavit jen o tom jak by předělala byt kdyby na to měla.Je na to úplně úchylná,kuchyň a obývák za těch deset let dělala už sedmkrát.Včetně nábytku. 
Takže suma sumárum,tady to takhle asi bude pořád,my se budem kvůli mamince dohadovat,jelikož máme každej svojí hlavu a jednou padne výbuch hněvu a přijde na řadu ortel já nebo ona.Tak to nějak tuším a myslím že to dopadne špatně pro mě a malýho,ale malej to se mnou nikdy nepocítí,miluju ho úplně nejvíc na celým světě a dám mu všechno.Hlavně abych jednou nebyla taky taková tchyně.. 
- Citovat
- Upravit
29.8.10 14:09
JANESS píše:
Ahoj.Moje skoro tchýně mi otravuje život už deset let.Když jsem začala s mým přítelem chodit,byla docela v pohodě,chodila jsem za ní na kafe(dělala v hospodě)a občas s ní zajela do města.Pak jsem začala dělat v hospodě já a když jsem třeba kolem druhý skončila tak jsem za ní taky jela ještě na kafe,když jsem viděla že svítí,většinou to bylo když dělávala inventuru.Jenže ona mazaně místo aby dala prachy za tágo tak hned na mě jestli jí pak odvezu domu.Věř mi že mi bylo blbý říct ne,tak jsem jak blbec čekala další dvě hodiny než vypila dvě kafe,vykouřila šestnáct cigaret a dodělala inveturu.Pak jsem jí odvezla 25km domů a zpátky jsem byla tak K.O.,že jsem myslela že se vybourám.To skončilo když jsem si našla jinou práci a to až do rána.
Pak začala i ona dělat u nás ve městě a bylo jí blbý,aby přespávala u svého prvního syna,který bydlel v té samé ulici kde pracovala.Prý a by ho nerušila,že tam má přítelkyni.Tak se nasrala přes celý město k nám a občas přespávala u nás.Já v té době měla pokojík rozdělený na obývák a ložnici.Ještě jsem jak debil jí nechala válet se v mé manželské posteli a já jak vůl spala na gauči.
To jsou jen banální věci,teď teprve přijde jádro…
Před pěti lety se přítelův bratr dostal ke špatným lidem a bohužel,jak jin ak to mohlo dopadnout než autonehodou pod návykovými látkami..on tedy neřídil,bohužel..ten co řídil jediný přežil.
Samozřějmě to tchyni sbouralo psychyku a o přítelovi ani nemluvím.Jenže…tím pádem se na něj upnula ještě více než před tím a pro mě je to docela záhul,já na tohle nejsem zvyklá.
Měli jsme mezi sebou konflikty typu,že já mamince nezavolám,já s ní nejedu nakoupit,já s ní nejdu do města,já s ní nejedu na pomník…atd.Vždycky jsme se strašně pohádali a pak zas měsíc klid..a znova.
Teď je to takový nemastný neslaný,máme 10 měsíčního kluka
Ale těžko to vysvětlíš člověku,který nemá kamarádky,protože ONI nezavolají(přece nebude ona volat jim).Nechápu to,pořád na sebe slyším jen kritiku a když tam s malým jednou týdně zajedu,tak se na mě tváří,že každá další návštěva je pro mě utrpení.Nikdy mi ONA nezavolá,jen třeba jak se máme a co malej,ale partnera se furt vyptává a také si stěžuje že s kočárkem moc nejezdila..atd.
Jsem z ní úplně hin,protože kdyby byla normální,tak zavolá zajede na kafčo a je klid.Jenže i když přijede tak to se nedá poslouchat.Dokáže se bavit jen o tom jak by předělala byt kdyby na to měla.Je na to úplně úchylná,kuchyň a obývák za těch deset let dělala už sedmkrát.Včetně nábytku.
Takže suma sumárum,tady to takhle asi bude pořád,my se budem kvůli mamince dohadovat,jelikož máme každej svojí hlavu a jednou padne výbuch hněvu a přijde na řadu ortel já nebo ona.Tak to nějak tuším a myslím že to dopadne špatně pro mě a malýho,ale malej to se mnou nikdy nepocítí,miluju ho úplně nejvíc na celým světě a dám mu všechno.Hlavně abych jednou nebyla taky taková tchyně..
já teda nevím, ale nevidím, že by dělala něco špatnýho. Zážitek, kdy někomu zemře dítě, musí být ten nejhorší v životě a nemůžeme od takových lidí očekávat, že se budou chovat, jako by se nechumelilo. Občas není na škodu se trochu přemoci a udělat vstřícný krok. Vymanit si trochu volného času a něco s tím člověkem podniknout, nebo pro něj něco udělat. Uvědom si, že ta žena prošla peklem a teď se cítí sama se svým smutkem. Je to starší člověk, má jisté zvyky, možná by si pro ni mohla najít trochu pochopení, představ si, že by tobě zemřelo dítě a druhé by se k tobě otočilo zády, protože ho tvá přítomnost a tvé chování obtěžuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JANESS
29.8.10 19:53
Já nepožaduji,aby se můj přítel točil k matce zády,ale myslím si že když jí 6krát za den volá a každý den tam jezdí,tak je toho taky dost..má taky svojí rodinu.Maminka doma sama není,bydlí společně s matkou a vychovává vnuka(kterého poštvala proti snaše).Tak má zábavy dost.Nevypsala jsem zde všechny problémy s ní,takže bych ti jí přála poznat
- Citovat
- Upravit
JANESS
29.8.10 19:55
..mimochodem já mám také ráda svůj volný čas a nehodlám dělat někomu garde.Na kafe raději půjdu s osobou mě věkově bližší nebo se svojí mámou. 
- Citovat
- Upravit
Alyss Womitsu
31.8.10 15:14
Tchyne !?!
ahoj, nedalo mi to, abych nereagovala na tvuj prispevek. Mam podobny, i kdyz malicko jiny problem. Mame dvojcata a pritel se taktez dozaduje, abychom jezdili k tchyni, nastesti nebydlí tak blízko, abychom jí tu meli kazdy den, z toho bych asi opravdu nadšená nebyla. Myslím, že jak přehnaná péče tak i laxnost nejsou na místě ze strany tchyni, rovnez jejich sverazne pristupy. Mě zarazi zas přístup nasi tchyne, protoze s nekym tak laxnim a nespolehlivým sem se nesetkala a stejne i ja bych jí deti nesverila. Jeji pomoc v období sestinedeli bych v klidu ozelela, jelikoz na co sahla to zmrvila a ja uz nevedela, jak ji slusne rict, ze ji tady nepotrebuju, ze jen pridelava praci a te mam i bez ni dost. 
Tim ze pracuje v decaku mi pripada k detem ponekud otupela a jeji pristup a postupy se mi nelibi. Nejdriv sem s tim bojovala a pak proste razne zakrocila, ze takhle to delat nebudeme. Moje deti, moje pravidla a to drzim dodnes. Slusne ale durazne ji vzdy vysvetlim, na co jsou zvykle a co uz se davno nedela, ale nejradsi se staram sama. Od ni pouze chci, aby si uzila roli babicky, ale to neumi. Kdyz ma mimca pochovat a uzit si pohody, tak se u toho zjevne nudi. Snazi se mi s ditetem odchazet pryc, takze nevidim, co se vlastne deje. To mi nevýslovne vadi. Az se neco stane, tak se bude divit, no ja ostatne taky, takze vetsinou rychle vyrazim za ni a dite odebiram. Vsechno dela napůl a vecne z toho vyplyne nejaky problem. Dokonce mela půjcene dite z decaku a jelikoz ho dobre nehlidala, spadlo do ohne. A to ma predstavy, ze ji deti jentak sverime a pujdeme se bavit. To vubec nepripada v uvahu. Je toho vic, ale nema smysl to tu rozepisovat, ve zkratce je nespolehliva a nezodpovedna a hrozim se, co by se mohlo vsechno stat. Na druhou stranu oba dedeckove jsou naprosto super… tem bych deti klidne sverila kdykoliv a to jsou to chlapi. Jejich pristup k oboum detem je ale skvely a ja vim, ze jsou v dobrych rukou. Navic ma tchyne dceru s DS syndromem a neustale ode me ocekava, ze ji necham s detma samotnou, no asi se zblaznila. Verim, ze kdyby se neco stalo, tak bych se pravdu stejne nedozvedela, vsechny svoje prusvihy zasadne zameta pod koberec. 
Deti ji samostatne nikdy nesverim, to by taky nemuseli prezit. I za cenu toho, ze se treba urazi… co bych to byla za matku?!? vystavovat je zbytecnemu riziku… jak pisete, privazovani ditete k noze, aby ho vlacela sebou na zachod me rovnez desi. Doporucuji, udelejte si po svem. Ja to tak take musim delat. Nebudu zbytecne riskovat. Hezky den, drzim pesti Alyss
- Citovat
- Upravit
Alyss Womitsu
31.8.10 15:50
Zapomela jsem uvest, ze detem je pet mesicu a vztah k tak malym detem viditelne nema. Fatal je, ze vsechny prusery co provede jeste vytahuje na svetlo jak nejake vesele historky… 
Musim ale dodat, ze pokud nebyli deti, vychazeli jsme spolu naprosto v pohode. Problem vznikl az nazorovymi neshodami ohledne deti.
A jen pro příklad: ty jeji v pohode historky: díte spadlo do ohne, pri piskani monitoru dechu hleda mobil, misto aby sla okamzite k nemu a to opakovane, po dvanacte hodine smazi dite na slunicku (3mesicni, 5mesicni)asi nemyslí, strká ditě k psovi (zablešenýmu) na 10cm, aniz by se me zeptala, zda s tim souhlasim, neresi infekci ani případne pokousani, cizi dite pokousat nechala jako by se nechumelilo ani to jí neodradi, holcicku mi malem udusila jidlem kdyz krmila po svem, holka pote vrhla savli a hladovou ji chtela jit vencit s kocarkem, stetkou na detske lahvicky vycistila drtítko na cesnek a nic mi nerekla, to je v poho…?!? Nekdy si rikam, zda vůbec premejsli u toho co dela, nasi mamku by kleplo kdyby zila. Chtel byste snad nekdo takovou tchyni? Ochotna je … to jo, ale jedna jak slon v porcelanu. A ponekud me mrzi, ze kdyz nevi, jak se starat o predcasne narozene deti, ze si nenecha poradit, to dedove ano a pak jim to jde skvele od ruky. Dedeckum obema dekuju, jste bajecny..
Uprimne 100× slyset se nevyrovna jednou zazit.
- Citovat
- Upravit
JANESS
1.9.10 14:08
Ahoj…mému synovi je 10 měsíců a také zatím nemám pocit,že bych jí ho dala a jela si třeba nakoupit.Hlavně teď když leze se strašně bojím,aby u ní nespadl z balkonu nebo cokoliv jiného.Taky má malýho psa,ten je úplně blbej,koupili jsme jí ho k narozkám(tolik po něm toužila) nakonec jsme málem dostali vynadáno.Pes je starej půl roku a nikdo mu ještě nedal přes prdel,takže sere a čurá kde chce po celým bytě.Dost mi to vadí,malej tam leze a všechno strká do pusy,ale bojím se říct přítelovi že to tam je už i cítit močí.Jen by jsme se zhádali,že mi opět něco vadí…nekonečné…
Závidím všem holkám.které mají fajn tchyni a dokážou jí říkat maminko.
Já jsem už udělala také plno obraných kroků,co šlo jsem si vyhádala.Takže k ní třeba nejezdím na povel,ale jen když se mi prostě chce(nebo spíš je mi už blbý že jsem tam dlouho nebyla),k nám jezdí taky jen když jí pozvem(žádná přepadovka jako dřív) a volání v jedenáct večer - co děláme??-taky upustila.Je toho víc,má vnuka u sebe(druhého vnuka),chce z něj mermocí udělat tatínka a když se přítel třeba dva dny neozve(nedejbože!!),tak je schopná zavolat že babičce není nějak dobře,ví že jí milujem(babičku 86)..když řeknem že tam jedem tak zas prej to bude dobrý to nic není..prostě otravuje.
- Citovat
- Upravit
Alyss Womitsu
1.9.10 14:25
Jj, taky mě moc mrzí, že to zrovna není víc v pohodě, ale holt není vzdy vse podle představ a docela se mi ulevilo, že jsem to aspon mohla napsat, s kamoskama jsme to sice uz probrali, některé meli tu čest a byli v šoku… no co říct… už asi nic.
S tím bordelem mi to neco pripomína, ale tak hustý to zas neni. Zvirata maj pouze venku, ale zas k nim nemaj zadnej vztah, co umře prostě umře a zas ta laxnost… koupíme si novýho, no…
Já mám třeba doma kocoura, ale cistotnýho a deti bere obloukem, moc na nej piští a zdálky si on prohlízí je a oni jeho…ono to se zvířatky jde, ale za určitých pravidel.
Pa pa 
- Citovat
- Upravit
7.9.10 08:09
Denně vídat tchýni není zdravé
Ahoj všem, chci se podělit o svou averzi vůči tchýni.
S manželem spolu bydlíme již třetí rok v horní části domku, který sdílíme s jeho rodiči…oni bydlí v přízemí, sociální zázemí máme oddělené, stejně tak ostatní jako kuchyň, úložné prostory apod. Máme ovšem společný vchod do domu.
Kde je problém. Než jsem otěhotněla bylo vše vlastně jakž takž v pohodě, tchýně je v jádru hodná ženská, jenomže je to ten typ co se chce a potřebuje za každou cenu zavděčit všem okolo, myslím si, že na tom jak se jí to daří staví i svou vlastní hodnotu..je to takový ten typ co si vyškemrává náklonnost a zájem a když se jí občas stalo, že ji někdo z cizích lidí něco vyčetl, tak z toho byla hodně dlouho špatná, psychicky na dně, ubrečená, ukňouraná…zkrátka hotová hromádka neštěstí…
Než jsem otěhotněla, kontakt s ní byl zdravější, já chodila do práce a s manželem jsme pak taky všude možně jezdili, celý týden jsem ji třeba neviděla a pak jsem v sobotu i s chutí zašla k ní na kafe..
Jenže: od té doby co jsem jako těhu na PN a nyní na MD je i ona více doma, protože pracuje jen na částečný úvazek - je prakticky důchodkyně, takže většinu dní v týdnu jsem pro ni zastižitelná, kdy se jí zlíbí (manžel pracuje a já jsem sama doma, samosebou v těhu nikam nevyrážím na žádné výlety jen krátké procházky). A mě začalo dost vadit, že kdykoliv otevřu naše dveře do chodby v 1. patře, kde máme lednici a vstup na terasu, ona už zezdolá volá a zdraví a hned vyběhne po schodišti a potřebuje se vybavovat ( vždy jsou to kraviny) a já nemám sotva se probudím náladu s nikým komunikovat narozdíl od ní. Mám ráda svůj klid a ticho vadí mi, že mě o to připravuje jen pro svůj dobrý pocit…její obvyklá otázka je „tak co?“…co ji na to mám říkat? Tak nic, co asi, co by se tak mohlo asi udávat za tu jednu noc nebo těch pár hodin…když jí dám najevo, že se mi s ní mluvit nechce, tak přijde až přede mě a začne se mě vyptávat ještě víc..„tak co, co ti je, ty se mnou nemluvíš“..no prostě masochisticky ze mě páčí odpověď, protože je frustrovaná z toho, že se s ní zrovna nechci bavit, tak mě radši bude takhle trápit a znechucovat mě svou neodbytností…a to je na denním pořádku…možná si řeknete, že je to blbost, ale kdyby vám to někdo dělal pořád dokolečka, tak se zblázníte…
Navíc je i tak vlezlá, že přijde až nahoru třeba v deset večer kvůli úplné blbosti a je schopná mě vzbudit, totéž i kdykoliv během dne, já třeba odpočívám (teď jak byla ta vedra, tak přirozeně nahatá ležím v posteli a sotva odfukuju) a najednou někdo za dveřmi od ložnice…to člověka stresuje až k pláči, když nemá pocit soukromí…manžel je v tomhle skvělý, vždy jí to řekne, aby mi dala pokoj a nebyla vlezlá..na pár dní to zabere, ale pak je to nanovo…
Ona to nemyslí zle, ale nemá absolutně sociální inteligenci a takt na to, aby odhadla, kdy už člověka trápí a omezuje…
Bohužel jsem si na tohoto člověka vypěstovala už averzi, což situaci jen stěžuje a to se myslím dost snažím s ní vycházet…ale už jí nevidím ráda jako dřív…a bojím se jak to tady bude vypadat, až se nám za tři týdny narodí miminko… Díky za vaše názory
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
